Otázky čtenářů
● Nejednal Ježíš neuctivě se svou matkou, když jí řekl: „Ženo, co mi chceš? Má hodina ještě nepřišla.“ (Ži)?
Ježíš vyslovil tato slova na svatební slavnosti v Káni na počátku své veřejné činnosti. Zpráva zní: „Nedostávalo se vína, a tu Ježíšova matka mu řekla: ‚Nemají vína!‘ Ježíš jí odpoví: ‚Ženo, co mi chceš? Má hodina ještě nepřišla!‘“ — Jan 2:3–5, Ži.
Podívejme se napřed na výraz „ženo“, který Kristus použil. V dnešní běžné mluvě snad zní neuctivě nazývat svou vlastní matku „ženou“. E. J. Goodspeed poznamenává však k řeckému slovu použitému u Jana 2:4, že není „ani tak chladné [jako žena] ani tak srdečné jako výraz matka. Má rozsáhlejší význam a vyjadřuje, tak, jak je ho použito v tomto případě, určitou úctu nebo určitou náklonnost (Řecko-anglický slovník od Liddela a Scotta).
Oba andělé i Ježíš použili tohoto oslovení, když mluvili s Marií Magdalenou, která plna smutku plakala u Kristova hrobu. Jistě nebyli vůči ní nepřátelští nebo neuctiví. (Jan 20:13, 15) Také na kůlu oslovil Kristus svoji matku tímto způsobem, když o ni projevoval starost a když ji svěřoval do ochrany svého milovaného apoštola Jana. (Jan 19:26; viz dále Jan 4:21; Matouš 15:28) Podle toho nebyl Ježíš neuctivý, když v Káni použil tohoto slova. Dával tím spíše najevo, že si je vědom své biblické povinnosti ctít svoji matku.
Výraz: „Co mi chceš“ je stará forma otázky, kterou v Bibli často najdeme. (2. Sam. 16:10; 1. Král. 17:18; 2. Král. 3:13; Mar. 1:24, 27) Doslova může být přeložena: „Co máme my [nebo: já] a ty dohromady společného?“ a je formou odmítnutí. Jak vážně má být chápáno odmítnutí, závisí přirozeně od tónu mluvícího. Označuje nelibost k dotyčnému návrhu. — Srovnej Ezd. 4:3 (NS) a Mat. 27:19.
Když Ježíš použil tohoto výrazu, byl již Kristem a Bohem předslíbeným králem. Již nebyl malým dítětem, které žije v domě své matky a pod jejím bezprostředním dohledem. Nyní mu říkal Bůh, který jej vyslal, co má činit. (1. Kor. 11:3) Když mu tudíž jeho matka podle smyslu jejího projevu — začala říkat, co by měl dělat, opřel se nebo odmítl. Co se týkalo jeho kazatelské činnosti a jeho zázraků, neměl se dát vést svými přáteli nebo příslušníky své rodiny. (Jan 11:6–16) Odpověď, kterou dal Kristus, ukazuje, že by jednal, kdyby pro něj přišla doba, kdy by měl v určité situaci jednat. Věděl, kdy má v této věci jednat, a nepotřeboval být nucen.
Marie nechápala zřejmě Ježíšova slova jako důtku, nýbrž rozuměla jeho tónu. Přenechala věc velmi rozumně svému synovi. Ještě je možno dodat, že „v řečtině každá příkrost v otázce je zeslabena, nikoli zesílena, použitím slova [žena], které bylo výrazem náklonnosti nebo úcty“. (Problémy překladu Nového Zákona, str. 100, angl.)