Vy mladiství, máte v úctě své rodiče?
„Cti svého otce a matku.“ — Ef. 6:2.
1. Jaké jednání v domě rodičů je možno očekávat od mladých křesťanů?
NEMÁ se právem očekávat od mladistvých, kteří se mimo otcovský dům prokazují jako učedníci Kristovi, že se budou doma chovat stejně jako učedníci Kristovi? Kdo chce být učedníkem Kristovým, musí to vždy dokazovat svou řečí i svým jednáním. Mladý křesťan není učedníkem Kristovým jen tak dlouho, než přijde domů a je dotazován rodiči, co dělal, nebo dokud mu nedovolí to, co by rád dělal.
2. Jak se chovají mnozí mladí ze světa vůči rodičovské moci a jaké proroctví se tím splňuje?
2 Mnozí mladí ze světa se vzpírají svým rodičům nebo je haní, když jim něco zakáží nebo je napomenou. Někteří z nich dokonce již utekli z domova, aby mohli žít tak, jak chtějí. Takové děti nemají správnou úctu k svým rodičům, ani správnou přirozenou náklonnost. Snad hovoří o lásce, ale milují opravdu své rodiče, když utíkají z domova a tím připravují svým rodičům jen zármutek a starosti? Myslí pouze na sebe a na to, co by chtěli mít. Dokazují tím vděčnost za to, co pro ně rodiče udělali? Dokazují tím úctu k nim? To, co dnes vidíme, bylo předpověděno v 2. Timoteovi 3:1–4, kde čteme, že mládež bude v „posledních dnech“ „rodičů neposlušná“, „nevděčná“ a „bez přirozené náklonnosti“. Mladí, kteří se chtějí prokazovat jako učedníci Kristovi, mají své rodiče ve větší úctě.
3. Proč je lepší, poslouchají-li mladí své rodiče, než aby zkoušeli prosazovat svou vůli?
3 Je zcela přirozené, vy mladí, že vaši rodiče vám to neb ono zakáží. Snad zatím nerozumíte, proč k něčemu říkají Ne! Nebylo by ale přece lépe, kdybyste respektovali jejich zralé rozhodnutí, místo abyste zkoušeli prosazovat svou vlastní vůli? Když jste ještě byli malí, ochraňovali vás vaši rodiče před vámi samými tím, že vám nedovolovali hrát si s noži, strkat prsty do zásuvky elektrického vedení, utíkat přes ulici bez ohlédnutí se vpravo a vlevo nebo stýkat se se špatně vychovanými dětmi. Jestliže vám tyto věci tehdy právem nedovolili, protože mohli poznat s nimi spojená nebezpečí, nezakazují vám dnes jako mladistvým některé věci stejným právem? Což není možné, že i dnes vidí věci, které by vám mohly škodit, ale které vy nevidíte?
4. Jakým příkladem může být ukázáno, že je rozumné respektovat přání rodičů?
4 Například mladé děvče se zamiluje do svého přítele z dětství a chce se za něj provdat, ale rodiče to nepřipustí. Dívka myslí, že je to velká láska a nemůže pochopit, že rodiče nechtějí dovolit sňatek. Je pobouřena jejich zdráháním a zabývá se dokonce myšlenkou utéci. Neuznává, že rodiče rozumí víc manželství a manželským problémům než ona. Rodiče si přejí, aby byla v manželství šťastná, ale vědí, že je zapotřebí zralosti, kterou ještě nemá. Vědí přesně, že bude v manželství šťastnější, když bude o několik let starší. Statistiky ukazují, že v manželstvích, kde jsou oba partneři dvacet let nebo ještě mladší, když se berou, je pravděpodobnost, že manželství skončí rozvodem, čtyřikrát větší než u lidí, kteří při své svatbě jsou přes jedenadvacet let.
5. Co vyžaduje Bůh od mladistvých?
5 I když je snad tato mladá dívka zklamaná a asi nemůže rozumět, proč její rodiče neschvalují sňatek, respektuje jejich rozhodnutí, chce-li se prokázat jako učedník Kristův. Bůh vyžaduje, aby mladiství poslouchali své rodiče, i když nejsou srozuměni s rodičovským rozhodnutím. „Vy děti, poslouchejte svých rodičů ve všem; neboť to je náležité v Pánu.“ (Kol. 3:20, Ži) Později je asi vděčná, že uposlechla rodiče, a asi poznává, že i v tomto případě ji láskyplně ochraňovali, aby si nepřivodila těžkou škodu.
