Jehova, Velký Dozorce a Pastýř svého lidu
„Byli jste jako ovce, které zabloudily, ale nyní jste se vrátili k pastýři a dozorci svých duší.“ — 1. Petra 2:25, NS.
1. Kdo ve vesmíru se živě zajímá o blaho lidí, a to přes jaký stav lidí?
VÍŠ, že někdo se zajímá živě o blaho lidstva a že tento někdo je Stvořitel vesmíru, všemoudrý, všemohoucí Bůh, jehož jméno je Jehova? Ano, jako velký pastýř svého lidu je Jehova, Stvořitel, velmi starostlivý o blaho lidstva, ačkoli jeho vznešený nebeský trůn je vzdálen pravděpodobně nesčetné milióny světelných let od Země. Stará se o lidi, ačkoli je Bůh dynamické síly, Bůh, který udržuje svou silou celý vesmír, který je tak velký, že pro něj jsou všechny národy na zeměkouli jen jako zrnko písku na misce vah. (Iz. 40:15) Jehova Bůh, Stvořitel vesmíru, se stará o lidi, ačkoli se narodili v hříchu a byli počati v nespravedlnosti.
2. Jak velký je Boží zájem o lidi a s kým srovnává Izaiáš Jehovu?
2 Jehovův zájem o lidi není jen přechodný nebo příležitostný, nýbrž trvalý hluboký zájem. Izaiáš řekl o Jehovovi: „Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.“ (Iz. 40:11) Proto můžeme dobře pochopit, proč král David řekl tak důvěřivě: „Jehova je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.“ — Žalm 23:1.
3. Jak Jehova dokázal, že se skutečně ujímá lidstva?
3 Jak je to pravdivé, že lidstvu skutečně nic nechybí, pokud se o ně stará Nejvyšší ve vesmíru. A aby bylo o lidi vždy správně postaráno, jmenoval Jehova znamenitého pastýře, který se měl ujímat lidí a řídit je a opatrovat je. Ježíš sám řekl: „Já jsem pravý pastýř, pravý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí. Já jsem pravý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne.“ (Jan 10:11, 14, NS) Lidstvo může být skutečně šťastné, že je v tak dobré péči. Představ si: můžeš poznat Jehovu Boha a jeho Syna Ježíše Krista, a oni znají tebe!
4. Co udělala většina lidí a jak tím ukázala, že se nezajímá o Jehovovu péči?
4 Protože většina lidí odvrátila své srdce a mysl od Jehovy a jeho Syna Ježíše Krista, vzniká v této souvislosti problém. Tito lidé totiž věří, že mohou utvářet svůj život podle vlastní libosti, nezávisle na vedení a péči Jehovově. Člověk se začal již velmi brzy odvracet od Jehovovy péče. Již Adam a Eva dokázali svým způsobem jednání, že si vůbec neváží Jehovovy péče, ale chtějí být nezávislí, aby nemuseli nikomu skládat účty za své konání. Od Adama pochází celé lidské pokolení a protože člověk byl vybaven svobodnou vůlí, to jest, protože může volit mezi právem a bezprávím, mohl si v téměř šesti tisících letech své existence volit, zda se chce podřídit vedení a péči Velkého Pastýře, nebo zda chce být nezávislý a obejít se bez dozoru Stvořitele vesmíru.
5. Jak jednal Jehova, ačkoli většina lidí si nevážila jeho milující péče?
5 Ačkoli se většina lidí odvrátila od Jehovy a neprojevuje žádné ocenění pro jeho láskyplný zájem o blaho lidstva, snášel je Jehova nadále trpělivě jako Velký Pastýř a poskytuje všem, kteří se k němu obracejí o pomoc a chtějí jej mít jako pastýře, svou péči a lásku. Biblická zpráva ukazuje, že Adam a Eva chtěli být nezávislí na Jehovovi, zatímco Abel, jeden z jejich prvních potomků, přál si poznat Jehovu, sloužit mu a být jím veden. V dopise Židům je označen jako „spravedlivý“. (Žid. 11:4) Z dějin lidstva ode dnů Adama a Evy až do potopy v době Noemově je patrné, že se v této době jen málo lidí postavilo pod Jehovovu ochranu a péči.
