Otázky čtenářů

● Jak můžeme ‚shromáždit řežavé uhlí na hlavu‘ nějakého člověka tím, že mu prokážeme dobro, jak o tom čteme v Přísloví 25:21, 22?

Přísloví 25:21, 22 zní: „Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou; nebo uhlí řežavé shromáždíš na hlavu jeho, a Jehova odplatí tobě.“

Tato rada, abychom činili dobro svým nepřátelům, má v Bibli mnoho obdob. Mojžíšův zákon na příklad vyžadoval: „Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš se a dovedeš ho k němu. Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím, kdož tě v nenávisti má.“ — 2. Mojž. 23:4, 5.

Podobně máme rozumět slovům Ježíše Krista: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ V podobném smyslu napsal též apoštol Pavel: „Nadále žehnejte těm, kteří vás pronásledují. Žehnejte a nezlořečte.“ — Mat. 5:44, 45, NS; Řím. 12:14, NS.

Nezdá se však, že slova v Přísloví 25:22: „Uhlí řežavé shromáždíš na hlavu jeho“ jsou v rozporu s duchem dobrotivosti, který je vyjádřen ve verši 21? Nikoli, k takovým závěrům bychom neměli docházet, neboť tato slova napsal nejen moudrý muž, ale byla napsána též pod božskou inspirací, to znamená s pomocí a pod vedením Jehovova svatého ducha. Musí proto mít smysl.

Velmi pravděpodobně jde o přenesený nebo symbolický výraz, který je odvozen od způsobu tavení kovů ve starých dobách. V tavicí peci byla pokládána vrstva rozžhaveného uhlí nejen pod rudu, ale i na ni. Uhlí nahromaděné na rudu přispívalo k tomu, že se ruda tavila a kov se odděloval od strusky. Prokážeme-li tedy dobro nepříteli, když je v nouzi, to znamená, když to nejvíc ocení, můžeme doufat, že tak říkajíc změkne, pocítí lítost a bude se stydět a snad dokonce vyjde najevo dobré, které v něm je.

Hromadění žhavého uhlí na hlavu nepřítele se tedy neděje ve zlém úmyslu, ale v dobrém. To vyplývá i ze slov apoštola Pavla, která následují bezprostředně po uvedeném přísloví a zní: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ — Řím. 12:20, 21, NS.

Co však, jestliže toto symbolické žhavé uhlí neobměkčí nepřítelovo srdce? Pak se můžeme utěšit a spokojit závěrečnými slovy z Přísloví 25:22: „A Jehova odplatí tobě.“ Tento příslib sám o sobě ukazuje, že „řežavé uhlí“ nemá sloužit ke škodě nepřátel a není tím ani řečeno, že bychom se měli škodolibě radovat z trpké zkušenosti nepřítele. Jednáme-li ušlechtile a správně, ať již to druzí oceňují, či nikoli, nebo ať již z toho máme osobně bezprostředně či okamžitě užitek, nebo ne — můžeme mít jistotu, že Jehova Bůh o tom ví a že nás svým časem odmění. A nechtěli bychom v prvé řadě jemu sloužit a jemu se líbit?