Oceňovat Jehovovo osvobození
1. (a) Od čeho dnes Jehova osvobozuje své služebníky? (b) Proč osvobodil Jehova Izraelity v roce 537 př. n. l.? Proč byli nyní osvobozeni jeho služebníci?
OSVOBOZENÍ! Svoboda! To jsou krásné myšlenky pro ty, kteří jsou v poddanství nebo v otroctví. Praví křesťané se dnes radují, že zažili osvobození, osvobození z pout Velikého Babylóna a ostatního starého světa satana ďábla. (2. Kor. 4:4) Tito křesťané užívají pravou duchovní svobodu, protože pravda z Božího slova je osvobodila. (Jan 8:32) Je krásné podílet se na duchovní svobodě, kterou dnes mají Jehovovi služebníci. Ale jak můžeme jako věrní služebníci dokázat, že skutečně oceňujeme Jehovovo osvobození? Jak si můžeme uchovat tuto svobodu? Je dobře, když si připomeneme, proč byli kdysi Izraelité osvobozeni. Nuže, aby opět vystavěli Jehovovi chrám a obnovili v Jeruzalémě pravé uctívání. Také nás dnes Jehova osvobodil z Velikého Babylóna, abychom se ujali pravého uctívání, velebili jeho jméno a oznamovali je tím, že vykonáváme službu, kterou nám dal. (Řím. 10:13–15) Ve spojení s pravým uctíváním a s křesťanskou službou nám pomohou některé věci, abychom projevili srdečné ocenění pro Jehovovo osvobození. Uděláme si čas, abychom se tím trochu blíže zabývali.
SPRÁVNÉ SMÝŠLENÍ
2. Jaké smýšlení měl Pavel o křesťanské kazatelské službě?
2 Apoštol Pavel měl správné smýšlení o křesťanské službě. Měl z ní radost a stále se snažil, aby dával dobrý příklad: „Nijak nezavdáváme příčiny ke klopýtání, aby na naší službě nebylo nalezeno chyby; ale v každém ohledu se doporučujeme jako Boží služebníci.“ (2. Kor. 6:3, 4) Pavel se pak zmínil o tom, co vytrpěl; na příklad soužení, nouzi, nesnáze, bití, vězení, nepokoje, namáhavou práci, bezesné noci a nedostatek potravy. A přesto si Pavel zachoval správné smýšlení. Chceme-li dokázat, že skutečně oceňujeme Jehovovo osvobození z Velikého Babylóna, musíme mít rovněž správné smýšlení.
3. (a) Jak může být vysvětleno slovo „smýšlení“? (b) V jakém ohledu má být náš postoj pozitivní a v jakém negativní?
3 Pod slovem „smýšlení“ rozumíme mezi jiným „chování, které prozrazuje mínění nebo přesvědčení člověka“ nebo „nezměnitelné stanovisko, na základě něhož člověk jedná pozitivně nebo negativně vůči jednotlivci, skupině, věci, situaci nebo hodnotě“. To tedy znamená, že tvé smýšlení ve skutečnosti zrcadlí tvé pocity nebo přesvědčení. Když právě mluvíme o přesvědčení: Jsi opravdu přesvědčen, že máš pravdu? Jsi přesvědčen, že Veliký Babylón padl? Jsi přesvědčen, že je starý svět Jehovou odsouzen k zániku a že proto nemá smysl, aby ses k němu připoutával? Jsi-li o tom všem přesvědčen, pak bys měl mít pozitivní postoj k novému světu a k Jehovově organizaci. Měl bys být pozitivní i k Jehovovu království. Tento postoj se projevuje v našem způsobu jednání i v našem názoru na křesťanskou kazatelskou službu. Pak provádíme tuto službu jako Pavel. Napsal o tom: „Dobré poselství, které kážeme, vám nebylo vydáno pouze slovy, ale též s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením; a vy sami víte, jakým druhem lidí jsme se vám stali, a to kvůli vám.“ (1. Tess. 1:5) Máme-li pozitivní postoj k Božímu království a k Božímu novému světu, pak musíme být negativně zaměření k přítomnému světu a jeho hmotným lákadlům.
4. (a) Jaké napodobeníhodné smýšlení měl Ježíš? (b) Jaká vhodná rada je dávána zámožným?
