ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • w72-B 5/1 str. 186-188
  • (9) „Kaž slovo“ — kde a proč?

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • (9) „Kaž slovo“ — kde a proč?
  • Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1972 (vydáno v Československu)
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • PŘÍZNIVÉ A NEPŘÍZNIVÉ DOBY
  • VYHÝBAT SE LIDSKÉ MOUDROSTI
  • ÚČINEK NA OSOBY MIMO SBOR
  • „Plně dovrš svou službu“
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1985 (vydáno v Rakousku)
  • Co nám pomůže zacházet se Slovem pravdy správně?
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 2003
  • (10) 1. a 2. Timoteovi — Dobrá rada pro dozorce
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1977 (vydáno v Československu)
  • „Kaž slovo!“
    Chvalte Jehovu zpěvem
Ukázat více
Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1972 (vydáno v Československu)
w72-B 5/1 str. 186-188

„Kaž slovo“ — kde a proč?

BYLO TO asi v roce 64 nebo 65 n. l. Apoštol Pavel trpěl v poutech jako vězeň v Římě. V těchto podmínkách napsal svůj poslední dopis Timoteovi. Měl v úmyslu vyzbrojit Timotea jako křesťanského dozorce, aby mohl odolávat odpadlickým živlům ve sboru a aby jej vzdělával jako silný ‚sloup a oporu pravdy‘. — 1. Tim. 3:15, NS; 2. Tim. 1:8, 16.

Pavel věděl, že zde již dlouho nebude, aby mohl dávat pozor na to, jak Timoteus vykonává svou službu jako dozorce neboli „starší muž“. Bude to však pozorovat Bůh a Kristus. Proto Pavel napsal: „Slavnostně tě napomínám před Bohem a Kristem Ježíšem, který má soudit živé i mrtvé, a při jeho objevení se a jeho království, kaž slovo, čiň tak naléhavě v době příznivé i v době plné strastí, kárej, uděluj výtky, napomínej se vší trpělivostí a uměním učit.“ (2. Tim. 4:1, 2, NS) Kde však měl Timoteus ‚kázat slovo‘ a proč? Co znamenalo, že to měl činit „v době příznivé“ i „v době plné strastí“?

Uvažujeme-li o souvislosti textů, zjistíme, co měl Pavel na mysli. O něco dříve varoval Timotea před odpadnutím, které se začalo projevovat a které se nakonec mělo plně rozvinout. (2. Tim. 2:14–18; 3:8–13) Po napomenutí, aby Timoteus ‚kázal slovo‘, zmiňuje se Pavel o osobách, které se odvrátí od pravdy, to znamená, že se stanou odpadlíky. Řekl: „Bude časové období, kdy nebudou spokojeni se zdravým učením, ale budou si shromažďovat učitele podle svých vlastních žádostí, aby lichotili jejich uším; a odvrátí uši od pravdy a obrátí se k lživým báchorkám.“ — 2. Tim. 4:3, 4, NS.

Ze souvislosti textů je tedy jasné, že Pavel nemluvil o kázání lidem, kteří stojí vně, ale o kázání uvnitř sboru, které měl vykonávat dozorce neboli „starší muž“. Proto výrazy „v době příznivé“ i v „době plné strastí“ zřejmě nepopisují okolnosti ve světě, ale uvnitř sboru.

PŘÍZNIVÉ A NEPŘÍZNIVÉ DOBY

Pavlův dopis ukazuje, že Timoteus musel odporovat lidem, kteří se ‚přeli o slova‘, zabývali se ‚pošetilým a nevědomým dotazováním‘ a nebyli ‚příznivě nakloněni‘ pravdě. (2. Tim. 2:14, 23–25, NS) Přítomnost takových lidí ve sboru by jistě způsobila ‚doby plné strastí‘. Strasti nebo odpor osob ve sboru, které mají nesprávný sklon, mohou vést k rozřeďování ‚slova‘ nebo k takovým odpovědím, jež napodobují způsoby odpůrců. Timoteus však neměl kázat lidské filosofie nebo úvahy, ale čisté Boží „slovo“.

