Zachovávání ryzosti přináší radost

1. Jak Bible potvrzuje, že David zachovával ryzost?

„TAK byl David s prakem a kamenem silnější než Filištínský a srazil Filištínského a usmrtil jej; a David neměl v ruce meč.“ (1. Sam. 17:50, NS) David se jistě velmi radoval ze svého vítězství nad filištínským obrem Goliášem, kterého dosáhl pro svou ryzost a proto, že byl celým srdcem oddán Jehovovi. Nějaký čas po svém boji s Goliášem se modlil k Jehovovi: „Nechť mne ryzost a bezúhonnost chrání.“ (Žalm 25:21, NS) Inspirovaný pisatel Azaf mluví o Davidovi a o ‚ryzosti jeho srdce‘. (Žalm 78:72, NS) Podle 1. Královské 9:4 (NS) povzbuzoval Jehova Šalomouna, aby napodobil způsob jednání svého otce, a řekl mu: „[Choď přede mnou], jako chodil tvůj otec David, s ryzostí srdce a bezúhonností, a [jednej] podle všeho toho, co jsem ti přikázal.“ Ačkoli byl David nedokonalý a dopouštěl se chyb, přece mnohokrát ve svém životě dokázal, že je mužem, který zachovává svou ryzost.

2. a) Proč byl Ježíš ochoten zemřít tak, jak se to skutečně stalo? b) Jak byl Ježíš odměněn za svou ryzost podle Filippenským 2:5–11?

² Ve stanovené době přišel na zem Ježíš, větší David. Ježíš byl dokonalý a po celou dobu svého lidského života věrně zachovával ryzost Jehovovi a tím nám dal dobrý příklad. (1. Petra 2:21–23) Můžeme říci, že jeho věrná oddanost Jehovovi mu přinesla štěstí? Poslyšme odpověď Božího slova: „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, bez ohledu na pohanu, a posadil se po pravici trůnu Božího.“ (Žid. 12:2, NS) Ano, Ježíš byl ochoten vytrpět potupnou smrt, kterou musel očekávat za to, že zachovával svou ryzost, ale měl vyhlídku na odměnu, na kterou se mohl těšit. Ve Filippenským 2:5–11 (NS) o tom čteme: „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli byl v podobě Boží, nemyslel na to, aby si něco přivlastnil, totiž, aby byl rovný Bohu. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobný lidem. Více než to, když se octnul v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, až do smrti na mučednickém kůle. Právě proto jej také Bůh povýšil k nadřízenému postavení a dal mu milostivě jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se ve jménu Ježíše sklánělo každé koleno, těch v nebesích i těch na zemi i těch pod zemí, a každý jazyk aby veřejně vyznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“

3. Co rovněž učinili v dnešní době mnozí lidé?

³ Dnes, ve dvacátém století, jsou po celém světě lidé, kteří lpí na své ryzosti a den po dni dokazují, že jsou čestní a přejí si jednat i v malých věcech tak, aby byli v Jehovových očích bezúhonní. Mnozí již museli učinit závažná rozhodnutí, jimiž byla vyzkoušena jejich ryzost.

LIDÉ, KTEŘÍ V DNEŠNÍ DOBĚ ZACHOVALI SVOU RYZOST

4. a) Jak jednal jeden šestnáctiletý chlapec, který se snažil zachovat ryzost? b) Co nakonec udělal jeho učitel?

