Věrní obhájci Božího Slova

„Boží slovo . . . [jste] přijali ne jako slovo lidí, ale jako to, čím po pravdě je, jako slovo Boží, které působí též ve vás věřících.“ — 1. Tess. 2:13, NS.

1, 2. Co uvádí jeden orientalista jako zvláštní rys, který odlišuje Bibli od všech ostatních spisů?

JE mnoho spisů, které lidé na různých místech na zemi považují za svaté. Bible však má znaky, jimiž vyniká nad všemi ostatními.

² O jednom z těchto znaků napsal orientalista George Rawlinson: „Křesťanství . . . se nejsilněji odlišuje od ostatních náboženství světa svým věcným nebo historickým charakterem. Náboženství řecké a římské, egyptské, indické, perské a východní vůbec byla náboženství mytologická, která ani vážně nepředpokládala historický základ . . . Jinak je tomu s náboženstvím Bible . . . V něm nacházíme učení, které spočívá na skutečnostech; naprosto na skutečnostech závisí; bez nich je zbytečné a nicotné; jestliže je však dokázána jeho věrohodnost, může být považováno za prakticky odůvodněné.“a

3. Uveď některé dějinné skutečnosti, o nichž se mluví v biblických záznamech.

³ Zkoumání biblické zprávy ukazuje, že lidé, o nichž se zde mluví, skutečně žili, a že místa, o nichž se mluví, existují dodnes. O některých důležitých událostech Bible přesně udává, kdy se odehrály, a jmenuje panovníky jiných národů, kteří žili v téže době. (2. Král. 25:8, 9; Luk. 3:1, 2) Bible je kniha, která obstojí při zevrubném zkoumání. Jeden z pisatelů žalmů řekl Jehovovi Bohu: „Nejpřednější věc slova tvého jest pravda.“ — Žalm 119:160.

4. Jaký význam má skutečnost, že Bible je prorocká kniha?

⁴ Ještě nápadnější než historická spolehlivost Bible je však skutečnost, že Bible je kniha spolehlivých proroctví. Tím se odlišuje od všech ostatních svatých knih. Její proroctví nejsou pouhé příležitostné výroky o budoucnosti. Od první knihy, 1. Mojžíšovy, až do Zjevení, poslední knihy, je plná výroků o budoucích událostech. — 1. Mojž. 3:15; Dan. 4:17; Zjev. 21:1–5.

5. a) Věděly osoby, jež žily v době, kdy byla pronesena některá biblická proroctví, že tato proroctví pocházejí od Boha? b) V jakém ohledu jsou nám biblická proroctví pomocí?

⁵ Mnohá z těchto proroctví se splnila za života těch, kteří o nich slyšeli první. Tito lidé tedy mohli na vlastní oči vidět, že tato proroctví nepocházela od lidí. (1. Mojž. 18:9–11; 21:1–3; Jer. 28:15–17) Biblická proroctví se však nezabývají pouze událostmi, které dnes již patří vzdálené minulosti. Poukazují také na věci, které se mají stát v našem století. Poslední část Bible byla napsána před koncem prvního století našeho letopočtu. Nacházíme v ní však názorný popis zmatků, jež postihují dnešní lidskou společnost. Bible také jasně ukazuje, že tyto události jsou znamením skutečnosti, že nadešly „poslední dny“ přítomného světa a že přišel čas pro zřízení Božího království. (Luk. 21:24–31; Zjev. 6:1–8) Protože ukazuje, kde se nacházíme pokud jde o splňování Božího předsevzetí, je pro nás vůdcem, jehož nezbytně nutně potřebujeme.

6. Jaký postoj biblických pisatelů vzbuzuje naši důvěru? Uveď příklady.

⁶ Biblická zpráva v nás vyvolává důvěru také proto, že se v ní odráží pokora a upřímnost jejích pisatelů. Nesnažili se zkrášlovat skutečnosti tím, že by osoby, které byly mezi nimi považovány za vážené, líčili jako spravedlivější, než jaké ve skutečnosti byly. (2. Mojž. 4:10–14; Mat. 26:31–56) Učedníci Ježíšovi nijak netajili, že tehdejší duchovní vůdcové je považovali za ‚lidi neučené a prosté‘ a proto jimi pohrdali. (Skut. 4:13) Pisatelé Bible podávali zevrubnou zprávu nejen o mocných skutcích, jimiž Bůh osvobodil svůj lid, ale i o tom, jak tomuto lidu projevoval svou nelibost. (2. Par. 12:1–9; 20:14–26) Pro tyto neklamné důkazy upřímnosti, vysokých ideálů, čistých pohnutek a pevného přesvědčení pisatelů Bible cítí lidé, kteří milují pravdu, že je tato kniha přitahuje.

