Muž, který zapomněl na Boha

Tento článek je určen zvláště ke čtení s dětmi

ZNÁŠ někoho, kdo má něco, co bys i ty rád měl? Docela jistě. Často se stává, že by člověk chtěl mít něco, co mají druzí.

Někteří lidé se však pokoušejí vzít druhým nějaké věci. Znáš chlapce nebo děvčata, kteří to dělají? Myslíš, že to jsou dobří přátelé ke hraní? Nebo by sis raději hrál s jinými dětmi?

Chtěl bych ti vyprávět o jednom muži, který se pokoušel někomu jinému něco vzít. Jednoho dne přišel k Ježíši, aby s ním mluvil. Chtěl, aby mu Ježíš pomohl dostat něco, co patřilo jeho bratru. Ten muž si myslel, že na to má právo.

Co si myslíš ty? Bylo příznakem lásky, že se muž snažil dostat něco, co patřilo jeho bratru? Neměl být rád, že má vůbec nějakého bratra? Jsou lidé, kteří nemají ani bratra.

Co bys ty řekl tomu muži, kdybys byl Ježíšem? Ježíš mu řekl, že by si měl dát pozor. Ježíš věděl, že tento muž pěstuje nesprávné myšlenky. Víš proč?

Přemýšlej. Co je nejdůležitější věc v životě? Pěkné hračky a nové šaty? Ne, rozhodně ne. Co člověk může získat penězi, to mu přece nemůže dát život! Existuje něco, co je daleko důležitější, a to chtěl Ježíš ukázat svými slovy.

Ježíš proto vyprávěl příběh. Pojednával o muži, který zapomněl na Boha. Chtěl bys ho slyšet?

Tento muž byl velmi bohatý. Měl mnoho půdy a několik stodol. Obilí, které pěstoval, se dobře dařilo. Ve svých stodolách neměl dost místa, aby tam uložil všechnu úrodu. Co udělal?

Bohatý muž si řekl: „Zbořím své stodoly a postavím si větší. Potom uložím všechnu svou úrodu a všechny své dobré věci do těchto nových stodol.“

Bohatý muž si myslel, že bude jednat moudře, když to udělá. Myslel si, že je obzvlášť chytrý, když shromažďuje tolik věcí. Řekl si: ‚Nahromadil jsem mnoho dobrých věcí. Budu mít dost na mnohá léta. Teď se budu mít dobře. Budu jíst, budu pít a budu veselý.‘

Bohatý muž však nesmýšlel správně. Jak to? Myslel jen sám na sebe a na své potěšení. Zapomněl na Boha.

Proto Bůh mluvil s bohatým mužem. Řekl mu: ‚Ty blázne. Dnes v noci zemřeš. Kdo potom dostane všechny ty věci, které jsi nahromadil?‘

Mohl bohatý muž používat tyto věci po své smrti? Nemohl; dostal je někdo jiný. Ježíš řekl: „Tak se vede člověku, který si pro sebe hromadí poklady, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:13–21, NS.

Jistě bys nechtěl být takový jako tento bohatý muž, že ne? V životě pro něj nebylo nic důležitějšího než hromadění hmotných věcí a to byla jeho chyba. Chtěl mít stále víc. Ale nebyl ‚bohatý vůči Bohu‘.

Co to však znamená být ‚bohatý vůči Bohu‘? Ten, kdo je ‚bohatý vůči Bohu‘, myslí vždy nejprve na Boha. V životě pro něj není nic důležitějšího než konat vůli Boží. Ale muž, který zapomněl na Boha, to nedělal. Co se s ním proto stalo? Přišel o všechno.

Dobře se zamysli. Co je v tvém životě nejpřednější? Jestliže je to čas, kdy spolu mluvíme o Bibli, nechceš potom skutečně dělat nic jiného? Nebo by sis někdy místo toho raději hrál? Abychom byli ‚bohatí vůči Bohu‘, musíme stavět Boha na první místo.

Ještě něco nám může pomoci poznat, co bychom měli stavět na první místo. Na co například nejdřív myslíš, když tvůj otec přijde domů? Pomyslíš si nejdřív, že je dobře, že ho zase vidíš? Nebo nejdřív myslíš na hmotné věci? Ptáš se: „Co mi asi přinesl?“

Některé děti by chtěly, aby jim otec stále něco kupoval. Ale nebylo by lepší, kdyby byly vděčné za to, že vůbec mají otce? Jsou děti, které vůbec nemají otce ani matku, kteří by s nimi bydleli.

Jiné děcko, se kterým se přátelíš, má možná auto, panenku nebo nějaké jiné pěkné hračky. Bylo by správné, aby sis myslel, že máš mít jeho hračky? Ježíš řekl, že bychom měli dávat pozor, abychom netoužili po věcech, které mají druzí, a nechtěli je mít.

Hrabivý člověk touží po věcech, které mají druzí. Má nejvnitřnější přání, aby měl tyto věci. Stále na to myslí. Možná, že dokonce přemýšlí, jakým způsobem by druhému tyto věci vzal. Myslí však také na Boha? Co si myslíš ty? Vlastně zapomněl na Boha, protože Bůh nechce, abychom byli sobečtí. Neřekl, že bychom měli brát svému bližnímu věci, které má, ale že bychom měli svého bližního milovat.

Může se stát, že se nám líbí nějaká hračka a rádi bychom ji měli. Ale je to skutečně tak důležité? Co se s tou věcí stane po nějakém čase? Zestárne. Může se také rozbít a potom bychom ji už ani nechtěli.

Co je tedy lepší? Je lépe být ‚bohatý vůči Bohu‘? Nebo je lépe mít mnoho věcí, které si člověk může koupit za peníze? Umřeš snad, nebudeš-li mít určitou hračku? Ne; hračka tě nemůže udržet při životě ani jediný den. Jestliže však důvěřuješ v Boha, budeš moci žít věčně. Je tedy důležité, abys nezapomněl na Boha, jak to udělal bohatý muž.

Ježíš Kristus nikdy nezapomněl na svého nebeského Otce. Pro něj nebylo nic důležitějšího než činit Boží vůli. Nesnažil se vydělat si mnoho peněz. Neměl mnoho hmotných věcí.

Ale Ježíš byl šťastný. Byl ‚bohatý vůči Bohu‘. Jehova se proto staral o Ježíše. Bůh jej odměnil věčným životem. Chtěl bys být jako Ježíš?

Jehova Bůh tě bude milovat, budeš-li takový, a také já tě budu milovat. Buď proto jako Ježíš a nikdy se nestaň takovým, jakým byl bohatý muž, který zapomněl na Boha.