6, 7. Jaká omezení mohou rodiče uložit plnoletému synovi, jichž je povinen si všímat?
6 Nebo pokládejme za příklad syna, kterému je 21 let, je zasnoubený, ale stále ještě bydlí v domě u rodičů. Přispívá sice něčím na výdaje za byt, ale otec se stará o výživu rodiny a také o větší díl jeho potřeb. Otec mu vyčítá, že zůstává tak často do noci u své snoubenky. Syn nenahlíží, proč nesmí vidět svoji snoubenku tak často, jak chce, a nesmí u ní zůstat tak dlouho, jak chce, neboť je již plnoletý. Jelikož otec ví, že dlouhé ponocování škodí synovu zdraví — nehledě na nebezpečí, které by to mohlo mít pro jeho morální blaho — považuje za dobré uložit svému synu v jeho vlastním zájmu určitá omezení. Dívka nebude mít méně ráda svého snoubence, který respektuje přání svého otce, nýbrž bude jej sama o to víc respektovat.
7 Ale je syn povinen poslouchat svého otce, když je již plnoletý? Bible neříká nic o tom, že by syn od určitého věku byl oprávněn neposlouchat příkazy svého otce, zatímco ještě bydlí v jeho domě. „Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.“ (Přísl. 4:1) Pokud bydlí syn v domě svého otce, je podle Bible povinen respektovat přání svého otce, i když je plnoletý.
POSTAVENÍ HLAVY RODINY
8. Kdo je podle Bible hlavou rodiny a jak je možno znázornit jeho postavení jako hlavy?
8 Jehova dává ve svém psaném Slově jasně na srozuměnou, že otec je hlavou rodiny. (Ef. 5:23) Je zapotřebí hlavy, aby v rodině panovaly pokoj a soulad. Zástupcem hlavy rodiny je matka. Můžeme přirovnat rodinu k lodi. Otec odpovídá kapitánovi, kterého musí všichni na lodi poslouchat. Kapitán je odpovědný za pořádek na lodi a za řízení lodi. To platí i pro otce rodiny. Matka odpovídá prvnímu důstojníkovi, zástupci kapitána. Jako mužstvo na lodi tyto důstojníky poslouchá, ctí je a váží si jich, tak by měly také děti své rodiče poslouchat, ctít a vážit si jich. (Ef. 6:1) Vzpurné děti mohou stejně ohrozit řízení rodiny, jako může buřičská posádka ohrozit řízení lodi.
9, 10. a) Jakou dobrou radu dává Bible mladistvým a jak dalece je Abrahamova rodina dobrým příkladem v úctě k postavení hlavy rodiny? b) Jak ukázal Ježíš, že synové a dcery mají ctít své rodiče?
9 Proto vyžaduje božský pořádek od dětí, aby svého otce a svou matku ctily a poslouchaly. „Ostříhejž, synu můj, přikázání otce svého, a neopouštěj naučení matky své.“ (Přísl. 6:20) Izák to činil, pokud byl v domě svého otce. Ačkoli byl asi čtyřicet let starý, když se ženil, respektoval stále ještě svého otce jako hlavu rodiny a vzal si ženu, kterou pro něj vybral. Když Abraham měl právo vyvolit manželku pro plnoletého Izáka, nemá mít dnes otec právo uložit určitá omezení svému plnoletému synovi, který bydlí v rodičovském domě? Jako přednosta domácnosti má toto právo.
10 V biblických dobách byla rodičovská moc, zvláště moc otcova, velice rozsáhlá. Pokud otec žil a mohl spravovat dům, byli mu jeho synové a dcery podřízeni. Když syn sám založil rodinu, byl hlavou své rodiny. I když nyní již nepodléhal otcově moci, přece musel dále ctít své rodiče. Ježíš odsoudil tehdejší duchovní vůdce, protože tvrdili, že není zapotřebí ctít otce a matku — to znamená v nouzi je finančně podporovat —, když se odkáží peníze chrámu. Řekl, že učinili tímto podáním „Boží Slovo . . . neplatným“. — Mat. 15:3–9.
11. Proč by měli dnešní mladí křesťané respektovat svého otce jako hlavu, a jak by měl otec vykonávat svůj úkol jako hlava?
