Opustit cestu nezávislosti

„‚Navraťte se ke mně,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚a já se navrátím k vám‘.“ — Zachariáš 1:3.

1. Jakou povinnost si přeje Jehova od svých rozumem obdařených tvorů?

JEHOVA Bůh nikdy nikoho nenutil, aby mu sloužil. Přeje si dobrovolnou poslušnost od svých inteligentních tvorů, poslušnost, která se opírá o lásku k němu a o ocenění toho, co pro ně učinil. (5. Mojž. 30:11–16; 1. Jana 4:8–10; 5:2, 3) Mojžíš řekl Izraelitům na moábských rovinách: „Beru dnes za svědky proti tobě nebesa a zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a ty si zvolíš život, abys zůstal naživu, ty a tvoji potomci, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, a naslouchat jeho hlasu a přidržíš se jej; neboť on je tvůj život a dlouhost tvých dnů, abys přebýval na půdě, o které Jehova přísahal tvým předkům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim [ji] dá.“ — 5. Mojž. 30:19, 20.

2. Jak reagují andělé, když se lidé dobrovolně podřizují Jehovovi Bohu, a proč?

² Dávno předtím, než byl stvořen člověk, milióny andělů měly radost, že mohou sloužit Jehovovi Bohu, a ještě dnes mají radost. (Job 38:4–7; Dan. 7:10; Žid. 12:22) Cítí totéž, co vyjádřili dvacet čtyři starší, které viděl apoštol Jan ve vidění: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:11) Protože věrní andělé uznávají, že poslušnost Bohu je jediná správná cesta, která vede k trvalému požehnání, radují se, když vidí, že lidé opouštějí cestu nezávislosti a ochotně se podřizují stvořiteli. Ježíš Kristus řekl: „Nastává radost mezi Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ — Luk. 15:10.

3. Jak ukázal Jehova Bůh, že si přeje, aby se nevěrný Izrael k němu navrátil?

³ Radost andělů je v plném souladu i s tím, co cítí Bůh. Jehova vyzýval stále znovu neposlušné Izraelity, aby opustili své špatné cesty: „Hledejte Jehovu, pokud může být nalezen. Volejte k němu, pokud prokazuje, že je blízko. Ať zlý člověk opustí svou cestu a škodlivý své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi, který k němu bude milosrdný, a k našemu Bohu, protože ve velké míře odpustí.“ (Iz. 55:6, 7) „Nemám zalíbení ve smrti zlého, ale v tom, aby se někdo zlý odvrátil od své cesty a skutečně zůstal naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest, neboť proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ (Ezech. 22:11) „‚Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám,‘ řekl Jehova vojsk.“ — Mal. 3:7.

4. Byla příležitost opustiti nespravedlnost omezena na izraelský národ?

⁴ Příležitost uniknout provedení božské pomsty tím, že se člověk odvrátí od špatných činů, nebyla omezena pouze na izraelský národ. Jehova říká prostřednictvím Jeremiáše: „Kdykoli snad mluvím proti nějakému národu a proti nějakému království, abych [je] vykořenil a strhnul a zničil, a ten národ se skutečně odvrátí od své špatnosti, proti níž jsem mluvil, pocítím také lítost nad neštěstím, které jsem zamýšlel nad ním vykonat.“ (Jer. 18:7, 8) Právě tak připomíná apoštol Petr křesťanům: „Jehova není pomalý ve svém zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:9.

POSTOJ SAMOSPRAVEDLIVÉHO ČLOVĚKA

5. Jaký postoj často zaujímají lidé k těm, kteří litují svých špatných činů?

⁵ Nedokonalí lidé však často zapomenou napodobit Jehovu Boha a svaté anděly a radovat se nad těmi, kdo opustili cestu nezávislosti a stali se činiteli Boží vůle. V době, kdy sloužil Ježíš Kristus a jeho předchůdce Jan Křtitel, panoval na příklad nemilosrdný postoj u samospravedlivých náboženských vůdců judaismu. Když výběrčí daní a lidé, kteří měli pověst hříšníků, jako nevěstky, litovali svých přestupků proti Bohu a byli ponořeni Janem Křtitelem, tito náboženští vůdcové se neradovali ani necítili potřebu věřit Janovi. (Mat. 21:32; Luk. 3:12; 7:29, 30) Rovněž později, když Ježíš Kristus poskytoval duchovní podporu pohrdaným výběrčím daní a hříšníkům, zákoníci a farizeové projevili svůj nesouhlas. — Luk. 5:27–31.

