Jak tvůj názor na autoritu ovlivňuje tvůj život
1. Jak dalece je tvůj život ovlivněn tvým názorem na autoritu a jak můžeš zjistit, jaký máš názor?
TVŮJ názor na autoritu ovlivňuje velkou měrou tvé vztahy k jiným lidem i štěstí, které z nich pociťuješ. Platí to jak pro tvůj vztah ke členům rodiny, tak i pro tvé spojení s lidmi v náboženském ohledu i ve světě, protože tato spojení působí na tvůj život denně a téměř každou hodinu. V této souvislosti musíme pamatovat na to, že nestačí jen autoritu uznávat, ale že je rozhodující, jaký na ni máme názor. Považuješ ji za nutné a v mnoha případech za milující opatření ke svému dobru? Nebo se domníváš, že můžeš autoritu obejít, stane-li se pro tebe nepohodlnou nebo působí proti tvým přáním? Svůj názor na autoritu můžeš posoudit tehdy, budeš-li trochu uvažovat o některých oblastech života, které autorita ovlivňuje, a zamyslíš-li se nad některými situacemi, jež mohou vzniknout na základě tvého názoru na autoritu. Své vztahy můžeme rozdělit celkem do dvou skupin: vztahy mimo křesťanský sbor a vztahy ve sboru. Postupně o nich budeme uvažovat.
STÁTNÍ AUTORITA
2. a) Jak se projevuje názor na státní autoritu neboli vrchnost? b) Jaký bychom měli mít názor na státní autoritu?
2 Tvůj postoj vůči státní autoritě je obvykle patrný z tvého názoru na zástupce vlády, pod kterou žiješ. Můžeš přicházet do styku s jejími zástupci, jako jsou policejní úředníci, soudci, daňoví úředníci, učitelé nebo jiní státní úředníci. Ve styku s takovými autoritami mimo křesťanský sbor se správný názor projeví tím, že uznáváme zásadu podmíněné podřízenosti a jednáme podle ní. Existuje všeobecný sklon považovat státní autoritu neboli vrchnost za něco, co je špatné samo o sobě, a proto jí pohrdat. Toto pohrdání se často projevuje v přehlížení zdánlivě nepotřebných nebo nespravedlivých zákonů, jako jsou některé dopravní předpisy, nebo v „malých“ nepoctivostech ve spojení s placením cla a daní. Pohrdání se však může také projevit haněním policejních úředníků nebo jiných zástupců státu. Vzhledem k tomuto zvyku dal Šalomoun Židům v Izraelském království zajímavou radu: „Ani ve své ložnici nesvolávej zlé na samotného krále.“ (Kaz. 10:20; Skut. 23:5) Petr ukázal, že by křesťané měli uplatňovat tuto zásadu i na světské vládce v dnešní době: „Ctěte lidi všech druhů . . . mějte úctu ke králi.“ — 1. Petra 2:17.
3, 4. Proč je důležité rozvíjet nyní správný názor na státní autoritu? Ukaž na příkladu, jak můžeme mít vyrovnaný názor na autoritu světského zřízení, aniž se vzdáme křesťanských zásad?
3 Proč je to tak důležité, jestliže tyto vrchnosti jsou částí pomíjejícího světa? Protože je tím rozhodujícím způsobem ovlivněn nejen náš názor na vrchnost, ale i názor našich dětí a jiných osob s nimiž se stýkáme. Existující státní autority jednají nyní jako ‚Boží služebník, tobě k dobrému‘, a v tom světle je musíme vidět, bez ohledu na to, jak nedokonalí jsou snad jednotliví úředníci. Kdybychom jim odporovali i jen v malých věcech, znamenalo by to, že odporujeme „Božímu zřízení“, jež bylo určeno pro tuto dobu. (Řím. 13:2, 4) V Jehovově novém pořádku budeme muset mít správný názor na autoritu, která se ujme vlády království a bude bezpochyby vykovávána prostřednictvím pozemských úředníků. Tito úředníci potom snad budou muset plnit mnohé úkoly, které dnes považujeme za světské funkce. Jistě by nebylo moudré, kdybychom zaujímali neuctivý postoj vůči lidem, kteří budou jmenováni k plnění takových úkolů pod Boží vládou.
