Uvést svaté místo do správného stavu

„Až do dvou tisíc tří set večerů a jiter; a svaté místo jistě bude uvedeno do svého správného stavu.“ — Daniel 8:14, NS.

1. V jakém ohledu zklamalo křesťanstvo, které existuje již po staletí, mnoho lidí a jaký konec časového období stojí bezprostředně před ním?

V RYCHLE ubíhajícím čase se stále více a více lidí přesvědčuje o tom, že křesťanstvo není místo nebo svatyně čistého uctívání jediného živého a pravého Boha. Místo uctívání tohoto Boha by mělo být posvátné, ale křesťanstvo je toho daleko vzdáleno. Po šestnácti stech letech jeho existence by bylo možno očekávat od něho něco lepšího než jeho nesvatý stav, protože o sobě tvrdí, že uctívá pravého Boha, Stvořitele nebe a země. Náboženské zmatky, které v něm dnes panují, dokazují, že nebylo „uvedeno do svého správného stavu“ neboli ‚nebyly obnoveny svaté služby‘. (KB) Je jasně patrné, že pro křesťanstvo přišel „čas konce“ a že se blíží ke svému zániku. — Dan. 12:4.

2. Které Danielovo proroctví se splnilo jinde než v křesťanstvu?

² Je tedy nutné, abychom hledali někde jinde než v křesťanstvu ono „svaté místo“ (neboli ‚svatyni‘) nejvyššího Boha, které bylo „uvedeno do svého správného stavu“ nebo ‚kde byly obnoveny svaté služby‘. (KB) — Dan. 8:14.

3. Kde je střed teokracie a jakou dobrou definici podává Cyclopaedia pro výraz „teokracie“?

³ Podle Bible je Boží „svatyně“ jeho chrám uctívání. Je to jeho „palác“, použijeme-li jiného významu hebrejského slova heikhal, jež je překládáno v Bibli jako chrám. (Mal. 3:1; Žalm 45:16) V něm vládne nad svým oddaným lidem. Pro ně je Bohovládce nebo Teokrat. Odtud vykonává své teokratické panství. To je středisko jeho teokracie. V Cyklopaedii od M’Clintocka a Stronga (sv. 10, str. 317, angl.) je dobrá definice pro tento odborný výraz „teokracie“: „Forma vlády jakou měli staří Židé, u nichž Jehova, Bůh vesmíru, byl přímo uznáván jako jejich nejvyšší vladař státu a jeho zákony platily jako zapsané právo království. Tato zásada byla v mosaickém zákoně častěji opakována a byla pak ustavičně sledována.“

4. Jaké otázky proto vznikají ve spojení s Jehovovým ‚svatým místem‘ neboli ‚svatyní‘, a proč by o jejich zodpovězení měli mít zájem lidé, kteří jsou znepokojeni přítomným náboženským zmatkem?

⁴ Proč by však mělo být nutné — vzhledem k zmíněným skutečnostem — „svaté místo“ neboli ‚svatyni‘ Jehovy Boha „uvést do správného stavu“? A kdy se to má stát, nebo kdy se to stalo? Jde o něco, co se týká pravého uctívání, pravého náboženství, a lidé, kteří jsou zaraženi dnešním nepokojem, zmatkem a zklamáním v náboženském ohledu, mají dobrý důvod zajímat se o odpovědi na tyto otázky.

5. V posledních letech které světové velmoci měl Daniel vidění a za jakých okolností?

⁵ Na tyto věci nás upozornil prorok Daniel, který žil v šestém století před naším letopočtem, tedy před více než 2 500 roky. Daniel byl tehdy v babylónském zajetí ve službách krále Nabonida, otce Balsazara, který úřadoval jako spoluvládce. Pro babylónskou říši, třetí světovou velmoc biblických dějin, nastala poslední léta, protože Daniel praví: „V třetím roce kralování krále Balsazara dostalo se mně, Danielovi, vidění, po tom, které se mi dostalo na začátku.“ — Dan. 8:1, NS.

