Plň své úkoly v rodině
MŮŽE v rodině panovat pokoj a soulad, jestliže muž a žena soupeří o vedoucí postavení? Mohou se děti učit kázni, dovoluje-li jim matka to, co jim otec zakázal? Může snad v rodině panovat dobrý duch, neplní-li otec své povinnosti? Zanedbává-li muž nebo žena své povinnosti, může to mít velmi nežádoucí výsledky a může to dokonce vést k rozpadnutí rodiny.
Mnohá manželství jsou vratká již od začátku, protože muž a žena neplní své povinnosti. To je bezpochyby hlavní příčinou vysokého počtu rozvodů v mnoha zemích. Kdyby manželé dbali dobrých rad, které dává Bible pro manželství, mohli by si ušetřit mnoho starostí, stísněnosti a citového napětí.
Bible jasně ukazuje, jaké úkoly má plnit muž a žena. Muži dává za úkol působit jako hlava rodiny, neboť říká: „Muž je hlavou své ženy, jako i Kristus je hlavou sboru.“ (Ef. 5:23, NS) Jako hlava rodiny je povinen činit za rodinu důležitá rozhodnutí.
O ženě Bible říká: „Jako je sbor podřízen Kristu, tak nechť jsou také ženy podřízeny svým manželům ve všem.“ (Ef. 5:24, NS) Žena má podle toho povinost být podřízena svému muži. Bylo by tedy správné, kdyby se svým mužem soupeřila o postavení hlavy rodiny? Projevovala by mu poddanost, kdyby dětem dovolovala to, co jim otec zakázal? Nebylo by spíše jejím úkolem podporovat otcovo slovo? Úkol dětí v rodině spočívá v tom, aby ‚poslouchaly své rodiče ve spojení s Pánem‘. — Efez. 6:1, NS.
Bible nabádá manžely, aby svou autoritu uplatňovali s láskou: ‚Manželé mají milovat své ženy jako své vlastní tělo.‘ (Ef. 5:28, NS) Muž by se měl tedy o svou ženu starat se stejnou láskou jako sám o sebe a měl by na ni brát ohled. Při všech svých rozhodováních měl by mít na paměti její štěstí a blaho.
Bylo by proto dobře, kdyby křesťanský manžel vyslechl přání své manželky i svých dětí, než učiní pro rodinu důležité rozhodnutí. Takové rozhovory jsou nezbytné pro blaho rodiny. Všichni musí cítit, že je s otcem možno mluvit a že je rozumný. Jakmile však pronese poslední slovo, musí žena a děti přijmout jeho rozhodnutí a jednat podle něj.
Co však, učiní-li muž nerozumné rozhodnutí? Co by pak měla dělat žena? Měla by chtít vystupovat jako hlava a učinit jiné rozhodnutí? To by nebylo moudré. Může o dotyčné záležitosti laskavě a taktně s manželem promluvit, jestliže však trvá na svém rozhodnutí, musí je podporovat, pokud od ní nevyžaduje jednání, které by bylo v rozporu s Božím zákonem. Jestliže jej jako žena takto loajálně podporuje, pomáhá dětem, aby jej respektovaly jako hlavu, a přispívá k zachování pokoje a souladu v rodině.
Kdyby mu znovu a znovu připomínala jeho chybu, nepočínala by si jako pomocnice, která se mu podřizuje. Život v rodině by se pro muže stal nesnesitelným. Proto Bible říká: „Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovni jsou sobě.“ (Přísl. 27:15) Mnohé ženy tímto způsobem jednání zničily své rodiny.
Nyní předpokládejme, že se matka skutečně snaží správně vychovávat děti, ale některé z nich se dostanou na špatnou cestu, protože otec neplní svůj úkol, nevede je ke kázni a nedává jim cítit svoji autoritu. Měla by si pak matka dělat výčitky? Ne, v takovém případě nese vinu otec, protože neplnil své úkoly.
Také se však stává, že oba rodiče plní své úkoly správně a jedno z dětí se přece ocitne na špatné cestě. Rodiče, kteří učinili pro výchovu dětí všechno, co mohli, nemají v takovém případě žádnou vinu. Neměli by si dělat výčitky. Bible podává zprávu o různých případech, kdy dobří rodiče měli děti, jež se později staly špatnými. Takovou zkušenost zažil například Jotam. — 2. Par. 27:6, 9; 28:1.
Jestliže muž a žena plní v rodině úkoly, které jim ukládá Bible, mohou být obvykle vyřešeny manželské problémy, které někdy vyvstanou. To ukazuje zkušenost jedné manželské dvojice, která se dala rozvést pro rozkol svého manželství. Rok po rozvodu muž opět navázal styk se ženou a řekl jí, že by se s ní opět rád oženil. Žena později vypravovala:
„Dala jsem mu na uváženou, že nestačí jen znovu uzavřít manželství. Jestliže se nám to nepodařilo poprvé, nebude se nám to dařit ani podruhé. Ujišťoval mne, že nyní již ví, jak člověk může být šťastný v manželství. Z pouhé zvědavosti jsem se jej ptala, co by nám mohlo podle jeho názoru pomoci ke štěstí. Jeho odpověď byla: ‚Boží Slovo pravdy.‘ Řekla jsem mu: ‚Navrhuji ti, abys mi nejdříve dokázal, že to myslíš upřímně, a je-li tomu tak, můžeme se pak znovu vzít.‘ Odpověděl: ‚Tento návrh je dobrý.‘ Po svém návratu do . . . vešel do spojení s jedním svědkem Jehovovým a požádal jej, aby s ním vedl domácí biblické studium. Navštívil několik schůzek, každý večer mi telefonoval nebo psal a byl skutečně nadšen tím, co se učil. 16. ledna 1968 jsme se opět vzali a jsme velmi šťastni. Když nyní vyvstane nějaký problém, hledáme radu v Bibli.“
V rodině, jejíž členové se drží Bible, není třeba se bát, že by mohly přijít těžké krize nebo že by mohlo dojít k rozkolu, který končí rozvodem. Problémy mohou být vyřešeny a těžkosti lze pokojně odstranit. V rodině, v níž každý plní své úkoly, panuje již dnes pokoj, soulad a štěstí.