Může ti tvůj volný čas něco přinést?

DOBA volna! Když slyšíš to slovo, můžeš myslet na klid a zotavení nebo na možnost dělat něco, co bys již dávno dělat chtěl. Snad ti přijde na mysl, jak bys mohl využít této doby ke své radosti a potěšení. Vyhlídka na volno nás obšťastní; ale za některých podmínek může i volný čas působit škodlivě.

Proč? Protože — jak říká Bible — ‚myšlení lidského srdce je zlé od jeho mládí‘. (1. Mojž. 8:21) Kdo se nepohybuje v hranicích dobrých zásad, může se ve svém volném čase zničit. To neznamená, že tuto dobu nemáme využívat. Naopak. Máme, ale neměli bychom mít nakonec nepříjemný pocit, že jsme čas promarnili nebo špatně využili.

Lidé, kteří řídí svůj život podle Bible, se chrání, když mají na paměti slova apoštola Pavla: „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31, NS) Napsal též slova: „Proto tedy usilujte o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou ke vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19, NS) Podle těchto biblických textů můžeme velmi dobře posoudit, tráví-li někdo užitečně svůj čas. Není zapotřebí, abychom byli úzkoprsí nebo fanatičtí a mysleli, že nesmíme mluvit o ničem jiném než o Bibli. Také to neznamená, že se nesmíme radovat z věcí, které Bůh stvořil, abychom je mohli užívat v hranicích, které uložil. (1. Tim. 4:4) Bůh stvořil člověka tak, že se může radovat z dobré společnosti. Člověk se též může těšit z něčeho krásného, z umění a z nekonečné přírodní rozmanitosti naší podivuhodné planety, kterou dal Bůh člověku jako domov. Boží Syn neodsoudil požitek z věcí, které přinášejí radost. Na svatbě v Galileji způsobil, jak známo, zázrak, a tak se postaral o to, aby přišlo na stůl nejlepší víno. Bible říká o vínu, že ‚potěšuje srdce člověka‘. — Žalm 104:15; Jan 2:3–11.

JE NUTNÁ ZMĚNA

Většina lidí má dnes každý týden jeden nebo dva volné dny. Také mohou volně nakládat se svými večery. Muži, kteří mají dvě zaměstnání, a proto každý večer pracují, připravují se o něco, co je pro rodinný život nepostradatelné. Když to dovolují okolnosti, je daleko lepší mít čas, v němž je možno činit to, co dělá radost, než mít mnoho hmotných statků.

Uvolnění neznamená bezpodmínečně nedělat nic nebo mít jen zábavu. Uvolnění je změna tempa nebo zaměstnání, zvláště změna, která umožňuje těšit se z věci, které je jinak možno věnovat jen málo času a pozornosti. Vyrovnanost je pro každého člověka bezpodmínečně nutná a volný čas by nám měl pomoci vést vyrovnaný život a být vyrovnaným člověkem.

POUŽITÍ PŘÍSLOVÍ

Staří Izraelité byli většinou činní jako rolníci; někteří byli kupci, zabývali se obchodem. Přísloví krále Šalomouna byly rady, které byly pomocí Izraelitům v každém životním postavení. Ve skutečnosti šlo o Boží inspirované rady pro lid. Jedno z přísloví zní: „Připrav si svou práci venku a přichystej si ji na poli. Potom musíš též budovat svou domácnost.“ (Přísl. 24:27, NS) Toto přísloví ukazuje, že muž je povinen vykonávat především svou práci, aby se staral o potřeby a bezpečnost své rodiny, a pak se sám věnovat rodině.

V izraelském národě se denně, kromě sabatu, pracovalo dlouho na poli. Sabat byl dnem odpočinku, kdy se obyčejně hovořilo o Božím zákoně a předčítalo se z něho. Otec ustanovil také čas pro jiné věci, na příklad pro cestu do Jeruzaléma k návštěvě slavnostních shromáždění, k účasti na slavnostech, které byly konány ve spojení s vinobraním nebo žní, k návštěvě svateb atd. To vše sloužilo k zotavení a mělo výchovnou cenu.

