Existuje velká nebeská organizace?

ČASTO jsme slyšeli o andělích, neviditelných nebeských tvorech, duchovních osobách. Ale všeobecně je pouze nejasná představa o jejich účelu a činnosti. Církevní umění je představuje jako ženské nebo dětské postavy s křídly.

Takové představy o andělích nemají ovšem původ v Bibli. Jsou to pohanské myšlenky. Dá se to snadno dokázat, zkoumáme-li jen trochu starou řeckou mythologii a pozorujeme, jak Řekové zpodobňovali své bohy a bohyně na vázách, nástěnných malbách, sochách atd. Středověcí umělci křesťanstva se drželi tohoto vzoru, když malovali anděly.

Ale co se dozvídáme o těchto tvorech od Stvořitele andělů? Nepodává nám žádný obraz jejich doslovného vzezření, ale představuje je v symbolech. Bible ukazuje, že se andělé mohou objevovat v Jehovově přítomnosti a že jejich schopnost vidění jim umožňuje vnímat Jehovovu vznešenost a nádheru. V souladu s jeho důstojností jsou jakožto jeho služebníci také zvlášť nádherní. Nepochybně by byly lidské oči při pohledu na ně oslněny a oslepeny. Ostatně pro nás je daleko důležitější vědět něco o jejich osobnostech, než je skutečně vidět. — Mat. 28:2–4; Luk. 24:4; Dan. 10:5–7.

JEZDEC NA NEBESKÉM VOZE

Před nedávném jsme pojednávali ve Strážné věži o Ezechielově vidění velkého nebeského vozu, který byl doprovázen anděly s hodností „cherubů“. Když budeme pokračovat v úvahách o tomto vidění, pochopíme lépe postavení a úkol andělů v Božím uspořádání; především si však lépe povšimneme jezdce na voze.

Obrátíme tedy svou pozornost s prorokem na kola vozu, k ‚prostoře‘ jiskřící jako led. Vysoko na hoře byl jezdec. Ezechiel popisuje to co viděl:

„A nad prostorou, která byla nad jejich hlavou, zazněl hlas. (Když se zastavili, spouštěli svá křídla.) A nad prostorou, která byla nad jejich hlavou, bylo něco vzhledem jako kámen safír, podoba trůnu. A nad podobou trůnu byla vzhledem jakoby podoba někoho, kdo vypadal jako pozemský člověk, nahoře na něm. A spatřil jsem něco jako záři zlata se stříbrem, co vypadalo jako oheň uvnitř něho kolem dokola, od podoby jeho boků a nahoru; a od podoby jeho boků a dolů jsem viděl něco, co vypadalo jako oheň, a kolem něho byl všude jas. Bylo tu něco podobného oblouku, který se objevuje ve velkém množství oblaků v den prudkého deště. Tak vypadal jas, který byl dokola kolem. Tak se jevila podoba Jehovovy slávy.“ — Ezechiel 1:25–28, NS.

Jaké porozumění a jakou lásku má Jehova, když se nám sám zjevuje těmito symbolickými obrazy! Jehova je o tolik mocnější než lidé, že skutečné zjevení jeho přítomnosti by nás zničilo. Protože Ezechiel byl pouze člověkem, mohl božskému zjevení nejlépe porozumět, jestliže mu bylo předloženo ve tvaru lidské postavy. A co působí více než obrazné znázornění člověka? I zákony a přikázání působí více a nacházejí větší odezvu, ano, vzbuzují v nás ochotu poslouchat je, jestliže zapadají do rámce lidské zkušenosti a jsou nám vštěpovány pomocí příkazů z lidského života. Tohoto způsobu používá i Bible, Jehovovo slovo. Její zákony jsou napsány lidmi — lidmi, kteří vedeni Božím duchem se vyjadřují lidskou řečí a kteří poznali ze zkušenosti správnou životní cestu, jež je výsledkem poslušnosti Božích přikázání.