„SVATÉ MÍSTO“ NEBOLI „SVATYNĚ“

6. Kde uctíval Daniel svého Boha, než byl odveden do zajetí, a ztratil Bůh svůj skutečný chrám tím, co se stalo o jedenáct let později?

⁶ Než byl Daniel v roce 617 př. n. l. odveden do zajetí, uctíval Jehovu, svého Boha, v jeruzalémském chrámu. Asi o 11 let později, v roce 607 př. n. l., zničil král Nabuchodonozor, děd Balsazarův, město Jeruzalém i jeho chrám, který postavil král Šalomoun. Ten nádherný chrám nebyl skutečným příbytkem Jehovy, Danielova Boha, nýbrž pouze jeho znázorněním. A proto když v roce 607 př. n. l. Babylóňané zničili chrám v Jeruzalémě, nebyl zničen skutečný Boží příbytek neboli jeho opravdový palác. — 1. Král. 8:27; Skutky 7:48; 17:24.

7. Co představoval chrám v Jeruzalémě a čí oběť byla přinesena do jeho nejsvětější svatyně?

⁷ Onen pozemský chrám nebyl znázorněním nebo předobrazem křesťanského sboru, který byl založen o 639 roků později, o letnicích roku 33. n. l., v znovupostaveném městě Jeruzalémě, nýbrž byl znázorněním nebo předobrazem Jehovova nebeského chrámu neboli paláce, v němž vládne jako Nejvyšší nad živými cherubíny, kteří mu slouží. Jak je to krásně řečeno v žalmu 99:1 (NS): „Jehova sám se stal králem. Zmítejte se, národové. Sedí nad cherubíny. Chvěj se země.“ Tam, do nejsvětější svatyně Jehovova chrámu přinesl Ježíš Kristus svou oběť, když vstoupil na nebesa.

8, 9. a) Kdo vstupoval do nejsvětější svatyně pozemského chrámu a co tam činil? b) Co čteme v Židům 9:1, 24–28 o službě, kterou vykonává Ježíš Kristus jako duchovní velekněz?

⁸ Před zničením Jeruzaléma Babylóňany obětoval židovský velekněz každý rok 10. tišri krev oběti smíření, když jí postříkal víko truhly smlouvy, na němž byli dva cherubíni z tepaného zlata a nad nimi zářilo světlo šekina, představující neviditelnou přítomnost Jehovy. (2. Mojž. 25:17–22; 3. Mojž. 16:11–17; 4. Mojž. 7:89; 1. Sam. 4:4; 2. Sam. 6:2) Naproti tomu Ježíš Kristus nebyl levitským knězem z rodiny Áronovy a nevstupoval do nejsvětější svatyně pozemského chrámu v Jeruzalémě. Proto čteme o jeho službě jako o Jehovově duchovním veleknězi:

⁹ „Kristus nevstoupil do svatyně udělané rukama, která je jen obrazem skutečnosti, ale do samého nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boží . . . Ale nyní se objevil jednou provždy, při skonávání systému věcí, aby odstranil hřích obětováním sebe sama . . . tak byl Kristus jednou provždy obětován, aby nesl hříchy mnohých.“ — Židům 9:1, 24–28, NS.

10. Kdy začala pro Ježíše obětní cesta a kterému knězi staré doby se podobá?

¹⁰ Když byl Ježíš na zemi, obětoval dokonalý lidský život. Tato obětní cesta pro něho začala, když se dal v roce 29 n. l. pokřtít Janem Křtitelem. Při této příležitosti sestoupil na něho Boží duch a zplodil jej k duchovnímu životu jako duchovního Božího Syna. Současně ho duch pomazal za duchovního velekněze a duchovního krále, podobného králi Melchisedechovi ze starého města Salem.

11. a) Do jakého nového vztahu se tedy Ježíš dostal a čím je znázorněn stav, v němž tehdy byl? b) Co ho oddělovalo od duchovního života v nebi?