6. Jaké poměry vládly bezprostředně před potopou v době Noemově?
6 V té době (asi v roce 2370 př. n. l. neboli asi 1 656 let po uvedení prvního lidského páru do zahrady Eden), když Země byla postižena světaširou potopou, žilo na ní jen 8 lidí (Noemova rodina), kteří se postavili pod láskyplnou péči Velkého Pastýře Jehovy. Bible oznamuje: „Viděl Jehova, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas.“ — 1. Mojž. 6:5.
7. Co se začalo rozvíjet krátce po potopě ve dnech Noemových?
7 Protože Noe a jeho rodinní příslušníci milovali Jehovu Boha, byli uchráněni v potopě, kterou Bůh uvedl na celou zemi, aby zničil všechno zlo. Od těchto lidí, kteří přežili potopu a začali se množit a naplňovat zemi, pochází dnešní lidstvo. Jen asi 100 let po potopě založil Nimrod, mocný lovec, který odporoval Jehovovi, město Bábel. On a jeho přívrženci nechtěli nic vědět o Jehovově vedení a péči. Chtěli být nezávislí na Jehovovi Bohu, Stvořiteli. Nimrod založil vlastní náboženství a vytvořil názory, které nesouhlasily s pravým uctíváním Jehovy. Jak ukazují dějiny, dala většina lidí přednost babylónskému náboženství před pravým uctíváním Jehovy.
8, 9. Jak dal Jehova podnět k založení národa, jehož spravedlivým pastýřem se nakonec stal?
8 Asi 2 000 let po stvoření člověka v Edenu narodilo se v Mezopotámii (dnes známé jako Irák) dítě. Jeho jméno bylo Abram (Abraham). Když dorostl v muže, Abraham dokázal, že se chce podřídit vedení Velkého Pastýře Jehovy. Protože jeho srdce bylo správně zaměřené k Jehovovi, řekl mu Jehova: „Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě. A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnáním.“ (1. Mojž. 12:1, 2) Tímto výrokem dal Jehova popud k založení lidu, který se později stal národem, jenž se podřídil jeho vedení a péči. Abrahamův potomek Izák a Izákův potomek Jákob se rovněž ochotně podřídili Jehovovu vedení. Časem vytvořili potomci dvanácti Jákobových synů dvanáct kmenů, ze kterých se skládal izraelský národ.
9 Tyto kmeny se staly nezávislým národem, když byly osvobozeny pod Mojžíšovým vedením z Egypta v roce 1513 př. n. l. Mojžíš je vyvedl pod Božím vedením z Egypta, a přivedl je k úpatí hory Sinai v Arábii. Zde, u hory Sinai, dal Velký Pastýř Jehova tomuto národu, který se postavil pod jeho ochranu a péči, své předpisy a ustanovení, které jim měly sloužit jako vodítko.
10. a) Kdo se stal jakoby viditelným Jehovovým pastýřem nad národem Izraele? b) Jak dokázal Mojžíš svůj velký zájem o izraelský lid?
10 Mojžíš bral vážně své povinnosti, které měl jako Jehovův mluvčí k izraelskému lidu. Nebylo pro něj lehkým úkolem pečovat o toto velké množství. Byl si však vědom svých povinností a snažil se plnit je podle Jehovových směrnic. Když se jednou v poušti právě chystal ujmout se problémů izraelského lidu, navštívil jej jeho tchán Jetro. Z následujících slov Bible vyplývá, jaké úkoly, mimo jiné, musel Mojžíš plnit: „Nazejtří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera.“ (2. Mojž. 18:13) Jako Jehovův zastupující pozemský pastýř dělal Mojžíš jistě vše, co mohl, aby se ujímal potřeb lidu, který řídil nebo opatroval. Jetro včas zjistil, že Mojžíš nemůže nést sám zodpovědnost, která na něm spočívala. Proto čteme dále v Bibli: „Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera? Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem. Když mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho.“ — 2. Mojž. 18:14–16.