6. Jak opravil Ježíš špatný názor zákoníků a farizeů?

⁶ Při jedné příležitosti stále přicházeli výběrčí daní a hříšníci, aby uslyšeli, co jim Ježíš řekne. „Jak farizeové tak i zákoníci proto stále reptali a říkali: ‚Tento muž rád přijímá hříšníky a jí s nimi.‘“ Ježíš odpověděl na jejich stížnosti a použil tři podobenství, která všechna pojednávala o tom, že něco ztraceného bylo nalezeno a jakou to způsobilo radost. (Luk. 15:1–10) Poslední z těchto podobenství mluví o třech hlavních osobách, o otci a jeho dvou synech. Otec představuje Jehovu Boha, starší syn zákoníky a farizeje a mladší syn hříšníky a výběrčí daní. Protože hříšníci, výběrčí daní, farizeové a zákoníci byli Židé, byli všichni bratři a patřili k jednomu národu, který byl v zákonné smlouvě s Bohem. Ale Židé nedodržovali dokonale Boží zákon, a proto museli všichni — i samospravedliví farizeové a zákoníci — činit pokání a získat správné postavení před Bohem tím, že uznali Ježíše Krista. (Srovnej Skutky apoštolů 2:38 a Římanům 3:9–12) Ježíšovo podobenství tedy zrcadlilo skutečné okolnosti a ukazovalo, co je nutné k získání Božího odpuštění. S touto myšlenkou můžeme číst Ježíšova slova, jak je nacházíme u Lukáše v 15. kapitole, 11. až 32. verši:

7. Co učinil mladší syn v Ježíšově podobenství a jak se mu proto dařilo?

⁷ „Jistý muž měl dva syny. A mladší z nich řekl svému otci: „Otče, dej mi tu část jmění, která mi připadá jako podíl.‘ Nato jim rozdělil své prostředky k životu. Později, za nemnoho dnů, mladší syn si sebral všechny věci a odcestoval pryč, do vzdálené země, a tam promrhal své jmění prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal v celé zemi krutý hlad a on začal mít nouzi. Dokonce šel a připojil se k jednomu občanu té země a ten jej poslal na své pole pást vepře. A toužíval, aby se nasytil lusky svatojánského chleba, které pojídali vepři, a nikdo mu nic nedal.“

8. (a) jaké rozhodnutí pojal mladší syn, když se vzpamatoval? (b) Jak jej přijal jeho otec?

⁸ „Když se vzpamatoval, řekl: ‚Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, zatímco já zde hynu hladem! Vstanu a vydám se na cestu k svému otci a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Udělej mne jedním ze svých nádeníků.“‘ A tak vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec jej zahlédl, pocítil soucit a běžel a padl mu okolo krku a něžně je políbil. Syn pak mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ Ale otec řekl svým otrokům: ‚Rychle! Přineste roucho, to nelepší, a oblékněte mu je a dejte mu prsten na ruku a sandály na nohy. A přiveďte vykrmeného mladého býčka, zabijte jej a jezme a těšme se, protože tento můj syn byl mrtev, ale opět ožil; byl ztracený, ale byl nalezen.‘ A začali se těšit.“

9. Jak reagoval starší syn na přijetí, které bylo připraveno jeho mladšímu bratru?

⁹ „Jeho starší syn byl na poli; a když přicházel a byl blízko domu, slyšel hudbu a tančení. Zavolal tedy k sobě jednoho ze služebníků a vyptával se, co to znamená. Řekl mu: ‚Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil vykrmeného mladého býčka, protože se mu ve zdraví vrátil.‘ Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Pak vyšel jeho otec a začal jej snažně prosti. Odpověděl svému otci: ‚Tolik let jsem ti otročil a nikdy jsem nepřestoupil tvé přikázání, a přece jsi mi nikdy nedal ani kůzle, abych se potěšil se svými přáteli. Ale jakmile přišel tento tvůj syn, který projedl tvé prostředky k životu s nevěstkami, zabil jsi pro něj vykrmeného mladého býčka.‘ Pak mu řekl: ‚Dítě, ty jsi byl vždy se mnou a všechny věci, které jsou mé, jsou tvé; ale my jsem se prostě museli těšit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, ale ožil, byl ztracený, ale byl nalezen.‘“

