Deset kmenů — ztratily se?

V ČASOPISE Courant Magazine z Hartfordu (USA) z 12. září 1971 byl uveřejněn článek o ‚ztraceném kmenu‘. Bylo v něm uvedeno tvrzení určitých amerických Indiánů, že jsou ztraceným kmenem Efraim. Nyní byla také uveřejněna a rozšířena brožovaná kniha (více než dvě stě stran), nazvaná Spojené státy a Britská společenství národů v proroctví. Má ukázat, že dva ze „ztracených kmenů“ se nacházejí v těchto státech.

Pátrání po „ztracených deseti kmenech“ není nové. Již v roce 1320 podepsalo dvacet skotských šlechticů „Skotské prohlášení o nezávislosti“, v němž protestovali proti papežovým nárokům a oznámili, že Skotové jsou potomky dvanácti kmenů izraelských. Neposkytli však pro svá tvrzení žádný důkaz.

V roce 1649 vznesl Angličan jménem John Sedler podobný nárok pro Brity, a to v díle, v němž poukazoval na podobnost mezi anglickým zákonem a zákonem Židů. V roce 1794 uveřejnil další Angličan, Richard Brothers pojednání, které mělo ukázat, že Anglosasové jsou potomci „ztracených deseti kmenů“.

Podobný nárok vznesl světový britsko-izraelský svaz v manifestu, který vydali v roce 1931. Bylo v něm tvrzeno, že deset kmenů se v roce 721 př. n. l. dostalo do zajetí a že „sedm časů“ („sedmkrát“) trestání, o němž se mluví ve 3. Mojžíšově 26:28, znamenalo 2 520 let a trvalo až do roku 1799. Mimo jiné bylo řečeno: „Zázrak Spojených států je překonán pouze zázrakem . . . Britského společenství národů . . . Při rostoucím vlivu rasy bude potom anglosaská civilizace rozhodovat o míru a zajistí blaho světa.“

A právě v nedávno minulých letech byla tato tvrzení obšírně rozhlašována tak, jako nikdy předtím. Někteří například nejen dogmaticky prohlašují, že Britové pocházejí z kmene Efraim a Spojené státy z kmene Manases nebo z jeho poloviny, ale tvrdí také, že kmeny Lévi a Simeon jsou spolu s kmenem Juda rozptýleny v Izraeli, kmen Ruben že lze najít ve Francii atd. Tak mají vysvětlení pro všech třináct kmenů a prohlašují, že jejich tvrzení je podporováno jak světskými dějinami, tak i Biblí. Je to však pravda?

CHYBÍ SVĚTSKÝ PODKLAD

Jsou tato tvrzení pravdivá? Je možné najít osoby, které by podporovaly tato tvrzení, a nezastávaly přitom tuto teorii? Podle Americké encyklopedie je tato „teorie z jakýchkoli vědeckých důvodů neudržitelná, protože kmeny . . . se v pravém slova smyslu neztratily“. A v Britské encyklopedii čteme: „Teorie . . . je založena na předpokladech, které jak teologové tak i antropologové považují za zcela nerozumné.“ Tento citát nacházíme ve známém 11. vydání, ve svazku 2, na straně 31. Moderní vydání tohoto díla ponechávají tuto teorii zcela bez povšimnutí.

V podobném smyslu Židovská encyklopedie (1901), svazek 1, strana 601, prohlašuje: „Jsou uvádeny fantastické domněnky o historickém původu a filologických analogiích, . . . o výrocích proroctví, a tím je podporován argument, že britská rasa je totožná se ztracenými deseti kmeny Izraele, což stačí k uspokojení nekritických osob, které si přejí, aby jejich rasová pýcha měla nějakou oporu ve Svatém Písmu.“ Výstižnost tohoto výroku je patrná ze skutečnosti, že v britské vládě byli v době první světové války muži ve vysokých postaveních, kteří pevně důvěřovali, že Británie vyhraje válku, protože přece patří ke „ztraceným kmenům“, a proto nemysleli na to, že by bylo nutné vynakládat nějaké mimořádné úsilí.

Profesor W. H. Smith pak cituje vynikajícího orientalistu Georga Rawlinsona, který prohlásil, že tato teorie „nemůže ani v nejmenším ovlivnit mínění těch, kteří jsou pokládáni za kompetentní. Může působit pouze na lidi bez znalostí a na neučené — na osoby, které nevědí, jaký absolutní, úplný rozdíl v řeči, ve fyzickém ohledu, v náboženském nazírání i ve způsobech a zvycích je mezi Izraelity a mezi různými rasami, z nichž podle dějinných důkazů pochází anglický národ.“

