Oznamovat Boží prorocké pravdy

1. Jaké důležité poznatky dal Jehova svým služebníkům? Proč?

JEHOVA BŮH přesně ví, co přinese budoucnost. Říká: „Jistě se musí stát podle mého úmyslu; splní se, jak jsem radil.“ (Iz. 14:24, NS) Těm, kteří jej poslouchají jako vládce, poskytuje důležité poznatky o budoucích událostech: „Nové věci vám oznamuji. Dříve než se začnou objevovat, způsobím, abyste je slyšeli.“ (Iz. 42:9, NS) Tyto nové věci jsou zjevovány postupně: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí jasněji a jasněji až do plného dne.“ (Přísl. 4:18, NS) Toto poznání o budoucnosti posiluje víru Božích služebníků. Ježíš prohlásil: „Řekl jsem vám tedy, dříve než se to stane, abyste věřili až se to skutečně stane.“ (Jan 14:29, NS) Jehova si tedy přeje, aby jeho služebníci znali tyto prorocké pravdy a aby je mohli přinášet jiným lidem a tak aby jim mohli rovněž poskytovat příležitost k získání věčného života. — Jan 17:3.

2. Kdo by měl znát Boží prorocké pravdy?

² Již jsme uvažovali o některých hlavních charakteristických rysech, neboli plodech, jimiž se musejí vyznačovat všichni, kteří poznali pravdu. Viděli jsme, že svědkové Jehovovi mají tyto charakteristické rysy. Podle toho by také měli znát Boží prorocké pravdy. Potvrzují to skutečnosti? Zkoumejme, co svědkové Jehovovi během let oznamovali, a porovnejme to s výroky vedoucích politiků, duchovních a expertů v oboru hospodářství přítomného světa. Kdo říkal pravdu? Čí předpovědi o nejbližší budoucnosti si zaslouží naši důvěru?

3. Jaký byl všeobecný názor na světovou situaci před první světovou válkou?

³ V knize nazvané 1914, popisuje James Cameron, jaký byl všeobecný názor na světovou situaci před vypuknutím první světové války v roce 1914. Píše: „Zdálo se, že Evropa vzkvétá a prospívá jako nikdy předtím; . . . byl to věk osvícení . . . Nehledě na mnohoslibnou budoucnost, bylo možno si blahopřát i k přítomnosti, a kdyby někdo jen na okamžik pochyboval, stačilo povšimnout si jen těchto skutečností: automobil, bezdrátová telegrafie, letadla . . . Na válku sotva kdo pomyslel . . . v západní Evropě nebyla válka téměř po dvě generace.“ Tento názor zastávali vedoucí politikové, duchovní i experti v oboru hospodářství tohoto světa.

4, 5. Jaký názor zastávali svědkové Jehovovi?

⁴ Svědkové Jehovovi měli naproti tomu jiný názor! V jejich oficiální publikaci, ve Strážné věži (vydání z července 1879) — tehdy známé jako Siónská Strážná věž —, bylo možno číst: „Bůh učí na mnoha místech ve Svatém písmu, že pro národy přijde čas velkého soužení.“ V říjnovém vydání téhož roku bylo možno ve Strážné věži číst: „Na svět přijdou ‚velké a hrozné‘ věci — zhroucení všech vlád, práva a pořádku — a dojde k zániku společnosti.“ Dále bylo řečeno, že „nastane čas tísně, jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ“. Také v dalších letech svědkové Jehovovi (tehdy známí jako „Badatelé Bible“) neustále kázali toto poselství, že svět jde vstříc nejhorší katastrofě. Obraceli pozornost k Božímu prorockému slovu u Daniele 12:1 (NS), které mluví o ‚času tísně, jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ, až do té doby‘. Uváděli také Ježíšovo proroctví: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude.“ — Mat. 24:21, NS.

