TITOVI (DOPIS)

Dopis napsal apoštol Pavel svému spolupracovníku Titovi, jehož zanechal na Krétě, aby ‚napravil věci, které jsou nedostatečné, a aby jmenoval starší muže‘ v různých sborech, které tam byly. (Tit 1:1, 4, 5) Věrohodnost dopisu je potvrzena všemi význačnými starověkými seznamy Křesťanských řeckých písem počínaje Muratoriho zlomkem z druhého století n. l.

Doba a místo psaní. Do té doby, než byl Pavel poprvé uvězněn v Římě, neexistuje o jeho křesťanské činnosti na ostrově Kréta žádný záznam. Pavel tam tudíž musel být s Titem někdy po svém propuštění a před posledním uvězněním. Dopis tedy musel sepsat mezi lety 61 a 64 n. l. Pavel možná posílal dopis z Makedonie; bylo to zjevně ve stejném časovém období, kdy psal svůj první dopis Timoteovi. (1Ti 1:3)

Účel dopisu. Dopis měl Titovi zjevně sloužit jako vodítko a měl mu poskytnout apoštolskou podporu ke konání povinností, jež souvisely s krétskými sbory. Titus neměl snadné pověření, protože se musel potýkat se vzpurnými lidmi. Pavel napsal: „Je totiž mnoho nepoddajných lidí, neužitečných mluvků a těch, kdo klamou mysl, zejména těch, kdo lpí na obřízce. Těm je nutné zavřít ústa, neboť právě tito lidé dál podvracejí celé domácnosti tím, že pro nečestný zisk vyučují to, co by neměli.“ (Tit 1:10, 11) Mezi Kréťany bylo také běžné lhaní, obžerství a lenost, a tyto špatné rysy se zjevně objevovaly u některých křesťanů. Titus je proto měl přísně kárat a měl jim ukázat, co se požaduje od křesťanů, ať jsou mladí nebo staří, muži nebo ženy, otroci či svobodní. On sám měl být příkladem ve vynikajících skutcích a měl projevovat nezkaženost ve svém učení. (1:12–3:2)

[Rámeček na straně 928]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DOPISU TITOVI

Rady sborovému staršímu týkající se řešení situací ve velmi obtížném pověření

Napsán apoštolem Pavlem zjevně po jeho prvním uvěznění v Římě

Jmenování starších a řešení vážných problémů

Titus dostává pověření, aby napravil věci, které jsou nedostatečné, a aby jmenoval dozorce v různých městech na Krétě (1:5)

Muž, který je jmenován dozorcem, by měl být bez obžaloby, měl by být příkladný v osobním i rodinném životě, pohostinný, vyrovnaný, se sebeovládáním; ve svém učení musí vhodně předkládat pravdu a musí být schopný vybízet a kárat ty, kdo odporují (1:6–9)

Nepoddajní lidé ve sboru musí být umlčeni, zvláště ti, kdo lpí na obřízce, kdo podvracejí celé domácnosti; musí být přísně ukázněni, aby všichni mohli být zdraví ve víře (1:10–16)

Je třeba se vyhýbat pošetilému dotazování, rodokmenům a rozepřím kvůli Zákonu; člověka, který podporuje nějakou sektu, po druhém napomenutí zavrhni (3:9–11)

Rady prospěšné pro všechny křesťany

Letití muži jsou vybízeni, aby byli příkladní v umírněnosti, vážnosti, ve zdravé mysli, víře, lásce a vytrvalosti (2:1, 2)

Letité ženy jsou rovněž vybízeny, aby byly příkladné; měly by být učitelkami dobrého a pomáhat mladým ženám, aby získaly správný náhled na povinnosti manželky a matky, aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně (2:3–5)

Mladí muži jsou vybízeni, aby byli zdravé mysli (2:6–8)

Otroci by se měli podřizovat svým majitelům takovým způsobem, aby to zdobilo učení Boha (2:9, 10)

Boží nezasloužená laskavost by měla křesťany podněcovat k tomu, aby odvrhli bezbožnost a žili v tomto systému věcí se zdravou myslí, zatímco trpělivě čekají na slavné zjevení Boha a Ježíše Krista (2:11–15)

Projevujte náležitou podřízenost vládcům, vyhýbejte se útočnosti a pěstujte rozumnost a mírnost (3:1, 2)

Pavel i jeho spolukřesťané kdysi prováděli špatné věci; ale díky Boží nezasloužené laskavosti byli zachráněni a nyní mají jistou naději na věčný život; Titus měl neustále zdůrazňovat tyto skutečnosti pro povzbuzení spoluvěřících, aby trvale zaměřovali svou mysl na znamenité skutky (3:3–8)