⁴ V jedné zemi, kde církev spolupracuje se státem, bylo řečeno jednomu šestnáctiletému chlapci, že bude vyloučen ze školy, nebude-li se křižovat a navštěvovat církevní mše. Již zakrátko měl ukončit školu a bylo mu řečeno, že nedostane vysvědčení o zkouškách, jestliže se nepřizpůsobí. Učitel mu řekl, že by to měl prostě dělat s ostatními, i když tomu nevěří, ale chlapec zůstal pevný. Učitel tak obdivoval chlapcovu víru, že zařídil, aby v době školní modlitby mohl chlapec stát vzadu ve třídě, aby tak nikdo neviděl, že se nekřižuje. (Učitel se bál, že by se mohl dostat do těžkostí a že by snad mohl ztratit místo, kdyby chlapci otevřeně dovolil, aby se neúčastnil těchto náboženských úkonů.) Učitel dal také chlapci úkoly, které měl vykonat v době mše, aby byl zaměstnaný a nemusel se účastnit bohoslužby v kostele. Nemůžeme říci, že byl chlapec odměněn za to, že zachoval ryzost?

5. Proč bylo s jedním chlapcem špatně zacházeno ve škole?

⁵ Někdy je i po tělesné stránce špatně zacházeno s lidmi, kteří poslouchají rady Božího slova. Na jednom tichomořském ostrově odmítli dva školáci účastnit se vlastenecké slavnosti, která byla spojena s modlářstvím. Učitel se nestaral o to, že v oné zemi je zaručena náboženská svoboda; šel tak daleko, že dokonce jednomu z těch chlapců zlomil ruku. Tato věc byla s učitelem prohovořena a potom předložena jeho nadřízenému a učitel byl přísně pokárán. Od té doby velmi vycházel vstříc. Je pravda, že tento chlapec musel mnoho vytrpět, ale zůstal pevný a tak dokázal, že je skutečně věrně oddán Jehovovi.

6. a) Jak se stalo, že se musela jedna třináctiletá dívka rozhodnout, zda svolí k transfuzi krve? b) Jak tato dívka i její matka zachovaly ryzost vůči Jehovovým zákonům?

⁶ V jiném případě, který se stal před několika lety v Berlíně, zachovala příkladně svou ryzost jedna třináctiletá dívka, která měla leukémii. Lékař prohlásil, že krevní transfuze přinese dívce úlevu a zabrání postupu nemoci. Její matka, bohabojná křesťanka věděla, co Bible říká o požívání krve. (1. Mojž. 9:4; Skut. 15:28, 29) Proto odmítla dát souhlas k transfuzím. Ani dívka nesouhlasila. Řekla: „Raději chci zůstat věrná Jehovovi a zemřít, než abych přestoupila jeho zákon a žila o něco déle.“ (Mat. 10:39) Tato dívka skutečně zemřela, ale zanechala své matce dopis. Dopis byl určen všem, které dívka znala, a prosila je, aby matce nevyčítali, že nepřipustila transfuzi krve. Napsala doslova: „Je to stejně tak i moje pevná vůle, abych byla raději věrná Božímu slovu a poslouchala je, než abych přestupovala zákon . . . Uzná-li mne velký Životodárce Jehova za hodnou, poskytne mi vzkříšení — skutečně v těle a krvi jako člověku na očištěné, rajské zemi radosti a štěstí; a vidíte, proto mi umírání také nepřipadá těžké; můžete tomu rozumět?“

7. a) V co musí člověk věřit, aby mu nebylo zatěžko zemřít? b) Jak je možno získat takovou víru?

⁷ Proč této dívce nepřišlo zatěžko zemřít? Protože měla stejnou víru jakou měl Abraham, který „počítal s tím, že Bůh jej [Izáka] může i vzkřísit z mrtvých“. (Žid. 11:19, NS) Ano, neochvějně věřila v Boží zaslíbený nový svět a ve vzkříšení těch, kteří byli vykoupeni obětí Božího Syna. (Jan 5:28) Ale jak získala tato dívka víru, která jí pomohla zachovat ryzost, ačkoli věděla, že musí zemřít? Studovala Boží slovo, Bibli. Jiná mladá dívka, která je dnes jako svědek Jehovův v kazatelské službě plným časem, řekla po jedné přednášce, ve které bylo ukázáno, jak by měli rodiče vychovávat své děti, tato slova: „Znovu a znovu pociťuji radost, že se moje matka tak starala o rodinné studium. Takové děti, které přezírají své rodiče a neposlouchají jejich rady, bych někdy chtěla vzít a důkladně s nimi zatřást.“

8. a) Proč zachovávání ryzosti zahrnuje neutralitu? b) Jak a s jakým výsledkem byl jeden syn se svou matkou zkoušen v otázce neutrality?

