Zkouška pokory

POKORA je vlastnost, kterou Jehova Bůh, svrchovaný vládce vesmíru, očekává od těch, jimž prokazuje čest, že mohou být v jeho službě. Z Bible se dovídáme: „Bůh odporuje pyšným, ale pokorným prokazuje nezaslouženou dobrotivost.“ — Jakub 4:6, NS.

Ačkoliv Jehova Bůh je nejvyšší, je pokorný. Jak je to možné? Skutečnost, že Bůh je pokorný, přirozeně neznamená, že se podřizuje jiným. Znamená to však, že je vždy hotov a ochoten prokázat milosrdenství nízkým hříšníkům, kteří upřímně touží po jeho uznání. Muž, který to uznal, byl král David. Když jej Jehova osvobodil od jeho nepřátel, David zpíval: „Ty mi poskytneš svůj štít záchrany a tvá pokora mne činí velkým.“ (2. Sam. 22:36, NS) Ano, Jehova se pokorně sklonil, aby přišel na pomoc Davidovi, nedokonalému muži (který však měl správné srdce), a tak jej učinil velkým.

Boží prvorozený Syn, Ježíš Kristus, rovněž projevil pokoru. (Filip. 2:5–8) Jako dokonalý člověk nebyl přespříliš kritický ani povýšený vůči hříšným lidem, mezi nimiž žil a působil. Slitování a soucit jej vedly k tomu, že jiným pomáhal duchovně i tělesně. — Mat. 9:36.

Milióny věrných andělů projevily ve svém postoji i způsobu jednání pokoru stejně jako Ježíš Kristus. Anděl, který byl použit, aby odevzdal apoštolu Janovi prorocké zjevení, pokorně připustil: „Jsem jen spoluslužebník tvůj a tvých bratrů.“ (Zjevení 22:9, NS) A o andělech společně řekl Ježíš: „Taková je radost mezi Božími anděly nad jediným hříšníkem, který činí pokání.“ (Lukáš 15:10, NS) Tato radost je skutečným důkazem velké pokory. Proč?

Nuže, tehdy v prvním století n. l. dostali hříšníci, kteří činili pokání, vyhlídku na přijetí do nebeského království. Všichni, kteří se potom prokázali věrnými až do smrti, měli se stát s Pánem Ježíšem Kristem králi a kněžími a měli získat postavení, které převyšovalo anděly. (1. Kor. 6:2, 3; 2. Tim. 2:11, 12; Zjev. 20:6) A přece tito andělé neměli pocit, že by s nimi bylo jednáno pohrdavě tím, že Jehova Bůh nevyvolil je, ačkoli v minulosti, již dávno před stvořením člověka, vykonávali věrné služby. Nikoli, radovali se, protože uznávali, že tito lidé byli tím, co je stihlo a co překonali, vyzbrojeni, aby sloužili jako soucitní, milosrdní králové a kněží. (Srovnej Židům 4:14–16.)

Andělé si tak vážili správnosti a spravedlnosti Jehovova opatření, že pokorně sloužili na zemi těm, kteří se měli stát dědici království. V Židům 1:14 (NS) je psáno: „Což nejsou všichni duchové k veřejné službě vysíláni, aby sloužili těm, kteří zdědí záchranu?“ Dávají vynikající příklad.

ZKOUŠKA PRO TY, KTEŘÍ NEBYLI JMENOVÁNI JAKO STARŠÍ

Jako nedokonalí lidé máme sklon myslet si o sobě víc, než bychom si ve skutečnosti měli myslet. Proto se musíme snažit napodobit pokoru Jehovy Boha a jeho andělských synů, včetně pokory Ježíše Krista. Ve sborech Božího lidu někdy nastávají určité situace, v nichž je zkoušena pokora mnohých. Stává se to zvláště tehdy, jsou-li jmenováni muži ke službě ve zvláštních postaveních. Například někteří, ačkoli nebyli jmenováni jako starší, mohou mít pocit, že by měli být ve sboru považováni za učitele.

Tak smýšleli i někteří křesťané v prvním století n. l. K takovým mužům zřejmě mluvil učedník Jakub, když prohlásil: „Moji bratři! Nechtějte se v tak velikém počtu stát učiteli! Pamatujte, že naše odpovědnost bude tím větší!“ — Jakub 3:1, van Ess.

Myšlenka, že starší mají ve vykonávání své práce větší odpovědnost než křesťané všeobecně, skutečně vede ke střízlivosti. (Luk. 12:48) Pro starší není lehká věc, že jejich „odpovědnost bude tím větší“. Jsou to nedokonalí lidé jako jejich křesťanští bratři. Učedník Jakub připustil: „Všichni často klopýtáme.“ — Jakub 3:2, NS.

Nedokonalosti starších jsou často patrné ve větší míře než u ostatních členů sboru. Proč tomu tak je? Proto, že starší stojí stále před sborem, vyučují, napomínají a kárají. Členové sboru bedlivě pozorují jejich způsob jednání, neboť starší jsou považováni za příklad správného křesťanského chování.

