Dobré jméno je drahocenné

„Kdo mi odcizí dobré jméno, uloupí mi to, co jej neobohatí, ale mne ožebračí.“ To jsou slova jedné z osob Shakespearovy proslulé tragédie „Othello, Maur benátský“.

Jméno člověka je vhodně srovnáváno s jeho obličejem — podle něho je poznáván. Ale čím se stává jméno dobré nebo špatné? Člověkem, který nese toto jméno. Člověk mu dává všechny vlastnosti, které má, životem, který vede, a věcmi, kterých se zastává. Dobré jméno, to je dobrá pověst, je proto skutečně něco drahocenného. Ztratit dobré jméno znamená opravdu zchudnout.

Světské vlády poznaly cenu dobrého jména a vydaly zákony, aby chránily jméno nebo pověst člověka před pomluvami slovem i písmem. Když to vlády dělají, následují pouze vzor, který je v Bibli v devátém z deseti přikázání: „Nesmíš falešně vypovídat jako svědek proti svému bližnímu.“ Kdo to přece učinil, dostal pod zákonem tentýž trest, který chtěl způsobit někomu jinému svým svědectvím. — 2. Mojž. 20:16, NS; 5. Mojž. 19:16–21.

Ano, Bible ukazuje, že bychom se právem měli zajímat o to, abychom měli dobré jméno a abychom si je udrželi. V Bibli čteme, že „lépe je vybrat si dobré jméno než hojné bohatství“. „Jméno je lepší než dobrý olej.“ Jak je důležité dobré jméno uvnitř křesťanského sboru, ukazuje biblický požadavek, že dozorce „má mít též dobré svědectví od lidí, kteří jsou vně“. — Přísl. 22:1; Kaz. 7:1; 1. Tim. 3:7, NS.

Sám Jehova Bůh nám dal výborný příklad tím, že mu záleží na tom, aby měl dobré jméno. Především si dal sám velmi výstižné jméno, totiž JEHOVA nebo JAHVE, což znamená „způsobuje, aby se stalo“. Toto jméno svědčí o tom, že je stvořitelem a že je Bohem záměru, Bohem, který zcela jistě provede svou vůli a splní své sliby. Považuje své jméno za tak důležité, že se postaral o to, aby bylo v Hebrejských písmech uvedeno 6 961krát. Tímto jménem je lépe označován než všemi ostatními výrazy dohromady — jako Pán, Bůh, Nejvyšší atd. Jméno Jehova spojuje se svými velkými činy a osvobozeními, na příklad osvobozením Izraelitů z Egyptského otroctví. — 2. Sam. 7:23.

Prvním poukazem na důležitost pověsti nebo jména Boha jsou snad Abrahamova slova před zničením měst Sodomy a Gomory. Abraham pochyboval o tom, že je správné zničit spravedlivého se zlým, a tázal se: „Zdaliž soudce vší země neučiní soudu?“ Šlo o pověst Boha, to je o jeho jméno jako spravedlivého Boha a soudce. Jehova Bůh byl srozuměn s tím, že ušetří zlá města, jestliže tam bude nalezeno alespoň deset spravedlivých. Avšak nebylo tam ani deset spravedlivých; jen Lotova rodina. — 1. Mojž. 18:24, 25; 19:15–29.

Jehova ušetřil svůj národ Izraele na poušti, když zasluhoval smrt; učinil to pro své jméno. A též v následujících staletích čteme opětovně, že Jehovovi služebníci naléhavě prosili, aby Jehova vyslyšel jejich prosby, poněvadž jde o jeho jméno, poněvadž je v sázce jeho pověst. — 4. Mojž. 14:13–19; Jozue 7:7–9; Iz. 37:14–20; Ezech. 36:16–23.

ZÍSKAT DOBRÉ JMÉNO

Jak můžeme získat dobré jméno, když je tak žádoucí? Když se snažíme líbit se lidem, když se pokoušíme být oblíbení? Ne, nýbrž když děláme to, co je správné, když žijeme v bázni před Jehovou Bohem. Takový byl Job, o němž biblický záznam říká, že měl u Boha dobré jméno. Proč? Protože byl „muž bezúhonný a přímý, bojící se Boha a odvracející se od zlého“. A obhajoval své dobré jméno proti úsilí svých tří pokryteckých přátel, kteří je chtěli pošpinit. Nakonec byl Job ospravedlněn a jeho tři údajní přátelé byli od Jehovy Boha přísně pokáráni. — Job 1:8; 42:7–10, NS.

Lidé, kteří nosí Jehovovo jméno jako jeho svědkové, mají tím větší důvod, aby se snažili, aby jejich jednání bylo správné, protože jde nejen o jejich vlastní jméno, ale též o jméno křesťanského sboru a jméno samého Jehovy. Jeden svědek Jehovův v Dahome (Afrika), který pracoval ve větším hotelu, našel 1 600 dolarů v kalhotách, které měl dát vyčistit. Přinesl peníze majiteli hotelu, který je uložil do pokladny. Když host objevil svou ztrátu, byl velmi nešťastný a šel okamžitě k majiteli hotelu a naříkal, protože již neměl žádné peníze, aby zaplatil své účty, neměl nic víc než zpáteční letenku do Francie. Majitel hotelu se radoval, že mu mohl vrátit peníze, a vysvětlil mu, že jeden z jeho zaměstnanců je našel. Host prosil, aby mohl vidět tohoto zaměstnance; když se s ním sešel, ptal se jej, co jej přimělo, aby vrátil peníze. Muž odpověděl, že je svědkem Jehovovým a proto že žije podle biblických zásad. Host, na kterého to učinilo silný dojem, řekl: „Vím, svědkové Jehovovi jsou dobří lidé a až se vrátím do Francie, zcela jistě je vyhledám, protože bych se chtěl o nich dovědět více.“

Majitel hotelu, který měl předtím pro křesťanské svědky Jehovovy málo času, smýšlí nyní jinak. Nyní je rád, že u něj pracuje svědek Jehovův. A tak poctivé jednání nezískalo dobré jméno pouze dotyčnému svědkovi, ale přispělo k tomu, že bylo vyvýšeno jméno svědků Jehovových jako lidu. A co je ještě důležitější: přispělo to k oslavení jména jejich Boha, Jehovy.

Dobré jméno je skutečně něco drahocenného. Šťastni jsou všichni, kteří mají dobré jméno, neboť je lepší než velké bohatství, lepší než dobrý olej.