⁸ U Jana 18:36 (NS) jsou citována Ježíšova slova: „Mé království není částí tohoto světa.“ Chceme-li zachovat svou ryzost, musíme zůstat věrní tomuto království a musíme se chovat přísně neutrálně vůči záležitostem přítomného zlého světa. V jedné ostrovní zemi se jedna žena, svědek Jehovův, dověděla, že její syn má být vyloučen ze školy za to, že z důvodu svědomí odmítl porušit svou neutralitu. Proto se obrátila na školní úřady. Jeden úředník jí navrhl, aby tvrdila, že její syn má tělesnou vadu, aby mohl být osvobozen; ale matka, která věděla, jak Bůh smýšlí o lži, odpověděla, že to není pravda. (Zjev. 21:8) Potom jí navrhli, že chlapec přece může přijít k nástupu a rozdělovat dřevěné pušky. Matka znovu prohlásila, že by tím chlapec dal najevo, že se věci účastní. Úředníci zuřili. Řekli matce, že její náboženství je nerozumně přísné a poslali ji pryč. Beze slova odešla, ale neodešla daleko a znovu ji zavolali zpět. Úředníci se omluvili za své výroky a řekli, že ji vlastně obdivují pro její pevné náboženské přesvědčení. Jak byla vděčná Jehovovi, když se dověděla, že chlapec může pracovat v ředitelově kanceláři, zatímco ostatní budou na cvičení! Spolu se svým synem jistě dostala odměnu za to, že usilovali zachovat ryzost v otázce křesťanské neutrality.

9. Proč podnikla jedna herečka se svým mužem různé změny ve svém životě a s jakým výsledkem?

⁹ I lidé, kteří znají teprve krátkou dobu pravé náboženství a čisté uctívání Jehovy, mohou dokazovat svou věrnou oddanost a ryzost Bohu. Lidé ze všech vrstev obyvatelstva získávají přesné poznání pravdy. V jedné zemi na Blízkém východě začala studovat Bibli jedna provdaná herečka a ochotně přijímala pravdu. Brzy poznala, že již nemůže hrát úlohy v televizních programech a divadelních hrách, které jsou v rozporu s křesťanskými zásadami. (1. Petra 4:3, 4) Jejímu muži, který byl také herec, připadalo obtížnější změnit svůj život, protože mu světské závazky bránily v pokroku. Svědkové Jehovovi jej však povzbuzovali a on zkoumal sám sebe a brzy se mu podařilo najít místo, které se líbí Bohu. Potom postupně zval všechny své přátele a sousedy, aby s nimi studovali Bibli. Ptali se jej, jak u něj došlo k této změně, a on odpověděl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32, NS) Tato dvojice se snažila svědomitě upravit svůj život podle Jehovova Slova a jeho zásad a jejich úsilí se jim vyplatilo, protože prožívali radost, když u sebe pozorovali tuto změnu a mohli s úspěchem mluvit s druhými o novém náboženství, které našli.