POSTAVENÍ TĚCH, KTEŘÍ ZBLOUDILI

10. Jak dalece se dnes podobají mnozí lidé mladšímu synovi v Ježíšově podobenství?

¹⁰ V dnešní době jdou mnozí lidé stejnou cestou, jako šel mladší syn, když opustil otcovský dům.a Někteří opustili pravé uctívání, aby se vyhnuli dočasnému potupování nebo pronásledování od přátel, příbuzných nebo jiných lidí. Jiní dali přednost cestě nezávislosti na Bohu, protože chtěli dělat právě ty věci, které jsou jím odsuzovány, na příklad sexuální nemravnost, krádeže a opilství. (1. Kor. 6:9, 10) Opět jiní přerušili své biblické studium, protože mysleli že služba Jehovovi stojí mnoho času, v němž by se mohli věnovat zábavám, nebo jim zabrání, aby ve světě něco znamenali. Je lhostejné, jaký k tomu mají důvod ti, kteří se zdržují konat Boží vůli nebo ji přestali; dokazují však, že je pro ně něco důležitější a cennější než sloužit věrně svému stvořiteli.

11, 12. V jakém stavu jsou ti, kteří sešli na scestí?

¹¹ Jsou proto ve stavu duchovního hladu a daleko vzdáleni od Jehovy Boha, jako kdyby byli ve vzdálené zemi. Patří k satanovu světu a jsou jím zotročeni, protože „celý svět je v moci zlostníka“. (1. Jana 5:19) Ve srovnání se službou Stvořiteli není jejich otroctví satanovi a jeho světu lepší než hlídání vepřů (kteří byli podle Mojžíšova zákona nečistými zvířaty) pro Žida v době Ježíšovy pozemské služby. Ti, kteří si zvolili vést prostopášný život jako cizoložníci, smilníci, homosexuálové, zloději a podobní, jsou ve stavu duchovního zničení a ponížení.

¹² Mnozí lidé, i když snad nevedli prostopášný život, ale nepěstují již společenství s Božím lidem, ztratili mnoho. Protože nemají duchovní smýšlení, je často jejich život životem beznaděje. Nezřídka jejich přání dokázat něco ve světě vede k tomu, že jsi při vlastní nepoctivé obchodnické zvyky. (Srovnej Přísloví 28:20) Často potřebují tolik času a síly k tomu, aby si udrželi postavení ve světě, že jejich děti nedostanou potřebné vedení a kázeň. Potom nutně musí zažít bolest, když vidí, že jejich děti jsou svéhlavé a ničí si život. Zkušenost těch, kteří se zapletli do hmotných zájmů natolik, že neměli čas pro pravé uctívání, je dobře vyjádřena apoštolem Pavlem: „Ti však, kteří se rozhodli zbohatnout, upadají do pokušení a osidla a do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Neboť láska k penězům je kořen škodlivých věcí všeho druhu, a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli svedeni od víry na scestí a sami se všude probodli mnohými bolestmi.“ — 1. Tim. 6:9, 10.

NÁVRAT K JEHOVOVI

13. Co mohou dělat ti, kteří jsou ve stejném postavení jako ztracený syn, aby se jim lépe dařilo?

¹³ Ti, kdo jsou ve stavu ztraceného syna, nesmí v tomto nešťastném stavu zůstat. Jako ztracený syn však mohou vyvinout úsilí, aby se navrátili do domu svého Otce a do jeho služby. K tomu je zapotřebí ze srdce vycházející pokání, opuštění cesty nezávislosti a prosba k Bohu za odpuštění hříchů. To souhlasí se slovy proroka Jeremiáše o lidech, kteří nepřijali Boží odpuštění, ale jeho nepříznivý rozsudek, protože nelitovali svá přestoupení: „Prozkoumejme přece své cesty a probádejme je a navraťme se zcela k Jehovovi. Pozdvihněme svá srdce společně s dlaněmi k Bohu v nebesích: ‚My sami jsem se dopustili přestupku a chovali jsem se vzpurně.‘“ — Pláč 3:40–42.

