Máš dlouhou chvíli?

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

DLOUHÁ chvíle je mezi mladými lidmi všeobecným problémem. Tím nechceme říci, že s nudou nemusí bojovat také starší osoby. O mladých lidech se však často slyší, že jim připadá život doma — nebo život vůbec — jednotvárný a nezajímavý. Proč? Co je možné proti tomu dělat?

Je pravda, že přítomný svět do značné míry oloupil život o jeho mnohotvárnost a o jeho krásu, zvláště ve velkých městech, ale i za takových okolností nalézají někteří lidé radost ze života, zatímco jiní se nudí. To ukazuje, že dlouhá chvíle je z větší části záležitostí postoje.

Uvažujme například o rodinném životě. Každá rodina má svou vlastní atmosféru. Jednotlivec netvoří rodinu, a stejně ani jednotlivec nevytváří rodinou atmosféru, ale každý člen rodiny k ní nějak přispívá. Jak to vypadá u vás v rodině? Je u vás srdečné a radostné ovzduší? Působíte si vzájemně radost, bavíte se zajímavě při jídle a podnikáte rádi něco společně? Jste ochotni udělat něco pro sebe navzájem? Nebo jde každý svou vlastní cestou a málo se stará o druhé? Jaké bys to chtěl mít?

Je snadné obviňovat druhé, není-li všechno takové, jaké bychom si to přáli mít. Ale dříve než si postěžujeme, měli bychom si položit otázku: „Jak přispívám já sám k ovzduší a duchu v rodině? Co jsem již udělal, abych je zlepšil?“ Má-li loď odolat v rozbouřeném moři, nebylo by příliš užitečné, kdyby se nějaký námořník posadil v koutě a naříkal. V takovém případě platí: „Všichni muži na palubu!“ A každý musí přiložit ruku, aby se loď bezpečně dostala rozbouřeným mořem k žádanému cíli.

Mladí lidé často nepoznávají cenu úkolů, které jim byly svěřeny. Proto někdy přemýšlej o tom, jakou cenu mají tvé školní úlohy a práce, které musíš dělat doma, a proč jsou důležité. Snaž se zjistit, jak ovlivňují tvůj život (a život druhých) nejen nyní, ale jak jej ovlivní i v budoucnosti. Podaří-li se ti to, můžeš plnit své úkoly cílevědomě. Život tě pak nebude nudit, ale budeš se z něho radovat.

Často se stává, že právě ty úkoly, které snad považujeme za nudné, podporují v nás ve skutečnosti důležité vlastnosti a zvyky, které nám nakonec nejvíce přispějí k úspěchu v životě. Jestliže jsi chlapec, postavil sis například už nějaký model letadla? Jestliže ano, pak jsi musel nejdříve sestavit z mnoha částí kostru a tu jsi potom musel potáhnout. Kostra možná není na hotovém letadle vůbec vidět. Kdyby však nebyla pevná a nedržela tvar, nebylo by letadlo k použití. Nebo jestliže jsi dívka, už sis někdy sama ušila šaty? Stehy, které jsi šila, snad na hotových šatech vůbec nejsou viditelné. Ale bez neviditelných stehů by nebyly šaty.

Podobně je to s mnoha věcmi, které se učíme ve škole nebo při své práci doma. Jsou to jednotlivosti, které nakonec vytvářejí celek a mohou přispět k tomu, že máme úspěch v životě. Právě jednoduché a často nezajímavé úkoly nebo práce, které se stále opakují, mohou nám pomoci, abychom se naučili vytrvalosti a odhodlanosti a abychom získali pevný charakter.

Co tím chceme říci? Že stav, který se vyvinul v tomto světě, sám o sobě není převrácený a že bychom se mu měli klidně přizpůsobit? To rozhodně ne, ale podnět k vytrvalosti nám dává naději, která je založena na Bibli. Je to naděje, že přítomný svět nyní již brzy ustoupí osvěžujícímu, spravedlivému novému světu pod vládou Božího Syna. Mladí lidé dnes mohou mít lepší vyhlídku než stát se pouhým „kolečkem v soukolí“ přítomného světového uspořádání. Tato vyhlídka na lepší svět chrání také mnohé křesťanské rodiče, aby se jim jejich každodenní práce nestala nudnou, neboť i oni jsou vystaveni tlaku dnešního života.

INICIATIVA A ROZSÁHLÝ OKRUH ZÁJMŮ

Často je slyšet postesknutí nad volným časem: „Nevím, co mám dělat.“ Důvod však většinou není v tom, že by nebylo nic zajímavého, co by se dalo dělat a co by bylo hodno úsilí, ale v tom, že ti, kteří si takto postesknou, nemají dost iniciativy, fantazie a nápadů. Může to však být znamením toho, že mají velmi omezený okruh zájmů.

Přítomný svět dělá málo pro podporu iniciativy člověka. Dnes se lidé raději na něco dívají, než by něco dělali. Chodí se do kina, lidé se dívají na televizní hry, poslouchají hudbu z desek nebo se dívají na sportovní zápasy druhých.