4 I v oblastech, kde se zdá, že je rozpor mezi světskou autoritou a autoritou Boží, je moudré respektovat státní autoritu, pokud je to možné. Může se například stát, že školské úřady vyžadují, aby se ve škole, kam chodí tvoje dítě, žáci učili evoluční teorii. Bylo by správné, kdybys před dítětem mluvil neuctivě o učitelích a vypěstoval tak v děcku neúctu k této autoritě? Nikoli; bylo by lépe, kdybys mu řekl, že křesťan může projevit náležitou úctu k autoritě tím, že je při vyučování pozorný a stále myslí na to, že je povinností učitele, aby učil o tomto námětu. Můžeš dále poukázat na skutečnost, že proto člověk ještě nemusí věřit všemu, co slyší. Nemusíme přece také souhlasit s názory vládní strany jenom proto, že jsme podřízeni její autoritě. (Přísl. 14:15) Tak je možné zachovat si vyrovnaný názor o autoritě učitele, aniž se dopouštíme kompromisu v křesťanských zásadách.
5. Bylo by moudré účastnit se vzpoury proti existující vrchnosti? Odůvodni svou odpověď.
5 Bylo by také nemoudré, kdybychom připustili, aby nás ovlivnil dnešní sklon ke vzpurnosti vůči existující státní autoritě. V Přísloví 24:21, 22 se mluví o lidech, „kteří jsou pro změnu“ vzhledem k vládě Jehovova pomazaného krále. Je zde dána rada: „Nestýkej se s těmi, kteří jsou pro změnu. Protože jejich neštěstí nastane tak náhle, kdo tedy ví o zániku těch, kteří jsou pro změnu?“ Tuto zásadu by křesťané jistě mohli použít v souvislosti s dnešním odporem vůči autoritám, který se často projevuje násilím. Největší škodu jistě utrpí ti, kteří se bouří. Křesťan bude čekat na Jehovu, který odstraní všechny těžkosti lidstva, až „kámen“ jeho království, ‚vylomený nikoli rukama‘ „zničí . . . všechna tato království“ bez našeho přispění. — Dan. 2:34, 44.
ZAMĚSTNÁNÍ
6. a) Jaký názor mají někteří lidé na autoritu svého zaměstnavatele? b) Je možno ospravedlnit takový názor? Odůvodni svou odpověď.
6 V přítomném starém světě zastávají někteří lidé názor, že pro zaměstnavatele bychom měli vykonat co nejméně, jen tolik, kolik je třeba, abychom se nedostali do těžkostí. Zaměstnanci se někdy dokonce chlubí, jak málo mohou pracovat, aniž by to někdo pozoroval. Člověk, který ví, co Bible říká o blízké budoucnosti, mohl by dokonce dojít k úvaze: „Podnik bude stejně brzy zničen v Armageddonu; proč bych se měl ještě nějak zvlášť namáhat, abych přispěl k jeho trvání?“ Tímto způsobem uvažování by mohl dospět tak daleko, že by v době, kdy je povinen pracovat pro svého zaměstnavatele, ale kdy jej nikdo nevidí, začal dělat jiné věci, například připravovat si biblickou přednášku nebo kázat jiným zaměstnancům. Měl by si však položit otázku: „Je to čestné? Je to poctivé vůči mému zaměstnavateli? Kdybych se zeptal svého zaměstnavatele, zda smím dělat tyto věci, co by mi odpověděl?“ Nezáleží na tom, zda zaměstnavatel sám je nečestný nebo nepoctivý. Jestliže v době, za kterou tě zaměstnavatel platí, děláš něco jiného, než máš dělat podle úmluvy, musí vzniknout pochybnost o tom, zda máš správný názor na jeho autoritu. Člověk, který tak jedná, jistě by nechtěl být považován za zloděje. Neokrádá však tímto nepoctivým způsobem zaměstnavatele o čas, za který je placen? — Žid. 13:18.
7. a) Jak se někteří dávají ovlivnit svými spoluzaměstnanci? Uveď příklad. b) Jak dokazujeme ve svém zaměstnání, že máme správný názor na autoritu?