Protože se inspirovaná přísloví zabývala lidskou povahou, která se nezměnila, mohou v základě být používána také na dnešní společnost. Je sice pravda, že lidé jsou dnes vystaveni většímu nervovému zatížení a větším námahám, ale vcelku mají víc volného času. Kdo používá čas, který nestráví na „poli“, to je v zemědělství, v továrně nebo v obchodě, k tomu, aby „budoval svou domácnost“, bude mnohem méně pociťovat tempo a tlak naší doby.

To především předpokládá upřímný zájem o duchovní blaho dětí, aby se později uměly vypořádat s problémy života. Je-li používán volný čas hlavně k rozhovorům v rodinném kruhu a jsou-li při tom probírána všechna možná témata, pak se asi bude o problémech, které se vyskytnou, beze všeho otevřeně mluvit, takže mohou být prohovořeny nebo vyřešeny nebo se mohou udělat vhodná opatření.

Otec může získat k synovi správný vztah, když ve svém volném čase společně s ním vykonává opravářské práce v domě, pracuje na rodinném autu, opravuje sekačku na trávu atd. Tím, že nechá chlapce pracovat s sebou, vychovává jej ve správného muže. Matka si může přibrat dceru k pomoci v domácnosti. Tak ji vychovává ve správnou ženu.

NOVODOBÝ PŘÍKLAD

Rodiče, kteří uznávají Bibli jako Boží slovo a kteří se snaží poslouchat její směrnice, mají v ní nejsrozumitelnější a nejjasnější návod, jak pomoci dětem, a mohou též mít jistotu, že to dělají správně. A zároveň využijí svůj volný čas velmi příjemným a uspokojujícím způsobem. Proč? Podívejme se pro znázornění krátce na svědky Jehovovy. Musí bojovat se stejnými problémy jako každý jiný člověk v našem uspěchaném věku. Když je však pozorujeme, zjistíme, že jimi nejsou příliš zatíženi. Většina z nich neobětuje svůj volný čas k vydělávání peněz. Nedají si tento čas uloupit.

Tito lidé se obrátili k Bibli, aby poznali naději, o níž mluví. Na základě svého biblického studia vědí, že Stvořitel, kterému vlastně patří celé lidstvo, se rozhodl, že mu přinese prostřednictvím svého mesiášského království osvobození a život. Proto se cítí povinni být mu výlučně oddáni, jinými slovy, použít svůj celý čas užitečným způsobem v rámci jeho opatření.

Tito křesťané došli z toho, čemu se naučili z Bible, k názoru, že služba Bohu z velké části spočívá v tom, že vyměňujeme s druhými myšlenky. To je skutečně nejkrásnější zaměstnání, které dal Bůh člověku. Výměna dobrých myšlenek je něco nesrovnatelně krásného a člověk se může z toho ještě později těšit, protože tím byl budován.

Svědkové Jehovovi používají obyčejně velkou část svého volného času, aby kázali Boží slovo, to je, užívají čas, kdy nepracují — sobotní odpoledne nebo neděli —, aby mluvili s druhými o Bibli, o biblických zásadách a o naději, kterou nabízí Boží království lidstvu. Neomezují tyto rozhovory pouze na přátele a rodinné příslušníky, ale mluví o těchto věcech i s cizími. Berou s sebou děti. Často používají svého volného večera, aby prováděli biblická studia s lidmi v jejich bytech.

Když mluvíme s těmi lidmi po tom, co se věnovali několik hodin tomuto zaměstnání, neslyšíme nikoho říci, že má pocit, že promarnil svůj čas, i když jej to ten den stálo všechen jeho volný čas. Tisíce lidí, s nimiž svědkové Jehovovi již takovým způsobem mluvili o Bibli nebo vedli s nimi biblické studium, smýšlejí stejně, i když pro to obětovali každý týden jednu hodinu svého volného času. — Mat. 11:29, 30.