Muž, který není jmenovaným starším, ale myslí si, že by jím měl být, učiní dobře, bude-li vážně uvažovat o tom, co napsal Jakub. Mohl by si položit otázku: Proč bych chtěl být starším? Chtěl bych horlivě pracovat pro své bratry? Je moje pohnutka zcela nesobecká, nebo bych chtěl být učitelem svých spoluvěřících proto, abych tak stál v popředí? Jsem skutečně schopen v souvislosti s vážnou odpovědností lépe skládat účty než jiní členové sboru? Mám skutečně moudrost a pochopení, abych mohl posuzovat věci, které se dotýkají života lidí? Mohu poskytovat zdravou křesťanskou radu, která by skutečně pomáhala druhým v řešení osobních a rodinných problémů?

Mnozí křesťanští muži jsou si vědomi skutečnosti, že alespoň v některých z těchto ohledů mají omezené možnosti, a uznávají, že nejsou způsobilí, aby byli staršími. Radují se z toho, že odpovědní bratři, kteří mají potřebnou duchovní způsobilost, postavili věrnou oddanost Jehovovi nad osobní přátelství a proto je nedoporučili do postavení starších. Takoví rozumní muži si uvědomují, že jim tím nebylo ukřivděno. Nic jim nebrání v plné účasti na kázání a učení, jímž jsou biblické pravdy sdělovány lidem, kteří jsou vně. Mohou věrně podporovat ty, kteří jsou ve sboru staršími, ve vykonávání jejich práce a mohou ještě plněji přinášet ovoce Božího ducha a činit dobro svým křesťanským bratrům. A nejsou to právě tyto věci, jež obohacují křesťanův život a dávají mu smysl? Zcela jistě.

Tito pokorní bratři vědí, že mohou dále pracovat k tomu, aby se mohli stát staršími, ne pro vlastní slávu, ale k požehnání svých spoluvěřících. Mohou se dokonce obracet na starší ve sboru a ptát se jich, co by mohli zlepšit v oblastech, v nichž zcela neodpovídají biblickým požadavkům pro starší.

Má-li některý bratr sklon tlačit se kupředu a soutěžit a snaží se zapůsobit na druhé svými schopnostmi, měl by se nejprve snažit pěstovat větší pokoru. Učedník Jakub dal radu: „Ať to prakticky dokáže svým správným chováním se skromností, která pochází z moudrosti. Pěstujete-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a sobeckou ctižádost, uvažujte, zda vaše tvrzení nejsou falešná a nejsou-li vzdorem proti pravdě.“ (Jakub 3:13, 14, Nová anglická Bible) Nikoli nápadná okázalost, ale pokora a skromnost jsou charakteristické rysy toho, kdo má pravou moudrost. Muži, kteří projevují hořkou žárlivost a svárlivost, nemají proč se chlubit, že jsou způsobilí učit své bratry. Jejich tvrzení by bylo v rozporu s pravým stavem věci.

ZKOUŠKA, KTERÁ SE TÝKÁ JMENOVANÝCH STARŠÍCH

Zkoušce pokory jsou vystaveni i ti, kteří byli jmenováni jako starší. Mnozí z těchto mužů sloužili řadu let jako vedoucí kazatelé. Byli považováni za „první muže“ ve sboru. Jejich hlas byl často rozhodující pro přijetí nebo odmítnutí návrhů. Jak se dívají na to, že přenechají předsednictví rady starších někomu jinému? Bojí se, že všechno již nepůjde tak dobře? Jsou ochotni brát správně v úvahu návrhy druhých? Nebo mají sklon na základě svých minulých zkušeností přehlížet návrhy druhých?

Dřívější vedoucí kazatelé se správným postojem jsou si vědomi toho, že Jehovovo uspořádání je vždy nejlepší. Vážně touží jednat v souladu s radou apoštola Pavla, že máme ‚pokládat druhé za vyšší než jsme sami‘. (Filip. 2:3, NS) Se správnou skromností uznávají, že jiní je v určitých ohledech předčí. Někteří bratři vynikají tím, jak se umějí vžívat do situace druhého a jak projevují dobrotivost, laskavost a štědrost. Jiní mají vynikající porozumění Svatého písma a umějí je účinně používat, vzniknou-li problémy. Jiní opět mají pozoruhodnou horlivost, nadšení a činorodost. Skutečně, nikdo nemá všechny žádoucí vlastnosti v úplné rovnováze. Proto se tito pokorní dřívější vedoucí kazatelé radují z obohacení, které přinese všem členům sboru cyklická výměna předsednictví. — Srovnej 1. Kor. 12:4–11.