⁵ Na základě biblické chronologie poukazovali svědkové Jehovovi již v roce 1877 na to, že rok 1914 bude velmi významný. Ve Strážné věži z března 1880 bylo řečeno: „‚Časy národů‘ trvají až do roku 1914 a do té doby nebude nebeské [Boží] království plně vládnout.“ Ačkoli jim ještě nebylo zcela jasné, co všechno se stane v těch téměř čtyřech desetiletích do roku 1914, přece varovně poukazovali na to, že budoucnost lidstva pod přítomným systémem věcí nepřinese mír, bezpečnost ani blahobyt, ale že v roce 1914, nadejde pro svět čas soužení, jaké ještě nikdy nebylo. V roce 1897 vydali svědkové Jehovovi v angličtině knihu nazvanou Bitva armageddonská (původní název „Den pomsty“) a tam bylo napsáno: „Toto soužení bude všeobecnější a rozšířenější a ničivější, než by bylo možno tušit vzhledem k modernímu válečnictví. Nebude omezeno jen na jednotlivý národ nebo kraj, ale přijde na celý svět, zvláště na civilizovaný svět, na křesťanstvo.“

6. Který názor byl potvrzen událostmi, jež nastaly v roce 1914?

⁶ Přišel pamětihodný rok 1914 a s ním první světová válka, do té doby největší zápas národů v dějinách. Tato válka s sebou přinesla hromadné ničení jaké do té doby nemělo obdoby, nedostatek potravin a nákazy i převraty vlád. Svět nikdy neočekával tyto hrozné události. Svědkové Jehovovi je naproti tomu očekávali a to potvrdili dokonce i jiní. Newyorský list World uvádí ve vydání ze 30. srpna 1914: „Vypuknutím hrozné války v Evropě se splnilo neobyčejné proroctví. Během minulých pětadvaceti let oznamovali ‚Mezinárodní badatelé bible‘ . . . prostřednictvím svých kazatelů a tiskem celému světu, že v roce 1914 propukne den hněvu, který byl prorokován v Bibli. ‚Dejte pozor na rok 1914!‘, to bylo volání . . . evangelistů.“

7. Jak věděli svědkové Jehovovi o těchto věcech?

⁷ Jak mohli svědkové Jehovovi vědět tak dlouho předem, co nevěděli ani vedoucí muži světa? Věděli to jen proto, že jim Boží svatý duch oznámil tyto prorocké pravdy. V dnešní době sice někteří lidé tvrdí, že nebylo obtížné tyto věci předpovědět, protože lidstvo již dlouho bojovalo s nejrůznějšími těžkostmi. Jestliže však nebylo obtížné předpovědět tyto události, proč je tedy politikové, duchovní vůdci a odborníci v hospodářství nepředpověděli? Proč říkali lidu opak? Proč pronásledovali svědky Jehovovy, protože oznamovali věci, které se později ukázaly jako pravdivé?

KÁZÁNÍ PRAVDY PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE

8. Jaký názor o budoucnosti vyvstal po první světové válce?

⁸ První světová válka skončila v roce 1918. Co se stalo potom? Vedoucí mužové světa opět předpovídali, že budoucnost přinese pokoj, bezpečnost a blahobyt. Profesor dějin Henry Steele Commager napsal v článku z 9. listopadu 1968 v listu Saturday Review, že první světová válka byla vedena proto, aby „světu byla zajištěna demokracie“. Dále píše: „Svět mohl jistě právem jásat, když obtížně dospěla ke konci největší a nejhroznější ze všech válek. Militarismus byl poražen, byl učiněn konec agresi, přestaly existovat násilnické vlády, byly napraveny křivdy a byla zaručena demokracie a zajištěn pokoj, protože po staletích úsilí a tužeb lidé založili společnost k zachování pokoje. Nyní již neměla nastat žádná válka a neměla povstat žádná násilná vláda, lidstvo se konečně dostalo do bezpečného přístavu míru.“ Když byla založena Společnost národů, vítali ji někteří duchovní křesťanstva jako „politické vyjádření Božího království na zemi“.

9, 10. Co oznamovali svědkové Jehovovi po první světové válce?