10. Jak čelila jedna nová zájemkyně odporu ze strany své rodiny a jak byla odměněna?

¹⁰ Kdo chce zachovávat svou ryzost, setkává se často s odporem u příbuzných, kteří neuznávají pravé náboženství. Nepředpověděl však Ježíš, že „nepřátelé člověka budou lidé z jeho vlastní domácnosti“? (Mat. 10:36, NS) Jedna žena v Jižní Africe začala studovat Bibli a brzy vystoupila ze své církve, protože poznala její chybné nauky. Její muž a matka jí působili velké těžkosti, ale ta, která s ní studovala Bibli, jí poukázala na Ježíšova slova u Matouše 10:37 (NS): „Kdo má větší náklonnost k otci nebo k matce než ke mně, není mne hoden.“ To ji povzbudilo, aby studovala dále. Útěchou jí také bylo vědomí, že ti, kteří jsou nenáviděni pro dobré poselství o Božím království, jsou skutečně šťastni. (Mat. 5:10, 11) Ještě rozhodněji uplatňovala to, co se naučila při svém studiu. Její vytrvalost se jí vyplatila, protože za nějaký čas se ke svému překvapení dověděla, že její matka také mluvila se svými známými o dobrém poselství a že dokonce vyjádřila lítost, že si na to dříve neudělala čas. Matka potom začala povzbuzovat svou dceru k vytrvalosti. Tato mladá žena dostala skutečně bohaté požehnání za to, že zachovala ryzost, protože nyní slouží Jehovovi společně se svou matkou, která kdysi projevovala odpor.

11. Jak se lidé snažili přimět jednoho bratra, aby přestoupil biblický zákaz a aby kradl, a jak věc skončila?

¹¹ Kdo by chtěl zachovávat ryzost, musí jednat v souladu s myšlenkou vyjádřenou v Efezským 4:28 (NS): „Ať zloděj více nekrade.“ Dnes žijeme v době velkých hospodářských těžkostí a proto se lidé v odpovědných světských postaveních často dostávají do situací, kdy jsou buď v pokušení nebo pod nátlakem. Studium biblických zásad pomáhá člověku zachovat rovnováhu a zůstat čestný. V jedné chudé asijské zemi začal studovat se svědky Jehovovými jeden pokladník banky. Zaměstnanci se často snažili jej podplácet nebo přimět k tomu, aby vystavoval falešné šeky, aby tak získali peníze. Tito lidé mu dokonce nabízeli celou soupravu nábytku a nové auto, aby tak zlomili jeho odpor a přiměli jej spolupracovat s nimi na společné věci. Biblické pravdy jej však posílily a on zachoval ryzost a odmítl všechny tyto dary. Krátce po jeho křtu jej chtěl ředitel banky přimět, aby mu dal větší obnos bez správné stvrzenky. Bratr to odmítl, protože by takové jednání bylo proti předpisům banky i proti biblickým zásadám. Vedení banky podniklo inspekci a ředitel byl propuštěn. Bratr však je stále ještě na svém místě a vedení si jej velmi váží pro jeho poctivost. Byl by mohl jednat podle přání ředitele a myslet si, že s ním musí dále spolupracovat a že by snad musel pykat, kdyby se mu nepřizpůsobil, ale on se rozhodl, že raději zůstane věrný Jehovovi a nakonec byl bohatě odměněn.

12. Jak se snažil jeden muž, který studoval Bibli, splnit biblické podmínky pro účast na kazatelské službě?

¹² O velkém Babylónu, světové říši falešného náboženství, Bible říká: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li s ním mít podíl na jeho hříších a nechcete-li obdržet část z jeho ran.“ (Zjev. 18:4, NS) Kdo chce zachovat ryzost, musí dbát také této rady. V západní Africe studoval jeden muž Bibli se svědky Jehovovými. Již po několika měsících vyjádřil přání, že se chce účastnit veřejné kazatelské služby. Bylo mu poukázáno na to, že je ještě příliš těsně spojen s částí „Velkého Babylóna“ a že by proto bylo dobré, kdyby nejdříve změnil své místo. Protože měl tělesnou vadu, nebylo snadné, aby našel jinou práci. Věděl však, že Jehova žehná všem, kteří dělají to, co je správné, a odstěhoval se 600 kilometrů daleko, aby dostal novou práci. Ke své radosti zjistil, že v téže kanceláři pracuje jeden svědek Jehovův. Ihned se začal účastnit kazatelské služby, dal se zapsat do teokratické školy kazatelské služby a podnikl kroky, aby mohl symbolizovat oddanost Jehovovi křtem.