7. Které další skutečnosti nám doporučují Bibli jako knihu, zasluhující naší největší pozornosti?

⁷ V Bibli nacházíme odpověď na otázky, které nejsou zodpověděny nikde jinde. Jak vznikl vesmír, naše země a člověk? Odkud pocházejí těžkosti mezi lidmi? Jaká je příčina nemocí a smrti? Bible zodpovídá tyto otázky lehce srozumitelnou řečí. (1. Mojž. 1:1, 2, 26–28; 2:16, 17; 3:1–24; Řím. 5:12) Podává také přehled o tom, co Bůh učiní, aby pomohl lidské rodině, a ukazuje, co musíme učinit my osobně, abychom měli užitek z tohoto opatření. (Jan 3:16, 36; Dan. 2:44) Toto všechno jsou důvody, jež nám Bibli doporučují jako knihu, která zasluhuje naši největší pozornost.

8. Proč by měl každý z nás přečíst a prostudovat celou Bibli?

⁸ Jak je tomu však s tebou osobně? Přečetl jsi již jednou Bibli celou? Nejen určité její části, ale od začátku do konce? Studoval jsi ji důkladně, abys zjistil, jak se týká tvého života? Kdo čte Bibli, dává najevo praktickou moudrost. Proč? Protože náš život závisí na Bohu a z Bible můžeme zřetelně poznat, že je Božím Slovem. — 2. Mojž. 20:1; Ef. 6:17.

SKUTEČNĚ „SLOVO BOŽÍ“

9. V jakém smyslu je Bible „Slovo Boží“?

⁹ Výraz „Slovo Boží“ jako označení pro Bibli neříká mnoho světu všeobecně, a dokonce ani členům církví křesťanstva. Ti snad věří, že Bible je kniha, kterou napsali zbožní muži o Bohu, nevěří však, že skutečně pochází od Boha. Bible sama však říká: „Celé Písmo je inspirováno Bohem“ a „Proroctví nikdy nebylo vyneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Tim. 3:16, NS; 2. Petra 1:21, NS) To znamená, že převážná většina Bible byla sice napsána různými muži, že však má pouze jednoho původce: Jehovu Boha. Svým duchem sdělil svým prorokům poselství nebo vidění, která potom zapsali. Jak se to stalo?

10, 11. a) Diktoval Bůh celý obsah Bible? b) Který způsob obvyklý v obchodním životě nám pomáhá znázornit tuto věc?

¹⁰ Někdy bylo poselství diktováno. Prostřednictvím anděla řekl Jehova Mojžíšovi: „Napiš sobě slova tato; nebo podle slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.“ (2. Mojž. 34:27; Žid. 2:2) Mojžíš přesně zapsal, co mu bylo řečeno.

¹¹ V jiných případech naproti tomu Jehova ponechal pisatelům Bible, aby do jisté míry sami rozhodli, jakým slohem chtějí psát. Jehovův duch sice vedl jejich myšlenky, ale způsob psaní odpovídal do jisté míry povaze pisatele. (Kaz. 12:10; 2. Sam. 23:1, 2) V dnešní době snad ředitel nějakého podniku pověří svého tajemníka, aby napsal nějaký dopis, a nepředepíše mu jeho přesné znění. Tajemník napíše dopis, ale drží se při tom přesně ředitelových pokynů a volí takový sloh, o němž ze zkušenosti ví, že s ním bude ředitel spokojen. Jestliže ředitel tento dopis podepíše, je považován za dopis od něj samotného.

12, 13. Proč by pro nás nemělo být obtížné porozumět, že Bůh mohl svým služebníkům sdělit poselství nebo vidění z neviditelné říše?