Studium Bible, rozmluvy a návštěva sborového shromáždění nevyžadují však každou volnou minutu, kterou mají svědkové Jehovovi. Část svého volného času věnují uvolnění, a to hlavně v kruhu své rodiny a svých přátel. Zde se jim nabízí nejrůznější možnosti: společné jídlo, piknik, pěší túra nebo výlet do místa, kde je něco zajímavého k vidění nebo kde je možno se zotavit. Výměnou myšlenek, pocitů, názorů a zážitků je člověk osvobozen od tlaku všedního dne, je povzbuzen a posilněn. — Řím. 1:11, 12.

CO JE MOŽNO DĚLAT?

Každý člověk potřebuje čas, aby se uvolnil způsobem, který mu skutečně vyhovuje, a nikdo nemá právo druhému předepisovat, jak se má uvolňovat, pokud nepřestupuje biblické zásady. Někdo se věnuje koníčku: opracovávání dřeva, stavění rozhlasových přístrojů, malování, pěstování květin, fotografování, šití, vyšívání, učení cizího jazyka atd. Někdo jiný může rád poslouchat dobrou hudbu, číst, dívat se na televizi, bloudit lesem, toulat se kolem výkladních skříní nebo dělat něco jiného. Někdy je nejlepší odpočívat nebo spát.

Co dělá jednomu radost, může jiný považovat za plýtvání časem. Ale pokud něco slouží k uvolnění a dotyčnému to pomáhá a pokud to nepřehání, nýbrž zůstává umírněný a rozumný, nemá být odsuzován.

Apoštol Pavel mluví na příklad v této souvislosti o tom, že někteří lidé jistá jídla jedí nebo nejedí a určitý den drží jako den odpočinku, zatímco jiní jej považují za obyčejný den. Pak se obrací na ty, kteří soudí podle svého vlastního mínění nebo názoru, slovy: „Proč však soudíš svého bratra? Nebo proč se díváš povýšeně na svého bratra? . . . Každý z nás bude za sebe vydávat účet Bohu. Proto již déle nesuďme jedni druhé, ale spíše učiňte toto rozhodnutí: neklást před bratra kámen úrazu nebo příčinu k zakopnutí.“ Když si někdo myslí, že něco nemá dělat, pak to dělat nemá, protože Pavel uvádí dále: „Jen když člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné.“ — Řím. 14:10–14, NS.

Na druhé straně bychom neměli, jak apoštol ukazuje dále, trvat na svém „právu“ něco dělat, co osobně děláme rádi, když to druhé zlobí nebo pohoršuje. Neměli bychom se omlouvat tím, že je to „naše věc“, když to opravdu není něco nezbytně nutného. Pavel nám dává radu: „Je dobré nejíst maso, ani nepít víno, ani činit cokoli, oč by tvůj bratr mohl klopýtnout.“ — Řím. 14:21, NS.

Každý z nás by se měl zeptat: „Přemýšlím dost o využití svého volného času? Je můj volný čas promarněný, nebo jej využívám užitečně? Znám míru, když věnuji večer uvolnění nebo zábavě, nebo zůstávám tak dlouho vzhůru, že jsem druhý den ospalý a neschopný práce? Zůstávám v sobotu večer nebo v předvečer volného dne déle vzhůru, abych ještě viděl pozdní film nebo televizní program nebo dělal něco jiného, a musím pak příští ráno vyspávat, takže ztrácím nejlepší hodiny dne?“ Kdo musí na tyto otázky odpovědět ano a musí přiznat, že se mu to častěji stává, ten nevyužívá svůj čas vyrovnaným způsobem, a proto by se měl změnit. Když to, co děláme ve svém volném čase, zanechává určitou prázdnotu nebo neuspokojivý pocit promarněného času, pak je to znamení, že je nutno jinak utvářet svůj volný čas.

KDYŽ SE SCHÁZÍME S DRUHÝMI

Jsou nejrůznější věci, které je možno dělat, když se sejde rodina nebo více rodin. Je dobré, když se děti i dospělí mohou zúčastnit na zábavě nebo na tom, co se dělá. Pro rodiny, které milují Bibli, není snad nic více budujícího a krásnějšího, než čtení z Bible. Je možno po řadě předčítat některé verše a pak o nich mluvit pomocí otázek a odpovědí. Čtenáři Strážné věže by snad rádi něco přečetli z tohoto časopisu a pak o tom stejným způsobem pohovořili.

