Otázky čtenářů
Co znamenají slova v 1. Korintským 13:8 (NS), že ‚poznání bude odstraněno‘.
Zkoumáme-li blíže původní text, zjišťujeme, že apoštol Pavel myslel poznáním, které mělo po určitém čase přestat, nadpřirozené poznání, které bylo zázračným darem Božího ducha.
V předchozí kapitole čteme, že Pavel psal o „rozmanitostech v darech“ ducha. K zázračným darům patřilo uzdravování, prorokování, různé druhy mluvení jazyky a řeč poznání. (1. Kor. 12:4–11) U těchto darů nešlo o obyčejné schopnosti jako schopnost léčit nebo mluvit cizí řečí, které se získají studiem lékařství nebo různých řečí. Byly to nadpřirozené schopnosti. Uvedené „poznání“ nebylo tedy rovněž žádné obvyklé poznání, které někdo mohl nabýt zkušeností, pozorováním nebo studiem určitých knih, snad Bible. Bylo to nadpřirozené poznání, které bylo zprostředkováno svatým duchem.
Následující příklady ukazují, že Jehova může propůjčit nadpřirozené poznání: Ještě než se Ježíšovi cestovní druhové dozvěděli, že nemocný Lazar zemřel, Kristus to již věděl. (Jan 11:5–14) Samaritánka, s níž Ježíš o něco dříve mluvil u jedné studny, jej poznala jako proroka, protože jí mohl říci pomocí nadpřirozeného poznání, v jakých manželských poměrech žila dříve a žije nyní. — Jan 4:16–19.
Pozoruhodný je i případ, který se udál po letnicích 33 n. l. ve spojení s apoštoly. Když Ananiáš „lhal Duchu svatému“, věděl o tom Petr nadpřirozeným způsobem. — Sk. 5:2–4.
Ačkoli Bible neříká nic bližšího o použití nadpřirozeného poznání, zdá se, že bylo používáno ještě jinak. Když bylo křesťanství ještě v plenkách, Bůh snad dal některým nadpřirozené poznání, aby posilovali sbory. Ačkoli první křesťané měli velký zájem o Písmo svaté, nebylo Boží Slovo ještě tak široce rozšířené jako dnes. Sbory též ještě neměly žádné příručky, které by podávaly poučení o Bibli a z kterých by vysvítalo, jak rozumí určitým věcem „vedoucí sbor“, který se skládal z apoštolů a starších mužů v Jeruzalémě. Kromě toho byly velmi omezené dopravní možnosti. Snad trvalo měsíce, než došla odpověď na otázku, která byla zaslána písemně nebo po poslu některému apoštolovi nebo „vedoucímu sboru“. — Sk. 15:2, 30; 16:4.
Jestliže tedy došlo při shromáždění sboru v odlehlé krajině pohanského obyvatelstva ke zjevení nadpřirozeného poznání, byli tím křesťané velmi povzbuzeni a budováni. Dejme tomu, že měli nějakou otázku nebo problém. Bůh jim tak mohl poukázat na řešení prostřednictvím někoho, kdo měl dar ‚řeči poznání‘. Dotyčný si snad vzpomněl na biblický text, který dříve četl, a nyní jej snad mohl vysvětlit, ačkoli sbor neměl vůbec příslušný svitek Písma.
Mělo být toto nadpřirozené poznání mezi křesťany stále? Ne. Neměli je všichni ani v prvním století. (1. Kor. 12:28–30) Časem mělo být křesťanství dobře založené a dobře organizované. Pak by již nebylo třeba zázračných darů, k nimž patřilo i „poznání“. Proto Pavel napsal: „Ale ať to jsou dary prorokování, ty budou odstraněny; ať to je mluvení jazyky, to přestane; ať je to poznání, to bude odstraněno.“ — 1. Kor. 13:8, NS.
Dnes je Bible k dostání ve stovkách řečí a po celém světě. Na rozdíl od raných křesťanských sborů máme nyní úplná Křesťanská řecká písma, ve kterých jsou obsažena proroctví, která vidíme se splňovat a jež nás též poučují o uplatnění proroctví obsažených v Hebrejských písmech. Dnes mají ctitelé pravého Boha k disposici četné knihy a časopisy biblického obsahu, které vydává třída ‚věrného a rozumného otroka‘, kterou tvoří pomazaní křesťané. — Mat. 24:45–47, NS.
Ačkoli Bůh tedy již nikomu nedává zázračný dar poznání, nejsou v nevýhodě. Máme mnohé věci, které můžeme studovat, jestliže chceme získat přesné poznání, které vede k věčnému životu. (Jan 17:3) Nebude též příliš dlouho trvat a „země naplněna bude známostí [poznáním, NS] Jehovy, tak jako vodami moře naplněno jest.“ — Iz. 11:9.