Postava, kterou viděl Ezechiel, byla sice lidská postava, ale byla zahalena slávou a zářila jako žhavá slitina zlata a stříbra (elektrum), která je zpracovávána v ohni tavící peci. Tato vznešená sláva se rozprostírala od pasu nahoru i dolů, takže celá člověku podobná postava byla obklopena slávou. Šlo zde pouze o obrazné znázornění Boha, Všemohoucího, ale naznačuje nám to, že ve skutečnosti je Bůh v neviditelné říši nepopsatelně slavný.

Povšimni si něčeho na Jehovově vzezření: Není na něm nic, co by vzbuzovalo hrůzu, nic ďábelského, nebo co by vzbuzovalo myšlenku, že by své pozemské tvory, lidské duše, navždy trápil při vědomí v pekelném ohni. Objevení se dokonalého oblouku duhy naznačuje klid, ticho, které připomíná příjemné, uklidňující ticho po bouři. Připomíná první duhu, kterou Bůh po světaširé potopě dal do oblaků, aby sloužila jako nebeská znamení Noemovi a nám, jeho potomkům, že již nikdy nebude taková potopa. — 1. Mojž. 9:12–16.

Ačkoli je tedy božský vůz na válečném tažení, zachovává jeho jezdec klid a vyrovnanost. V tomto rozpoložení může projevovat v dokonalé rovnováze své vlastnosti, moudrost, spravedlnost, moc a lásku. Nikdy nemůže být obžalován, že je nemoudrý, nespravedlivý, bezmocný a bez lásky. Jeho slavné vzezření nikdy nebude ovlivněno tím, že by jednal nesprávně.

CO SYMBOLIZUJE VŮZ

Nesmíme si myslet, že Jehova sedí na doslovném trůně nebo jede na doslovném voze. Abychom si to přiblížili, uvádíme žalmistova slova, který totéž znázorňuje různými symboly:

„Žehnej, Jehovo, mou duši. Jehovo, můj Bože, prokázal jsi, že jsi velmi veliký. Oděl ses důstojností a nádherou, když se zahaluješ světlem jako rouchem, rozprostíráš nebesa jako stanové plátno, jsi tím, který staví své horní komnaty s břevny na samotných vodách, který činí oblaky svým vozem, kráčí na křídlech větru, který činí své anděly duchy, své služebníky stravujícím ohněm.“ — Žalm 104:1–4, NS.

Zde používaný symbolismus vrhá světlo na Ezechielovo líčení vozu. Jehova nejede na doslovných mracích a nekráčí na větru, stejně tak, jako nejede na voze. Ale někdy používá těchto přírodních jevů jako pomoci, aby udělal pro lidi na zemi určité věci. Vůz tedy představuje něco, co Jehova vede, řídí a používá k užitku lidí. Právě tak jako jednotlivé předměty ve stánku a v Jehovově jeruzalémském chrámu byly přesně určeny jako vzor, znázorňující daleko důležitější duchovní věci, tak je tomu s vozem. — Žid. 8:5; 1. Par. 28:11, 12, 19.

Co tedy znázorňuje či symbolizuje vůz? Jehovovu nebeskou organizaci, sestávající ze svatých duchovních tvorů neboli andělů v nebeské říši. V Ezechielově vidění byl vůz doprovázen cherubíny, stejně jako staří králové byli doprovázeni běžci. (1. Král. 1:5) David líčí, jak Jehova používá tyto anděly, aby pomáhali jeho lidu. „Ve své nouzi jsem stále vzýval Jehovu a ke svému Bohu jsem stále volal o pomoc. Ze svého chrámu slyšel pak můj hlas a můj vlastní výkřik o pomoc před ním došel nyní jeho uším . . . A přistoupil k tomu, aby sklonil nebesa a sestoupil. A hustý soumrak byl pod jeho nohama. A přijel na cherubovi a přilétl a přišel jako vystřelen na křídlech ducha.“ — Žalm 18:6–10; 2. Sam. 22:7–11, NS.