⁹ Co však říkali svědkové Jehovovi? Opět pravý opak! Ve Strážné věži z 1. března 1919 bylo psáno: „Trvalé osvobození lidstva od jeho útrap nepřivodí ani vývoj člověka na vyšší stupeň . . . ani státní zákony ani Společnost národů (jakkoli žádoucí snad může být takové zřízení), ale způsobí je pouze moc Krista Ježíše a jeho církve, on odstraní zmatek a způsobí pořádek zřízením universálního království pokoje a spravedlnosti . . . Až lidé po svých bolestných zkušenostech, které nyní prodělávají, pochopí, že neexistuje trvalé štěstí, dokud jednají sobecky a zkaženě, začne přibývat těch, kteří budou vítat králův návrat. Poznají, že odstranění sobectví na zemi je úkol pro velkého nebeského lékaře, protože daleko převyšuje moc nedokonalého, smrtelného člověka.“

¹⁰ V roce 1919 zahájili svědkové Jehovovi nejrozsáhlejší kazatelské tažení v dějinách světa. Oznamovali výstrahu, že nadešly „poslední dny“ přítomného zlého světa. Kázali stále intenzivněji a hlasitěji — protože rostl počet kazatelů —, že se poměry na světě budou dále zhoršovat, až Bůh zničí zkažený svět a všechny lidské moci nahradí svým jediným panstvím, svým nebeským královstvím pod Kristem. (Dan. 2:44) Stavěli do popředí biblickou nauku, že jedině Boží království poskytuje člověku spolehlivou naději na trvalý mír a věčný život. — Mat. 6:10.

11, 12. Čí slova se splnila?

¹¹ Nyní, více než padesát let po konci první světové války, vzniká otázka: Čí slova se splnila? Předpovědi politických, náboženských a hospodářských vůdců? Ne, jejich slova se nesplnila. Profesor Commager ukazuje, co se odehrálo v této době. Píše: „Padesát let po konci první světové války, který měl světu zabezpečit demokracii, nejsou lidé, kteří by ‚mohli ovládat velkou planetu‘, schopni vládnout sami nad sebou . . . V dějinách bychom sotva našli příklad, že by tak velké naděje vyvolaly tak velká zklamání . . . Rok 1918 nebyl začátkem žádného milénia, ale půlstoletí rozporů, nepokojů, válek, revolucí, pustošení a ničení bezpříkladného a nepředstavitelného rozsahu . . . Čas, kdy válka měla být překonána, přinesl nejhroznější ze všech válek, která vyvrcholila použitím nejstrašnější ze všech zbraní; v čase, kdy mělo být patrné vítězství demokracie, bylo patrné vítězství tyranie . . . Jak si můžeme vysvětlit tuto dlouhou řadu chyb a tragédií, pro které v dějinách téměř nenacházíme příklad?“

¹² Nemají pro to žádné vysvětlení. Ale svědkové Jehovovi tyto věci vysvětlovali dříve, než k nim došlo, i potom. Nebylo to na základě jejich vlastní inteligence, ale protože byli předem varováni Božím slovem pravdy a byli vedeni Božím svatým duchem, mohli říkat lidem, kteří hledají pravdu, kam svět spěje. V roce 1925 n. l. oznamovali, že po začátku „posledních dnů“ v roce 1914 nastane na zemi těžká doba, protože podle Bible se po válce v nebi stane toto: „Byl . . . svržen dolů veliký drak, prahad, ten, jenž je nazýván ďábel a satan, který svádí celou obydlenou zemi . . . Běda zemi a moři, neboť ďábel k vám sestoupil a velmi zuří, protože ví, že má krátké časové období.“ — Zjev. 12:9–12, NS.

PRAVDA O HMOTAŘSTVÍ

13. Jaké byly protichůdné názory na hmotařství?

¹³ Téměř sto let nabádají svědkové Jehovovi lidi, kteří by chtěli poslouchat Boha jako vládce, aby se podle Bible spokojili s věcmi, které jsou k životu nutné, a varují je, aby nevkládali svou důvěru v hmotné bohatství. (Mat. 6:11, 33, 34) Opětovně poukazovali na to, že podle učení Bible peníze nepřinášejí žádné uspokojení a nezaručují bezpečí a také že po odstranění přítomného světa přestanou existovat. A přece se v celé této době světští hospodářští experti snažili uskutečnit jeden plán za druhým, aby, jak slibovali, zaručili hospodářskou jistotu.