11, 12. a) Jakou radu dal Jetro Mojžíšovi vzhledem k této velké práci? b) Jaké muže měl Mojžíš vybrat podle Jetrovy rady a jako kdo měli být tito muži?
11 Z toho lehce poznáváme, že Mojžíš se skutečně zajímal o blaho izraelského lidu a věděl, že jednotlivci potřebují pomoci, vedení a láskyplné péče. Mojžíš chtěl udělat pro lid to, co bylo Boží vůlí. To nebyl lehký úkol, neboť jak vysvítá z biblické zprávy, stáli před ním Izraelité od rána až do večera a předkládali mu své problémy a očekávali, že jim pomůže svým rozhodnutím. A nyní si položme otázku: Jak dlouho by zde musel sedět jediný muž den co den, než by vyslechl problémy statisíců lidí a mohl jim říci, co mají dělat? Tuto otázku si zřejmě kladl i Jetro, neboť řekl Mojžíšovi, svému zeťovi: „Nedobře děláš. Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš moci sám ji dosti učiniti.“ (2. Mojž. 18:17, 18) Jetrova rada byla časová i rozumná. Nebylo možné, aby jeden muž nesl toto břímě odpovědnosti, to jest, aby se správně ujímal problémů každého jednotlivého Izraelity. Proto řekl Jetro dále: „Protož nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem, a donášej věci nesnadné k Bohu. A vysvětluj jim řády a zákony, a oznamuj jim cestu, po níž by šli, a co by dělati měli. Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteříž v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky.“ — 2. Mojž. 18:19 až 21.
12 To byla nepochybně dobrá rada, která by Mojžíšovi pomohla řídit lid. Jetro vyzval Mojžíše, aby si vybral zdatné, bohabojné muže. Museli to být důvěryhodní muži, muži, kteří nešli za nespravedlivým ziskem. Jinými slovy, museli mít stejné vlastnosti jako Mojžíš. Jako pomocníci pastýře Mojžíše měli mít podobné vlastnosti jako Velký Pastýř, aby mohli jednat s lidem spravedlivě. — Žalm 19:8–10.
13, 14. Jaký návrh dal Jetro Mojžíšovi, aby rozdělil práci, a řídil se Mojžíš jeho radou?
13 Jetro potom pokračoval slovy: „Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou břímě s tebou. Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh, budeš moci trvati; také i všecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně.“ — 2. Mojž. 18:22, 23.
14 Mojžíš uposlechl rady svého tchána a vybral zdatné muže, kteří měli sloužit jako nižší pastýři a řídit s ním izraelský národ. Uposlechl pokynu a dosadil některé jako vedoucí nad tisícem, nad stem, nad padesáti a nad deseti Izraelity. Biblická zpráva ukazuje, že obtížné případy, které nemohli rozhodnout tito nižší pastýři, předkládali Mojžíšovi, který je potom projednal spravedlivým způsobem. — 2. Mojž. 18:24–26.
VZOR, KTERÝ MĚL ZŮSTAT SMĚRODATNÝ
15, 16. Jak víme, že vzor, který povstal Jetrovou radou, byl směrodatný i po Mojžíšově smrti?
15 Jehova jako pastýř svého lidu tím vytvořil již časně v dějinách židovského národa — dlouho předtím, než lid vešel do země, jež byla zaslíbena jejich předkovi Abrahamovi — vzor pro to, jak mají být opatrovány jeho ovce, a tento vzor měl být směrodatný až do naší doby.
