Jsou to ozdobné předměty nebo modly?
LIDÉ, kteří chtějí mít Boží schválení, by měli vědět, je-li některý předmět modlářský nebo pouze ozdobný. Ten, kdo neví, co je modla, nemůže poslouchat biblické příkazy: „Utíkejte od modloslužby.“ „Chraňte se model.“ (1. Kor. 10:14; 1. Jana 5:21) To by pro něj mohlo být osudné. Proč? Protože modloslužebníci jsou zvláště jmenováni mezi těmi, kteří nezdědí Boží království. — 1. Kor. 6:9, 10.
Co tedy z něčeho udělá modlu? Je socha, obraz nebo něco podobného modlou, protože to, co znázorňuje, bylo jednou předmětem uctívání? Může být něco modlou v jedné části země a v druhé části sloužit pouze jako ozdobný předmět? Co má být pro křesťana rozhodující, má-li odstranit některé předměty, protože jsou ve spojení s nějakým kultem?
Svatá písma objasňují, že ne všechny obrazy, sochy a jiná znázornění jsou modlami. Je-li předmět modlou nebo není, záleží na tom, jak na něj pohlížíme. Jako příklad můžeme uvést stará znázornění býků.
Na dvoře chrámu vystavěného Šalomounem stálo „lité moře“. Tato velká nádoba spočívala na postavách dvanácti býků, jejichž zpodobení sloužilo jak k užitku, tak k ozdobě. Ale nikdy nebyli uctíváni. Protože býci nesli nádobu, která obsahovala asi 44 000 litrů, byli vhodným symbolem síly a moci. (1. Král. 7:26) Obraceli pozornost na pravdu zapsanou v žalmu 62:11: „Síla náleží Bohu.“
Ale naopak zlatá telata, postavená králem Jeroboámem u Dan a Bethel, byla modlami. Dostávalo se jim skutečného uctívání v severním izraelském království. Ačkoli zlatá telata představovala údajně Jehovu, nebylo přijatelné nepřímé uctívání, které jim bylo přinášeno. (1. Král. 12:28; 14:7–9) Jehova prohlašuje prostřednictvím svého proroka Izaiáše: „Já jsem Jehova. To je mé jméno a žádnému jinému nedám svou vlastní slávu ani svou chválu rytým obrazům.“ (Iz. 42:8) Tím, že si Izraelité udělali zlatá telata (zřejmě mladé býky) a pak je používali k uctívání, zaměnili Boží slávu za něco, co jej nepravdivě představovalo. Jak to bylo urážející pro svrchovaného vládce vesmíru, když byl znázorňován jako býk, „býložravec“! — Žalm 106:20.
Skutečnost, že býk byl předmětem uctívání v severním izraelském království, neučinila z býků v Šalomounově chrámu modly. Stejně tak skutečnost, že různá zvířata, rostliny a nebeská tělesa — všechno části Božího stvoření — byla nebo stále ještě jsou uctívána, je sama o sobě ještě nečiní nepřijatelné jako ozdobné předměty. Mnohé věci, které kdysi byly uctívány, ztratily svůj význam jako modly a jsou všeobecně považovány za ozdobné předměty.
Avšak křesťan musí být opatrný, aby nepovažoval nějaký předmět za něco víc, než ve skutečnosti je. Toto hledisko bylo dobře vyjádřeno Jehovovým věrným služebníkem Jobem: „Kdybych někdy viděl světlo, jak náhle zaplanulo, nebo drahocenný měsíc, jak postupuje, a mé srdce by ve skrytu začalo být vábeno a má ruka by se zdvihla k polibku mých úst, také to by byl omyl [k uvážení] soudcům, protože bych zapřel [pravého] Boha nahoře.“ — Job 31:26–28.
Když tedy křesťan myslí, že určitý obraz nebo předmět by v něm mohl vzbudit pocit posvátné bázně, protože byl dříve spojen s kultem, pak by jej měl odstranit. K tomu mohou patřit i osobní šperky a podobné věci. Samozřejmě by si neměl ponechat nic, co je nyní považováno za údajně svaté nebo co je určeno k používání při falešných náboženských obřadech. To se týká i předmětů, které pro něj již dávno nemají náboženský význam. Jako křesťané ve starém Efezu, měl by zničit všechny pozůstatky falešného uctívání, bez ohledu na to, jak byly drahé, aby je nikdo jiný nemohl zneužít. — Skut. 19:19.
Křesťan musí myslet i na to, že by měl brát ohled na svědomí druhých. I když on sám nepociťuje před určitým obrazem nebo předmětem posvátnou bázeň, mohou se jiní pro svou náboženskou výchovu dívat na věc zcela jinak. Že se to může stát i mezi křesťany, vysvítá z inspirované rady apoštola Pavla: „Učiňte toto rozhodnutí, že nebudete klást před bratra kámen úrazu nebo příčinu ke klopýtnutí. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněno samo v sobě; jen když člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné.“ — Řím. 14:13, 14.
A tak člověk, který chce mít Boží schválení, učiní dobře, když prohlédne obrazy a předměty ve svém domově, aby zjistil, nemá-li udělat nějaké změny. Může se sám sebe zeptat: „Budou lidé v mém okolí považovat určité obrazy a předměty, které mám, za víc než jen ozdobné předměty nebo šperky? Přičítají jim tito lidé určitý význam a považují je za svaté nebo za nositele štěstí? Budou některé obrazy nebo předměty v mém domově dokazovat druhým, že jsem v souladu s naukami a zvyky falešného náboženství? Budou některé věci, které mám, špatně zastupovat nauky Bible?“ Když musíš na tyto otázky odpovědět Ano, bylo by rozumné, abys odstranil všechno, co by mohlo být tobě nebo druhému kamenem úrazu.
Jistě by člověk neměl být v této věci nerozumný nebo extrémní. I encyklopedie a naučné slovníky obsahují obrázky falešných bohů a náboženských symbolů. Ale i když člověk má takové příručky, ještě dávno to neznamená, že souhlasí s falešným pojetím. I Bible s náboženskými obrazy a symboly může být brána z tohoto hlediska, totiž jako příručka.
Měli bychom však myslet na to, že obrazy a jiná znázornění působí na jednotlivce různě. Nikdo nemůže pro druhé udělat pravidlo. Když se někdo při pohledu na obraz cítí přitahován k falešnému náboženství, bylo by rozumné jej odstranit. Máme-li jakékoli odůvodněné pochybnosti, je vždy nejlepší jednat tak, abychom mohli mít před Bohem dobré svědomí.
Vidíme tedy, že každý, kdo se chce Bohu líbit, by se měl vážně zabývat touto věcí, aby se ujistil, že pochopil, co se Bohu líbí. A podle toho může očistit svůj byt od všech náboženských obrazů a znázornění, které tam nepatří. Pak jej již nic neodvrátí od toho, aby projevoval výlučnou oddanost svému stvořiteli, Jehovovi Bohu.