7 V této souvislosti je dobré uvažovat ještě o jiné otázce: „Připustil jsem, aby moji kolegové v zaměstnání ovlivnili můj názor na autoritu zaměstnavatele? Jednám podle jejich špatného zvyku, když chodí pozdě do práce, dříve končí nebo zahálejí?“ Bible radí, že by se zaměstnanci měli svému „majiteli“ neboli zaměstnavateli ‚líbit . . ., [nemají se dopouštět] krádeže, ale [mají] projevovat zcela dobrou věrnost, aby ve všem zdobili učení našeho Záchrance, Boha‘. (Tit. 2:9, 10; Kol. 3:22, 23) Jak již zde bylo ukázáno, je možno ‚dopustit se krádeže‘ i jinak než tím, že bychom zaměstnavateli vzali peníze nebo věci. Také ten, kdo si za zády zaměstnavatele dá napsat pracovní neschopnost, za kterou je placen, ale ve skutečnosti není nemocný, ukazuje, že pohrdá autoritou zaměstnavatele a také Jehovovým zákonem o lhaní a kradení. Zaměstnanci všeobecně považují tyto věci za „maličkosti“, ale v souvislosti s nimi se může projevit náš názor na autoritu a ukáže s , zda máme křesťanské vlastnosti, jež Jehova vyžaduje od těch, kteří budou žít v jeho novém světě. Svůj správný názor na autoritu můžeme dokázat tím, že se radujeme z výsledků, ovládneme svou práci a staneme se v ní výkonnými a tím si vytvoříme dobré zvyky pro budoucnost, kdy budeme podřízeni autoritě Jehovových spravedlivých dozorců.
AUTORITA V RODINĚ
8. a) Kdo má odpovědnost za to, jaký názor na autoritu má dítě? b) Mají rodiče snadnější práci, jestliže správně neukázňují své dítě?
8 Přejdeme-li nyní ke vztahu uvnitř sboru, přicházíme ke vztahu mezi rodiči a dětmi. Dítě nemůže samo dospět ke správnému názoru na rodičovskou autoritu. Rodiče se musí ujmout iniciativy, a to obzvlášť v prvních letech života dítěte. To znamená, že se řídí radou v Přísloví 13:24: „Kdo miluje [svého syna], vyhledává jej s kázní.“ Pokud je potřebná kázeň spojena s dobře uváženým pokáráním a odpovídající radou, vytváří se u dítěte správná úcta k rodičovské autoritě. Některým rodičům se však zdá, že to dá příliš mnoho námahy, protože by se rádi zbavili ostatních životních starostí. Prozíraví rodiče však vidí kupředu, dál než je bezprostřední práce, která je v tuto chvíli spojená s ukázňováním dítěte. Vidí, jakým požehnáním může být dítě pro celou rodinu, pokud si vytvoří správný názor na autoritu. Šalomoun řekl: „Trestej svého syna a přinese ti pokoj a tvé duši poskytne mnoho radosti.“ (Přísl. 29:17) Pro rodiče, kteří se snaží dítěti vštípit od malička hlubokou úctu k rodičovské autoritě, bude dítě ve skutečnosti zdrojem osvěžení a budou mít méně práce.
9. a) Bude si dítě vážit rodičů, kteří neuplatňují svou autoritu? b) Jaký je výsledek, jestliže rodiče podporují u svých dětí úctu před autoritou?
9 Rodiče, kteří neuplatňují svou autoritu, je-li to nutné, ale naopak rozmazlují své dítě a vyhovují vždy jeho vůli, zjistí, že jsou pravdivá slova: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého služebníka, v pozdějším životě se on dokonce stane nevděčníkem.“ (Přísl. 29:21) Děti nemají mnoho důvodů k vděčnosti vůči svým rodičům, pokud rodiče o ně nemají takový zájem, že by je vedli ke kázni, ale myslí si, že stačí, když za ně zaplatí. Rodiče, máte velkou zodpovědnost za to, jaký názor má vaše dítě na autoritu, a Boží slovo nevyjadřuje porozumění těm z vás, kteří říkáte: „Prostě své dítě nezvládnu.“ Názor, který má dítě na rodičovskou autoritu, ovlivňuje i jeho názor na každou autoritu mimo rodičovský dům. Rodiče by proto měli příště dobře uvažovat, zda by chtěli mít raději „pokoj“, než aby udělili potřebné pokárání.