¹² Mělo by pro nás být obtížné pochopení skutečnosti, že neviditelný Bůh mohl svým služebníkům dát poselství nebo způsobit, že v duchu viděli obrazy? (Skut. 28:25; Ez. 1:1–3) Dnes pro nás není nic zvláštního, jestliže zapneme rádio a slyšíme hlas někoho, koho nevidíme, a kdo je od nás vzdálen mnoho kilometrů. Když kosmonauti oblétali Měsíc, vysílali na Zem poselství s obrazy, které byly zachyceny velice jasně. Jak to bylo možné? Zcela jednoduše použitím zákonů, které již uvedl v činnost sám Jehova.

¹³ Myšlenka, že Bůh mohl sdělovat lidem poselství z neviditelné říše, rozhodně tedy není nerozumná. Skutečnost, že vlastními pisateli byli muži zde na zemi, také v žádném případě nemluví proti tomu, že to, co zapsali, pocházelo od Boha. Ačkoli všechno to bylo možné, není to samo o sobě ještě důkazem, že Bible pochází od Boha. Co tedy dokazuje, že Bůh skutečně sděloval poselství pisatelům Bible?

DŮKAZY O SDĚLOVÁNÍ BOŽSKÝCH POSELSTVÍ

14. Jaké poselství měl Mojžíš pro své izraelské soukmenovce, když sestoupil s hory Sinaj? Na co se však mohli ptát?

¹⁴ Po osvobození z egyptského otroctví shromáždili se Izraelité v sinajské pustině. Mojžíš vystoupil na horu, aby od Jehovy obdržel pokyny, a vrátil se k lidu s poselstvím. Mojžíš opakoval, co řekl Jehova: „Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synů Izraelským: Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě. Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všechna země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý.“ (2. Mojž. 19:3–6) To všechno řekl Mojžíš starším mužům lidu. Byla to však pravda? Mluvil s ním skutečně Bůh? Proč mohli věřit, že Jehova skutečně jednal s Izraelem prostřednictvím Mojžíše? — 1. Jana 4:1.

15. Jak Izraelité věděli, že Jehova mluvil s Mojžíšem a jednal jeho prostřednictvím?

¹⁵ Několik měsíců předtím byli ještě všichni v Egyptě. Tam jim Mojžíš ve jménu Jehovově předpověděl deset zhoubných ran, které měly přijít na zem. Každá z těchto ran přišla přesně podle oznámení. (2. Mojž. 7:15 až 12:29) Mojžíš jistě sám nezpůsobil rány v podobě kobylek nebo moru, které předpověděl. Neměl moc nad přírodními silami, aby mohl vyvolat krupobití, které předem oznámil. Jistě nešel do každého domu a do každé stáje Egypťanů, aby tam pobil jejich prvorozené. To bylo bezpochyby dílo Boží, a protože Mojžíš mohl tyto události předpovídat, musel jej Bůh o tom poučit. Když Mojžíš o nějaký čas později vztáhl ruku proti Rudému moři, rozdělily se vody a Izraelité mohli bez nehody projít pod ochranou nadpřirozeného oblaku, který je odděloval od egyptského vojska, jež je pronásledovalo. Izraelité, kteří nyní stáli na hoře Sinaj, byli při tom a viděli to; věděli, že je prostřednictvím Mojžíše vedl Jehova. — 2. Mojž. 14:19–22.

16. Jaké další znamení způsobil Jehova na hoře Sinaj a proč?

¹⁶ Na hoře Sinaj způsobil Jehova další znamení, aby, jak sám řekl Mojžíšovi, „slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky“. (2. Mojž. 19:9) Tento projev Boží moci vyvolával posvátnou bázeň. „Bylo hřímání s blýskáním; a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všechen lid, kterýž byl v ležení . . . Hora pak Sinaj všecka se kouřila, proto že sestoupil na ni Jehova v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě. Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem.“ (2. Mojž. 19:16–19) Milióny Izraelitů, kteří byli svědky této podívané, dostali tak přesvědčující důkaz, že to, co Mojžíš mluvil a psal ve jménu Jehovově, bylo skutečně „slovo Boží“. — Skutky 7:35–38.