Jehova ‚nejede‘ pouze na jednom duchovním tvoru nebo jednom andělu, ale na všech, a sice v tom smyslu, že je ovládá a používá jich podle svého předsevzetí. Je nejvyšším Bohem, nejvyšší bytostí. Místo aby šel osobně a přímo na nějaké místo, může poslat cherubína, nebo serafína (anděly zvláštní hodnosti nebo povinnosti) nebo nějakého jiného anděla. Tím, že svým duchem (svou neviditelnou účinnou silou) doprovází takového posla, skrze kterého působí, Jehova jakoby skutečně ‚jel‘ na duchovním tvoru. Příklad použití anděla, doprovázeného Božím svatým duchem, nacházíme ve zkušenosti evangelisty Filipa a etiopského eunucha ve Skutcích apoštolů 8:26 a 29.

Prorok Daniel i apoštol Jan měli vidění o Jehovově nebeské organizaci, která jim ukázala, že je složena z miliónů andělů, z nichž každý má své vlastní místo a povinnosti v nebeském uspořádání. Je zajímavé srovnat tato dvě vidění, mezi nimiž je časově období mnoha set let:

„Díval jsem se dále, až byly trůny postaveny a Starý na dny se posadil. Jeho oděv byl právě tak bílý jako sníh a vlasy na jeho hlavě byly jako čistá vlna. Jeho trůn byl plameny ohně; jeho kola byla hořící oheň. Byl tam proud ohně, který tekl a vycházel z místa před ním. Byly tam tisíce tisíců, které mu stále sloužily, a desetitisíckrát desetitisíce, které ustavičně stály právě před ním.“ — Dan. 7:9, 10, NS.

„A viděl jsem a slyšel jsem hlas mnoha andělů kolem trůnu a těch živých tvorů a starších osob a jejich počet byl myriády myriád [desettisíckrát desetitisíce] a tisíce tisíců a říkali silným hlasem: ‚Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.‘“ — Zjev. 5:11, 12, NS.

Z Danielova i Janova popisu této mohutné organizace vidíme, že andělé, jako Boží služebníci, dostávají příkazy, které musí plnit v nejrůznějších částech viditelného i neviditelného vesmíru. Všechny části tohoto uspořádání pracují spolu dokonale hladce a jsou prostoupeny láskou, moudrostí, spravedlností a mocí, jakož i jinými Jehovovými výbornými vlastnostmi, protože působí pod vlivem jeho ducha, který je dokonalým poutem jednoty.

Jsou lidé, kteří nemají rádi slovo „organizace“. Je to nepochybně proto, že pozorovali, jak náboženské, politické a obchodní organizace tohoto světa utlačovaly lidi. Ale kde není organizace, je nepořádek, a „Bůh není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Kor. 14:33, NS) Na rozdíl od organizací národů, pracuje Jehovova organizace v nebesích podle stejných zásad, jaké dal Ježíš na zemi svým učedníkům, když řekl: „Víte, že ti, o nichž se zdá, že vládnou nad národy, vypínají se nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají moc. Mezi vámi tomu tak nemá být; ale kdo se chce stát velkým mezi vámi, musí být vaším služebníkem.“ — Marek 10:42, 43, NS; srovnej s Danielem 10:13.

POZNAT NEBESKOU ORGANIZACI V NOVÉ DOBĚ

Před rokem 1922 byla upoutána pozornost svědků Jehovových na skutečnost, že Jehova má takovou organizaci. A ve vydání Strážné věže z 15. prosince 1924 pod titulem „Boží organizace“ čteme:

„Čím lépe rozumíme Jehovovu plánu, tím více oceňujeme skutečnost, že má nejpodivuhodnější ze všech organizací. Jeho vznešenost a důstojnost nepřipouští, aby věnoval přímou pozornost jednotlivostem a provedení svých příkazů. Ze svého věčného trůnu v nejvyšších nebesích vykonává svou moc podle své vůle. V úřadech jeho nebeských dvorů jsou různí tvorové, jak je naznačeno jejich jmény. Někteří se nazývají cherubíny, někteří serafíny, někteří anděly. Může být vhodně řečeno, že andělé jsou poslové a vykonavatelé vůle velkého Jehovy.“