10. Jak může křesťanská manželka přispět k tomu, aby se u jejích dětí rozvíjel správný názor na autoritu, a jaký z toho má sama užitek?
10 Názor dětí na autoritu je také silně ovlivněn tím, co pozorují u svých rodičů, zda totiž rodiče sami uplatňují zásadu, že muž je hlavou. (1. Kor. 11:3) Když se dítě ptá tvého manžela na nějaké rozhodnutí, odpovídá manžel vždy slovy: „Jdi a zeptej se matky“? Počínáš si jako manželka vždy nezávisle na svém manželu a uplatňuješ vůči dětem všechnu autoritu, takže k tobě přicházejí téměř se vším, místo aby přicházely k otci? Můžeš zjistit, že to přispívá k výše uvedenému postoji tvého manžela nebo že to snad vyvolá jeho rozmrzelost, protože přejímáš odpovědnost, na kterou má právo otec. Snaž se vést dítě k tomu, aby se v důležitějších otázkách obracelo na otce. V mnoha případech to přinese trojnásobný užitek — otec bude mít pocit, že plní správně svou úlohu jako hlava; ty pocítíš uspokojení, že máš manžela, který je skutečně hlavou domácnosti, a děti porostou se správným názorem na autoritu. V rodičovské autoritě uvidí pevnost a jednotu, jež si zaslouží jejich úctu.
11. a) Kdy může připadat ženě obtížné vážit si autority manžela? b) Jak jedná v takovém případě moudrá žena?
11 Jeden z největších problémů vzhledem k autoritě v rodině vzniká u ženy, která má sklon k tomu, aby vynikala, nebo má větší schopnosti. Snad shledá, že je pro ni nesnadné zachovat si správný názor na autoritu svého manžela, pokud neodpovídá jejím očekáváním. Má dvě možnosti: může převzít jeho autoritu, což však odporuje Božímu příkazu, nebo může dokázat, že má správný názor na jeho autoritu, bez ohledu na to, zda ji uplatňuje podle jejího očekávání, nebo ne. Žena, která se rozhodne pro druhý postup a s láskou očekává rozhodnutí od svého manžela, bude daleko šťastnější, než kdyby se pokoušela převzít jeho autoritu. Její pokorný a taktní ohled může u něj dokonce posílit vlastnosti, které potřebuje k uplatňování své autority. Mohou tím být podpořeny i ostatní vlastnosti, pro které si jej původně zamilovala, a tak vzniká šťastný vztah, který by nemohl nastat bez moudré biblické rady. (Ef. 5:33) Pokud má žena správný názor na autoritu, nebude si myslet, že její případ je výjimečný, ani kdyby nastala taková situace, že by její respekt byl zkoušen až do krajnosti. Nejprve se bude sama zkoumat a vynasnaží se uplatnit zdravé zásady Božího slova a rady Božích služebníků.
AUTORITA VE SBORU
12. Jak by měly pohlížet ženy v křesťanském sboru na uspořádání autority ve sboru?
12 Podobně jako v manželství, má i ve sboru muž určitou autoritu nad ženou. „Emancipované“ ženě dnešní společnosti připadá někdy obtížné uznat tuto skutečnost. Většina členů Jehovovy organizace jsou ženy a uznání mužovy autority je důkazem působení Jehovova slova. Přichází-li do spojení s touto organizací žena, která má ve svém povolání velkou autoritu a jíž jsou podřízeni i muži, může jí přicházet zatěžko, má-li zůstat v pozadí v přítomnosti muže, který nemá takovou schopnost předsedat, jako ona. Pokud však žena zůstává dále na svém místě v Jehovově organizaci a uznává, že je to v souladu s Jehovovou vůlí, cenným způsobem přispívá k pokoji a harmonii ve sboru. — 1. Tim. 2:12.