17. Co dokazuje, že Jehova sdělil poselství i pozdějším hebrejským prorokům, jejichž spisy jsou obsaženy v Bibli?

¹⁷ V dalších stoletích vzbudil Jehova jiné proroky: Samuele, Nátana, Izaiáše, Jeremiáše, Daniele a ještě mnoho dalších. Také oni mluvili ve jménu Jehovově a skutečnost, že spolehlivě oznámili Boží skutky, byla důkazem, že jim tato poselství sdělil Bůh. — 5. Mojž. 13:1–3; 18:21, 22.

18. a) Jak dokázal Ježíš Kristus, když byl na zemi, že přišel od Boha? b) Jaký byl jeho názor na biblické knihy, které již tehdy existovaly?

¹⁸ V prvním století našeho letopočtu se na pozemské scéně objevil Ježíš Kristus. Jasně řekl, že je Božím Synem, a též dokázal, že přišel od Boha, neboť například uklidnil moře, uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. (Jan 10:36; Luk. 8:22–25; 5:17–26; Jan 11:39–44) Jaký měl názor na biblické knihy, které již byly napsány do té doby? Výroky těchto knih týkající se minulosti uváděl jako skutečnosti a o výrocích, které se v nich týkaly budoucnosti, mluvil způsobem, z něhož bylo patrné, že se jistě splní. (Mat. 19:1–6; 24:30; Dan. 7:13, 14) Když mluvil o „Písmech“, mínil tím Zákon, Proroky a Žalmy — celou sbírku Hebrejských písem. (Luk. 24:27, 44–48) Věřil v ně, opíral se o ně při své učitelské činnosti a v životě se podle nich řídil. Uznával je jako inspirované Slovo Boha, svého Otce v nebesích.

19. Co dokazuje, že Bůh podporoval pisatele Křesťanských řeckých písem?

¹⁹ Když byl krátce po Ježíšově smrti a vzkříšení založen křesťanský sbor, dokázal Bůh opět zázračnými znameními, s kým na zemi jedná. (Žid. 2:1–4) Vylil svého ducha na učedníky Ježíše Krista a dal jim při tom schopnost mluvit řečmi, jimž se nikdy neučili. Příslušníci mnoha národů byli svědky tohoto projevu božského uznání. (Skutky 2:1–12) Z těch, kteří tehdy nebo krátce potom obdrželi jeho ducha, vybral Bůh muže, kteří měli napsat Křesťanská řecká písma. To vše se nestalo skrytě. Mocné skutky, které Jehova způsobil prostřednictvím těchto mužů, byly všeobecně známé. Výsledkem bylo, že tisíce lidí se staly věřícími. — Skutky 2:41; 3:1 až 4:4; 9:40–42.

20. Jak se proto svědkové Jehovovi dívají na Bibli?

²⁰ Sboru takových věřících v Macedonii napsal apoštol Pavel: „Proto též neustále děkujeme Bohu, neboť když jste obdrželi Boží Slovo, které jste od nás slyšeli, přijali jste je ne jako slovo lidí, ale jako to, čím po pravdě je, jako Slovo Boží, které působí též ve vás věřících.“ (1. Tess. 2:13, NS) Jehovovi křesťanští svědkové dvacátého století mají tutéž víru jako oni macedonští křesťané v prvním století. Nepochybují o tom, že Bible je skutečné Slovo Boží, protože ji sami četli a znají její obsah. Máš i ty tuto víru?

21. a) Jakou přednost a jakou povinnost má ten, kdo věří, že Bible je skutečně Boží Slovo? b) Jak daleko musí jít víra člověka v Bibli, aby se líbil Bohu?

²¹ Jestliže ano, pak máš přednost a povinnost pomáhat jiným. Povzbuzuj lidi, kteří ještě nečetli Bibli, aby si ji přečetli. Mluv s nimi o důkazech toho, že je Boží slovem. Seznam je s jejími naukami. Zdůrazňuj jim, jak důležitá je tato věc. Potom se musejí přirozeně sami rozhodnout, co chtějí činit. Nestačí jen částečně věřit Bibli. Kdo by chtěl získat Boží zalíbení, musí být plně přesvědčen, že je Božím Slovem, a musí být věrným obhájcem Slova Božího.