16 Po Mojžíšově smrti se stal na Jehovův pokyn Jozue viditelným pastýřem Izraele. Pod ním, za vedení Jehovy, vtáhl izraelský národ do Zaslíbené země, kterou mu Jehova dal jako dědictví. A začal se jí zmocňovat. Zdatní, bohabojní a bezúhonní muži zůstali ve svých odpovědných postaveních a toto zařízení bylo k velkému prospěchu národa při jeho taženích a osidlování Zaslíbené země. Následující zpráva ukazuje, co se stalo krátce před Jozuovou smrtí: „Shromáždil pak Jozue všecka pokolení Izraelská v Sichem a svolal starší Izraelské a přední z nich, i soudce a správce jejich, a postavili se před obličejem Božím.“ (Jozue 24:1) Jozue připomněl tehdy těmto zdatným mužům povinnosti, které museli plnit oni i celý národ, aby se nadále řídili vedením Jehovy, Velkého Pastýře. Toto jednání jim bylo k velkému požehnání.
17. a) Proč byla doba soudců obtížnou dobou pro Izraele? b) Jak ukazuje zpráva u Soudců 2:19–22, že Jehova byl zklamán nad Izraelem?
17 Po Jozuově smrti stáli Izraelité ve svých kmenových dědictvích asi 300 let pod vedením soudců, kteří působili v různém ohledu jako pastýři lidu. V biblické knize označené jako „Soudci“, je podána zpráva o některých činech těchto soudců a o chování Izraelitů během této doby dějin jejich národa. Jehova, jejich nejvyšší pastýř, je trpělivě vedl a žehnal jim. Byla to pro ně obtížná doba, neboť na mnohých místech nezahnali ctitele falešných bohů, nýbrž dovolili jim, aby zůstali v zemi, a tak se jim stali osidlem. Izraelité se nechali ovlivnit falešným náboženstvím těchto pohanských obyvatelů země a dostávali se opět a opět na scestí. Místo, aby zůstali pod vedením Jehovy, svého starostlivého a bdělého pastýře, přecházeli opět a opět do nepřátelského tábora a účastnili se modloslužebných činů, které vzbuzovaly Jehovův hněv. Biblická zpráva ukazuje, že pokaždé, když zemřel spravedlivý soudce, byli jako ovce bez pastýře a dostali se na scestí, protože nedůvěřovali Jehovovi. O jednom takovém případě čteme v Soudcům 2:19–22: „Po smrti pak soudce navracejíce se zase, pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich, odcházejíce za bohy cizími, a sloužíce a klanějíce se jim; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené. Protož rozpálila se prchlivost Jehovova proti Izraelovi a řekl: Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich a neposlouchali hlasu mého: Já také více nevyhladím žádného od tváří jejich z národů, kterýchž zanechal Jozue, když umřel. Abych skrze ně zkušoval Izraele, budou-li ostříhati cesty přikázání Jehovových, chodíce v nich, jakož ostříhali otcové jejich, čili nic.“
18. a) Jak měli jednat izraelští králové jako vůdci a pastýři Izraelitů? b) Čím zřejmě nebyli mnozí králové v Izraeli?
18 Po bouřlivé době soudců dal Jehova izraelskému lidu na jeho prosbu lidského krále jako panovníka. Král měl stát před lidem jako Jehovův zástupce a měl jednat jako Mojžíš, Jozue a bezúhonní soudcové Izraele, a to přímo a pravdivě. Tito králové se měli přesně řídit Jehovovým psaným Slovem. (5. Mojž. 17:14–20) Boží slovo podává podrobnou zprávu o tom, jak jednání králů jako pastýřů nebo vládců Izraele vyvolalo libost nebo nelibost Jehovovu. Králové se dali často ovlivnit lidem. Mnozí z nich nebyli zřejmě žádní zdatní muži, nebyli bohabojní ani důvěryhodní a neměli v nenávisti nespravedlivý zisk. Pro své sobecké sklony se občas dostávali s celým národem do velkých těžkostí, ba dokonce se dostali do otroctví. Místo, aby opatrovali jako Jehovovi pozemští zástupci jeho lid, byli nespravedliví, tvrdí a vedli lid na scestí. — Iz. 1:4.
