Proč připouští Jehova pronásledování?

„Jehova ví jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé uchovat ke dni soudu, aby byli zničeni.“ — 2. Petra 2:9, NS.

1, 2. K jakému falešnému závěru mohou dojít pronásledovatelé pravých křesťanů a proč Jehova nezakročí?

OD TÉ DOBY, co Abel, druhý syn Adama a Evy, byl zabit Kainem, svým žárlivým bratrem, jsou Jehovovi věrní svědkové nenáviděni a krutě pronásledováni. Inspirovaný pisatel prvního století našeho letopočtu popisuje ve svém dopise Židům, jak s nimi bylo zacházeno, a Ježíš z Nazaretu, jenž byl sám usmrcen svými svedenými protivníky, předem varoval své věrné následovníky, že i oni budou stejně pronásledováni. (Žid. 11:4, 36–38; Jan 15:18–20) Pronásledování i špatné zacházení bylo neodůvodněné a Pán, Jehova Bůh, tomu mohl zabránit. Proč to neučinil? — Viz Abakuk 1:13.

² Bezbožníci mohou být ukolébáni do klamného nebezpečí. Žalmista napsal: „Jak to přijde, že zlý nerespektuje Boha? Řekl ve svém srdci: ‚Nebudeš vyžadovat účtování.‘“ (Žalm 10:13, NS) Avšak když Bůh ihned nepožaduje vyúčtování, není to znamení slabosti a též žádný důkaz toho, že se nezajímá o utiskovaného. Petr, apoštol Ježíšův, nám dává ujištění: „Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé uchovat ke dni soudu, aby byli zničeni.“ (2. Petra 2:9, NS) Pronásledování spravedlivých zlými slouží proto Bohu k zvláštnímu účelu. Často je sice připouští jako trest, když jeho lid vzbudil jeho nevoli (Iz. 12:1), ale ve většině případů slouží k tomu, aby dal příležitost jak svým nepřátelům (5. Mojž. 25:17–19), tak i těm, kteří jsou mu nakloněni, aby se projevili. (Mat. 25:34–36) Slouží k tomu, aby byla vyzkoušena ryzost jeho služebníků, a jejich osvobozením je ospravedlněno jeho jméno. — 1. Petra 4:1, 2; Přísl. 27:11.

3. Co rozumíme prorockým dramatem a jaké důkazy nacházíme v Bibli?

³ Boží jednání s jeho lidem a jejich nepřáteli v minulosti je často symbolické a obrazné a ukazuje nám, jak Bůh jedná i dnes s námi. Jednou z nejdramatičtějších zpráv Bible nacházíme v knize Ester. (1. Kor. 10:11; Gal. 4:24–26; Luk. 17:26–30) Nejprve si tuto knihu jednou pročti, abys měl podrobnosti čerstvě v mysli, protože to ti bude velkou pomocí, když budeš uvažovat o významu, který má v dnešní době toto prorocké drama.

4. Jak můžeme poznat, v které nové době se odehrává drama Ester a co je znázorněno králem Asverem?

⁴ Děj začíná na dvoře krále Asvera, který vládl nad velkou říší Médů a Peršanů, jež sahala od Indie až k Etiopii. „A stalo se . . . ve třetím roce svého panování učinil hostinu pro všechna svá knížata i své služebníky.“ (Ester 1:1–9, NS) Co to znamená pro naši dobu? V roce 1914, když skončily „časy národů“ — období, v němž mohly národy vládnout nad celým světem —, přišel čas pro Ježíše Krista, dědice krále Davida, aby převzal svou moc jako král v nebesích, aby vládl nad svými poddanými, podrobil své nepřátele a povýšil ty, kteří mají jeho zalíbení. (Luk. 21:20–24; Žalm 110:1, 2; 1. Kor. 15:25; Mat. 24:45–47) A podle podivuhodného vidění, které bylo dáno apoštolu Janovi a o němž čteme ve Zjevení 12:10, 12, začal krátce nato čas velké radosti pro všechny, kteří rozumějí biblickým proroctvím. „A slyšel jsem silný hlas v nebi, jenž pravil: ‚Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a moc jeho Krista [Mesiáše], neboť byl svržen žalobce našich bratrů, jenž je obviňuje před naším Bohem dnem i nocí! Proto veselte se nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!‘“ Podle toho vládla alespoň v nebeských dvorech velká radost. Král Asverus, sedící ve třpytné nádheře na královském trůnu a vládnoucí neomezeně nad velikou říší, mohl být vhodným obrazem královské moci v rukou Ježíše Krista v přítomném „čase konce“. — Dan. 12:1–4.