14. Co se ve skutečnosti stalo?

¹⁴ S jakými výsledky? V roce 1929 došlo k nejhorší hospodářské krizi dějin. Hospodářská situace se poněkud zlepšila teprve tehdy, když národy začaly přijímat půjčky a vydávat peníze na zbrojení pro druhou světovou válku. Jaká je hospodářská situace po druhé světové válce? V řadě zemí panuje hmotný blahobyt; ale z velké části je to výsledek deficitního hospodářství, neboli nakupování na dluh. Je tento blahobyt pravý a stabilní? V publikaci nazvané Úžasný dolar v akci (angl.), vydané v roce 1969, je řečeno: „Ještě nikdy v minulých osmnácti letech neutrpěli bezelstní majitelé peněz tak velké peněžní ztráty jako v minulých dvanácti měsících . . . V uplynulých padesáti letech se ještě nikdy nestalo, že by při splácení státní nebo nějaké jiné půjčky měly peníze stejnou kupní sílu jako v době, kdy byly přijímány. A všechny platby úroků ve spořitelnách a obchodních bankách i většina dividend se v posledních osmadvaceti letech strávila daněmi a ztrátou kupní síly.“ O jedné z mnoha měnových krizí v poslední době napsal list New York Times ze 24. listopadu 1968: „Západní svět bojoval minulý týden s měnovou krizí, která otřásla finančním a politickým základem poválečné doby . . . V minulém roce došlo v systému, který by měl zaručovat stabilitu, ke krizím, které měly nebezpečně blízko ke katastrofě . . . Pro finanční experty světa to byl týden plný strachu.“

15. Je nějaká lepší budoucnost pro hmotařství tohoto světa a pro jeho podporovatele?

¹⁵ Pro všechny, kteří poslouchají Boha jako vládce, nejsou tyto hospodářské těžkosti překvapením. Očekávali takový vývoj. Byli přesvědčeni, že nejhorší hospodářské zhroucení je ještě před námi, a to na základě zásady uvedené v následujícím textu: „I své stříbro budou vyhazovat na ulice a jejich vlastní zlato se stane odporným. Jejich stříbro ani zlato je nebude moci vysvobodit v den Jehovovy zloby.“ (Ezech. 7:19, NS) Stane se přesně tak, jak říká Boží slovo: „Kdo doufá ve své bohatství — ten sám padne; ale spravedliví budou vzkvétat jako listí.“ — Přísl. 11:28.

PRAVDA O VĚDĚ

16. Jak události potvrdily názor svědků Jehovových o vědě?

¹⁶ V našem století je věda považována za zdroj záchrany. Tvrdilo se, že se bude starat o technické a vědecké prostředky, jimiž si člověk podmaní zemi. Také měla všem umožnit vyšší životní úroveň. Svědkové Jehovovi však výstražně prohlašovali, že věda přes všechny dobré úmysly a určité pokroky, kterých dosahuje, je předmětem klamných nadějí, protože nemůže vyřešit problémy lidstva. Ukázalo se toto varování pravdivým? Profesor Commager říká: „Dnes, na konci života jedné generace, která zažila nesrovnatelné pokroky na poli vědy a techniky, docházíme ke zjištění, že hlad je v lidstvu rozšířenější než kdy dříve, že násilí nabylo brutálnějších forem a že se život stal nejistějším než kdykoli dříve v našem století. Toto zklamání se neomezuje pouze na zaostalé národy země, dokonce i v Americe, která disponuje téměř neomezeným přírodním bohatstvím a na poli techniky a vědy zaujímá význačné místo, jsou milióny chudých rodin, bílých i barevných. Města se rozpadají a stále více je ničena krása krajiny, dochází ke znečišťování vzduchu a vod; bezzákonnost je nakažlivá jak u úředních, tak i u soukromých osob; a války a hrozby válek naplňují lidi nenávistí a strachem.“ A nyní začínají i jiní lidé uznávat, že to, co říkali svědkové Jehovovi, je pravda, neboť časopis U. S. News and World Report, vydání z 9. února 1970, napsal: „Vědci, kteří byli až dosud obdivováni pro ohromné pokroky v technologii, kterých dosáhli v posledních desetiletích, musejí se nyní hájit proti těžkým obviněním. Zřejmě stále více lidí dochází k přesvědčení, že vědecké bádání působí více problémů, než kolik jich řeší . . . Kritika se tak zostřila, že mnozí vedoucí vědci naší země pociťují hluboké znepokojení.“

