Může být tvé manželství zachráněno?

JE smutnou skutečností, že se jen ve Spojených státech každým rokem rozvádí více než milión lidí. To znamená, že se průměrně každou minutu rozvádí jedno manželství!

Je smutné, že tolik lidí, kteří doufají, že budou v manželství šťastni, prožívá opak. Jeden americký poradce ve věcech manželství řekl o manželstvích, která se uzavírají v dnešní době: „Čtvrtina z nich končí před rozvodovým soudcem, další čtvrtina je z různých důvodů podle zákona zachována, ale sotva může být označena za šťastnou.“

Z toho je jasně patrné, že manželství miliónů lidí potřebuje pomoc. Snad je ohroženo i tvé manželství. Co můžeš učinit, abys je upevnil? Jak můžeš najít v manželství štěstí, které jsi tam původně doufal najít?

OBRAŤ SE O POMOC NA PRAVÉ MÍSTO

Muž a žena jsou k sobě podivuhodně přizpůsobeni. Jsou od přirozenosti vytvořeni tak, aby spolu mohli žít v manželském společenství. Přesto mnoho manželství ztroskotává. Proč? Protože ponechávají bez povšimnutí jeden důležitý předpoklad.

Důležitým předpokladem pro skutečně šťastné manželství je pravidelně přijímat radu od Jehovy, původce manželství. Tuto radu nalézáme v jeho psaném Slově, v Bibli, a dávají-li se oba manželští druhové vést touto radou, bude jejich manželství určitě šťastné.

To není pouhá teorie nebo prázdné, nepodložené tvrzení, ale je to skutečnost, neboť lidé, kteří skutečně vynaložili úsilí a ve svém manželství rozvíjeli vlastnosti doporučované v Bibli, dosáhli pozoruhodných pokroků. Jsi ochoten přijmout radu Jehovy, nejlepšího poradce ve věcech manželství, a chceš se vážně snažit, abys své manželství zachránil?

PŘI TĚŽKÝCH PROBLÉMECH

Možná, že si však myslíš, že tvé manželství je beznadějný případ; problémy jsou příliš těžké. Možná, že tvůj muž je pijan. Snad s tebou dokonce někdy špatně zachází a rouhá se Bohu a jeho Slovu. Co je možno udělat v takovém případě?

Situace není beznadějná. Již v prvním století byli manželé, kteří nedbali křesťanských zásad. Křesťanské manželky, které měly takového muže, dostaly tuto božskou radu: „Vy, ženy, buďte podřízeny svým mužům, aby jestliže někteří nejsou poslušni Slova, byli získáni beze slova, chováním svých žen, protože se stali očitými svědky vašeho čistého chování spolu s hlubokou úctou.“ — 1. Petra 3:1, 2, NS; Tit. 2:4, 5.

Uposlechnutí této rady se již často prokázalo jako užitečné. Již mnoho křesťanských žen zachránilo své manželství svým čistým chováním a svou hlubokou úctou a učinily z něj šťastné společenství. Snad se zeptáš: „Ale jak je možno prokazovat úctu muži, který je opilec a rouhá se Bohu?“

Připouštíme, že to není lehké. Je samozřejmé, že nemůžeš schvalovat opilství nebo jiné špatné jednání. Ale můžeš se snažit více respektovat úřad nebo postavení, které zaujímá tvůj muž jako hlava rodiny.

Od doby, kdy jste se vzali, jsi možná u něj také odhalila různé stránky, které se ti nelíbí, ale kdyby ses snažila, jistě bys našla také nové stránky jeho osobnosti, které se ti líbí. Máš stále ráda jeho vlastnosti — pokud je dosud má —, které původně vyvolaly tvou lásku k němu, a vážíš si jich, nehledě na dobré stránky, které jsi u svého manžela našla během manželství? Mohla bys osobně dělat něco, čím by se jeho dobré vlastnosti dostaly do popředí a jeho slabosti by ustoupily do pozadí?