13. Jak by měl jednat ten, kdo nesouhlasí s rozhodnutím osob, jež mají autoritu?
13 Kdo se domnívá nebo svým způsobem jednání dává najevo, že má lepší schopnosti nebo lepší úsudek než ten, kdo má autoritu, může se dostat do těžkostí a může ve sboru vyvolat nesoulad. Co však máme dělat, zdá-li se nám obtížné podřídit se rozhodnutí nebo pokynům dozorce, který má autoritu? Neměli bychom o tom těžce přemítat, ani bychom se neměli pokoušet přesvědčit jiné, že to je nesprávné, ale měli bychom projevit správný názor a podřídit se vedení toho, kdo byl pověřen k zařízení oné věci. I kdyby tvůj úsudek v daném případě byl lepší, polož si otázku, zda bys byl i v jiném případě způsobilejší a pohotovější plnit jeho úřad. Ale stejně by ses také mohl mýlit. Někdy se zdánlivě nesprávné jednání nakonec ukáže jako správné, snad pod vedením Jehovovým.
14. Co můžeme dělat, abychom pomohli osobám, jež si stěžují na rozhodnutí jmenovaného dozorce?
14 A kdyby se snad někdo pokoušel vytvářet náladu „pro změnu“, pomoz mu slovem i skutkem, aby získal správný názor na autoritu. Ten, kdo má vedení, nemusí potom ‚jednat s přísností podle autority, která mu byla dána k budování, a ne k boření‘. (2. Kor. 13:10; Žid. 13:17) Pokoj a soulad, jež vzniknou tím, že všichni členové sboru mají stejný názor na autoritu, jsou daleko důležitější, než aby všechno probíhalo nanejvýš „výkonně“. Pokud máme nějaký návrh, který považujeme za tak důležitý, že je hoden úvahy, je nejlépe, abychom vyčkali na vhodný čas a vhodným způsobem jej pak předložili tomu, kdo je oprávněn se jím zabývat; stejně jednala ve staré době královna Ester. — Ester 4:11; 5:1, 2; 7:1–3.
15. Jaký názor bychom měli mít na autoritu viditelného vedoucího sboru Jehovovy organizace?
15 Jehova dal viditelnému vedoucímu sboru své organizace autoritu k vedení díla, které v dnešní době vykonávají na zemi jeho ctitelé. (Mat. 24:45–47) Sbor a jeho dozorci dokazují svůj správný názor na autoritu tím, že ochotně přijímají rady vedoucího sboru, které jsou jim dávány v podobě publikací, dopisů a prostřednictvím cestujících zástupců. Někdy bývá jistý sklon k pochybnostem o tom, zda jsou vhodné určité rady — snad vzhledem k oblékání nebo účesu — a někdo snad na ně pohlíží jako na neoprávněné zasahování do osobní „svobody“. Kdo však má správný názor na autoritu, ví, že Jehovova organizace má zájem na tom, jak zastupujeme Boha ve světě. (1. Kor. 4:9) Tyto směrnice nepovažuje za svévolná pravidla, ale za důkaz, že Jehova má láskyplný zájem o své ctitele. — Přísl. 3:12.
16. Jak někteří reagovali na duchovní pokrm, který je postupně poskytován? Jaký názor bychom však měli mít v této věci?
16 Občas se někdo vyjadřuje proti názoru, který zastává Společnost Strážná věž vzhledem k určitým biblickým naukám. Některým osobám například připadalo obtížné přijmout změněný názor na ‚vyšší moci‘, o nichž se mluví v Římanům 13:1. Někteří se dokonce pro to vzdali svého vztahu k Jehovovi, který vznikl tím, že se mu oddali. Neměli správný názor na oprávnění, jež má Jehovova organizace s poskytováním duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘. Když jednou některým učedníkům připadlo zatěžko přijmout jednu myšlenku Ježíšova učení a řekli: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“, mnozí se odvrátili ‚k věcem, které byly za nimi, a přestali s ním chodit‘. Petr, který měl správný názor na Ježíšovo oprávnění učit, věděl, že pravdu není možno najít nikde jinde, a proto zůstal na cestě života. — Jan 6:60, 66–69.