Timoteus měl dobré důvody aby „kázal slovo“, bez ohledu na to, zda ve sboru byla doba příznivá nebo doba plná strastí. Takové kázání mělo sbor duchovně posilovat a tak mělo působit proti odpadnutí. Timoteus tak mohl říci totéž, co předtím řekl Pavel starším mužům efezského sboru: „Jsem čist od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil celou Boží radu.“ — Skutky 20:26, 27, NS.

VYHÝBAT SE LIDSKÉ MOUDROSTI

Dnešní dozorci neboli „starší muži“ ve sborech Jehovových křesťanských svědků si uvědomují, že i oni musí být příkladem v ‚kázání slova‘. Proto se snaží napodobit příklad apoštola Pavla. Ačkoli měl dobré vzdělání, vyhýbal se okázalé řeči a lidské moudrosti a její síle k přesvědčování. Lidská moudrost nebo chytrost měla sice pro starověké Řeky velkou přitažlivost, ale Pavel se jí vyhýbal, protože chtěl, aby jeho posluchači získali víru nikoli v lidskou moudrost, ale v Krista, a aby tato víra byla vybudována Božím duchem a mocí. — 1. Kor. 2:1–5.

V dnešní době sice mohou mít určitou přitažlivost chytré výroky, nápady nebo vtipy, ale takové a podobné věci obvykle odvádějí pozornost od ‚kázání slova‘. Nemají nic společného s tím, že všechno má být „přenecháno Bohu ve spojení s vírou“. (1. Tim. 1:4, NS) Je to výplod lidské moudrosti.

Dozorci nebo „starší muži“ mají příkaz ‚kázat slovo‘, a proto uznávají, že se musejí vystříhat věcí, které by mohly zmenšovat plnou sílu Božího poselství neboli slova. Jestliže tito dozorci zjistí, že posluchači jejich přednášek mluví daleko více o použitých znázorněních než o zásadách Božího slova, jimž se měli z těchto znázornění naučit, učiní nápravu. Vědí, že nesplnili své poslání ‚kázat slovo‘, jestliže nějakým způsobem znemožnili svým posluchačům, aby získali plné poučení z Bible.

Nic nemůže tak účinně a mocně podnítit jiné k činnosti jako poselství Bible. „Boží slovo [nebo poselství] je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoliv dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Žid. 4:12, NS) „Boží slovo“ může proniknout až do pohnutek jednotlivce. Dosahuje srdce a ukazuje, zda člověk skutečně žije podle správných zásad nebo zda po tom touží.

ÚČINEK NA OSOBY MIMO SBOR

V kázání a učení uvnitř sboru nemá tedy být připuštěno nic, co by odvádělo pozornost od Božího slova. Sbor je duchovně posilován a vzděláván nikoli věcmi, podnikanými pouze pro efekt, ale biblickým poučením, které všechny povzbuzuje, aby zůstali věrni Jehovovi Bohu. To má blahodárný účinek i na osoby mimo sbor. Účastní-li se takové osoby shromáždění, kde řečníci soustředěně vštěpují poučení z Bible, mohou snadno rozeznat, že je zde vštěpováno něco cennějšího než lidská moudrost, a upřímní lidé pak musí říci: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ — 1. Kor. 14:25, NS.

Má-li se toto ‚kázání slova‘ dít uvnitř sboru, je naprosto logické, že totéž „slovo“ má být oznamováno lidem mimo sbor. Neexistuje žádný důvod, proč by někdo měl jít nad Bibli a uvažovat na příklad o tom, jaké domy budou lidé mít, jaký budou mít majetek, práci a zábavy na „nové zemi“, která bude Božím dílem. V Bibli je obsaženo všechno poučení, které musíme mít, abychom získali Boží schválení a život. Proto musíme poslouchat, co nám říká Boží slovo.

Ať již tedy kážeme jako praví křesťané uvnitř sboru nebo vně, nechť je to ‚kázání SLOVA‘. Pouze takové kázání posílí upřímné posluchače v jejich rozhodnutí, aby byli věrnými služebníky Jehovy Boha.

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet