Proč byly napsány knihy Paralipomenon?
PŘEČETL jsi někdy Bibli? Když jsi došel k první knize Paralipomenon, měl jsi možná pocit, že tam není mnoho věcí, jež by tě povzbudily k dalšímu čtení. Zdálo se ti, že máš před sebou nekonečný soupis neznámých jmen. Historická zpráva, která pojednává v prvé řadě o událostech z doby, kdy vládl král David, začíná teprve po desáté kapitole. Také ve druhé knize Paralipomenon jsi shledal, že dějiny pojednávají v podstatě o událostech z doby vlády Šalomouna, Davidova syna, až do zpustošení Judy a Jeruzaléma, což je období, o němž jsi již četl v první a druhé knize Královské.
Snad sis položil otázku: „Proč tedy byla zapsána tato zpráva a uchována v Bibli? Jaký je vlastně její účel?“ Abychom poznali odpověď na tyto otázky, povšimněme si minulosti židovského národa v době, kdy Ezdráš, kněz a znalec Písma, zapsal první a druhou knihu Paralipomenon.
Uplynulo asi osm desetiletí od doby, kdy se věrný židovský ostatek vrátil z vyhnanství v Babylóně. Již samotným tímto vyhnanstvím byla přerušena jejich pouta s minulostí. Mnoho věcí tedy museli Židé vědět o svých dějinách, aby neopakovali neblahé chyby svých předků. Zvlášť důležité bylo, aby poznali životně důležitou úlohu pravého uctívání. Museli být posíleni ve věrnosti Jehovovi a v plnění svých smluvních povinností. První a druhá kniha Paralipomenon podivuhodným způsobem uspokojovala potřeby Židů, kteří se vrátili z vyhnanství. Povšimněme si, jak toho bylo dosaženo.
Soupisy rodů spojovaly Židy přímo s jejich minulými dějinami. Tyto soupisy rodů poskytovaly podklad ke zjištění královského rodu a dědičných podílů jednotlivých rodin. Bylo z nich také patrné, kdo byl zmocněn ke kněžské službě v chrámu nebo k jiným postavením. Soupis rodu královské linie měl zvláštní cenu, protože umožňoval rozpoznat Mesiáše.
Ačkoli se v podstatě pojednává o stejném období, o němž je zpráva v první a druhé Královské — a tyto knihy napsal více než o sto let dříve prorok Jeremiáš —, zdůrazňuje pozdější dějinná zpráva první a druhé knihy Paralipomenon více chrámovou službu. Proč? Snad proto, že Ezdráš měl jako kněz větší zájem o uctívání v chrámě než prorok Jeremiáš? Nikoli, neboť Jeremiáš byl také kněz. Ezdráš psal stejně jako Jeremiáš pod inspirací a podle potřeb svých současníků. Židé potřebovali povzbuzení, aby pokračovali v čistém uctívání, jaké bylo vykonáváno v chrámě, a první a druhá kniha Paralipomenon sloužily velmi dobře tomuto účelu.
Ze způsobu, jak byla zapsána zpráva, vyplývá, že vývoj událostí v dějinách Izraele byl důsledkem postoje panovníků a jejich poddaných vůči Jehovovi a jeho spravedlivému zákonu. Dějiny samy slouží k poučení. Učí, že věrné lpění na pravém uctívání vede k požehnání, zatímco opuštění pravého uctívání přináší neštěstí. Jaké to bylo pro Židy povzbuzení, aby se vystříhali jednání, které přineslo neštěstí jejich předkům!
Také dnes můžeme mít užitek z těchto dějinných příkladů, které nás povzbuzují k věrnosti Jehovovi. Pokud si vysoce vážíme pravého uctívání, můžeme tak dokázat, že jsme splnili účel knihy Paralipomenon.