‚SVATÁ SLUŽBA S VĚRNOSTÍ‘

22. Jak a proč Bible velmi zdůrazňuje věrnost?

²² Bible velmi zdůrazňuje věrnost. Proč? Protože věrnost je jednou z nejvýznamnějších vlastností Jehovy, původce Bible. Vzpurnému izraelskému lidu řekl Jehova prostřednictvím svého proroka Jeremiáše: „Já jsem věrný.“ (Jer. 3:12, NS) Když měl apoštol Jan vidění budoucích událostí, slyšel, jak osoby, které Bůh přijal do nebeské slávy, chválí Boha slovy: „Veliké a mocné jsou tvé skutky, Jehovo, Bože Všemohoucí. Spravedlivé a svaté jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrný?“ (Zjev. 15:3, 4, NS) Vědí, že věrnost pochází od Jehovy a že je pro něj zvlášť charakteristická.

23. Proč musíme sloužit Jehovovi „s věrností“ a jaký postoj bychom proto měli mít vůči Božímu Slovu?

²³ Lidé, kteří by chtěli sloužit Bohu přijatelným způsobem, musejí proto rovněž projevovat tuto božskou vlastnost. Zachariáš, otec Jana Křtitele, uznával tuto skutečnost. Když byl naplněn svatým duchem, děkoval Bohu za výsadu, že mu směl po všechny své dny ‚bez bázně přinášet svatou službu s věrností a spravedlností‘. (Luk. 1:74, 75, NS) Jak je však možno věrně Jehovovi sloužit, jestliže pochybujeme o jeho Slovu? Jestliže někdo má otázky, je přirozeně rozumné se ptát, potom zkoumat důkazy předložené v odpovědi a pak se rozhodnout. Nemůžeme se Bohu líbit, zůstaneme-li nerozhodní, to znamená, jestliže neustále kolísáme mezi dvěma názory. (1. Král. 18:21) „Jestliže se tedy někomu z vás nedostává moudrosti, nechť neustále prosí Boha, neboť on dává štědře všem a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí neustále ve víře, bez všech pochybností, neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, kterou vítr žene a zmítá sem a tam. Vskutku, ať si takový člověk nemyslí, že od Jehovy něco obdrží. Je to kolísavý člověk, nestálý na všech svých cestách.“ — Jak. 1:5–8, NS.

24. a) Co dokazuje, že křesťanstvo není věrné Bohu? b) Jakou změnu musí učinit ti, kteří by se chtěli stát pravými následovníky Ježíše Krista?

²⁴ Chceme-li se líbit svému Stvořiteli, musíme být plně přesvědčeni o tom, že jeho cesty jsou správné. Tato důvěra však dnes chybí mnoha lidem, kteří se hlásí ke křesťanství. Podle prorockých slov Bible ve 2. Timoteovi, kapitole 3., budou se v „posledních dnech“ mnozí lidé vyznačovat mimo jiné tím, že nebudou věrní. To se dnes projevuje nejen v jejich vztahu vůči manželskému druhu nebo vůči zaměstnavateli, ale i v jejich vztahu k Bohu. Jejich uctívání je tedy pouze ‚způsobem oddanosti Bohu‘, a oni se „vzhledem k její síle . . . prokazují jako falešní“. (2. Tim. 3:1, 2, 5, NS) Protože nejsou přesvědčeni o tom, že Bible je Boží Slovo, neberou ji vážně. Není pro ně silou, kterou by se nechali vést a podněcovat. Jestliže by však chtěli být pravými následovníky Ježíše Krista, musejí se změnit. V Efezským 4:23, 24 (NS) je křesťanům dána vážná rada: „Abyste byli obnoveni silou, která podněcuje vaši mysl, a abyste oblékli novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti.“ Učinil jsi to? Jsi rozhodnut zůstat věrný Bohu za všech okolností, a projevuješ to svým postojem vůči jeho Slovu, Bibli? Jestliže ano pak můžeš být druhým lidem k požehnání, jestliže jim pomůžeš získat víru v Boží Slovo.

[Poznámka pod čarou]