Bude vyzkoušena i pokora bratrů, kteří byli jmenováni, aby postupně sloužili jako noví předsedající nebo vedoucí kazatelé. Budou se nyní pokoušet uplatňovat ve sboru své představy a podnikat změny podle svého osobního vkusu? Nebudou tak jednat, jsou-li skutečně pokorní a skromní. Uznají, že jejich jmenování z nich nečiní nejvýznamnější muže ve sboru. Nejsou lidmi, kteří všechno vědí. Jsou prostě členy rady starších. Potřebují vliv svých bratrů, který působí vyváženost. To odpovídá slovům v Přísloví 15:22 (NS): „Uskutečnění je při množství rádců.“ Ano, rada starších, která působí jako jednotný celek, může zrcadlit krásu božských vlastností tak, jak by to nikdy nemohl činit žádný jednotlivec. To znamená, že každý starší musí cítit, že se může volně vyjádřit a přednést návrhy nebo doporučení, o kterých budou ostatní starší uvažovat.

ZKOUŠKA POKORY PRO KŘESŤANSKOU MLÁDEŽ

Mladí muži, kterým ještě není dvacet let nebo jsou jen o málo starší, stojí rovněž před zkouškou pokory. Někteří z nich mají vynikající schopnosti a umějí se dobře vyjadřovat. Chybí jim však moudrost a zkušenosti, jež jsou potřebné pro ty, kteří učí, napomínají, kárají a posuzují určité zvláště vážné záležitosti ve sboru Božího lidu. Bratři mladší než dvacet let nebudou dosazováni ani jako služební pomocníci, a proto si snad někteří z nich pomyslí, že pro ně není žádná práce. Jak si mohou takoví mladí muži zachovat správný názor na Jehovovo opatření?

Bylo by dobře, kdyby si byli vědomi všech těch mnohých věcí, které mohou dělat v službě Jehovovi a svým bratrům. Obvykle nemají rodinné povinnosti a proto mohou věnovat více času studiu Božího slova a uvažování o něm. Tak si mohou vytvořit vynikající poklad poznání, a to jim velmi pomůže, až jednou budou způsobilí ke službě jako starší. Není stanovena žádná hranice pro to, co mohou mladí muži konat v oznamování dobrého poselství druhým. Mohou také dát k dispozici své nadání a schopnosti a pomáhat tak starším a služebním pomocníkům při vykonávání jejich práce. Svou ochotou pomáhat, spolehlivostí a pozorností a svou plnou oddaností službě Jehovovi si mohou získat úctu a důvěru celého sboru. (Skutky 16:1, 2) Celá rada starších také pozná, že takoví mladí muži projevují vlastnosti, jež jsou očekávány od mužů, kteří by časem mohli být dosazeni jako služební pomocníci.

Je dobré, jestliže mladí muži mají na paměti, že podle biblického uspořádání mohou být jako služební pomocníci nebo jako starší jmenováni všichni bratři ve sboru, kteří odpovídají potřebným předpokladům. Je však zřejmé, že pokud se lidé mladší než dvacet let skutečně nesnaží rozvíjet křesťanské vlastnosti, nebudou je mít, až budou starší. Mládí poskytuje vynikající příležitost k tomu, abychom pracovali k dosažení vlastností, jež budou pro naše spoluvěřící požehnáním a zdrojem povzbuzení.

Mladí muži mohou mít velký užitek ze společnosti s těmi, kteří jsou staršími, i s jinými staršími osobami, jež projevují dobré křesťanské vlastnosti. V Přísloví 13:20 (NS) je psáno: „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým.“ Mladý muž bude možná sice muset čekat nějaký čas, než bude jmenován jako služební pomocník a nakonec jako starší, ale to by nemělo být důvodem ke znepokojení. Je daleko lépe sloužit teprve tehdy, když jsme získali dobré poznání Svatého písma a dobré životní zkušenosti. Nezaslouží si naši bratři to nejlepší pokud jde o biblickou radu a biblické poučení? Jistě bychom nechtěli, aby byli paseni podřadnějším způsobem jen proto, abychom my z toho měli osobní zisk.

ZKOUŠKA POKORY PRO KAŽDÉHO

Přemýšlíme-li o tom, vidíme, že Bohem určené uspořádání ve sboru křesťanských svědků Jehovových je skutečně zkouškou pokory pro všechny, kteří jsou spojeni se sbory. Starší musí být pokorní, aby se řídili inspirovaným příkazem: „Paste svěřené vám stádo Boží, nikoli z donucení, nýbrž ochotně; také ne z lásky k nepoctivému zisku, nýbrž horlivě; také ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou dědickým podílem Božím, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3, NS) Také všichni ostatní členové sboru musí mít pokoru, aby spolupracovali se staršími, podporovali jejich rozhodnutí a pomáhali jim při vykonávání jejich důležitého úkolu. To odpovídá biblickému napomenutí: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet, aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Židům 13:17, NS.

Starší jsou ovšem nedokonalí lidé. Dopouštějí se chyb. Jestliže jsou však dokonalí andělští Boží synové ochotni sloužit jejich i našim potřebám, pak bychom se i my všichni měli jistě pokorně podřídit Jehovovu uspořádání. Spolupráce s těmito muži může velmi přispět k našemu štěstí a blahu. Všichni proto vynaložme největší úsilí, abychom úspěšně obstáli ve zkoušce pokory, což bude sloužit ke cti našeho pokorného nebeského Otce, Jehovy Boha.