Existují ženy, které v této věci vážně přemýšlejí. Rozvinuly křesťanskou vlastnost vytrvalosti a po celá léta snášely špatné jednání svého muže, který neschvaloval jejich křesťanský způsob života, a nevzdaly se svého čistého způsobu jednání ani respektu před ním. Výsledky byly pozoruhodné. Jeden muž na příklad před nějakým časem napsal:

„Dvanáct let jsem byl nejhorším nepřítelem své ženy. Ohrožoval jsem ji a denně jsem se s ní hádal, to znamená, stále jsem vyhledával spory. Dokonce jsem ji i bil. Velmi často jsem přicházel domů opilý a bil jsem ženu i dítě. Ale marně; moje žena dále studovala Bibli a pevně se držela svého uctívání Boha.

Ještě před poměrně krátkou dobou cítily obě každý den ulehčení, když jsem šel do práce, a vždy se bály chvíle, když jsem přicházel domů. Před nějakým časem jsem konečně mluvil s jedním křesťanským kazatelem svědků Jehovových. Potom jsem se posadil a v duchu nechal před svýma očima projít minulých dvanáct let svého života. Tento pohled zpět mnou otřásl. Pochopil jsem, jak hrubě jsem jednal se svou ženou, zatímco ona všechno pokorně snášela a přívalům mých záchvatů zlosti odolávala jako skála. Čím hrubější jsem k ní byl, tím laskavější a milosrdnější byla ona ke mně.

Ano, teprve nyní to takto správně vidím. Když jsem přišel k rozumu, vzal jsem do ruky Bibli a díky jejímu poučení jsem nyní jako nově zrozený člověk. Přestal jsem pít a kouřit, odloučil jsem se od svých dřívějších kamarádů a nyní se se svými rodinnými příslušníky pravidelně účastníme studia Božího Slova.“

Je mnoho příkladů, které ukazují, jak ženy svým způsobem jednání a svou hlubokou úctou získaly svého muže pro křesťanství. Sice to snad trvalo léta, ale tyto ženy jsou dnes velmi šťastné, protože se nevzdaly naděje vzhledem ke svému muži a neopustily jej. Vytrvalost může skutečně působit k požehnání.

VYVAROVAT SE ROZLOUČENÍ A ROZVODU

Jehovův zákon ovšem připouští rozvod. Nepřipouští však jakýkoli důvod pro rozvázání manželství rozvodem. Ježíš, Boží Syn, řekl: „Pravím vám, že každý, kdo se rozvádí se svou ženou — vyjma z důvodu cizoložství — a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ (Mat. 19:9, NS) Bible tedy nepřipouští více důvodů pro rozvod manželství. Cizoložství je podle Božího zákona jediný důvod, který opravňuje k rozvodu a k opětovnému sňatku.

Co však můžeme říci o rozchodu v případě, kdy nepředchází cizoložství a nepřichází v úvahu rozvod? Co o tom říká Boží Slovo?

Tato otázka vyvstala již v prvním století v korintském sboru a pod Boží inspirací byla udělena tato rada: „Žena [by] neměla odcházet od svého manžela; ale odejde-li skutečně, pak nechť zůstane nevdaná, nebo jinak nechť se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opouštět svou ženu.“ (1. Kor. 7:10, 11, NS) Ačkoli tedy Bible uznává skutečnost, že ne všechny manželské dvojice zůstanou pospolu, přece ukazuje, že by křesťanská manželská dvojice měla vynaložit všechno úsilí k vyřešení problémů, které snad vyvstávají, aby bylo zabráněno rozchodu.

To je zřejmě rozumné, neboť v manželství, v němž oba partneři tvrdí, že jsou Bohu oddanými křesťany, jsou oba povinni konat Boží vůli a podle Boží vůle by se měli „přidržet“ jeden druhého, a ne se rozcházet. (1. Mojž. 2:24; Mat. 19:4–6) V křesťanském manželství nemůže vyvstat žádný problém, který by se nedal řešit, je-li použita moudrost pocházející od Boha a je-li zde pravá vzájemná láska.