4 Pavel nám doporučuje, abychom napodobovali smýšlení, které měl Kristus: „Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste měli vzájemně stejné smýšlení jako měl Kristus Ježíš.“ (Řím. 15:5) Ježíš měl k Jehovovu království a k Jehovově dílu tak pozitivní postoj, že řekl, že konat Otcovu vůli je pro něj jako pokrm. (Jan 4:34) Ježíš měl též pokorné smýšlení, skromnost. Pavel doporučil, abychom též napodobovali toto dobré smýšlení a pracovali na své záchraně „s bázní a třesením“. (Fil. 2:5, 12) Správné smýšlení pomůže těm, kteří mají hojnost hmotných věcí, aby nebyli na těchto věcech závislí, nebo aby si nemysleli, že mohou, protože jsou zámožní, ovlivňovat služebníky v Jehovově organizaci. Tito bratři budou spíše pokorní a použijí svého hmotného majetku k podpoře zájmů království. V 1. Timoteovi 6:17–19 Pavel dává dobrou radu těm, kteří mají hojnost hmotného majetku: „Těm, kteří jsou bohatí v přítomném systému věcí, přikazuj, aby nebyli domýšliví a aby nevkládali svou naději v nejisté bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechny věci k našemu potěšení; aby působili k dobru, byli bohatí ve vynikajících skutcích, byli štědří, pohotoví se dělit, čímž si jako poklad uchovají znamenitý základ pro budoucnost, aby pevně uchopili skutečný život.“ Správné smýšlení pomůže nám všem, abychom poznali důležitost křesťanské služby, nutnost držet se pevně Jehovy Boha a více než starý svět podporovat jeho nový svět a království.
LÁSKA
5. Proč bychom měli projevovat lásku k Jehovovi, svému Otci?
5 Musíme mít lásku k Jehovovi Bohu, abychom mohli skutečně dokázat ocenění pro Jehovovo osvobození. Nejdříve Jehova dokázal svou lásku k nám. Opatřil svého Syna jako vykupitele a to je skutečný základ našeho osvobození z Velikého Babylóna a celého ostatního starého světa. Proto Jan napsal: „Pokud jde o nás, milujeme, protože on nejdříve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Protože Jehova nejprve projevil lásku k nám, měli bychom naopak i my projevovat lásku k němu. Všiml sis, jak mluví dítě o svém otci, když jej opravdu má rádo? Mluví o mnoha dobrých věcech, které mu otec dal. Ano, chce, aby každý věděl, jak dobrý je jeho otec. Není bez lásky, nevděčné, jako mnohé děti, které berou všechno samozřejmě a stále chtějí mít více.
6. Co bychom měli dělat, když milujeme Jehovu, a co to znamená mít „volnost řeči“?
6 Jan ukazuje, že my jako křesťané, kteří milují svého Otce, máme dodržovat Jehovovy příkazy. A tak když skutečně milujeme svého Otce Jehovu, budeme zachovávat jeho příkaz kázat a učit po celé zemi. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Jako milující děti budeme mluvit o dobrých věcech, které Jehova učiní pro ty, kdo věří v něho a v jeho Syna. „Neboť to je láska k Bohu, že zachováváme jeho příkazy; a jeho příkazy nejsou těžké.“ (1. Jana 5:3) Ano, je to pravda! Je to radost a ne břemeno projevovat lásku k Jehovovi tím, že mluvíme o jeho dobrých skutcích a posloucháme jeho příkazy. Křesťané by měli volně mluvit o svém nebeském Otci, Jehovovi. Pavel nám domlouvá, abychom dbali na to, abychom si zachovali volnost řeči. Napsal: „Proto neodhazujte svou volnost řeči, která přináší velkou odměnu.“ (Žid. 10:35) Můžeme tedy dokázat ocenění pro Jehovovo osvobození, když volně mluvíme o něm a o požehnáních, která slibuje těm z lidí, kteří jej milují a věří v něj a jeho Syna.
ODVRÁTIT SE OD ŠPATNÉ SPOLEČNOSTI
7. Proč jsou světští lidé špatnou společností pro křesťany?
7 Můžeme dokázat, že oceňujeme Jehovovo osvobození, i tím, že se odvrátíme od špatné společnosti. Lidé z tohoto starého světa jsou pro křesťana špatnou společností. Nemilují Jehovu, jinak by mu též sloužili. Zjišťujeme, že většina těchto lidí miluje peníze, ano, že miluje všechno, co jim tento svět může z hmotných věcí poskytnout. Mnozí z nich mají též zalíbení v nemravném jednání a podobných špatných věcech. Vůbec se nezajímají o Jehovu a o zásady jeho nového světa. Možná, že někteří Jehovovi služebníci mají takové přátele. Snad udržují přátelství se světskými lidmi z obchodních důvodů, ale je to velmi nebezpečné.