5, 6. a) K čemu byla pozvána královna Vasti? K čemu to vedlo? b) Jak můžeme poznat novodobé splnění?

⁵ Měli bychom též dobrý důvod věřit, že badatelé Bible na zemi, kteří očekávali tyto události, se zúčastnili radostné oslavy. (Žalm 97:1; 96:8) Jakou podobnost najdeme u poddaných krále Asvera? „Sedmého dne, když bylo královo srdce ve veselé náladě, řekl . . . aby přivedli královnu Vasti s královskou korunou ke králi, aby ukázal národům a knížatům její líbeznost; protože byla zjevem krásná. Ale královna Vasti se zdráhala přijít na královo slovo, které jí bylo předáno dvorními uředníky. Nato se král velice rozhněval a vzplála v něm zuřivost.“ (Est. 1:10–12, NS) A právem! Její chování mohlo velice uškodit králově pověsti a podkopat jeho autoritu v celé říši. Proto král hledal právní radu u svých mudrců a ti mu řekli: „Zdá-li se to králi dobré, ať vyjde od něj královské slovo a ať je napsáno mezi zákony Persie a Médie, aby nezaniklo, že Vasti již nemá přicházet před krále Asvera; a nechť dá král její královskou důstojnost jiné, ženě, která je lepší než ona.“ Tato rada se králi líbila a poručil, aby jednali podle ní. — Est. 1:13–22, NS.

⁶ Vasti, jejíž jméno znamená „krásná“, byla královnou, manželkou krále; ale poněvadž neuposlechla králova rozkazu, aby se s ním zúčastnila radostné slavnosti, byla sesazena a ztratila své vynikající postavení. Byli všichni, kteří očekávali Boží království, ochotni účastnit se s králem jeho slavnosti při událostech, které byly ve spojení s dosazením Mesiáše, Ježíše Krista, na trůn v roce 1914? Biblická proroctví a události, jimiž se splnila, nám dávají odpověď.

ZKOUŠKA VĚRNOSTI

7. Co se stalo v roce 1918 a co bylo nutné ve spojení s třídou „otroka“, aby byl proveden Jehovův záměr pro „čas konce“?

⁷ V roce 1918 přišel Jehova, doprovázen Ježíšem, mesiášským poslem, náhle a neočekávaně k duchovnímu chrámu, aby začal soud u svého lidu. (1. Petra 4:17; Mal. 3:1) Ježíš věděl předem, že někteří lidé jej nevyhledávají z čistých pohnutek. Soudem mělo být mezi jiným zjeveno, kdo z těch, kteří hledali Boží mesiášské království, mají takový postoj, aby mohlo být přiměřeně proti nim postupováno. (Mat. 24:48–51) Podobně jako majitel otroků měl Mesiáš právo zacházet podle své vůle a podle vůle Jehovy, svého Boha, se členy třídy označené v Bibli jako „otrok“. Co zamýšlel Jehova učinit v přítomném „čase konce“, bylo již dávno určeno. (Iz. 46:8–11) Členové třídy „otroka“ na zemi sice neznali přesně tento záměr, ale to nebylo důležité. Jejich slib oddanosti Jehovovi je zavazoval činit vše, co Jehova a jeho mesiášský král od nich vyžadoval podle Božího slova, Svatého písma. Protože byli Jehovovi nepřátelé nyní vyhnáni z nebe, přišel čas pro mesiášského krále a soudce, aby uskutečnil Jehovův záměr se zemí. Věděl, co čeká členy třídy služebníků na zemi a věděl též, že jen dokonalá jednota v jejich řadách a úsilí o dosažení cíle v provádění Božího záměru je učiní schopnými, aby splnili biblickou odpovědnost, která na nich spočívala. Proto se zdá, že podrobil velmi těžké zkoušce své pomazané následovníky na zemi, aby vyloučil ty, kteří neuposlechli jeho příkazů. — Mal. 3:2, 3; 1. Petra 2:4–8; Iz. 8:13–15.