Ale co v případě, kdy jeden partner je Bohu oddaný křesťan, druhý však je nevěřící? Pro takový příklad dává Bible radu: „Má-li některý bratr nevěřící ženu, a ta je přece ochotná s ním bydlet, pak ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího muže, který je přece ochotný s ní bydlet, ať neopouští svého muže . . . jestliže se však nevěřící chystá odejít, pak jej nechte jít; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností vázáni, ale Bůh vás povolal k pokoji.“ — 1. Kor. 7:12–15, NS.

Bible tedy klade hlavní důraz na to, že manželské pouto nemá být rozvázáno. Kdyby však k tomu došlo, neměl by v tomto směru učinit první krok křesťan. Chce-li se nevěřící odloučit, pak ať jej křesťan nechá jít.

Uchování manželství má zcela jistě své výhody, i když máš nevěřícího partnera. Především je zde možnost, že jako křesťan můžeš získat svého partnera pro křesťanství. Pro něj je společný život s tebou jistě výhodou, protože tak zůstává ve styku s pravým křesťanstvím. — 1. Kor. 7:16.

Kdyby ses odloučil, aniž by důvodem rozchodu bylo cizoložství, pak bys podle Bible nebyl volný, aby ses opět oženil nebo abys měl s někým pohlavní styky, i kdybys byl rozvedený. Mysli na to, jakému tlaku budeš vystaven takovým odloučením. Kdybys tak propadl nemravnosti, nebylo by to smutné?

Další důležitý činitel, na který je nutno brát ohled, jsou děti, pokud zde jsou. Může se jeden z rodičů sám o ně dobře starat a věnovat jim potřebnou lásku? Stačíš na to ve finančním ohledu i jinak?

Jsou-li však poměry skutečně nesnesitelné, můžeš se rozhodnout k rozchodu. Tento krok by však měl být útočištěm pouze v nejkrajnější nouzi, to znamená teprve tehdy, jestliže zůstaly bezvýsledné všechny snahy o zlepšení vztahu a jestliže jsi o tomto kroku uvažoval na modlitbách.

PRACOVAT NA UCHOVÁNÍ MANŽELSTVÍ

Daleko lépe by naproti tomu bylo, kdybyste mohli řešit své problémy a učit se mít radost ze svého společenství. To je možné, máte-li oba skutečně přání uchovat své manželství a čerpáte-li přitom radu z Božího Slova.

Vám oběma musí být jasné, že vaše manželské těžkosti vyplývají z určitého důvodu, a to, že buď ty nebo tvůj partner (nebo oba) neuplatňujete biblické zásady. V některém vztahu jsou tyto důležité zásady přestupovány nebo odsunuty do pozadí a do popředí se dostávají osobní sklony. To se tedy musí změnit, má-li být manželství zachráněno.

Možná, že například není uplatňována biblická zásada, že manžel je hlava, a zásada lásky. Bible říká: „Manželky nechť jsou podřízeny svým manželům jako Pánu, neboť muž je hlavou své ženy, jako i Kristus je hlavou sboru . . . manželé [mají] milovat své ženy jako svá vlastní těla.“ — Efez. 5:22, 23, 28, NS.

Jako hlava své ženy nese muž hlavní odpovědnost za rozhodování v rodinných záležitostech. Tvůj muž by tedy mohl jednoho dne rozhodnout, že se rodina přestěhuje. Ty jako žena možná shledáš, že tak vyvstanou určité problémy; držíš-li se však toho, co učí Bible o úloze manžela jako hlavy, připojíš se k manželovu přání, neboť má právo rozhodovat v takových záležitostech.