8. Co se může stát křesťanovi, který nedbá rady v 1. Korintským 15:33?
8 Proč by se neměl křesťanský svědek Jehovův přátelit s lidmi, kteří nemilují Jehovu? Protože by brzy myslel tak, jak oni, a začal by dávat přednost hmotným věcem před duchovními zájmy. Nemůžeme popřít pravdivost slov apoštola Pavla v 1. Korintským 15:33: „Nenechte se klamat. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ Když se z obchodních důvodů přátelíme s lidmi ze světa, jistě tyto světské styky během času zkazí naše užitečné zvyky pro křesťanskou službu. Budou zapomenuty dobré zvyky osobního studia i návštěvy shromáždění. Také rada apoštola Pavla v 2. Korintským 6:14 je velmi vhodná: „Nenechte se zapřáhnout do nerovného jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jako společenství má světlo s temnotou?“ Jestliže skutečně oceňujeme osvobození, které nám Jehova způsobil, pak se nedáme zapřáhnout do jha s nevěřícími — ani v manželství, ani v tak zvaném obchodním přátelství. Musíme se nyní odvrátit od špatné společnosti — dříve než bude pozdě! Když to učiníme, můžeme mít plný užitek z Jehovova osvobození a z duchovní svobody, která z něho vyplývá.
VĚŘIT V JEHOVU
9. Proč je nemoudré důvěřovat hmotnému majetku?
9 Můžeme též dokázat ocenění pro své osvobození, když budeme věřit v Jehovu a spoléhat na něj. Starý svět nevěří v Jehovu; proto ti, kteří jej podporují, vkládají svou důvěru v hmotný majetek. Důvěřuješ i ty ve svůj hmotný majetek? Staráš se ustavičně o opatřování hmotných věcí a, když je máš, o to, aby si je udržel? Jestliže ano, co očekáváš od těchto věcí? Je dobré si stále připomínat slova Žalmu 49:6, 7: „Ti, kteří se spoléhají na své prostředky k obživě a neustále se chlubí množstvím svého bohatství, žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani svého bratra, ani za něj dát Bohu výkupné.“ A 10. verš dodává: „A musí své prostředky k obživě zanechat druhým.“
10. (a) Co slibuje Jehova těm, kteří dávají přednost zájmům království přede vším ostatním? (b) Jak splnil Jehova tento slib v minulosti?
10 Křesťané musí nejen věřit, že Bůh existuje, ale též že opatří nezbytné věci těm, kteří moudře kladou zájmy království na prvé místo v životě. Víme, že to Jehova udělá, protože to Ježíš řekl. Podle Matouše, 6. kapitoly, mluvil Ježíš o tom, že se Bůh stará o rostliny a ptáky, a potom řekl: „Nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní?“ Ježíšova rada tedy zní: „Nemějte úzkostlivou starost a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O všechny tyto věci totiž chtivě usilují národy. Nebo váš nebeský Otec ví, že toto všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Mat. 6:30–33) Nezapomínej na tento Jehovův slib. Dokazuj svou víru; spoléhej na Jehovu. Nikdy nezanedbá své služebníky. Dá nám vše potřebné, když dáváme přede vším přednost zájmům království. Jehova žehnal ve staré době svým věrným služebníkům tím, že jim opatřoval vše potřebné. (Mal. 3:10) Izraelité, kteří byli v roce 537 př. n. l. osvobozeni z Babylóna a vrátili se do Jeruzaléma, netrpěli nedostatkem, protože Jehova jim opatřoval dostatek potravy, oděvu a přístřeší. Ezdráš nám říká: „Pokud šlo o všechny kolem nich, posilnili své ruce stříbrným náčiním, zlatem, zbožím a domácími zvířaty a vybranými věcmi, kromě všeho toho, co bylo dobrovolně nabídnuto.“ (Ezd. 1:6) Jehova slibuje, že opatří nutné věci svým služebníkům i dnes, JESTLIŽE kladou pravé uctívání a zájmy království na prvé místo ve svém životě. Dokaž tedy ocenění pro Jehovovo osvobození tím, že v něj budeš věřit a spoléhat se, že ti opatří nutné hmotné věci, budeš-li přede vším dávat přednost zájmům království.