To je daleko snadnější, než když člověk něco dělá sám nebo se učí. Je to však také příčinou dlouhé chvíle. Člověk se tak stává příliš závislým na druhých, kteří by jej měli bavit; sám není schopen dělat něco, čím by dodal životu zajímavosti. U malých dětí je to pochopitelné, ne však u dospívajících mladých mužů a žen.

Jak rozsáhlý je okruh tvých zájmů? Je nespočetně užitečných věcí, které člověk může dělat, a jsou nejrůznější oblasti vědění, které můžeme zkoumat. Něco si přečíst je namáhavější, než se dívat na televizní pořad, ale máme z toho daleko větší užitek. Neexistuje žádná činnost, žádné zaměstnání, žádné řemeslo, žádná země, žádný lid ani žádné zvíře, o němž by nebyla napsána nějaká kniha. Čím více čteš, tím větší radost máš ze čtení a tím více se zlepšuje tvá vnímavost. Neměl bys však číst jen z dlouhé chvíle. Měl bys zjistit, co má pro tebe cenu. Potom můžeš číst cílevědomě a obohatíš svůj budoucí život a poučíš se, jak se něco dělá.

Každý z nás je ovšem sám o sobě osobností. Ne každý dělá rád to, co rádi dělají jiní. Někteří se rádi naučí zpracovávat dřevo, kůži nebo kov, zatímco jiní raději fotografují nebo pěstují rostliny. Některé dívky s potěšením vaří a pečou, zatímco jiné raději šijí nebo někomu upravují účes. Učit se něco nového a potom se v této věci zlepšovat, abychom mohli konat kvalitní práci, to nás naplňuje pravým uspokojením a dodává našemu životu zajímavosti.

Zdá-li se ti obtížné nadchnout se pro něco, co by bylo užitečné tobě samému, proč bys potom neudělal něco pro někoho jiného? Některou práci snad považuješ za nezajímavou, pokud ji musíš dělat sám pro sebe, ale může se stát zajímavou, můžeš-li ji vykonat pro někoho jiného — pro některého člena rodiny, pro přítele nebo ještě lépe pro někoho, kdo to velmi potřebuje. Najdeš v takové práci hluboké uspokojení a máš pro ni nespočetné možnosti. Snad uděláš něco, co druhý vůbec nečekal. Můžeš jej tím překvapit a to ti přinese ještě více radosti.

Zájem o druhé je účinná zbraň proti dlouhé chvíli. Je mnoho lidí kolem nás, kteří ve své mysli nashromáždili ohromné vědění, mají mnoho zkušeností a mají vynikající vlastnosti, které jsou skryté v jejich srdci a které poznáme jen tehdy, snažíme-li se je v nich najít. Je tomu tak, jak je řečeno v Příslovích: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody; ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“ (Přísl. 20:5) Projev zájem, ptej se, taktně zkoumej, zvláště u lidí, kteří mají mnohaleté zkušenosti v oblastech, které jsou užitečné. Velmi se tím obohatíš a čas ti při tom rychle uběhne. — Přísl. 27:9, 17.

Jestliže jsi od druhých něco přijal, co potom můžeš druhým dávat? Mluvíš s druhými o tom, co sis uložil do srdce a do mysli?

Mladí lidé, kteří jsou skutečně nadšeni Božím předsevzetím, že způsobí nový svět, a kteří mluví dále s jinými o tomto dobrém poselství, shledávají, že jejich život tím nabývá hlubší smysl. Nacházet lidi, kteří touží po pravdě, mladé i staré, a moci jim pomáhat — to je velmi vděčný úkol. Ani skutečnost, že takových lidí je daleko méně než těch, kteří pravdu odmítají, nemůže zmenšit povzbuzující účinky takové činnosti. Naopak, tím se právě naše práce stává skutečně zajímavou a dokonce napínavou.

Také dobří přátelé nám pomáhají bojovat proti nudě. Jestliže se však tvoji druhové sami snadno nudí, protože nemají žádný cíl, kterýž by byl hoden úsilí, pak jsou pro tebe překážkou; překážejí ti, takže nemůžeš rozvíjet iniciativu a upevňovat svůj charakter. Jsou jako nerozumní lidé, o nichž je řečeno v Příslovích 17:24, že jejich oči jsou „v končinách země“; oddávají se snům o věcech, které jsou velmi vzdálené, a jejich myšlenky bloumají, protože nemají před sebou určitý cíl.

Nejen iniciativa, ale také vytrvalost a víra jsou důležité k boji proti nudě. Apoštol Pavel říká o službě Bohu a o těch, kteří Bohu slouží, slova: „Proto nepolevujme v činění toho, co je správné, neboť v náležitý čas budeme sklízet, neochabneme-li.“ (Gal. 6:9) Podobně bychom i my měli chtít rozvíjet schopnosti, které nakonec poslouží skutečně užitečnému cíli, a proto bychom neměli polevovat, dokud nesklidíme ovoce své práce.

Časem můžeme pod vedením a se souhlasem rodičů rozšiřovat okruh svých zájmů a můžeme získávat ještě další schopnosti. Tak se staneme lepšími, zajímavějšími a cennějšími lidmi. A protože máme naději na lepší budoucnost, nikdy pro nás nebude život nudný.