11 Dnešní mladiství, kteří by chtěli být křesťany, ctí svého otce jako hlavu rodiny a poslouchají jej. Na základě biblických příkladů poznali, že Bůh to vyžaduje, a oni mají přání, činit Boží vůli. (Kol. 3:20) V křesťanské rodině se otec snaží, aby svoji moc nezneužíval, a vyvaruje se toho, aby své děti roztrpčoval nebo dráždil. (Kol. 3:21) Kdyby postupoval při výchově bez porozumění a lásky, mohl by způsobit, že by se děti staly vyděšené a zatrpklé, nebo i bojácné. Místo toho může získat jejich důvěru a vážnost, když jedná spravedlivě, drží se přísně biblických zásad a láskyplně s nimi zachází.
ROZDĚLENÝ DŮM
12. Proč by měly věřící děti respektovat nevěřícího otce?
12 Dejme tomu, že matka a děti jsou Bohu oddanými křesťany, ale otec nikoli. Jsou děti také v tomto případě povinny otce respektovat a poslouchat jej? I když v tomto případě otec neslouží Jehovovi Bohu, je hlavou rodiny a může právem očekávat, že jej děti ctí a poslouchají. Jako je věřící žena podle Bible povinna podřídit se svému nevěřícímu muži, tak jsou také křesťanské děti povinné podřídit se nevěřícímu otci. „Vy ženy, buďte podřízeny svým mužům; to je vaše povinnost v Pánu.“ — Kol. 3:18, Ži.
13. Co by měl dělat mladistvý křesťan, který by rád vstoupil do kazatelské služby plným časem, když si jeho nevěřící otec přeje, aby šel na střední školu?
13 Co by měl učinit syn, jehož otec od něj vyžaduje aby šel na střední školu, kdyby sám chtěl raději věnovat celý svůj čas křesťanské kazatelské službě? Může mluvit se svým otcem o svém přání, a otec snad svolí. Když nesvolí, musí se podrobit přáním svého otce dokud není plnoletý a dokud žije v rodičovském domě. Jeho otec má právo rozhodovat o jeho vzdělání. Ale syn, i když jde na střední školu, by si měl zachoval silnou víru, aby jeho smýšlení nebylo ovlivněno ateistickými myšlenkami, se kterými tam přijde do styku.
14, 15. Proč by měly věřící děti pochybnosti, kdyby jejich nevěřící otec od nich vyžadoval, aby šly do kostela spojeného s Velikým Babylónem, a co by měly činit?
14 Co ale dělají věřící děti, když jejich nevěřící otec trvá na tom, aby navštěvovaly bohoslužby církve náležející k Velikému Babylónu? To je velice vážná otázka, neboť je spojena s jejich věrností k Jehovovi Bohu. Vědí, že pravý křesťan neuctívá žádného falešného boha a také se neúčastní jakýchkoli obřadů spojených s falešným náboženstvím. Vědí, že Svaté písmo přikazuje křesťanům: „Utíkejte od modlářství“ a „Vyjděte z něho [Velikého Babylóna]“. (1. Kor. 10:14; Zjev. 18:4) Co tedy dělají?
15 Poslechnou svého otce a jdou do kostela, ale tam se musí rozhodnout, zda se chtějí účastnit obřadů nebo ne. Došlo až k té mezi, kdy otec od nich žádá něco, co odporuje Božím zákonům. Přinutil je jít až k té hranici, kde jsou nuceni poslouchat buď jeho nebo Boha. Když stál apoštol Petr před podobným rozhodnutím, protože mu právoplatná vrchnost rozkázala, aby již nemluvil o Ježíši Kristu, řekl: „Více sluší poslouchati Boha než lidi.“ (Skut. 5:29) Byl ochoten vzít na sebe jakýkoli trest pro poslušnost k nejvyššímu vládci.
16. Jak se může mladý dívat na trest, který přijímá od svého nevěřícího otce, poněvadž se zdráhá neposlouchat Boha?
16 Mladý křesťan, který v poslušnosti k svému otci jde jen tak daleko, kam podle Bible smí jít, je snad od svého otce potrestán, když se zdráhá účastnit se obřadů, jež jsou spojeny s falešným náboženstvím. To asi není právě příjemné, ale může se utěšovat tím, že trpí pro něco, co je správné v Božích očích. „Milost záleží v tom, snáší-li kdo bolesti ve vědomí Boha, trpě nespravedlivě. Jaká to bude sláva, budete-li snášeti rány pro hříchy? Budete-li však snášeti utrpení pro dobré činy, to nalezne milost u Boha.“ — 1. Petra 2:19, 20, Ži.
