Prohlášení o Božím jménu
1. Při které světaširé příležitosti a komu bylo předloženo k přijetí Prohlášení o Božím jménu?
MY, bohabojní mužové a ženy, kteří jsme se sešli na kongresu nazvaném „Boží jméno“ dne (datum), v (jméno a země), cítíme se povzbuzeni k tomu, abychom učinili toto prohlášení, založeném na Svatém písmu, k lidem všech ras, barev, národů a jazyků:
2. Co přijde od toho, který nosí Boží jméno, a pro koho je toto jméno nanejvýš důležité a proč?
2 BOŽÍ JMÉNO je osobní jméno toho, od něhož jedině může, musí a přijde nový a spravedlivý svět, ozdobený pokojným rájem na celé zemi, vhodně naplněné dokonalými lidskými bytostmi, které budou spolu přebývat v lásce a štěstí a v bázni z Božího jména. Poznání tohoto jména je pro celé lidstvo nanejvýš důležité. Když budou toto jméno vzývat ve víře a důvěře, budou uchráněni od věčného zničení, aby se těšili nekonečným požehnáním, která přijdou od Boha v zaslíbeném novém světě.
3. a) Jaké upřímné přání mají nesčíslné tisíce dobře smýšlejících lidí? b) Jak byli zaskočeni svými duchovními vůdci, kteří nad nimi vládli?
3 Dnes mají nesčíslné tisíce dobře smýšlejících lidí upřímné přání dozvědět se, jaké je Boží jméno, a poznat toho, kterému toto jméno náleží, aby se mohli dostat s ním do harmonického vztahu, s pochopením je vzývat a sloužit mu a tak se podílet na jeho milující přízni. Lidé, kteří mají v srdci taková správná přání, byli zaskočeni svými náboženskými vůdci. Ti nad nimi vládli a udržovali je v duchovní temnotě tím, že před nimi skrývali Boží jméno a neoznámili jim záchrannou moc tohoto jména. Duchovní vůdcové v náboženské oblasti, známé jako křesťanstvo, mají inspirovanou svatou knihu, která zjevuje Boží jméno; ano, tato kniha ukazuje, že toto jméno je nerozlučně spjato s Božím předsevzetím osvobodit celé lidstvo od zotročující vlády lidské nedokonalosti, lidských chyb a působení smrti.
4. V čem jsou zřejmě vidět následky tohoto zanedbání povinností a jaké jednání s Božím jménem nepůsobilo požehnaně ani na církevní lid křesťanstva, ani na pohany?
4 Následky vážného zanedbání povinností církevních vůdců jsou zřejmé v dnešním politováníhodném náboženském stavu křesťanstva, v tom, že sta náboženských sekt, které tvrdí, že jsou křesťanské, se marně snaží dosáhnout náboženské jednoty urovnáním sektářských růzností. Tak zvaní křesťané neberou zřetel na Boží jméno, snižují je a jednají s ním jako s bezvýznamným, jako by mohlo být nahrazeno neosobními tituly; ale to vše bez pochyby nepůsobilo k požehnání církevního lidu křesťanstva, ani k vyvýšení svatého Božího jména mezi „pohanskými“ národy.
5. Jaké potupy se dopustili duchovní a jaké osvobozující dílo tím bylo vážně brzděno a ohroženo?
5 Duchovenstvo křesťanstva potupilo Boží jméno. Protože to učinilo, bylo osvobození lidstva od nepořádku zmateného, bouřlivého, bezzákonného světa vážně brzděno a ohroženo.
6. a) K jakému závěru ohledně národů došli myslící lidé na základě důkazů, které se nakupily od roku 1914? b) Co nevzývají národy, aby byly zachráněny, a čí je to vina, že nemají důvěru?
6 Všechny důkazy, které se od otřesného roku 1914 nakupily, vedly myslící lidi k závěru, že se všechny národy pustily sebevražednou cestou, jež znamená zničení pro celé lidské pokolení. Ve svém strachu a bezradnosti nevzývají národy Boží jméno, aby dosáhly záchrany před nešťastnými následky vědomých skutků. Nedělají to ani národy, které tvrdí, že následují Ježíše Krista, Božího Syna. Náboženské duchovenstvo křesťanstva nedalo národům žádný rozumný základ pro uctívání Božího jména a pro vkládání důvěry v ně, jako v jediný pramen života a záchrany. Národy byly duchovenstvem drženy v neznalosti požehnaného záměru Boha, že přivodí činné panství nad celou zemí, které dá život, štěstí, blahobyt a mír bez rozdílu všem národům jako jedné velké lidské rodině, jejíž členové budou pozemské děti jediného milujícího Stvořitele. Co bylo výsledkem?
7. Jak tedy jednají národy vůči tomuto jménu?
7 Všechny národy včetně národů křesťanstva nejednají pouze v neznalosti Božího jména, nýbrž sledují své vlastní sobecké, nesplnitelné plány na vzdory Božímu jménu.
8. Co již brzy skončí pro národy a pro koho nyní přišla doba, aby se projevil?
8 Asi čtyři tisíce dvě stě let po stavbě babylónské věže v Mezopotámii, přiblížil se nyní pro všechny národy konec Boží trpělivosti a zdrženlivosti. Přišla doba pro Toho, jehož jméno není používáno a jenž je vyzýván, aby se projevil, aby se dal vzpurným národům poznat jménem. Je dlužen sám sobě, aby to učinil.
9. Podle kterého výslovně vyjádřeného záměru musí On jednat, kde a jak často byl tento záměr zdůrazněn a v čem pozůstává?
9 V této souvislosti musí jednat podle svého často zdůrazňovaného záměru, který byl zaznamenán před třemi tisíci čtyřmi sty a osmdesáti třemi roky, v době, kdy Mojžíš, Bohem poslaný prorok, se objevil před vládcem Egypta a žádal, aby tento farao propustil Mojžíšův lid. Ve Svatém písmu, počínaje druhou knihou, napsanou Mojžíšem, až k dvacáté deváté knize, Joelově proroctví, je zdůrazňováno více než sedmdesátkrát Boží prohlášení, že jednotlivci, lidé i národy „poznají, že já jsem Jehova“.
10. Jak zní Boží jméno, co musí Bůh pro své jméno učinit, kdy to učiní a s jakým výsledkem?
10 Ať se to tak zvaným křesťanským národům nebo tak zvaným pohanským národům líbí nebo nelíbí, Boží jméno je Jehova. Pro sebe i pro záchranu lidského pokolení musí sám Jehova povstat a učinit známým své jméno takovým způsobem, který by nesmazatelně vstoupil do dějin vesmíru. Když to učiní, musí být vzdorující národy přemoženy a poraženy v blížícím se boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“, ve stadiu světových poměrů nazvaném Har-Magedon. (Zjev. 16:14, 16) Nesmrtelný, všemohoucí Bůh vyjde z něho ospravedlněný jako právoplatný svrchovaný Pán celé země i nebes. Jeho jméno Jehova bude ověnčeno nepomíjející slávou.
11. Před čím musel varovat Ezechiel, kterého Jehova vzbudil, a co se stalo s těmi, kteří při obléhání a rozboření Jeruzaléma vzdorovali Božímu jménu?
11 V sedmém století před naším letopočtem vzbudil Jehova strážce Ezechiele, aby varoval starý Jeruzalém před hrozícím „mečem“ Božího boje za jeho zvrácenost, krveprolévání, politické a náboženské chyby. Tisíce lidí, kteří vzdorovali Božímu jménu, přišli o život při obléhání a rozboření náboženského hlavního města Jeruzaléma v letech 609 až 607 př. n. l.
12. V jakém případě by Jehova za dnešních okolností nepostupoval podle božských pravidel jednání? Co však udělal, věrný své zásadě?