8. Jak byli vyzkoušeni ti, kteří tvrdili, že náleží k třídě „nevěsty“? Co dokázala tato zkouška?

⁸ Bylo připuštěno, aby se uvnitř této náboženské organizace vyvinuly určité poměry, jimiž byla důkladně vyzkoušena oddanost srdce všech, kteří tvrdili, že náleží k třídě „nevěsty“ a tak jsou zaslíbeni k manželství mesiášskému králi Ježíši. (Žalm 45:10–14; Jan 3:29) Jejich ochota podřídit se byla vyzkoušena v trojím ohledu: 1. v uznání nauk Božího slova, které byly zjeveny Božím sdělovacím kanálem, 2. v ochotě kázat dobré poselství o království, což se mělo dělat ještě dříve, než skončí Jehovův záměr v „čase konce“, 3. ve věrnosti a oddanosti Boží pozemské organizaci, která měla být v „čase konce“ ještě dokonale teokraticky vybudovaná. To bylo nutné nejen proto, aby příslušníci jeho lidu mohli vzdorovat a vydržet mocné pronásledování, které je podle Ježíšovy předpovědi mělo ještě potkat, ale aby jeho lid byl připraven převzít odpovědný úkol, až bude zničen přítomný svět v přicházejícím velkém soužení. Během první světové války (1914 až 1918) nevěděl ještě nikdo z Božího lidu, co vše bude zahrnovat tento vysoce odpovědný náboženský úkol. Ale všichni, kdo upřímně milovali Boha, přijímali zkoušky, které na ně přicházely proto, že organizace byla otřesena, i ohnivé vyzkoušení, kterému byla vystavena jejich čistota a ryzost, jak to předpověděl prorok Malachiáš. Naproti tomu jiní se vzpírali a jako Vasti nebyli ochotni poslouchat, když byli zavoláni, aby ukázali svou bohulibou krásu a dokázali, že se podrobují mesiášskému králi. — Luk. 14:17–21.

9. Jaké shromažďovací dílo mělo být provedeno v „čase konce“, jak to bylo předpověděno?

⁹ Další podrobnosti se dozvídáme z Ježíšova podobenství o poli, na něž jistý muž zasel semena a pak přišel jeho nepřítel a zasel mezi ně býlí. Když to bylo oznámeno pánovi, řekl: „Ať obojí roste společně až do žně; ve žni řeknu žencům: ‚Nejprve vyberte býlí a svažte je do snopů k spálení, pak jděte a shromážděte pšenici do mé sýpky.‘“ (Mat. 13:30, NS) Dílo shromažďování, o němž se zde mluví, se mělo konat po soudu chrámu a mělo se týkat věrných členů Kristovy „nevěsty“, pomazaných následovníků Krista, kteří s ním budou vládnout v nebi. (Luk. 22:28, 29; Zjev. 3:21) Avšak nebylo Božím záměrem shromáždit pouze tuto skupinu. (Luk. 12:32) Tehdy ovšem pomazaní nevěděli, že Jehova má další záměr, a sice později shromáždit ještě velký zástup, který chce použít jako jádro spravedlivé lidské společnosti, jež má žít na zemi pod mesiášským královstvím. (Jan 10:16; 2. Petra 3:13) To znamenalo pro pomazané ještě mnoho práce a protože narazí při kázání mesiášského království na velký odpor, musí tvořit jednotu. (Mat. 10:16–18) To je též znázorněno v průběhu dramatu Ester.

