Dodržuješ své slovo?

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

JEDNO anglické přísloví říká: „Muž je jen tak spolehlivý, jako jeho slovo.“ Totéž lze říci o ženě. Kdo dodržuje své slovo, získává si úctu. Člověk, který stojí za svým slovem, získává důvěru druhých. Jsi takový člověk?

Je škoda, že máme sklon očekávat v tomto ohledu od druhých víc než sami od sebe. Jako syn nebo dcera bys jistě byl hluboce dotčen, kdyby tvoji rodiče nedodrželi slovo, když ti slíbili, že ti koupí něco určitého, že tě vezmou s sebou na nějakou cestu nebo že ti dají nějakou zvláštní výsadu. Jestliže však ty něco slíbíš svým rodičům, cítíš se také tak zavázán, že musíš splnit své slovo? Také přátelství trpí, nejsou-li dodržovány úmluvy a ujednání. Je pravda, že někdo může neočekávaně onemocnět, někomu se může stát nehoda nebo mohou nastat jiné okolnosti, které člověku zabrání něco udělat. Naproti tomu však si sami rychle nacházíme výmluvy, ale jsme zklamáni, ponechají-li nás jiní na holičkách.

Jak je to v tomto ohledu s tebou? Dodržuješ své slovo, slíbíš-li někomu, že mu pomůžeš při nějaké práci nebo že mu prokážeš nějakou službu? Přijdeš včas, máš-li s někým úmluvu na určitý čas? Jak platí tvé slovo?

Někteří lidé si myslí, že mladí by měli mít v tomto ohledu trochu větší volnost nežli starší lidé, že by se od nich nemělo tolik očekávat. Ale právě v mládí si člověk může nejlépe zvyknout dodržovat slovo. Z toho, zda dodržuješ své slovo nebo ne, lze do značné míry poznat, jak nyní vpadá tvé nitro, a je tím ovlivňována i tvá mysl i tvé srdce. Vytváříš si tím svůj postoj, způsob myšlení, který v tobě může vyvolat charakterové vlastnosti, jež nelze tak snadno vyhladit.

Jsi-li nyní spolehlivý, budeš pravděpodobně spolehlivý i v pozdějších letech. Je tomu i naopak. Nedodržuješ-li dnes své slovo, může se stát, že v pozdějších letech například uzavřeš pracovní smlouvu nebo se zavážeš k vykonávání určitých úkolů, ale pak budeš chtít zase brzy své slovo zrušit. Tak jedná mnoho lidí, ale nejsou respektováni.

Tato nespolehlivost se může projevit i v manželství. Mnozí lidé vázaní manželstvím již velmi brzy zruší svůj slavnostní slib, který dali při uzavření sňatku. Tím zničí svůj život a připraví zármutek druhým. Možná, že již před svou svatbou nedodržovali slovo.

Nestačí dodržovat slovo jen tehdy, jde-li o „velké věci“, o věci, které považujeme za zvlášť důležité. „Velké věci“ se nedějí každý den ani každý týden, nejsou tedy tak časté, aby nám poskytly příležitost k rozvíjení spolehlivosti. Měli bychom si zvyknout stále, denně dodržovat své slovo.

Snažíš-li se dodržovat své slovo v menších věcech, budeš to tím lépe umět ve věcech větších. Jestliže jsi získal důvěru druhých tím, že máš pověst, že jsi spolehlivý v menších věcech, pak by ses měl snažit, aby ses mohl dále těšit této pověsti a užívat výsad, jež s tím jsou spojeny, i když jde o věci větší.

Jestliže se však prokážeš jako nespolehlivý v menších věcech, kdo by tě chtě kdy požádat o to, abys převzal odpovědnost ve věcech větších? Ježíš ukázal, že se to neděje, obzvláště pokud jde o Boží jednání s lidmi.

V ČEM JE PROBLÉM

Proč vůbec člověk ruší své slovo? Nuže, chce-li někdo dodržet své slovo, musí podstoupit určitá omezení; má jistý závazek. Může se stát, že v době, kdy máme dodržet úmluvu nebo dostát slibu, bychom chtěli raději dělat něco jiného. Někdy také zjišťujeme, že splnění slibu nese s sebou víc práce, než jsme si mysleli v době, kdy jsme slib dávali. Domnívali jsme se snad, že z úmluvy vyplyne určitá hmotná výhoda, a potom zjistíme, že nám přinese spíše ztrátu.

Co uděláš v takovém případě? Dodržíš své slovo, i kdyby to pro tebe znamenalo určité nepříjemnosti nebo ztrátu? Nebo připustíš, aby druhý utrpěl škodu, protože ty nechceš dostát svému slovu? Jestliže například necháváme zbytečně čekat někoho, s nímž jsme si dali schůzku, okrádáme jej o čas. Nevykonáme-li slíbenou práci, může to dotyčnému způsobit problémy a on sám snad proto nedosáhne dosti rychle určitého cíle a tak sám nemůže splnit určitý slib, který dal. Měli bychom si proto položit otázku: „Jaký jsem člověk nebo jaký bych chtěl být? Jsem sobecký, nebo mám upřímný zájem o druhé lidi?“

Snad řekneš: „Nevěděl jsem však, do čeho se pouštím!“ V takovém případě vzniká otázka: Čí to byla chyba? Oklamal tě dotyčný člověk nebo tě podvedl? Jestliže ne, pak získáš cenné a nezapomenutelné poučení, jestliže nezrušíš své slovo, ale vezmeš na sebe všechno, co je třeba ke splnění tvého slibu. Poučení je: Přemýšlej, dříve než něco řekneš, — dříve než dáš své slovo, a když mluvíš, pak bys to měl myslet vážně. — Přísl. 10:9.