14. Jaký pocit mohou někteří lidé mít při návratu k Jehovovi?

¹⁴ Snad se cesta zpět zdá velmi obtížná těm, kteří se již neúčastní služby Jehovovi. Protože se stydí a bojí, že snad nebudou láskyplně přijati, hrozí se myšlenky, že by se měli objevit před lidmi, kteří věrně pokračují ve službě Jehovovi. Možná že ti, kteří sešli na scestí, se již dlouho nemodlili k Jehovovi a cítí, že pro to, co udělali, již nemohou žít a získat někdy Jehovovo odpuštění. Jsou takové obavy oprávněné? V žádném případě. Ježíšovo podobenství a mnohé historické příklady, jak Jehova odpustil provinění svému národu, dokazují, že jeho milosrdenství se vztahuje na všechny, kteří se k němu obrátí s nerozděleným srdcem.

15. Jak dokazuje Manassesův případ, že Jehova odpouští ve velké míře?

¹⁵ Vhodný příklad je judský král Manasses. Biblická zpráva o jeho hříších říká: „A dále stavěl oltáře celému nebeskému vojsku na dvou nádvořích Jehovova domu. A svého vlastního syna nechal projít ohněm, pěstoval magii a vyhlížel po znameních a ustanovil média duchů a profesionální věštce událostí. Činil ve velké míře to, co je špatné v Jehovových očích, aby je urážel. A Manasses také prolil mnoho nevinné krve, až naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému.“ (2. Král. 21:5, 6, 16) Když byl pak Manasses v Babylóně v zajetí, litoval a ustavičně se modlil k Jehovovi. Přes dřívější Manassesovo jednání Jehova „vyslyšel jeho žádost o přízeň a obnovil jeho království v Jeruzalémě“. (2. Par. 33:11–13) Jen málo lidí jednalo tak špatně jako král Manasses, kterému přesto bylo uděleno Jehovovo milosrdenství pro jeho pokání.

16. Může se Boží odpuštění vztahovat na duchem pomazané křesťany, kteří se dopustili těžkého provinění?

¹⁶ O staletí později se dopustil duchem pomazaný křesťan v korintském sboru pohlavní nemravnosti se ženou svého otce. Přítomnost tohoto muže, který se provinil krvesmilstvím, ohrožovala duchovní blaho celého sboru a proto nařídil apoštol Pavel, aby byl vyloučen. (1. Kor. 5:1, 7–13) Avšak tento muž nebyl vyloučen ze společenství sboru navždy. Zřejmě se jedná o něj, pozdějšího kajícníka, když čteme: „Toto pokárání od většiny je postačující pro takového člověka, abyste mu již naopak laskavě odpustili a povzbudili jej, aby snad takový člověk nebyl pohlcen svými přílišným zármutkem. Proto vás nabádám, abyste upevnili svou lásku k němu.“ (2. Kor. 2:6–8) Tento přestupník, který činil pokání, zůstal duchem zplozeným křesťanem a podržel si naději na život v nebi.

17. Proč by bylo nesprávné, kdyby někdo projevoval takový postoj jako starší syn v Ježíšově podobenství?

¹⁷ Případ krále Manassese a nejmenovaného křesťana z korintského sboru ukazují, že špatným jednáním není automaticky vzata příležitost být opět ve správném postavení před Jehovou. Ten, kdo se dopustil těžkého provinění, může se stále ještě modlit k Bohu, a jestliže upřímně činí pokání, budou jeho modlitby za odpuštění vyslyšeny. (Srovnej Izaiáše 1:15–19) Když může Jehova tolik odpustit, jistě by neměl ten, kdo o sobě tvrdí, že je jeho služebníkem, zrcadlit nemilosrdný postoj, jaký projevil starší syn v Ježíšově podobenství.

VYVARUJ SE ZNEUŽITÍ BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

18, 19. Proč je nebezpečné zneužít Boží milosrdenství?