13. a) Jaký postoj ke kazatelské službě je odměněn? b) Co učinila jedna mladá žena, aby pomohla členům své rodiny poznat pravdu, a jakou odměnu dostala za své úsilí?

¹³ Svou věrnou oddanost a ryzost Jehovovi Bohu dokazujeme také tím, že mluvíme s jinými o dobrém poselství, které je obsaženo v jeho Slově, v Bibli. Známe pravdu a měli bychom mít proto stejný pocit jako Jeremiáš, který řekl: „V mém srdci to bylo jako hořící oheň zavřený v mých kostech; potlačovat to mne unavovalo a nemohl jsem to vydržet.“ (Jer. 20:9, NS) Tento postoj k mluvení o Jehovově předsevzetí je správný a je odměňován radostí. Jedna mladá žena navštívila své příbuzné v cizině a zjistila, že jeden z těchto příbuzných studuje se svědky Jehovovými. Byla při těchto studiích a rychle pokračovala. Za několik měsíců se oddala Jehovovi a stala se jeho svědkem. Psala členům své rodiny o pravdách, které poznala z Bible, ale její dopisy byly přijímány s nepochopením. Proto se rozhodla, že se vrátí domů, aby o tom mluvila s členy své rodiny a aby jim ukázala, jakou změnu způsobila pravda v jejím životě. Výsledek byl však jiný, než očekávala. Členové její rodiny byli dokonce proti tomu, aby navštěvovala shromáždění svědků Jehovových. Někteří muži z tohoto sboru jednou přátelsky navštívili její rodinu a podařilo se jim přimět je, aby alespoň jednou navštívili sál království a podívali se, jaké to tam je. Hluboce na ně zapůsobila láska, přátelství a radost mezi bratry, takže již mladé ženě nebránili v návštěvách shromáždění a v účasti na kazatelské službě. Po určité době začala projevovat zájem o pravdu její mladší sestra a časem se oddala Bohu, aby mu sloužila. Další úsilí vedlo k tomu, že poznala pravdu i její matka a její vdaná sestra a nyní o ní také mluví s druhými. Nyní jsou všichni šťastně spojeni ve službě Jehovovi a to vše je výsledkem věrnosti a odhodlanosti té, která z nich poznala pravdu první a mluvila o ní se svou nejbližší rodinou.

RADOST NYNÍ A V BUDOUCNOSTI

14. a) Proč může být řečeno, že zachovávání ryzosti přináší s sebou radost již v dnešní době? b) Vysvětli v této souvislosti Přísloví 27:11.

¹⁴ Nemůže být tedy právem řečeno, že zachovávání ryzosti přináší radost již nyní? Jistě se radujeme, můžeme-li pomoci jiným, aby poznali, že máme pravé náboženství, nebo dostane-li se nám pochvaly nebo podpory od světských nadřízených za naše dobré chování. Máme však ještě větší důvod k radosti, o němž se mluví v Přísloví 27:11 (NS). Přečtěme si společně tyto verše a blíže je prozkoumejme. „Buď moudrý, synu můj, a rozvesel mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který se mi vysmívá.“ Jehova nás vybízí, abychom byli moudří. Jak se můžeme stát moudrými? Jak můžeme projevovat moudrost? Tím, že přijímáme poznání z Bible a potom uplatňujeme toto poznání v životě. Jinými slovy, řídíme-li se věrně biblickými zásadami. K jakému výsledku vede takové jednání? Rozveselíme Boží srdce. Proč? Protože mu poskytujeme odpověď, kterou může dát svému posměvači, satanu ďáblu. Ano, Jehova potom může poukázat na osoby, které zachovaly svou ryzost, a může, jako v případě Jobově, dokázat, že je falešné satanovo tvrzení, že je schopen odvrátit všechny lidi od Boha. (Job 1:8) Uvažujme: Není naprosto zvláštním důvodem k radosti vědomí, že můžeme rozradostnit Jehovu svým způsobem jednání tím, že (především v dobách zkoušek) děláme to, co je správné? Toto vědomí nám pomůže, abychom dále jednali správně, protože ‚radost Jehovova je síla naše‘. — Neh. 8:10.