NEPOSLUŠNÁ JE NAHRAŽENA

10. Jaké kroky podnikl král Asverus, aby nahradil Vasti, a co s tím měli společného Mardocheus a Ester?

¹⁰ Nejprve považoval král Asverus za nutné nahradit sesazenou královnu. Jeho rádci mu doporučili, aby shromáždil z celé říše nejkrásnější mladé panny, aby si z nich mohl vybrat jako nástupkyni Vasti tu, která se mu nejvíce zalíbí. Dříve než byly mladé ženy přivedeny před krále, musely být na toto setkání přiměřeně připraveny. Musely se mimo jiné podrobit ročnímu pěstění krásy, k němuž patřily i masáže různými oleji pod přísným dohledem Hegai, spolehlivého eunucha ve službách krále. Jedna z těchto mladých žen byla Ester, jejíž jméno znamenalo „myrta“. Ester získala okamžitě přízeň Hegai a on „spěchal, aby jí dal její masáže a pro ni přiměřenou stravu a aby jí dal sedm vybraných mladých žen z králova domu“. Ester neřekla nic o svém lidu a svých příbuzných, protože Mardocheus, její bratranec, jí přikázal nic neříkat. Věděl, že Ester bude vystavena v novém prostředí mnohým změnám a vlivům, které by mohly způsobit, že by se odvrátila od zákona svého lidu, v němž ji vyučoval jako její poručník. Byl rozhodnut tomu zabránit. Proto bděl dále nad jejím duchovním blahem. „A den za dnem chodil Mardocheus před dvorem domu žen, aby se dozvěděl, jestli se Ester dobře daří a co se s ní děje.“ — Est. 2:1–11, NS.

11. a) Kdo byl znázorněn Mardocheem? b) Co představoval Hegai?

¹¹ Mardocheus, jehož jméno znamená „jako čistá, roztlučená myrrha“, představuje členy pomazaného ostatku, kteří ve věrnosti přežili soud chrámu během první světové války a kteří se zajímali o to, aby ti, jež měli nahradit třídu Vasti, byli dobře připraveni k přijetí králem. Členové Mardocheovy třídy vykonávají v dnešní době věrně povinnosti, které jsou jim Bohem uloženy. (Mat. 24:45–47) Všimněme si však, že sám Mardocheus nebyl bezprostředně odpovědný za Ester; Hegai, jenž byl ve službách krále, byl pověřen tímto úkolem. Hegai tedy představuje opatření, která byla činěna pod dozorem Mardocheovy třídy, aby byla třída Ester správně připravena na představení u krále. — Ef. 5:26, 27.

12, 13. Koho předstiňovala Ester, jak se objevila tato třída a jaký postoj — podobně jako Ester — projevila?

¹² Konečně přišel pro Ester den, kdy se měla objevit před králem. V protikladu k Vasti, která na příkazy královy jednala podle svého vlastního rozumu, dala Ester přednost tomu, aby uposlechla Hegai, a když šla ke králi, nevzala si nic, kromě toho, co on jí doporučil. Také dnes dokazují členové třídy Ester, že si o sobě příliš mnoho nemyslí, nýbrž že jsou skromní a ochotní sloužit králi podle opatření, která pro ně učinil. „A král začal milovat Ester více než všechny ostatní ženy, takže získala před ním více přízně a milující dobrotivosti než všechny ostatní panny. A posadil jí na hlavu královskou korunu a učinil ji královnou místo Vasti.“ — Est. 2:12–18, NS.

¹³ Musel to být pro krále velmi radostný den, když měl před svým trůnem ženu, která nejen že byla velmi krásná, ale též skromná, a která oceňovala svůj vztah k němu. Též v dnešní době bylo radostné vidět, jak po konci první světové války — zvláště v letech 1919 až 1931 — přicházeli noví věřící, kteří se skrze Ježíše oddávali Jehovovi Bohu a symbolizovali svou oddanost křtem ve vodě. Tito přicházející byli pomazáni Božím duchem jako mladší členové třídy nevěsty, protože ještě nebyly uzavřeny dveře pro povolání ke třídě vládnoucí s nebeským Mesiášem. Nahradili ty, kteří nebyli ochotni se podrobit, a proto byli odstraněni. Jako Ester nebyli domýšliví na své nové postavení a dále se drželi Božích příkazů, jako Ester dále činila to, co jí Mardocheus řekl. „Ester vykonávala to, co řekl Mardocheus, jako v době, kdy byla od něj vychovávána.“ — Est. 2:19, 20, NS.