Jestliže s něčím souhlasíš jen proto, aby ses někomu líbil, ale nemyslíš na to, jaké by to mohlo mít následky, můžeš se dostat do těžkostí. A naopak, jestliže jsi opatrný a předem uvažuješ, jak to, co slíbíš, může ovlivnit tvůj pozdější život, pak pro tebe bude snadnější dodržet slib. Tvé srdce a tvá mysl jsou pak připraveny ke splnění tvého slibu.

Je samozřejmé, že nemůžeš předvídat všechno. V době mezi ujednáním a splněním úmluvy se mohou poměry změnit, nebo i v době, kdy úmluvu plníš. Proč bys však měl ty rušit své slovo, jestliže druhý tvé slovo neruší?

Boží názor na tuto věc se dovídáme ze žalmu 15, kde je dána odpověď na tuto otázku, které lidi Bůh přijímá jako „hosty“. Je zde řečeno: „Ten, kdo chodí v bezúhonnosti, činí spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci. . . přísahou se zavázal k tomu, co je špatné [pro něho samého], a přece to nezmění.“ — Žalm 15:2, 4.

Nemělo by nás překvapit, že Bůh považuje za své přátele jen takové osoby, jež dodržují své slovo. Proč? Protože on sám bez výjimky dodržuje své slovo. Proto mohl Jozue říci Izraelskému národu: „Vy dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ (Jozue 23:14) Bible je z velké části zprávou o tom, jak Jehova splnil své zaslíbení. Jeho spolehlivost v minulosti nás vede k pevné důvěře, že splní také své sliby ohledně budoucích požehnání.

Chtěl by ses líbit Bohu? Potom „neměň“ své slovo tím, že bys je porušil, když zjistíš, že jsi dal slovo na něco, ‚co je špatné pro tebe samotného‘. Slovem ‚špatné‘ zde není přirozeně míněno něco, o čem bys později zjistil, že to odporuje zásadám Božího slova; jestliže jsi totiž slíbil Bohu, že mu budeš sloužit, pak slovo, které jsi dal jemu, má přednost. (Skut. 4:19, 20; 5:29) V takovém případě bys mu byl nevěrný, kdybys dodržel nějakou úmluvu, která by od tebe vyžadovala, aby ses dopustil chyby. Tak tvoji rodiče mohou zrušit nějaké tvé ujednání, jako ve starověkém Izraeli mohl otec zrušit slib své dcery a manžel slib své manželce pokud to jako hlava rodiny uznal za vhodné. — 4. Mojž. 30:3–15.

Ježíš ve své době káral lidi, kteří byli zřejmě zvyklí přísahat při každé maličkosti, že udělají to či ono. (Srovnej 3. Mojž. 5:4) Ježíš jim řekl: „Vůbec nepřísahejte. . . Prostě ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne; neboť co je nad to, pochází od toho, který je zlý.“ — Mat. 5:33–37.

To znamená, že bychom neměli mít dvě měřítka. Mělo by být naším zvykem dodržovat slovo a nemělo by být nutné, abychom sliby ovlivňovali přísahou. To neznamená, že bychom nesměli přísahat, pokud to někdo od nás vyžaduje, ať již proto, že by chtěl mít zvláštní potvrzení, nebo proto, aby byly odstraněny všechny pochybnosti. My sami bychom měli v každé době dodržet neboli splnit své slovo, ať již bylo spojeno s přísahou, nebo ne. Lze to říci o tobě? Znamená tvé Ano vždy ano? A řekneš-li Nikoli, dokazuješ vždy svým způsobem jednání, že to myslíš vážně?

Může se stát, že se ve své nedokonalosti zavážeš k příliš mnoha povinnostem a pak zjistíš, že to, co jsi slíbil, nemůžeš udělat, protože by ses dostal do rozporu s nějakou jinou povinností. Co dělat? Téměř v každém případě by bylo vhodné splnit tu povinnost k níž ses zavázal nejdříve. Neměl by ses rozhodnout pro to, co ti je milejší. Měl bys být natolik pokorný a ohleduplný, abys šel za tím, komu jsi něco slíbil, a vysvětlil mu, proč nemůžeš splnit slib. Tím přinejmenším dokážeš, že máš upřímný zájem na tom, abys dostál svému slovu.

Jestliže je důležité, abys dodržel slovo, které jsi dal lidem, oč důležitější pak je dodržet své slovo vůči Bohu. Pokud ses k němu obrátil v pravém pokání, snad tím, že ji se dal pokřtít a prosil jsi jej o tom, abys mu směl sloužit, pak nezruš své slovo. Stálo by tě to vyhlídku na věčný život.

Milujeme-li Boha a upřímně se snažíme, abychom se mu líbili, pomůže nám a posílí nás, abychom mohli dodržet své slovo. Slibuje tuto pomoc a dodržuje své slovo. — 5. Mojž. 31:6; Žalm 27:9, 10; Žid. 13:5.