Kdo byli Hetité?

KDO byli Hetité, vysvítá ze staré knihy, která sleduje dějiny lidstva až k jejich začátku. Tato kniha, Bible, říká, že Hetité jsou potomci Heta, pravnuka Noémova. Protože Het byl synem Kanána a vnukem Cháma, byli Hetité Kananejci. — 1. Mojž. 10:1, 6, 15.

Hetité byli usazeni v Kanánu již dříve, než tam v roce 1943 př. n. l. přišel patriarcha Abrahám. Jak známo, bydleli v hornaté krajině na jihu Palestiny, přesněji řečeno v Hebronu a jeho okolí. (1. Mojž. 15:18–20; 23:2–20) Ještě po staletí bydleli v horských krajinách, ale jak daleko se rozprostíralo jejich území, není v Bibli popsáno. — 4. Mojž. 13:29; Jozue 11:3.

Hetité byli zřejmě jediní Kananejci, kteří jako národ hráli význačnou úlohu ještě dosti dlouho po dobytí jejich země Izraelity. (1. Královská 10:29) Bible říká, že ještě za panováni izraelského krále Joráma (asi 917–905 př. n. l.) měli krále a válečnou moc. (2. Královská 7:6) Jejich mocí však zřejmě otřáslo dobytí země Syřany, Asyřany a Babylóňany.

Protože Hetité hráli ve starověku důležitou úlohu, dalo by se očekávat, že archeologickými nálezy budou o nich poznány další podrobnosti. Nesčetné příručky poukazují, že je tomu tak a že archeologie potvrzuje, co je v Bibli zaznamenáno o existenci Hetitů. Ale nyní vzniká otázka: Mají archeologické nálezy dobrý podklad nebo jsou pochybné?

V asyrských klínových textech jsou zmínky o „Hatti“ obyčejně ve spojení s územím v Sýrii nebo Palestině a proto je možné, že se vztahují na biblické Hetity. Jistí učenci, kteří vycházeli od jména „Hatti“, se však příliš začetli do asyrských klínových textů a tak se pokusili biblické Hetity dát do spojení s říší, jejichž hlavní město leželo v Malé Asii, dosti daleko na severozápad od Kanaánu.

V Bogazkoy, (dřívější Hattusa), kde mělo ležet hlavní město této říše, bylo při vykopávkách nalezeno mnoho starých textů. Na základě podoby zvuku slov „Hattusa“ a „Hatti“ nazvali někteří učenci řeč, v níž byly napsány některé texty nalezené v Bogazkoy, „hattština“ nebo „hetitština“. Podle novodobé teorie byli praobyvatelé tohoto území podmaněni dobyvateli, kteří zavedli jinou řeč. Tato řeč používala klínové písmo. Později vytlačila jiná řeč, psaná hieroglyfy, klínové písmo. Proto jsou domněnky, že tři rozdílné řeči jsou řeči tří rozdílných národů.

Ale o žádném z těchto národů se nedá s jistotou říci, že to je biblický národ Hetitů. Hitorik E. A. Speiser poukazuje na tyto obtíže a říká: „Je těžké rozluštit problém biblických Hetitů. V prvé řadě je zde otázka, o které Hetity jde v dotyčných biblických textech: o Hatty, o indoevropské Hetity, kteří používali klínové písmo, nebo o hieroglyfické Hetity?“ (Světové dějiny židovského národa. 1964, angl., sv. 1., str. 160) Pozoruhodné je též, že v samotných klínových textech, nalezených v Bogazkoy, není řeč označena jako „hetitština“. Toto označení se vyvozuje pouze ze závěrů některých učenců. O „hetitských“ hieroglyfech píše I. J. Gelb: „O původu hetitských hieroglyfů je stále ještě málo známo, ale všechny známky poukazují na to, že pocházejí z kulturního střediska okolí Egejského moře.“ (Dějiny písma, 1952, angl., str. 63) Egejské moře leží mezi Malou Asii a Řeckem. Podle toho by bylo toto území velmi vzdáleno od území biblických Hetitů.

Z toho všeho je vidět, že nelze říci s jistotou, že bibličtí Hetité byli obyvatelé „Hetitské říše“, jejíž hlavní město bylo Hattusa. Podobnost mezi jmény „Hetité“ a „Hattusa“ nemůže být považována za dostačující, nezvratný důkaz.

I když na základě nebiblických pramenů není možné přesně říci, kdo jsou Hetité, nemusí nás to zneklidňovat. Archeologické nálezy jsou často různě označovány a proto nejsou spolehlivým základem pro víru v Svaté písmo. Sama Bible obsahuje dosti důkazů, že je knihou pravdy. Moudrost a účelnost jejích rad pro denní život, její upřímnost, její vnitřní soulad a její mnohá proroctví, která se již splnila, nemohou být přehlédnuty.