SKUTEK VĚRNOSTI ZŮSTAL NEODMĚNĚN

14. Jak dokázal Mardocheus svou věrnost králi a k čemu to vedlo?

¹⁴ Nyní je v dramatické zprávě zmínka o něčem, co se na první pohled zdá v celém příběhu jako málo důležité, ale co sehrálo významnou roli v dalším vývoji událostí. Mardocheus objevil spiknutí proti králi. Řekl to Ester a Ester to ohlásila králi. Vyšetřování dokázalo, že obvinění skutečně ukládali králi o život, a tak byli oběšeni. (Es 2:21–23) Mardocheus nebyl tehdy odměněn za zmaření tohoto úkladu, ale jeho čin byl pro všechny časy zanešen v jeho prospěch do kroniky. Totéž vidíme i v novodobém splnění. — Žid. 6:10.

15. Jak dokázala Mardocheova třída věrnost králi a jak se o tom král dozvěděl?

¹⁵ Členové Mardocheovy třídy pamatují jakožto královi služebníci na organizaci. Když začal soud u chrámu a organizace získávala stále více teokratických prvků, odkryli velice rychle některé lidi, kteří až dosud budili zdání, že jsou v souladu s postupujícím prováděním Jehovova záměru, muže, kteří zaujímali vedoucí postavení, ale nyní byli nespokojeni, a kteří svým způsobem jednání brzdili zájmy království a vzpírali se proti králi. (Juda 16–19) Mardocheova třída to oznámila třídě Ester, která ještě potřebovala školení v organizaci a posilu ve své věrnosti králi. To bylo zvlášť nutné proto, že členové této třídy byli ještě nováčci. (Řím. 16:17, 18) Prostřednictvím třídy Ester se pak o tom dozvěděl král, když se noví členové Kristovy „nevěsty“ rozhodli být věrní mesiášskému králi a organizaci. Mardocheova třída nebyla však tehdy zvlášť odměněna.

STARÝ NEPŘÍTEL SE OBJEVUJE

16, 17. a) Jak se stal Aman slavný a od koho pocházel? b) Koho představuje Aman a proč?

¹⁶ Skutečně, téměř se zdá, že Mardocheův čin nebyl oceněn, protože zpráva dále říká: „Po těchto událostech vyznamenal král Asverus Amana, syna Hammedata Agagského, a vyvýšil jej a postavil jeho trůn nad všechna ostatní knížata, která byla u něho. A všichni královi služebníci, kteří byli v královské bráně, hluboko se klaněli a kořili se Amanovi, neboť tak poručil král. Ale Mardocheus se nikdy hluboko neklaněl, ani se mu nekořil.“ — Est. 3:1–4, NS.

¹⁷ Amanovo jméno znamená podle perského původu „velkolepý, proslavený“; podle odpovídajícího hebrejského tvaru by naproti tomu znamenalo „hluk, vřava, zbrojící [nepochybně ve špatném slova smyslu]“. Jako syn Hammedata (asi „ten, kdo kalí zákon“), Agagity, byl potomkem Amalecha, Ezauova vnuka. Ezau prodal své prvorozenecké právo svému bratru — dvojčeti Jákobovi, z něhož pocházel Mardocheus. Ezau nenáviděl Jákoba a stal se jeho krutým nepřítelem, protože Jákob si vzal to, co mu právoplatně náleželo. (1. Mojž. 25:29–34; 27:41) Nepřátelství Ezaua vůči Jákobovi se projevilo též v nenávisti jeho potomků skrze Amalecha vůči Božímu lidu, Izraelitům, když je Jehova vysvobodil z Egypta. Amalechité napadli zadní voj vycházejících Izraelitů; proto musel Jozue proti nim bojovat a s Mojžíšovou pomocí, který držel vztažené ruce, je porazil. Pro tento zákeřný útok na Izraelity Bůh řekl, že pozdvihli svou ruku proti Božímu trůnu a že Jehova bude navždy bojovat proti dětem Amalechovým — to znamená až do dnů Mardochea a Ester. (2. Mojž. 17:8–16) Aman může vhodně představovat novodobé duchovenstvo křesťanstva, které prodalo své prvorozenecké právo ve spojení s Božím královstvím, aby bylo vyvýšeno mezi královstvími tohoto světa a které trpce bojuje proti Bohu a jeho vyvolenému národu, jako to dělali staří Amalechité. — Mat. 23:5–7, 13–15; Jan 11:48–50, 53.