PROKAZOVAT ÚCTU ŘEČÍ
17. Proč nemluví mladý křesťan neuctivě o svých rodičích i když je pohromadě s jinými mladými?
17 Mezi světskou mládeží je nyní běžné mluvit v přítomnosti jiných mladých neuctivě o svých rodičích. Poslouchal by mladý křesťan, který to činí, biblický zákon ctít otce a matku? Když o rodičích mluví s úctou v jejich přítomnosti, neměl by to také dělat, když při tom nejsou? Nezneuctil by se sám, kdyby o svých rodičích mluvil neuctivě, když je přece sám jejich potomek? Měl by o nich mluvit s menší úctou jen proto, že je pohromadě s mladými, kteří nectí své rodiče?
18. Proč nebude mladý křesťan své rodiče nikdy proklínat?
18 Ve světě jsou mladí, kteří jdou ve svém odporu vůči rodičům a ve své neúctě tak daleko, že jim dokonce do tváře zlořečí. Jak by se mohl mladý, který by to dělal, považovat za křesťana? Boží Slovo neopravňuje mladistvé k takovému jednání s rodiči, ať jsou pro něho sebe víc rozhněváni. Láska se neprojevuje křikem a urážlivými řečmi. Bible nám dává v tomto ohledu radu: „Vzdálena vás budiž všeliká hořkost, vášnivost, hněv, křik a urážka spolu se vší zlobou.“ (Ef. 4:31) Když křik a urážlivé řeči nemají místa v životě křesťana, pak se mladý křesťan k tomu nikdy nemá nechat strhnout — a nejméně vůči svým rodičům.
19, 20. a) Jak se dívá Bůh na neuctivé jednání vůči rodičům? b) Co ve skutečnosti žádá mladý, když proklíná svého otce nebo svou matku?
19 Zákon, který dal Jehova izraelskému národu, ukazuje, že považuje neuctivé řeči vůči rodičům za vážnou věc. Jeho zákon zní: „Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře. I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.“ (2. Mojž. 21:15, 17) V křesťanském pořádku věcí nevyžaduje Bůh takové potrestání; ale že to vyžadoval pod mosaickým zákonem ukazuje, že se mu taková nenáležitá neúcta nelíbí.
20 Nesvolává mladý člověk zlo sám na sebe, když svého otce nebo matku proklíná a vyzývá Boha, aby je zatratil? Vyzývá Boha, aby je odsoudil k věčnému trestu. Jaká je to nevděčnost za to, co pro něj učinili! Jaká vzpoura proti rodičovské moci ustanovené Bohem! Jak může očekávat mladistvý, který tak jedná, že Bůh jej k něčemu použije? Není v žádném případě následovník Ježíšův, který měl největší úctu před svým otcem a poslušně konal jeho vůli. — Jan 5:30.
21. Jak reaguje mladý křesťan, když je tupen svým nevěřícím otcem, a co mu může pomoci, aby zůstal uctivý?
21 Mladistvý, který by chtěl být následovníkem Ježíše Krista, respektuje své rodiče tím, že je náležitě ctí. Mluví o nich vždy s úctou, i když nejsou oddanými služebníky Jehovovými. Prozrazoval by Kristova ducha, kdyby stejným způsobem odpovídal na tupení svého nevěřícího otce? Sebeovládání mu pomůže, aby se vyvaroval říci něco nenáležitého. Svým dobrým jednáním může snad svého otce získat a dokázat, že se stane Jehovovým služebníkem, právě tak, jako křesťanská žena může získat svého manžela dobrým chováním. (1. Petra 3:1, 2) Následující slova apoštola Pavla mu snad vždy pomohou, aby zůstal uctivý: „Haněni jsouce, dobrořečíme; protivenství trpíce, snášíme; Když se nám rouhají, modlíme se.“ (1. Kor. 4:12, 13) Podle Římanům 12:17 říká dále: „Žádnému zlého za zlé neodplacujte.“
PROČ JE TO ROZUMNÉ
22. Proč je pro mladistvého křesťana zvlášť důležité, aby respektoval rodiče?
22 Pokud jsi mladým křesťanem, nebude to snad pro tebe vždy lehké, respektovat rodiče a náležitě je ctít. Všude kolem tebe je mládež, která se vzpírá svým rodičům, a je těžké bojovat proti jejich buřičskému duchu. Ale jak bys mohl být učedníkem Kristovým a těšit se požehnání jeho královské vlády, kdybys neuznal Boží opatření k zachování klidu a pořádku uvnitř rodiny? Kdybys nyní neuznal toto opatření, není pravděpodobné, že nebudeš také respektovat Jehovovo opatření k udržení práva a pořádku pod jeho královstvím? Můžeš Jehovovi dokázat, že se poslušně podřídíš jeho královské vládě po Armageddonu tím, že se nyní, před Armageddonem, poslušně podřizuješ rodičovské moci.