¹¹ Od té doby označoval Jan Křtitel pomazaného Ježíše jako ‚Beránka Božího, který snímá hřích světa‘, a také jako ‚Syna Božího‘. (Jan 1:29 až 51; Mat. 3:13–17) Pro toto nové duchovní příbuzenství s Jehovou Bohem v nebi byl Ježíš Kristus — zatímco šel na zemi svou obětní cestou — v duchovním stavu, který byl znázorněn prvním chrámovým oddílem, tak zvanou svatyní. Tak jako oddělovala chrámová opona svatyni od nejsvětější svatyně, tak oddělovalo Ježíše — během jeho lidského života na zemi — dokonalé tělo od duchovního života v nebi, kde sídlí Bůh. Vstoupil za tuto oponu, když zemřel jako člověk a byl vzkříšen jako duch.

12. Podle jakého způsobu byl Ježíš Kristus veleknězem a co představovala vnitřní opona chrámu?

¹² Proto bylo napsáno křesťanským Židům, přirozeným potomkům patriarchY AbrahAma: „Tak Bůh, když zamýšlel projevit dědicům slibu [učiněného Abrahamovi] ještě hojněji neproměnnost své rady, vystoupil s přísahou [aby posilnil svůj slib], abychom my, kteří jsme utekli do útočiště měli skrze dvě neproměnné věci, ve kterých Bůh nemůže lhát, silné povzbuzení uchopit naději, jež je nám předložena. Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou a pevnou a ta vstupuje za oponu, kam k našemu dobrodiní vstoupil předchůdce Ježíš, jenž se stal veleknězem na věky podle způsobu Melchisedechova.“ (Žid. 6:17–20 NS) „Proto, bratři, jelikož máme smělost ke vstupní cestě do svatyně skrze Ježíšovu krev, kterou pro nás zasvětil jako novou a živou cestu, skrze oponu, totiž své tělo, a protože máme velekněze nad domem Božím, přistupujme . . .“ — Žid. 10:19–22, NS.

13. Jaké vzkříšení měl Ježíš podle svědectví v l. Petra 3:18 a kdo má mít účast na stejném druhu vzkříšení?

¹³ Apoštol Petr potvrzuje, že Ježíš Kristus byl vzkříšen jako duchovní tvor, protože položil svůj lidský život jako oběť, aby mohl vstoupit za „oponu, totiž své tělo“: „Vždyť i Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, byv usmrcen v těle, ale oživen v duchu.“ (1. Petra 3:18, NS) Tak se vzdal provždy svého těla a vstoupil se svou „krví“, to je s hodnotou své dokonalé lidské oběti, do nebe. Tam předložil jako velekněz cenu této výkupní oběti před osobou Boží, tedy v protiobrazné nejsvětější svatyni. Všichni Bohu oddaní, pokřtění následovníci Ježíšových šlépějí, ti, kteří byli zplozeni Božím duchem a pomazáni jím, chovají naději, že budou mít účast na Ježíšově vzkříšení a že budou s ním v duchovních nebesích dědici Božími a spoludědici s Kristem. — Řím. 8:14–17.

14. a) Kde jsou — obrazně řečeno — tito pomazaní následovníci Ježíšových šlépějí? b) Proč mohou být označeni jako „vojsko“ a též jako „pevně založené místo jeho svatyně“?

¹⁴ Pokud jsou tito duchem zplozeni křesťané v těle na zemi, slouží jako nižší kněží v duchovním stavu, který je znázorněn prvním oddílem chrámu, svatyní. (1. Petra 2:5–9) Tak slouží Jehovovi Bohu, ačkoliv jsou ještě na zemi, v jeho ‚svatém místě‘ nebo v jeho ‚svatyni‘. Protože těchto duchovních nižších kněží má být nakonec 144 000, mohou být označeni jako „vojsko“ a též „lid sestávající ze svatých“. A protože Jehova Bůh nazývá zemi svou „podnoží“, těchto 144 000 může být označeno jako „pevně založené místo jeho svatyně“. Přinejmenším je zastupují, protože jsou pozemští poddaní a zástupci Jehovovy teokracie.a Pokud jsou v těle na Boží podnoži, jsou též ve stavu, který je znázorněn chrámovým vnitřním dvorem pro kněze, kde stál obětní oltář. — Dan. 8:11, 24.

