STRÁŽNÝ

Ten, kdo chrání lidi či majetek před případným poškozením; často hlídá během noci, a v případě hrozícího nebezpečí může signalizovat poplach. Ve vojenské službě je strážný obvykle nazýván stráž nebo hlídka. (Jer 51:12, Rbi8, ppč; Sk 12:6; 28:16; viz heslo STRÁŽ.)

Lidé často stáli na stráži, aby před zloději a vandaly chránili dozrávající vinici nebo stáda zvířat. Byli při tom v chýších nebo na vyvýšených strážních věžích, které byly postaveny za tímto účelem. (2Kr 17:9; 2Pa 20:24; Job 27:18; Iz 1:8) Útočící vojska, která obléhala opevněná místa, měla své strážné neboli hlídky, a ti předávali informace vojenským velitelům. (Jer 51:12) Když král Saul tábořil se svou armádou v poli, měl rovněž osobního strážného, jehož odpovědností bylo dohlížet na to, aby se králi nic nestalo. (1Sa 14:16; 26:15, 16)

Strážní měli své místo často na městských hradbách a ve věžích, aby včas zpozorovali ty, kdo se blíží. (2Sa 18:24–27; 2Kr 9:17–20) Strážní občas prováděli také okružní obhlídku v ulicích města. (Pís 3:3; 5:7) Bázliví lidé, kteří se probudili v nebezpečné noční hodině, se možná opakovaně dotazovali strážných, zda je vše v pořádku (Iz 21:11, 12), a bylo jen přirozené, že i sami strážní vyhlíželi jitro. (Ža 130:6) Šťastné bylo město, které kromě strážných, hlídal Jehova. (Ža 127:1)

Obrazné použití. Jehova vzbuzoval proroky, kteří izraelskému národu sloužili jako obrazní strážní (Jer 6:17), a ti zase někdy mluvili o symbolických strážných. (Iz 21:6, 8; 52:8; 62:6; Oz 9:8) Tito proroci-strážní měli odpovědnost varovat ničemné před hrozícím zničením, a pokud to nedělali, byli voláni k odpovědnosti. Samozřejmě, jestliže lidé nereagovali a nejednali podle varování, jejich krev byla na nich samotných. (Ez 3:17–21; 33:1–9) Nevěrný prorok byl stejně bezcenný jako slepý strážný nebo němý pes. (Iz 56:10)