¹⁸ To přirozeně neznamená, že někdo může spoléhat na Boží milosrdenství a pokračovat ve vzpurné cestě. Když v Jeremiášově době Izraelité setrvávali ve své špatnosti natolik, že pro ně již nebylo možné pokání, řekl Jehova: „Kdyby přede mnou stáli Mojžíš a Samuel, má duše by nebyla [nakloněna] tomuto lidu. Byli by posláni pryč od mé tváře, aby odešli.“ (Jer. 15:1) Protože nebylo důvodu prokazovat milosrdenství národu, který nečinil pokání, Jehova připustil, aby Babylóňané zpustošili Judu a Jeruzalém, takže jeho rozsudek byl vykonán. (Pláč 1:3–5) Během tohoto neštěstí nevyslýchal žádné modlitby o pomoc. Proto prorok Jeremiáš naříkal: „S hněvem jsi uzavřel přístup a stále nás pronásleduješ. Zabíjel jsi; neprojevil jsi žádný soucit. Uzavřel jsi přístup k sobě velkým množstvím oblaků, aby modlitba nepronikla.“ — Pláč 3:43, 44.

¹⁹ Ten, kdo se prokáže jako nevěrný Jehovovi Bohu, je ve velmi vážném postavení, v němž zasluhuje smrt. Když i nadále nečiní pokání, nemůže ujít provedení Božího nepříznivého rozsudku. Židovským křesťanům bylo vysvětleno: „Hřešíme-li svévolně po přijetí přesného poznání pravdy, není více obětí za hřích, ale je tu jisté očekávání soudu a ohnivá žárlivost, jež stráví odpůrce. Každý, kdo nedbal Mojžíšova zákona, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří. Oč přísnějšího trestu, myslíte, bude považován za hodna ten, kdo šlapal po Božím Synu a kdo pokládal za něco všedního krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a kdo urazil opovržením ducha nezasloužené dobrotivosti? Neboť víme, že řekl: ‚Pomsta je má; já odplatím‘, a opět: ‚Jehova bude soudit svůj lid‘. Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.“ — Žid. 10:26–31.

20. Proč není nutné, aby se někdo utvrzoval na cestě hříchu?

²⁰ Avšak není nutné, aby to došlo tak daleko, že by někdo setrvával na špatné cestě natolik, že by pro něj nebylo možné pokání. Tak jako Jehova B“h nikoho nenutil, aby mu sloužil, nenutil také nikoho, aby zůstal na straně jeho protivníka, satana ďábla. Místo toho dal Jehova možnost jednotlivcům, aby se k němu obrátili o odpuštění na základě výkupní oběti Ježíše. Lidé, kteří se zdráhají mít prospěch z tohoto opatření a kteří dále jednají podle svého vlastního měřítka místo podle měřítka Stvořitele, dopouštějí se úmyslně bezpráví. Svým způsobem jednání odmítají, aby bylo použito v jejich prospěch dobrodiní Ježíšovy oběti. Jejich přestupky stojí tudíž proti nim, protože není jiná oběť, prostřednictvím které by došlo k odpuštění hříchů. Proto musí platiti pokutu za svá přestoupení — úplné zničení při vykonání Boží pomsty.

21. Jaká požehnání budou údělem těch, kteří se s pokáním navracejí k Jehovovi?

²¹ Zatím povzbuzuje Jehova přátelsky svým Slovem všechny, kteří jej opustili, aby se k němu navrátili. Když někdo uposlechne tohoto pozvání, vede to k trvalým požehnáním: k osvobození z otroctví světa a jeho boha satana ďábla, ke konci stavu duchovního hladu, k spokojenosti, štěstí, příjemnému společenství s Jehovovými věrnými služebníky a k účelnému životu ve službě laskavého a milosrdného nebeského Otce. Na zemi budou Jehovovi služebníci dokazovat lásku všem, kteří se s lítostí navrátí k Jehovovi, a v nebesích se budou radovat andělé. Patříš-li k těm, kteří sešli na scestí, neváhej uposlechnout Jehovova pozvání, které bylo původně adresováno Izraelitům: „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám.“ — Mal. 3:7.

[Poznámka pod čarou]