MÍSTO JEHO SVATYNĚ STRŽENO

15, 16. a) Co zajímá pomazaný ostatek i ostatní badatele Bible na Danielově vidění a jaká dvě zvířata viděl Daniel? b) Co udělalo jedno zvíře druhému a co se stalo vítězi?

¹⁵ Dnes, po více než devatenácti stoletích vybírání těchto 144 000 teokratických spoludědiců Krista, je na zemi pouze ostatek dědiců Božího království. Tito pomazaní křesťané spolu se všemi ostatními badateli Bible mají zájem o to, aby získali nový pohled na vidění, které měl prorok Daniel v posledních dnech babylónské světové moci.b U Daniele 8:2–6 čteme o dvourohém beranu, který je napaden huňatým kozlem, jenž má jediný roh mezi očima. Daniel 8:7, 8 (NS) pokračuje:

¹⁶ „A viděl jsem ho, že přichází do těsné blízkosti berana a začal vůči němu projevovat rozhořčení a srazil berana a zlomil jeho dva rohy a bylo zřejmé, že v beranovi není síla, aby mu odporoval. A tak jej hodil na zem a pošlapal ho a ukázalo se, že beran nemá nikoho, kdo by jej osvobodil z jeho ruky. A kozel sám se choval nanejvýš nadutě; ale jakmile se stal mocným, velký roh se zlomil a místo něj nápadně vyrůstaly čtyři, ke čtyřem větrům nebes.“

17. Pro kterou dobu je určeno toto vidění a co představovaly podle andělových slov rohy berana a co rohy, které měl kozel?

¹⁷ Pokud jde o význam tohoto vidění, nebyl Daniel odkázán na domněnky, a ani my nejsme. Anděl řekl Danielovi: „Synu člověka, rozuměj, že vidění je pro čas konce . . . Nyní způsobím, abys poznal, co se stane v závěrečné části slavného prohlášení, protože to je pro ustanovený čas konce. Beran, kterého jsi viděl, se dvěma rohy představuje krále médského a perského. A chlupatý kozel představuje krále řeckého; a veliký roh, který byl mezi jeho očima, ten představuje prvního krále. A když ten byl zlomen, takže místo něj nakonec povstaly čtyři, to jsou čtyři království z jeho národa, která povstanou, ale ne s jeho silou.“ — Dan. 8:15–22, NS.

18. Po pádu které světové říše se začalo splňovat toto vidění a kdo byly symbolické rohy „berana“ a kdo byl symbolický jediný roh „kozla“?

¹⁸ Toto proroctví se tedy začalo splňovat, když Darius Médský a Cýrus Perský na podzim roku 539 př. n. l. vyvrátili Babylón a medo-perská říše se stala čtvrtou světovou mocí biblických dějin. Tato říše, která se rozkládala na daleko větším území než babylónská, protože sahala na východ, západ a jih, měla světovládu od roku 539 do roku 331 př. n. l. (Dan. 5:1 až 6:28; 11:1, 2) Pod vedením Alexandra, makedonského krále, skončili Řekové podrobení perské říše v roce 331 př. n. l. Proto představoval velký roh mezi očima chlupatého kozla tohoto „prvního krále“, Alexandra Velikého. Řecká říše, která se velmi rychle rozšířila na východ až k Indu, vystoupila jako pátá světová moc biblických dějin.

19. Jak byl zlomen „velký roh“ kozla a kdo se stal místo něho symbolickými čtyřmi rohy?

¹⁹ Když Alexandr v roce 323 př. n. l. zemřel v Babylóně na malárii, skončilo předčasně jeho panství. Tak byl zlomen „veliký roh“ na vrcholu své říšské moci. Konečně po mnohaletých bojích mezi Alexandrovými vojevůdci povstaly čtyři helénistické říše, z nichž přirozeně žádná nedosahovala ‚síly‘ nebo moci Alexandrovy. A tak od roku 301 př. n. l. vládl generál Ptolemaos Lagus nad Egyptem a Palestinou, generál Seleukos Nikator nad Mezopotámií a Sýrií, generál Kassander nad Macedonií a Řeckem a generál Lysimachos nad evropskou Thrácií a Malou Asií. Obrazně řečeno, povstaly místo jediného velkého rohu čtyři menší „rohy“, a to dokazuje, že prorocké slovo je pravdivé a spolehlivé. — Dan. 11:3, 4.