18. Jak mohla být vyvýšena Amanova třída v „čase konce“, kdy Ježíš Kristus má všechnu moc a sílu a vládne v nebesích?

¹⁸ Nyní byl Aman vyvýšen nad Mardochea a král Asverus poručil, aby se každý před Amanem skláněl a kořil se mu. Jak tedy můžeme říci, že Asverus představuje královskou moc v rukou Ježíše Krista? Svaté písmo mluví o tom, že Bůh připouští jisté zlé věci, které očividně škodí jeho organizaci a jeho lidu. Příklad najdeme v 2. Tessalonicenským 2:11, kde čteme: „A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů [působnost klamu, Sý], aby věřili lži.“ Bůh není zdrojem nebo pramenem podvodů či klamu, ale připouští je na tu třídu, na kterou chce. Ve splnění prorockého dramatu Jehova chce, aby byli členové jeho lidu podrobeni určité zkoušce a tak dokázali, že se zastávají jeho universální svrchovanosti a jako praví, teokraticky zaměření křesťané zachovávají ryzost. Pán Ježíš Kristus, který vládne po pravici Jehovově a jemuž je dána všechna moc na nebi i na zemi, připouští, aby se vyvinula taková situace. Připouští, aby duchovenstvo křesťanstva dosáhlo vysokého postavení ve světě, kde žijí třídy Mardocheova a Ester. To ovlivňuje životní podmínky Božího lidu na zemi. Jejich vztah k mesiášskému králi tím není porušen, ale dostávají se do situace, která může být nebezpečná i jejich životu. — Jan 16:2, 3.

HROZÍ ZNIČENÍ

19. Jak se choval Mardocheus vůči Amanovi a proč není těžké v poslední době porozumět splnění této části dramatu?

¹⁹ Mardocheus se však nesklonil před Amanem. Svědkové Jehovovi zaujímají dnes k duchovenstvu křesťanstva tentýž postoj. (Žalm 139:21, 22) Vzhledem k nynějšímu vývoji ve světě není těžké tomu porozumět. Avšak nesmíme zapomenout, že události, které naplňují tuto část prorockého dramatu, se počaly odehrávat již před lety, kdy vzpurnost ještě nebyla na denním pořádku, kdy byly kostely ještě naplněny a duchovenstvo požívalo veliké vážnosti. Zaujímalo vysoké postavení ve veřejném životě. Uzavíralo konkordáty s vedoucími státníky a sice nejen proto, aby posílilo vlastní postavení, ale též aby podporovalo zájmy těchto světských vůdců. Svědkové Jehovovi, Mardocheova třída, vystoupili směle proti duchovenstvu a odhalili jeho přátelství se světem, kterým se učinilo nepřítelem Boha. To přirozeně vedlo k napětí a k rostoucímu nepřátelství mezi Božími služebníky a duchovenstvem křesťanstva. (Jak. 4:4) Mardocheova třída přesto pokračovala ve své kazatelské činnosti a nenávist duchovenstva se stupňovala, až konečně bylo jasné, že je rozhodnuto dokonale ochromit dílo Mardocheovy třídy.

20. a) Jak reagoval Aman a co podnikl? b) Co to vše znamená v protiobraze?

²⁰ Též Aman, hnán nadměrnou pýchou a popuzen tím, že se Mardocheus zdráhal před ním sklánět, rozhodl se, že zničí nejen Mardochea, ale všechny Židy. Proto vrhal losy, aby zjistil, která doba by byla ze stanoviska jeho bohů nejpříznivější k provedení jeho plánu. Los neboli „pur“ padl na třináctého adara neboli dvanáctý lunární měsíc. Pak předložil záležitost králi. Obvinil Židy, že jsou proti královskému zákonu, a žádal, aby bylo písemně oznámeno v celé říši, že mají být usmrceni. Král Asverus souhlasil a dal Amanovi pečetní prsten, aby mohl psaní zapečetit, čímž se stalo zákonem Médů a Peršanů, který již nemohl být odvolán. (Est. 3:5–15) To má naznačit, že Pán Ježíš Kristus v dnešní době nechá jít své nepřátele až do krajnosti v jejich úsilí zničit jeho lid. O konečném výsledku však rozhodne on sám, jak se to stalo i u Mardochea a Ester. Tyto dramatické události tvoří obsah následujícího článku.