JEHOVOVA AUTORITA
17. Jak dokážeme, že uznáváme Jehovovu autoritu?
17 Nejdůležitější vztah, který máme, je vztah k našemu stvořiteli na základě naší oddanosti. Také ten je ovlivňován naším názorem na autoritu. Uznáváme, že Jehova ‚zkoumá srdce‘, a ‚dbáme na něho na všech svých cestách‘? (Jer. 17:10; Přísl. 3:6) V tomto osobním vztahu oddanosti můžeme projevit svou úctu k Jehovově autoritě poslušností, zvláště v oblastech, které zůstávají skryté před druhými. Sebeukájení, falešné nebo nemravné myšlenky a podobné věci můžeme potlačit tím, že máme správný názor na Jehovovu autoritu. Dáme tím najevo, jak vážně pohlížíme na svůj jedinečný vztah k němu. Jsme si stále vědomi jeho milujícího zájmu o nás a podřizujeme se jeho autoritě a jeho vedení. Bojíme se porušovat jeho zákony, nikoli pro trest, ale protože je nám jasné, že Jehova ví, co je k našemu užitku, a že každé jiné jednání by nám způsobilo škodu.
18. Ukaž na příkladu, jak může být zkoušen náš názor na Jehovovu autoritu, a vysvětli, jaký postoj bychom měli mít v tomto ohledu.
18 Zvlášť obtížná situace vzniká u toho, kdo se zamiloval do člověka, který není oddán Jehovovi. To se stává zvláště v územích, kde je mezi Božími služebníky málo osob ve věku, kdy lze uzavřít sňatek. V takovém případě, kdy hrají důležitou úlohu city, vzniká velmi aktuální otázka, jaký máme názor na Jehovovu autoritu. Přání po „svobodě“ v této oblasti by mohlo vést k řetězové reakci, která přiměla již mnohé k tomu, že se vrátili do světa a spojili se s manželským druhem, který nemá úctu před Jehovovou autoritou ani před jeho spravedlivými zásadami. Ti, kteří mají správný názor, nedostanou se do takové situace, protože Jehovovu radu v tomto ohledu nepovažují za pouhé autoritativní slovo, ale protože vědí, že tato rada vyplývá z jeho milujícího zájmu o věčné blaho jeho ctitelů. Jsou ochotni čekat, dokud se situace nezmění podle Jehovovy vůle a v jeho čase.
AUTORITA V NOVÉM POŘÁDKU
19. Kdy bychom měli rozvíjet správný názor na autoritu a proč?
19 Nyní je čas, abychom začali smýšlet o autoritě tak, jak se o ní bude smýšlet v novém pořádku. Není žádný důvod k názoru, že Jehova změní svůj způsob jednání s lidmi. Bezpochyby bude mít své zástupce, kteří se budou ujímat záležitostí na zemi. Zdá se ti, že je pro tebe obtížné uznat dnes autoritu těchto zástupců, kteří působí v duchovním ohledu? Jestliže ano, jak bys potom reagoval, kdyby ti svěřili takový obyčejný úkol, jako je sbírání odpadků?
20. Proč může pro nás být v budoucnosti důležitý náš názor na autoritu a čeho je důkazem?
20 Pamatuj na to, že při zkoušce prvních lidí šlo o úctu k autoritě, a tato zásada bude možná také důležitá při závěrečné zkoušce na konci Kristova tisíciletého panství. Dalo by se to předpokládat ze skutečnosti, že „národy na čtyřech rozích země“ budou podněcovány k tomu, aby zaútočily na Jehovovu autoritu představovanou ‚táborem svatých a milovaným městem‘. (Zjev. 20:8, 9) Z našeho názoru na autoritu je ve skutečnosti patrné, zda jsme uznali Jehovovo předsevzetí a všechno, co s ním souvisí, a zda jsme mu porozuměli. Nemá-li někdo porozumění, podobá se ‚koni nebo mezku bez porozumění, jejichž živost musí být spoutána dokonce uzdou nebo ohlávkou‘. (Žalm 32:9) Jestliže bychom nechtěli být „spoutáni“ v Armageddonu nebo potom, měli bychom být nyní rozumní a rozvíjet správný názor na autoritu a také jej dávat najevo, neboť pak budeme patřit k lidem, které si Jehova přeje mít ve svém novém spravedlivém světě. Potom se též ochotně podřídíme jeho vedení, jež bude vykonáváno prostřednictvím vlády království, a budeme přispívat k tomu, aby se naše pokojná rajská země stala výmluvným svědectvím požehnání, jež vyplývá z našeho správného názoru na autoritu.