Naproti tomu, pokud jsi muž, a uplatňuješ biblickou zásadu, že muž má svou ženu ‚milovat jako sám sebe‘, budeš se svou ženou mluvit o této záležitosti před tím, než učiníš rozhodnutí. Zeptáš se jí, co si o tom myslí a co by navrhla, a vezmeš ohled na její mínění. Ale jako muž bys měl pronést rozhodné slovo a tvá křesťanská žena by měla toto rozhodnutí uznat a respektovat.

Otázka bydlení může v rodině vyvolat takový nesoulad, že panuje názor, že rozchod je jediné řešení problému. Ale použitím biblické zásady je možno se takových problémů vyvarovat. Je to skutečně možné! Jsou-li manželé ochotni držet se Božího Slova, stane se jejich manželství jistě šťastným společenstvím.

ZAJÍMAT SE JEDEN O DRUHÉHO

Biblická zásada, kterou by manželé měli bezpodmínečně respektovat, spočívá v tom, aby o sebe vzájemně projevovali zájem. „Každý nadále hledej nikoli svůj vlastní užitek, ale užitek druhého,“ nabádá nás Bible. (1. Kor. 10:24, NS; Filip. 2:4) Již mnoho manželství bylo zachráněno, když se muž i žena skutečně snažili toto činit.

Když jste se svým mužem ještě nebyli oddáni, jistě jste se oba snažili získat zájem o věci, které se líbily druhému. To bezpochyby způsobilo, že jste se zamilovali. Proč to nedělat i nadále? Je samozřejmé, že tě možná nezajímají některé věci, které rád dělá tvůj muž. Možná, že není věřícím křesťanem a že se proto tolik nezajímá o studium Bible jako ty. A přece by bylo dobré, kdyby ses kvůli vašemu manželství snažila získat zájem o některé věci, které dělá. Láska mezi manželi nemůže růst, jestliže nedělají nic společně.

Jestliže tedy není porušována žádná biblická zásada, bylo by dobře, kdyby věřící manželský druh někdy potlačil svá přání a byl ochoten dělat něco, co by chtěl dělat jeho nevěřící druh, neboť tak projeví rozumné křesťanské stanovisko. Takové láskyplné jednání může také způsobit, že se nevěřící bude ptát na víru, která působí, že někdo jedná tak ohleduplně vůči svému manželskému druhu.

Nedávno jedna křesťanská manželka, která měla v manželství velké problémy, veřejně přiznala, že v tomto ohledu nejednala správně. Řekla: „Moje chyba byla, že jsem nebrala ohled na přání svého muže. Nezajímala jsem se o jeho záliby. Rád hrál kuželky, chodil na lovecké výlety, měl rád míčové hry a tak dále. Dříve mě k tomu vždycky zval, ale nikdy jsem s ním nešla.“

Tato žena uposlechla rady, aby se více věnovala svému muži. S radostí potom psala: „Řekla jsem mu, že jsem v mnoha ohledech jednala nesprávně a že se chci snažit, abych se zlepšila. Řekla jsem mu, že bych s ním ráda šla jednou týdně, třeba v sobotu odpoledne hrát kuželky, bude-li chtít. O několik dní později jsem ho pozvala na naše biblické studium a k mému překvapení pozvání přijal. Tak dobře jsem mu rozuměla, když řekl, že půjde se mnou, protože by rád věděl, co je správné.“

Také křesťanský manžel by se měl zajímat o svou ženu a o to, co dělá pro rodinu. I když snad v této době nepřijímá pravé křesťanství, měl bys jí věnovat čas, měl bys na ni brát ohled a také ji občas věnovat pochvalné slovo. Ukaž jí, že máš o ni zájem. Nikdy nepřipusť, abys byl jinými věcmi tak zaměstnán, že by ses jí už nemohl věnovat. Znovu a znovu jí ukazuj, že ji miluješ.