15. Proč můžeme říci, že radost, kterou s sebou přináší zachovávání ryzosti, nemá krátké trvání?

¹⁵ Radost, kterou s sebou přináší věrná oddanost Jehovovi, nemá krátké trvání. Tato radost přežije nadcházející zkázu přítomného zlého světa. U Izaiáše 65:18 (NS) čteme Jehovovo pozvání: „Ale jásejte a radujte se navěky z toho, co tvořím.“ A co Jehova tvoří? Verš 17 (NS) zní: „Neboť já zde tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány, ani nevstoupí na srdce.“ Spravedlivý nový svět, který tvoří Bůh, je něco, nad čím budeme moci věčně jásat, neboť budeme-li věrně plnit jeho vůli, máme vyhlídku na život v tomto novém světě. Naše ryzost nám bude v určitém ohledu útočištěm a bude nás chránit, až budou zlí ničeni. „Zlý bude sražen pro svou špatnost, ale spravedlivý najde útočiště ve své ryzosti.“ — Přísl. 14:32, NS.

16. Na jakou radost mají vyhlídku členové ostatku „malého stáda“?

¹⁶ Členové ostatku Ježíšova „malého stáda“, kteří ještě žijí na zemi, budou za zachování ryzosti až do smrti odměněni tím, že budou spojeni s Kristem Ježíšem v nebesích a tisíc let budou sloužit jako králové a kněží. (Luk. 12:32; Zjev. 20:6) Aby dostal tuto odměnu, činil Pavel určité věci, které vysvětluje ve Filippenským 3:13, 14, (NS): „Zapomínaje na to, co je za mnou, a upínaje se k tomu, co je přede mnou, sleduji cíl, cenu povolání tam nahoře, kterou Bůh poskytuje skrze Krista Ježíše.“ Podobně musejí jednat pomazaní křesťané, kteří ještě dnes žijí v těle. Budou-li to dělat, budou mít již nyní mnoho radostných zkušeností a v čase, který ustanovil Jehova, obdrží nesrovnatelnou odměnu: Budou nesmrtelní jako Ježíš a budou patřit k Boží nebeské královské vládě. — 1. Kor. 15:53, 54.

17. Na jakou radost mají vyhlídku členové „velkého zástupu“?

¹⁷ V 7. kapitole Zjevení se nejprve mluví o omezeném počtu lidí, kteří dostanou odměnu nebeského života, a potom se ve verši 9 mluví o „velkém zástupu“, který přichází z celého světa a má rovněž obdržet život. Členové tohoto „velkého zástupu“ budou žít věčně jako lidé na rajské zemi. Všichni, kteří zůstávají čistí v Jehovových očích tím, že mu zachovávají ryzost, a kteří s odvahou vyznávají, že Jehova působí záchranu skrze Ježíše, dostanou ke své radosti věčný život, až se splní slova: „A setře [Bůh] každou slzu z jejich očí a nebude již více smrt, nebude více ani nářek ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjev. 21:4, NS) Toto zaslíbení není „příliš krásné, než aby mohlo být pravdivé“, jak to snad říkají někteří lidé, protože v dalším verši čteme: „Piš, neboť tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ Ano, Bůh sám ručí za jejich spolehlivost.

18. Co můžeme říci, jestliže zachováváme svou ryzost jako David?

¹⁸ Je tomu skutečně tak, že zachovávání ryzosti přinese radost nejen nyní, ale i v budoucnosti. Zachováváme-li ryzost, budeme moci říci Bohu totéž, co řekl David: „Mne však jsi pro mou ryzost podepřel a postavíš mne před svým obličejem na neurčitý čas.“ — Žalm 41:12, NS.