20. a) Do jakého období ještě nevstoupilo splnění vidění? b) Co vzešlo z jednoho ze čtyř rohů a jaký úspěch to mělo ve svém jednání?

²⁰ Ale splnění proroctví tehdy ještě nedosáhlo ‚času konce‘ neboli ‚závěrečné části slavného prohlášení‘. (Dan. 8:17, 19, NS) Jaký vývoj světových dějin nyní ukazuje kupředu Danielovo vidění? O čtyřech helénistických královstvích, znázorněných čtyřmi rohy, praví Daniel: „A z jednoho z nich vyšel jiný roh, malý, a stále se velice zvětšoval k jihu a k východu slunce a k Ozdobě. A stále se zvětšoval, až k nebeskému vojsku, takže způsobil, že někteří z vojska a některé z hvězd padli k zemi, a pak je pošlapal. A nadmul se až ke Knížeti vojska a byla od něho vzata ustavičná oběť, a pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo. A samo vojsko bylo ponenáhlu přenecháno svému osudu, zároveň s ustavičnou obětí, kvůli přestoupení; a stále házel pravdu na zem, jednal a měl úspěch.“ — Dan. 8:9–12, NS.

21. Co měl podle slov anděla dělat symbolický malý roh a jak měl skončit?

²¹ O významu tohoto prorockého vidění jsme dostali inspirovaný výklad, neboť anděl opět řekl Danielovi o čtyřech helénistických královstvích: „A v závěrečné části jejich království, kdy přestupníci dovršují své činy, povstane král prudkého vzezření, který rozumí dvojsmyslným výrokům. A jeho moc zmohutní, ale ne z jeho vlastní moci. A podivuhodně způsobí zkázu a jistě se prokáže jako úspěšný a bude jednat účinně. A skutečně přivede mocné ke zkáze a také lid sestávající ze svatých. A podle svého pochopení jistě způsobí, aby se dařilo podvodu v jeho ruce. A ve svém srdci se bude nadýmat a ve stavu bezstarostnosti přivede mnohé k záhubě. A povstane proti Knížeti knížat, ale bude zlomen, a to bez [zásahu] ruky.“

22. K čemu byl Daniel vyzván, pokud šlo o porozumění poslední části vidění?

²² Význam této části vidění měl být zapečetěn k našemu porozumění, protože Danielovi bylo řečeno: „A co jsi viděl o večeru a jitru, co bylo řečeno, je pravdivé. Ale ty zachovej vidění v tajnosti, protože je ještě na mnohé dny.“ — Dan. 8:23–26, NS.

23. a) Kdo je ‚Kníže vojska‘ a kdo je ‚Kníže knížat‘? b) Z kterého symbolického „rohu“ vzešel ‚malý roh‘, jak ukazují dějiny?

²³ Těchto ‚mnoho dnů‘ jistě mezitím přešlo. Proto se ptáme: Co ukazují světové dějiny o splnění tohoto prorockého vidění? Podle vysvětlení anděla ‚Kníže vojska‘ je ‚Kníže knížat‘. Tento kníže je Jehova Bůh, nebeský Teokrat. Ze všech, kteří jsou na zemi nazýváni „knížaty“, on je Kníže. Žádný z nich se s ním nemůže měřit nebo se proti němu udržet, ani symbolický ‚malý roh‘, „král prudkého vzezření“. Kdo tedy je ta prudká politická moc? Jak ukazuje běh dějin, je to říše, která povstala z jednoho ze čtyř symbolických „rohů“, a sice z nejzápadnějšího helénistického království generála Kassandra, které zaujímalo Macedonii a Řecko. Později toto království splynulo s královstvím generála Lysimacha, krále Thrácie a Malé Asie. Tak zůstaly jen tři symbolické „rohy“. Ve druhém století před naším letopočtem byla tato západní helénistická území zabrána Římem.