Někteří lidé mají rádi hry. Ale když jsou provozovány hry — biblické nebo jiné — je dobré nedovolit, aby vznikl duch soupeření. Tím se vyvarujeme toho, že jeden nebo dva zúčastnění vyniknou a jiní jsou uvedeni do rozpaků nebo se cítí odstrčeni. Proto nemají být vybírány hry, kterými může být někdo zostuzen. Má být každému ponecháno na vůli, chce-li se vyjádřit nebo nechce. Otázky, které jsou kladeny, mohou být obráceny k celé skupině místo k jednotlivci. Pak se mohou vyjádřit ti, kteří chtějí, ale všichni mohou naslouchat a učit se.

Je důležité, abychom stále mysleli na to, že tím, co nám dělá radost, nemáme uloupit čas druhým, kteří by jej rádi využili k něčemu jinému. Každý by měl dobře vědět, jak často má navštívit druhého a jak dlouho má zůstat. Také v tomto ohledu nám dávají Přísloví moudrou radu: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, aby tě neměl dost a neměl tě v nenávisti.“ — Přísl. 25:17, NS.

KRITICKÉ ČASY NAPOMÍNAJÍ K OPATRNOSTI

Bible předpověděla jako znamení „posledních dnů“ přítomného, rychle se rozpadajícího světa „kritické časy, jimž bude těžko odolávat“. (2. Tim. 3:1, NS) Vidíme, že zločinnosti a nemravnosti mocně přibývá a jak stále stoupá záplava pornografických filmů a spisů. Je stále nebezpečnější zdržovat se na místech, kde se scházejí velké zástupy lidí, jako v kinu, při sportovních událostech nebo jiných světských představeních. Před nedávnem byla odkryta bomba v jednom z největších kin v New Yorku. Účastníci takových představení se vydávají nebezpečí, že budou přepadeni a oloupeni nebo dokonce, že se dostanou do výtržnosti.

A přece mohou mladí lidé, kteří znají jen život dnešních kritických časů, najít zalíbení v takovém podivném způsobu zábavy. Mohou se dnes chtít vyřádit v myšlence, že později povedou vážnější, klidnější život. Kdo tak smýšlí, měl by jednou srovnat svůj postoj s radou inspirovaného pisatele knihy Kazatel: „Raduj se, mládenče, ve své mladosti a nechť ti tvé srdce prospívá ve dnech tvého jinošství; choď po cestách svého srdce a v tom, co vidí tvé oči. Ale věz, že z toho všeho tě pravý Bůh bude soudit.“ — Kazatel 11:9, NS.

Mladí lidé mají přirozenou touhu užívat života. Jejich srdce má k tomu sklon. Bůh by chtěl, aby všichni lidé, nejen mládež, měli radost ze života. Ale varuje zvláště mládež před nevázaností. (2. Tim. 2:22) Kdo se nezřízeně oddává zábavě a dělá věci, které nejsou správné, bude za to Bohem volán k odpovědnosti. Pisatel knihy Kazatel proto ještě připojuje slova:

„Proto vzdal rozmrzelost od svého srdce a ubraň své tělo před neštěstím; neboť mládí a rozkvět života je marnost.“ Mládí přejde; netrvá dlouho. Proto se chraň před tím, abys v této době udělal něco, co by vedlo k vybočení a co by tě mohlo uvrhnout do neštěstí a čím by sis mohl přivolat Boží nelibost. Zvol si již nyní správný způsob uvolnění a zábavy. — Kazatel 11:10, NS.

Protože je výběr dobrých filmů, televize a jiné možnosti zábavy stále řidší, měli by být mladí i staří stále opatrnější. Podivuhodným způsobem to působí pro křesťana k dobrému. Přispívá to k tomu, že se stále více zabývá důležitými věcmi, které jej uspokojují a které mu jsou k požehnání. Ano, nutí jej to, aby všechno, co dělá, dělal k „Boží slávě“ a tak přispíval k budování druhých a k podpoře pokoje.