17, 18. Podařilo se medicíně změnit biblickou pravdu o nemoci a smrti?

¹⁷ Jakých výsledků bylo dosaženo v oblasti mediciny? Mnozí tvrdili, že přinese velké pokroky v boji proti chorobám a stárnutí. Na důkaz toho zdůrazňovali, že se v poslední době velmi prodloužila doba lidského života. Je to pravda? V časopise Scientific American z března 1968 bylo psáno: „Statistiky obyvatelstva ani biologické důkazy nepodporují rozšířený názor, že moderní věda prodloužila dobu lidského života. Pokroky v boji proti infekčním nemocem a určitým příčinám smrti, jichž bylo dosaženo ve dvacátém století, byla prodloužena doba života obyvatelstva jako celku. Tímto lékařským pokrokem a zvýšením zdraví lidu bylo dosaženo pouze toho, že se prodloužil průměrný věk, na který mají lidé naději; více lidí nyní dosahuje horní hranice věku, který je zřejmě stále ještě 80 let, jak to říká Bible . . . Stárnutí takových normálních generací buněk zřejmě vyplývá z pochodu uvnitř buňky a nikoli z nedostatečných podmínek pro růst.“

¹⁸ Je sice nutno pochválit, že se lidé upřímně snaží pomáhat nemocným a umírajícím, ale ve skutečnosti se nic nezměnilo: člověk stále ještě onemocní a umírá. I věk, na který má naději, je stále ještě přibližně stejný jako před staletími, kdy byl zapsán text, nacházíme v Božím slově: „Samotných dnů našich let je sedmdesát let; a jestliže při zvláštní síle jich je osmdesát, to, na čem trvají, jsou strasti a škodlivé věci; protože to rychle projde a zaletíme pryč.“ (Žalm 90:10, NS) Člověk nemůže svým vlastním úsilím přemoci choroby a smrt. Stále ještě platí slova: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt a tak se smrt rozšířila na všechny lidi.“ (Řím. 5:12, NS) Nebudou to lidé, ale bude to Bůh, který způsobí trvalé uzdravení lidského těla i ducha prostřednictvím svého království pod vládou Kristovou. — Zjev. 21:3, 4.

NÁBOŽENSKÁ SITUACE

19, 20. Co očekávali Jehovovi služebníci vzhledem k náboženství tohoto světa?

¹⁹ Jaká je náboženská situace ve světě, zvláště v křesťanstvu? V listopadu 1879 psal časopis Strážná věž: „Každou církev, která tvrdí, že je čistou pannou zaslíbenou Kristu, ale ve skutečnosti je spojena se světem, a svět podporuje . . . musíme označit biblickým výrazem církev — nevěstka . . . Ano, jsme přesvědčeni o tom, že dnešní takzvané církve jsou podle našeho textu Babylónem, který padne . . . Pád Babylóna, který očekáváme, nepřijde náhle; pád Babylóna začne a bude pokračovat stále rychleji, až do jeho rozdrcení.“ Tehdy ještě nebylo jasné, jak to bude probíhat, ale Jehovovi služebníci, kteří byli předem varováni Božími prorockými pravdami o falešném náboženství, říkali svým posluchačům, že by se měli odvrátit od světských náboženství, protože tato náboženství neslouží Bohu a Bůh nad nimi vynese nepříznivý rozsudek.