12 Ještě vážnější situace než v době starého Jeruzaléma hrozí dnes jak křesťanským, tak i všem nekřesťanským národům. Jehova by za podobných, ano, ještě horších okolností nepostupoval podle svých božských pravidel jednání, kdyby nechal národy bez varování před tím, co je očekává, totiž „mečem“ Boží bitvy takového rozsahu, jaký nebyl poznán nikdy předtím v lidských dějinách. Věrný svým zásadám vzbudil Jehova svého novodobého „strážce“. Od roku 1919, který následoval po skončení první světové války, Jehovův „strážce“ nechal postupem času zaznívat výstraze mezi stále rostoucím počtem národů.
13. Koho označují dějiny dvacátého století jako „strážce“ a co dokazuje, že byl slyšen?
13 Dějiny dvacátého století neoznačují tohoto „strážce“ jako jedince zvláštní rasy nebo národnosti, nýbrž jako skupinu Bohu oddaných, pokřtěných, duchem pomazaných křesťanů, totiž jako pomazaný ostatek Jehovových křesťanských svědků. Mezinárodní odpor a pronásledování této třídy „strážce“ dokazují skutečnost, že bylo po celé zemi slyšeno varování dané třídou „strážce“ a že tato skupina křesťanů hrála předpověděnou roli v nynějším splňování biblického proroctví.
14. Kdo považuje za velkou přednost být spojen s tímto „strážcem“ a co považují tito lidé za povinnost a dluh a proč?
14 My, kteří tvoříme „velký zástup“ spolusvědků Jehovových, považujeme za velkou přednost, že jsme spojeni s třídou „strážce“ a připojujeme se k ní tím, že rozhlašujeme ve stále větších oblastech výstrahu před Božím „mečem“, který visí jakoby na vlásku nad rasami, lidmi a národy. Protože jsme s touto hrozivou situací seznámeni studiem Jehovova prorockého slova a spádem mezinárodních událostí, poznáváme svou závaznou povinnost a dluh dávat zaznívat výstraze v poslušnosti Božího příkazu.
15. Vzdor jaké vyhlídce posloucháme Boha jako vládce a co nás nutí, abychom mu zůstali věrni?
15 Dobře víme, že se setkáme s dalším odporem a pronásledováním, protože posloucháme Boha jako vládce více než lidi. Ale naše láska k Jehovovi Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu, našemu Pánu, a naše láska k bližnímu nás nutí k věrnému jednání.
16. a) Jak je mnohým lidem u srdce a po čem hladovějí? b) Co máme k uspokojení jejich potřeb, a co proto chceme dělat a proč?
16 Jako dříve nás, tak i dnes nesčíslné množství spravedlivě smýšlejících lidí bolí srdce pro věci, které se dějí ve zkaženém, bezzákonném, nespolehlivém světě, zvláště v jeho náboženské části. Stále více v srdci hladovějí; chtěli by poznat Boha a vstoupit s ním do spojení, protože se skutečně může prokázat jako osvoboditel a dárce požehnání. My, křesťanští svědkové Jehovovi, jsme šťastni, že můžeme dokázat, že máme něco, co může uspokojit jejich duchovní potřeby, a to z milující dobrotivosti Jehovy, kterou nám prokazuje skrze Ježíše Krista. Neodvažujeme se a nechceme si nechávat pouze pro sebe světlo přinášející záchranu života, které jsme přijali od Jehovy; proto budeme dál vyzařovat biblické světlo o Božím jménu Jehova a jeho zaslíbeném království, jemuž stojí v čele Mesiáš, Ježíš. Tak budeme pomáhat všem lidem hladovějícím po pravdě, aby se prokázali jako hodni toho, aby byli ušetřeni od Jehovova „meče“, až zasáhne zlý svět, a aby tak mohli přežít a vstoupit do Jehovova nového světa, v němž bude stvořen ráj na zemi jako věčný domov lidí pod Božím královstvím, panstvím Ježíše Krista.
17. Jaké rozhodnutí obnovujeme a dokdy tak chceme jednat?
17 Při této příležitosti obnovujeme proto své rozhodnutí kázat toto dobré poselství o království, dokud všemohoucí Bůh neuskuteční své prohlášení: „Národy budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ezech. 39:7.