OCEŇOVAT DUCHOVNÍ VĚCI
11. Jak víme, že Ježíš oceňoval duchovní věci?
11 Je též radno rozvíjet ocenění pro duchovní věci. To předpokládá, že máme správné smýšlení a věříme v Jehovu. Víme, že Ježíš oceňoval duchovní věci. Řekl, že člověk nežije pouze chlebem, ale „z každého výroku, který vychází z Jehovových úst“. (Mat. 4:4) Co nám Jehova říká svým Slovem, je tedy důležité a měli bychom to oceňovat.
12. Jaký postoj k duchovním věcem mají lidé ze světa, jaký postoj mají praví křesťané a jaká rada je zde vhodná?
12 Lidé, kteří patří k tomuto starému světu, mají málo lásky k duchovním hodnotám. Pavel to potvrdil slovy: „Ale tělesný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí; a nemůže jim rozumět, neboť jsou zkoumány duchovně.“ (1. Kor. 2:14) Z následujícího verše (15.) vysvítá, že křesťané mají mít duchovní smýšlení a mají milovat duchovní věci, protože Pavel říká: „Duchovní člověk však zkoumá vskutku všechno.“ Když se soustředíme na duchovní hodnoty života, uchráníme se toho, abychom propadli lásce k hmotným věcem nebo touze po zábavě. Zde jsou vhodná slova žalmisty: „Nakloň mé srdce ke svému napomínání a ne k prospěchu.“ — Žalm 119:36.
13. Co o nás často prozradí naše rozmluvy a co je nám doporučeno?
13 Často již naše rozmluvy prozradí, co skutečně milujeme: hmotné věci nebo duchovní hodnoty. Povšiml sis, že křesťané, kteří jsou průkopníky v kazatelské službě plným časem, i mnozí jiní, kteří mají pravého průkopnického ducha, mluví rádi o tom, čemu se naučili z Jehovova slova na týdenních sborových shromážděních? Často vypráví zkušenosti z kazatelské služby nebo mluví o pokrocích nových ve sboru. Jejich životy jsou zcela naplněny službou Jehovovi. Milují tuto službu a milují duchovní věci; málokdy je můžeme slyšet, že mluví o hmotném majetku nebo zábavách. Tito křesťanští bratři a sestry dávají výborný příklad pro oceňování správných věcí. Je dobré rozvíjet větší ocenění pro duchovní věci a hovořit o radostech služby a o dobrých věcech, které se učíme z Božího slova, protože to nám jistě pomůže, abychom projevovali ocenění pro Jehovovo osvobození a svobodu, kterou nám dává. — Žalm 34:1.
TOUŽIT PO PŘEDNOSTECH SLUŽBY
14. Jak můžeme dokázat ve svém životě, že věříme Janovým slovům v 1. Jana 2:16, 17? (b) Co by měl dělat křesťan, aby činil v duchovním ohledu pokroky?
14 Konečně je nám doporučováno, abychom toužili po přednostech služby v Jehovově organizaci více než po povýšení v satanově organizaci. Věříme opravdu Janovým slovům v 1. Jana 2:16, 17, kde píše: „Kromě toho, svět pomíjí a taktéž jeho žádost“? Jestliže tomu skutečně věříme, proč bychom měli toužit po povýšení v umírajícím světě? Tím bychom dávali najevo, že více milujeme starý svět než nový svět Jehovův. Jan k tomu ještě připojuje: „Ale kdo ční Boží vůli, zůstává na věky.“ Oč je lepší konat Boží vůli, toužit po přednostech služby v jeho organizaci, podporovat nový svět a rozšířit svou službu. Všichni bychom měli dělat jako křesťané pokroky; měli bychom si každý rok určit rozumný cíl a snažit se dosáhnout jej. Pavel řekl: „A proto, pokud jsme učinili pokrok, choďme dále řádně týmž způsobem.“ (Fil. 3:16) Nikdy bychom se tedy neměli zastavit nebo dokonce přestat činit jako křesťané pokroky.