O Ezechielově vidění vozu bylo pojednáno v knize nazvané „Proroctví“. Tato kniha byla vydána v roce 1929 „věrným a rozumným otrokem“, Božími pomazanými křesťany na zemi, prostřednictvím jejich právního nástroje Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. (Mat. 24:45–47) Pátá kapitola této knihy měla název „Boží organizace“. V roce 1931 tito křesťané pak uveřejnili první svazek knihy „Ospravedlnění“, obsahující komentář, který vztahoval Ezechielovo vidění nebeského vozu na Jehovovu organizaci. A na titulní stránce časopisu Strážná věž se objevoval od 15. října 1931 do 1. srpna1950 v pravém horním rohu obrázek kreslířovy představy vozu, jak byl viděn Ezechielem.

Ezechielovo vidění ukazuje, že Jehovova organizace existovala v jeho době, 645 let předtím, než byl založen křesťanský sbor. Ezechiel nejen že viděl organizaci v symbolech, ale viděl též, jak pracovala. Ezechiel byl opravdu svědkem pro Jehovu. Ze 6 961 případů, v nichž bylo použito Božího jména Jehova v inspirovaných Hebrejských písmech od 1. Mojžíšovy do Malachiáše (Překlad nového světa 197l), objevuje se 439krát v Ezechielově prorocké knize a 62krát Ezechiel uvádí Boží výrok svého nezměnitelného předsevzetí, že národy, lidé i jedinci „poznají, že já jsem Jehova“.

Jehovova nebeská organizace je věčná, a proto přirozeně existuje i nyní. Pomazaní křesťanští svědkové Jehovovi, kteří jsou ještě dnes na zemi a kteří poznávají tuto organizaci, jsou předobrazeni prorokem Ezechielem. Od roku 1919 oznamovali tito svědci veřejně Jehovovo království a činili známým Jehovovo jméno. Jako byla organizace podobná vozu v pohybu ve dnech Ezechiele, je v pohybu i dnes. Navázala duchovní spojení s křesťanskými svědky a podporuje je v celosvětovém díle, které vykonávají.

Jako Ezechiel padl v bázni na svůj obličej, když viděl ‚podobu Jehovovy slávy‘, tak byli též Jehovovi svědkové naplněni bázní a nejhlubší úctou před Jehovou, když poznali jeho nebeskou organizaci. A stejně jako Ezechiel pečlivě naslouchali tomu, co chce říci jezdec na voze, tak svědkové Jehovovi pečlivě naslouchali, co jim Jehova chce říci prostřednictvím svého Slova, Svaté bible. Poznali, jak se to dotýká jejich životů a jejich činnosti, a vědí, že svatí andělé neviditelně vedou dílo a způsobují, že dobré poselství o Božím království je oznamováno přes mezinárodní odpor. — Zjev. 14:6, 7.

Z křesťanských svědků, kteří chovají naději, že se budou podílet s Kristem na královské vládě v nebesích, je dnes na zemi jen malý počet — asi 10 000 —, ale připojuje se k nim stále rostoucí „velký zástup“ „jiných ovcí“, který má naději, že přežije konec přítomného světa a dostane se do Jehovova nového pořádku. (Zjev. 7:9; Jan 10:16) Ale i tento počet — nyní více než jeden a půl miliónu — je nevýznamný ve srovnání s třemi miliardami světového obyvatelstva. Proto Boží služebníci vědí, že potřebují pomoc nebeské organizace.

Národy obdivují odvahu těchto křesťanů, s níž jim oznamují, že všemohoucí a nejvyšší Bůh je Jehova. Šťastni jsou ti, kteří dosáhli poznání, že toto oznamování je podporováno neodolatelnými nebeskými silami!