Důležitým předpokladem pro harmonické manželství je pozornost vůči zájmům a potřebám druhého. Jedna mladá žena, která v tomto ohledu selhala, si stěžovala na svého muže: „Stále si nachází nové výmluvy, aby zůstával mimo domov.“ Bylo s ní hovořeno o možných důvodech, proč její muž tak jedná. Připustila, že v poslední době již tak nedbá o svůj zevnějšek. Dále řekla, že ji rozhovory s jejím manželem nudí a že nemá velký zájem o to, aby se s ním bavila.

Dostalo se jí pomoci, aby poznala, že by měla projevovat vůči svému manželovi větší zájem. Proto mu začala věnovat větší pozornost a více se zajímala o to, co dělá. Dala si za úkol častěji připravovat jeho oblíbená jídla a více dbala o svůj zevnějšek. Od té doby začal její muž chodit opět raději domů.

Je přirozeně snadné vidět chyby svého manželského druha. Křesťanské manželky by se však měly ptát: „Jak mohu přispět ke štěstí našeho manželství? Nechodí snad můj muž večer domů, ale jde do hospody, protože to doma vypadá tak, že nerad chodí domů? Zlobím jej? Dělám mu stále výčitky? Jsou děti nevychované?“ Takové poctivé sebezkoumání je velmi poučné a cenné.

MLUVIT SPOLU

Výměna myšlenek je pro manžela zřejmě nejlepší možností, jak si vzájemně ukázat, že o sebe mají milující zájem. Před svatbou jsi se jako muž jistě snažil zajímavě hovořit se svou nastávající ženou. To se jí určitě líbilo. Snaž se proto dále s ní mluvit. Jistě to ocení.

Žena by naproti tomu měla být opatrná, když něco říká. Nezahrnuj manžela problémy již při pozdravu, tedy před tím, než je skutečně doma. Mysli na něco pěkného, o čem s ním můžeš mluvit, a jsou-li nějaké problémy, o kterých je nutno hovořit, pak počkej na dobu, kdy je v dobrém rozpoložení. Takový láskyplný ohled jistě povede k lepším vztahům v manželství.

VÝHODY, KTERÉ MAJÍ KŘESŤANÉ

Křesťanští manželé a manželky mají zřejmě výhodu. Především se mohou oba s plnou důvěrou obracet k Božímu Slovu a uvažovat o svých problémech ve světle jeho moudrých rad. Mohou také společně předkládat své problémy Jehovovi Bohu v modlitbě a pokorně jej prosit o pomoc. (Žalm 139:23, 24) Po společné modlitbě sotva ještě mohou být k sobě drsní nebo nepřátelští.

Jsou-li problémy obzvlášť těžké, mají křesťanští manželé k dispozici vynikající opatření: křesťanský sbor. Zralí dozorci a starší muži ve sboru, kteří zastávají Boží stanovisko v otázkách manželství, jsou ochotni poskytnout biblickou radu. Křesťanům, kteří mají ve svém manželství těžkosti, jistě pomůže respektování této rady.

To neznamená, že ty, který nepatříš ke křesťanskému sboru, nemůžeš také užívat těchto výhod. Svědkové Jehovovi ti rádi pomohou poznat učení a zásady Bible, mimo jiné i ty, jež se týkají vztahů mezi manželi. Ano, část bezplatného kurzu studia Bible, který nabízejí ve spojení s knihou Pravda, která vede k věčnému životu, se zabývá námětem „Vytváření šťastného rodinného života“. Využij této nabídky. Požádej některého svědka Jehovova, aby tě navštívil.

Kdybys tedy měl ve svém manželství problémy, neztrácej odvahu. Můžeš udělat mnoho k tomu, abys zlepšil svůj vztah ke svému manželskému druhu. Pamatuj také na to, že manželství může být zachováno, jestliže si muž a žena skutečně přejí své manželství zachovat a jestliže čerpají radu z Božího Slova.