15. Po jakých přednostech můžeme dnes toužit a jaká je nejlepší práce, kterou můžeme konat?
15 Jehovovo dílo se dnes velmi rychle rozšiřuje. Tisíce lidí se oddávají Jehovovi a přicházejí do jeho organizace. Pouze v roce 1971 se dalo pokřtít 149 808 osob. Jaké je to ohromné množství v jediném roce! Stále ještě jsou vysíláni misionáři a je zapotřebí více služebníků, více zvláštních průkopníků, více pravidelných průkopníků. Ano, všem, kteří touží po těchto služebních přednostech, je nabízeno mnoho krásných předností a požehnání již před Armageddonem, a po Armageddonu jim bude v Jehovově novém světě ještě bohatěji požehnáno. Pavel řekl, že ten, kdo touží stát se dozorcem, žádá si znamenitou práci. (1. Tim. 3:1) Kromě dozorčí práce jsou ještě jiné důležité úkoly, které musí být vykonány. Je mnoho práce v Jehovově službě, práce, která přináší radost. Pavel řekl: „Proto, moji milovaní bratři, staňte se pevnými a nepohnutelnými a mějte stále mnoho práce v Pánově díle a vězte, že vaše práce ve spojení s Pánem není marná.“ (1. Kor. 15:58) Ano, práce pro přítomný starý svět je marná, protože to je odcházející svět. Proč bychom měli pracovat k jeho udržení? Mohli bychom jím být lapeni a spolu s ním zničeni. Oč lepší je práce pro Pána, která není marná. Tím, že pracujeme horlivě pro Pána a toužíme po služebních přednostech v Jehovově organizaci, můžeme zvlášť dobře dokázat, že oceňujeme Jehovovo osvobození. — 1. Tim. 3:13.
16, 17. (a) Jaký dobrý příklad nám dal věrný židovský ostatek, který v roce 537 př. n. l. opustil Babylón? (b) Proč je nyní pro křesťany nezbytně nutné, aby napodobili tento příklad?
16 Měj stále na paměti dobrý příklad věrného židovského ostatku, který před mnoha lety opustil Babylón a vrátil se do Jeruzaléma, aby znovu vystavěl chrám. Oceňovali své vysvobození z Babylóna. Měli správné smýšlení. Milovali Jehovu a jeho uctívání a přáli si vidět znovuvystavěný chrám a obnovené pravé uctívání. Nebyli tak pevně připoutáni ke svým domovům a ke své práci v Babylóně, že by se toho nemohli vzdát. Byli připraveni a ochotni všechno opustit a jít do Jeruzaléma s plnou důvěrou, že jim Jehova bude žehnat a ochraňovat je. Radovali se, že opouštějí Babylón s jeho hmotařstvím, aby měli účast na vzácné přednosti obnovení pravého uctívání. — Ezd. 3:11, 12.
17 Jsme tím povzbuzeni, abychom napodobili tento dobrý příklad lásky k Jehovovi a k pravému uctívání tím, že příliš nelpíme na svém domově, práci a hmotném majetku, které nám tento starý svět ještě po několik málo let poskytuje. Je to skutečně důležitá věc! Čas ubíhá pro ty, kteří se dají nakazit dychtivostí po hmotných radostech. Lidem, kteří stále důvěřují Velikému Babylónu a ostatnímu starému světu, nezbývá mnoho času k uposlechnutí výstrahy: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li s ním mít podíl na jeho hříších a nechcete-li obdržet část z jeho ran.“ (Zjev. 18:4) Pavlova slova jsou ještě důležitější dnes, než v jeho dnech: „Hle, nyní je zvláště přijatelný čas. Hle, nyní je čas záchrany.“ — 2. Kor. 6:2.
18. Ukaž souhrnně, jak můžeme dokázat, že oceňujeme Jehovovo osvobození a jeho nezaslouženou dobrotivost.
18 Dokaž, že neopomíjíš účel Jehovova osvobození. Projevuj vždy správné smýšlení k Jehovovu novému světu. (Mat. 6:33) Měj pozitivní postoj k Jehovovu království a jeho spravedlivému novému světu. Vyjádři skutkem — zvláště pravidelnou účastí na křesťanské službě -, že Jehovu ze srdce miluješ a ceníš si jeho požehnání. (1. Petra 1:13) Odvrať se od špatné společnosti, od lidí, kteří více milují hmotné věci a přítomný starý svět než Jehovu. (2. Tim. 3:5) Věř v Jehovu Boha; spolehni se, že ti dá vše potřebné, budeš-li klást ve svém životě zájmy království na první místo. (1. Tim. 6:6–8) Podpírej svou víru činy. (Jak. 2:26) Uč se stále více oceňovat duchovní věci a dávej jim přednost ve svém životě před hmotnými hodnotami. (2. Petra 1:5–8) Usiluj o větší přednosti v Jehovově organizaci a ne o povýšení v satanově organizaci. Žijeme skutečně v nejpodivuhodnější době lidských dějin, kdy můžeme znát svého Boha Jehovu, sloužit mu a podporovat pravé uctívání. Všichni bychom měli oceňovat Pavlovu radu a jednat podle ní: „Také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou dobrotivost a opomíjeli její účel.“ — 2. Kor. 6:1.