24. a) Jak se stal Řím šestou světovou velmocí biblických dějin? b) Proč nemohla být Římská říše vzdor svému pronásledování křesťanů symbolickým ‚malým rohem‘?

²⁴ V prvním století před naším letopočtem se zmocnila Římská říše východních a konečně i jižních helénistických území a tak se stal v roku 30 př. n. l. Řím šestou světovou mocí biblických dějin. Prokázala se tedy Římská říše jako tento ‚malý roh‘, jako „král prudkého vzezření“? Ne! Protože netrvala až do ‚ustanoveného času konce‘. Jak řekl anděl Danielovi, mělo se teprve tehdy splnit proroctví. (Dan. 8:19) Římská říše krutě pronásledovala duchem zplozené následovníky Ježíše Krista, kteří uctívali Jehovu a sloužili mu v jeho duchovní ‚svatyni‘. Tito následovníci byli v duchovním stavu, který byl znázorněn svatyní pozemského chrámu. Apoštolové Petr a Pavel prý byli Římany usmrceni po velkém požáru Říma, za nějž činil císař Nero odpovědnými křesťany. Také Zjevení 1:9 ukazuje, že Římská říše vypověděla apoštola Jana na trestní ostrov Patmos. Toto pronásledování však přestalo krátce před domnělým obrácením císaře Konstantina. To bylo stále ještě šestnáct set let před ‚časem konce‘, který začal po uplynutí časů pohanů v roce 1914 n. l. A Svatá římská říše ztratila svou moc dávno před rokem 1914.

25. a) Jaké je spojení mezi ‚malým rohem‘ a Římskou říší, a která říše se nakonec projevila jako ‚malý roh‘? b) V čem byla ‚králem prudkého vzezření‘?

²⁵ Co se tedy časem ukázalo jako symbolický ‚malý roh‘, „král prudkého vzezření“? Byla to severozápadní část Římské říše, totiž Británie, protože až do začátku třetího století n. l. byly římské provincie na území, které je dnes známé jako Anglie. Během následujících staletí se stala Anglie střediskem světové říše, k níž náležely od 17. století také kolonie v Severní Americe. Do roku 1763 porazila Britská říše Španělsko a Francii, dvě silné součásti Svaté římské říše. Od té doby se projevila Britská říše jako vládkyně moří a jako sedmá světová moc biblických proroctví. I potom, co se odtrhlo třináct amerických kolonií a byly založeny Spojené státy americké, Britská říše se dále rozšiřovala a konečně se rozpínala na čtvrtině plochy zeměkoule a vládla čtvrtině obyvatelstva země. Ještě větší moc získala sedmá světová moc, když se Spojené státy americké spojily s Anglií, a tak povstala anglo-americká světová dvojvelmoc. Hospodářsky a vojensky šlo skutečně o ‚krále prudkého vzezření‘.

26. Jak se symbolický ‚malý roh‘ zvětšoval až „k Ozdobě“ a jaká otázka může vzniknout vzhledem k Ozdobě jako místu splnění tohoto proroctví?

²⁶ V roce 1917 se tato anglo-americká dvojvelmoc ‚stále velice zvětšovala . . . až k Ozdobě‘. Jak? Dobytím Jeruzaléma 9. prosince přišla Palestina pod britské panství. V roce 1920 propůjčila Společnost národů Velké Británii mandát nad Palestinou, který skončil 14. května 1948. V biblické době byla Zaslíbená země, kterou dal Jehova svému vyvolenému národu, tak krásná, že byla nazývána Ozdobou, totiž ozdobou celé země. Podle Ezechiele 20:6, 15, (NS) označil ji Jehova jako „ozdoba všech zemí“. Bylo to doslova tam, kde „pevně založené místo jeho svatyně bylo strženo“ symbolickým ‚malým rohem‘? Dostaneme odpověď, když zjistíme, co se stalo v přítomném ‚čase konce‘.

[Poznámky pod čarou]