TOBIJÁŠ

[dobrý je Jehova].

1. Jeden z Levitů, které Jehošafat v roce 934 př. n. l. vyslal, aby v judských městech vyučovali Jehovův zákon. (2Pa 17:7–9)

2. Jeden z židovských vyhnanců, od nichž bylo vzato zlato a stříbro, aby se z toho udělala koruna pro velekněze Jozua. (Ze 6:10, 11, 14)