19. a) Co Jehova dále učinil, ačkoli Izrael se stal nevěrným? b) Jak Jehova odsoudil pastýře Izraele prostřednictvím svého služebníka Jeremiáše?
19 Jehova pěstoval po staletí trpělivost a shovívavost k viditelným pastýřům Izraele a k lidu, který si vyvolil, aby jej, svého Pastýře, zastupoval na zemi jako národ. I když se k němu Izrael obrátil zády a přiklonil se k modlářským zvykům okolních národů, miloval jej Jehova dále a bral na něj nadále ohled. Nakonec však jeho shovívavost a trpělivost skončila. Ve dnech Jeremiášových řekl Jehova mužům, kteří byli jmenováni jako pastýři a stali se krajně nedbalými: „Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvinné . . . protož takto praví Jehova Bůh Izraelský o pastýřích, kteříž pasou lid můj: vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštěvujete jich; aj já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich, dí Jehova.“ — Jer. 23:1, 2
20, 21. Proč Jehova prokazoval Izraelitům nadále milující dobrotivost a milosrdenství, ačkoli se od něj tak mnozí odvrátili, a co zaslíbil?
20 Protože tito pastýři nenapodobovali znamenité vlastnosti Velkého Pastýře Jehovy a nestarali se o ty, o které se Jehova zvláště zajímal, byl proti nim a varoval je před jejich nastávajícím zničením. Věděl však, že mezi lidem jsou někteří, jež chtějí činit dobro a přejí si těšit se nadále jeho péči a nadále mu sloužit čistým srdcem. Na ty nezapomněl. Řekl: „Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je zase do ovčinců jejich, kdežto ploditi a množiti se budou. Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani nestrachovaly, ani hynuly, dí Jehova.“ (Jer. 23:3, 4) Jehova potom poukázal na dobu v daleké budoucnosti a řekl: „Vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude.“ — Jer. 23:5.
21 Jehovův vyvolený národ Izrael zažil v roce 607 př. n. l. neblahý konec, protože neuposlechl rady Velikého Pastýře. Jehova však myslel na spravedlivé mezi lidem. Slíbil jim, že jednoho dne budou mít nad sebou spravedlivého pastýře, pastýře, který s nimi bude jednat právě tak spravedlivě, jako s nimi jednal on sám.
22, 23. Koho učinil Jehova svým znamenitým pastýřem a jak se tento znamenitý pastýř staral o správnou péči o Jehovovy ovce?
22 Bible jasně ukazuje, že příchod Pána Ježíše jako Mesiáše znamenal, že přišel Jehovův jmenovaný pastýř jeho ovcí k užitku jeho lidu. Ježíš sám řekl: „Já jsem ten znamenitý pastýř.“ Během své tří a půl leté činnosti na zemi Ježíš dokázal, že projevuje jako Jehovův znamenitý pastýř velmi dobré vlastnosti a je též způsobilý vybrat ty z lidí, kteří jsou zdatní, bohabojní, a důvěryhodní a neusilují o nespravedlivý zisk. První z nich byli apoštolé, které Ježíš vybral ze svých učedníků a kteří měli tvořit základní kameny křesťanského sboru. Prokázali se vskutku jako znamenití nižší pastýři, kteří jednomyslně spolupracovali s Pánem Ježíšem, znamenitým pastýřem, a s jeho Otcem Jehovou, Nejvyšším, neboli Velkým Pastýřem ovcí.
23 Příští článek ukazuje, že tito apoštolé si byli vědomi těžké odpovědnosti, která na nich spočívala jako na pastýřích ovcí.