23. Nač by měl mladý křesťan myslet, když jeho rodiče mají jiný názor než on?
23 Jelikož náležíš k jiné generaci než tvoji rodiče, je zcela přirozené, že v některých věcech smýšlíš jinak než oni. Snad mají podle tvého mínění omezené názory. Myslel jsi ale již na to, že snad tvoje názory jsou také omezené, protože ještě nemáš potřebnou zralost a životní zkušenosti? Nemáš se domnívat, že někdo, kdo je dvakrát tak starý jako ty, nebo ještě starší, je vyrovnaný ve svých názorech a že může předvídat problémy, které by mohly vzniknout určitým jednáním? Mladým lidem chybí ještě vyrovnanost, kterou přinášejí léta, a proto jsou ochotni k rychlým závěrům. Dobrým příkladem toho je mladý král Roboám. Krátce po jeho nastoupení na trůn dali mu starší muži, kteří kdysi radili jeho otci, zralou radu; ale on ji nepřijal. Poslechl ukvapenou radu mladých mužů, kteří s ním vyrostli. To přineslo neštěstí jeho království. Deset kmenů se oddělilo a založilo vlastní království. — 1. Král. 12:6–8.
24. Jak se může mladý učit od svých rodičů, když je poslouchá?
24 Boží Slovo má dobrý důvod, když říká: „Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své!“ (Přísl. 1:8) Můžeš se poučit jejich zralostí a jejich větší životní zkušeností. Snad nejsou tak zběhlí v oblastech vědy jako ty, protože ve škole o tom tolik neslyšeli, ale o životě a jeho problémech vědí víc než ty. Když jsi posvěcen rodiči, kteří ctí zákony a rady Jehovovy, pak jsou pokyny a rady, které ti dávají, obzvláště užitečné.
25. Uveď příklad, který ukazuje, proč mladí potřebují rady a vedoucí ruku rodičů?
25 U mladých lidí je erotická touha velice silná. Tato touha může dokonce zvítězit nad tvým myšlením a nad tvým rozumem. Rady a rozhodnutí tvých rodičů ti tedy mohou zabránit, abys neučinil hloupou chybu, kterou by sis mohl zkazit celý život. Když ti například řeknou, že není dobré vyměňovat si s někým z druhého pohlaví vášnivé něžnosti, činí to, protože znají nebezpečí. Vědí, že Bůh stvořil tvé tělo tak, že vášnivými něžnostmi se v tobě vzbuzuje smyslná žádost, která může být uspokojena pouze pohlavním stykem. Ale jelikož nejsi ženatý, nemáš pěstovat žádné pohlavní vztahy. Když dopustíš, aby někdo tímto způsobem vzbudil tvoji smyslnou žádost, jsi v nebezpečí, že spácháš hřích smilstva. (1. Kor. 6:9, 10) Nejdeš-li tak daleko, může to mít za následek pocit zbytečnosti i jiné duševní poruchy. Nebylo by tedy rozumnější, kdybys uposlechl své rodiče a počkal s výměnou vášnivých něžností, až budeš starší a ženatý?
26. K jakému jednání jsou mladí povzbuzováni?
26 Vzhledem k této úvaze jednají mladí moudře, když poslouchají radu Božího Slova: „Děti, poslouchejte svých rodičů v Pánu.“ (Ef. 6:1, Ži) Nedejte ovlivnit svůj postoj k otci a matce vzpurným postojem světské mládeže. Buďte vděčni svým rodičům, kteří vás milují a starají se o vaše blaho. Respektujte jejich zralost a jejich vyrovnané názory. Podřiďte se jejich moci. Poslouchejte biblický příkaz: „‚Cti svého otce a matku‘ to je první přikázání se slibem: ‚aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.‘“ — Ef. 6:2, 3, Ži.