²⁰ Církve tomu nevěřily a mnoha způsoby pronásledovaly svědky Jehovovy. V padesátých letech se zdálo jako by dokonce silně vzrostl zájem o náboženství. Vatikánský koncil šedesátých let označili náboženští vůdci jako velký krok ke sjednocení a posílení církví. A přece ve všech těchto letech dávali svědkové Jehovovi nadále zaznívat výstraze, že tato světská náboženství dojdou k úpadku, a to brzy.

21. V jaké situaci je dnes falešné náboženství?

²¹ Skutečnosti dnes jasně ukazují, že to, co říkali svědkové Jehovovi, byla pravda. Byli skutečně po celý ten čas vedeni Božím svatým duchem. Dnes všechny autority připouštějí, že náboženství tohoto světa jsou v těžké krizi. Stále více členů církví i duchovních se odvrací od svých církví a jejich zařízení proto dostávají menší finanční podporu. V časopise New York Times z 25. března 1969 bylo psáno: „Jeden německý sociolog dnes prohlásil, že ústavní náboženství je na cestě k úpadku.“ Tyto nepokoje v oblasti náboženství přiměly redaktora listu New York Post, aby ve vydání ze 14. března 1969 napsal: „Náboženství je oblast, kde starý pořádek jakoby kolem nás letěl rychlostí světla . . . nikdo se neodváží říci, jak daleko bude postupovat tato náboženská revoluce.“ Svědkové Jehovovi to však říkají — stále naléhavěji, a to již více než devadesát let!

S DŮVĚROU HLEDĚT VSTŘÍC BUDOUCNOSTI

22, 23. a) Proč Jehovovi služebníci nemají dnes úzkost, kterou mají národy? b) Co budou dále dělat všichni, kteří znají Boží prorocké pravdy?

²² Ve všech oblastech lidského úsilí jsou tedy patrné neklamné známky rozkladu. Národy se nacházejí přesně v situaci, kterou Ježíš předpověděl, když řekl o naší době: „A na zemi úzkost a strach národů, jež nebudou vědět kudy kam pro burácení moře a jeho vlnobití, zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zemi.“ (Luk. 21:25, 26, NS) Ale svědkové Jehovovi nemají tento strach srdce, protože Ježíš také řekl: „Avšak když se to začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavy, neboť se přibližuje vaše vysvobození.“ — Luk. 21:28, NS.

²³ Boží služebníci, kteří oznamovali Boží prorocké pravdy, budou stále více posilováni ve své naději i při zhoršování poměrů ve starém světě. Proč? Protože vědí, že to všechno znamená, že „svět pomíjí a také jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává na věky“. (1. Jana 2:17, NS) S rostoucí vírou a důvěrou hledí vstříc podivuhodné budoucnosti v Božím novém pořádku, který odstraní přítomný zlý svět. Posiluje je vědomí, že se již začalo splňovat mnoho z biblických proroctví, která oznamovali, a že se další ještě splní. Nikdy se neodvrátí od Božích cenných prorockých pravd a nebudou věřit marným slibům těch, kteří podporují přítomný svět. Řídí se radou apoštola Pavla: „[Staňte se] bezúhonnými a nevinnými, dětmi Božími bez poskvrny uprostřed pokřivené a převrácené generace, v níž záříte jako nositelé světla ve světě, držíce se pevně slova života.“ — Fil. 2:15, 16, NS.

24. Která činnost přinese největší odměnu vzhledem k době, v níž žijeme?

²⁴ Je mnoho čestně smýšlejících lidí, kteří ještě neznají pravdu o Bohu a o jeho předsevzetí. Jsou hluboce znepokojeni nad tím, co se děje ve světě, ale nevědí, co mají dělat. Také oni potřebují pravdu, která přichází od Boha. Přítomný svět již umírá, brzy skončí jeho dny. Uvědom si, jak málo je času a věnuj čas, ano udělej si čas, abys mohl tyto pravdy předávat druhým. Žádná činnost dnes nemůže přinést větší odměnu. Proč? Protože Boží slovo slibuje: „Dávej neustále pozor na sebe a na to, čemu učíš. Vytrvej v těchto věcech, neboť budeš-li to činit, zachráníš sám sebe i ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16, NS.