Nevhodnost tvrzení, že je příbuznost mezi indoevropskými, anglosaskými jazyky a jazyky semitskými, hebrejskými, vyplývá ze slov profesora N. H. Parkera, který je odborníkem v jazykovědě. Řekl: „Ani jediný rozumný člověk by nemohl něco takového tvrdit. Ani jediný kompetentní filolog na světě by takové tvrzení nepodporoval. Je nanejvýš pochybné, že by se v saském jazyce našlo jediné slovo, vyjma převzatých biblických jmen, které by se dalo odvodit od hebrejského kořene.“ V oblasti antropologie se odborníci rovněž shodují na tom, že prostě není příbuznost mezi rasou anglickou neboli anglosaskou a rasami semitskými. A. H. Forbes se o teorii „ztracených deseti kmenů“ vhodně vyjádřil slovy: „Co bylo nejprve pouhou možností, změnilo se v domněnku; domněnka se brzy stala pravděpodobností a nakonec dogmatickou jistotou.“

Než budeme uvažovat o biblických důkazech, které mluví proti této teorii, bylo by dobré povšimnout si vědeckého názoru na jiné přesvědčení, jež je spojeno s tímto hnutím. Tvrdí, že korunovační kámen, na němž bylo korunováno mnoho irských, skotských a anglických králů, přinesl do Irska Jeremiáš a že to je kámen Jákobův, který postavil jako sloup. (1. Mojž. 28:18) Profesor A. C. Ramsay z geologické katedry londýnské univerzity podrobně prozkoumal tento kámen. Zjistil, že pochází ze Skotska a že má vlastnosti, které se vůbec nevyskytují u pískovce, který se nachází v Palestině.

PŘED BABYLONSKÝM ZAJETÍM

Pokud jde o biblické svědectví, povšimněme si, že králi Roboámovi Bůh „odtrhl“ těchto deset kmenů a dal je Jeroboámovi, jak o tom dal Bůh předem výstrahu králi Šalomounovi. (1. Král. 11:11–13; 12:21–24) Těchto deset kmenů se později dostalo do asyrského zajetí, 133 let před tím, než se Juda a Jeruzalém dostaly pod moc Babylona. Znamenalo to, že se oněch deset kmenů ztratilo? Rozhodně ne! Proč ne? Protože již od začátku Roboám, král Judy a Benjamina, dále vládl nad některými „syny izraelskými [tj. z desetikmenné říše]“, kteří „bydlili v městech judských“. — 1. Král. 12:17.

Kromě toho, když Jeroboám zbavil levity jejich kněžské služby (protože se zřejmě nechtěli účastnit při jeho uctívání telat), nejenže opustili své pastviny s domy v Izraeli a šli do Judy, ale za nimi vyšli „ze všech kmenů izraelských ti, kteří oddali své srdce, aby hledali Jehovu, Boha izraelského“. Ti přišli „do Jeruzaléma, aby obětovali Jehovovi, Bohu svých předků. A posilovali království Judské.“ (2. Par. 11:13–17) Podobně asi o třicet let později, za časů Azy, přešli lidé z kmenů Efraim, Manases a Simeon k Azovi, a to ve „velkém počtu“, protože „viděli, že Jehova, jeho Bůh, byl s ním“. — 2. Par. 15:9.

Nejen to, ale o době dobrého krále Joziáše, kdy Izrael byl v zajetí, čteme, že Joziáš, když vyhladil modloslužbu a jiné formy falešného uctívání v Judě, učinil totéž „ve městech Manases a Efraim a Simeon a až do Neftalim . . . a v celé izraelské zemi . . . a pak se vrátil do Jeruzaléma“. (2. Par. 34:6, 7) A ačkoli bibličtí pisatelé vždy rozlišovali mezi Izraelem a Judou, přece zjišťujeme, že poslední judský král, Sedechiáš, byl označen jako ‚zlý náčelník Izraele‘. — Ezech. 21:25.

V DOBĚ BABYLONSKÉHO ZAJETÍ A PO NĚM

Proto nás nepřekvapuje, když Ezechiel, ačkoli byl poslán v první řadě k judským, kteří byli v zajetí v Babylóně, přece mluvil o „Izraeli“ více než dvanáctkrát častěji než o Judovi; je příznačné, že o „izraelském domu“ se zmiňuje asi osmdesátkrát, asi třináctkrát častěji než o „domu judském“. To vše odpovídá Ezechielovu proroctví, že oba domy měly být sjednoceny a stát se jedním. (Ez. 37:19–28) a A prorok Jeremiáš ukazuje, že v babylonském zajetí byly oba, Izrael i Juda. — Jer. 50:35; 51:4–6.

Proto nás nepřekvapuje, když shledáváme, že po babylonském zajetí nebyl činěn rozdíl mezi oběma domy. V knize Ezdrášově a Nehemiášově se používá asi šedesátkrát výrazu Izrael, když se poukazuje na „judské“, kteří se vrátili z Babylona. (Ezdráš 2:2, 59, 70; 3:1, 11 atd.) Důkaz pro to vyplývá ze skutečnosti, že „synové izraelští a zbytek dřívějších vystěhovalců“ přinesli oběti nejen za dva kmeny Juda a Benjamin, za „judské“, ale „k zasvěcení tohoto Božího domu“, obnoveného chrámu, přinesli stovky zvířat „a jako oběť za hřích za celý Izrael dvanáct kozlů, podle počtu izraelských kmenů“. Tito Izraelité, kteří se vrátili, se nepochybně považovali za zástupce všech dvanácti kmenů. (Ezdráš 6:16, 17) A to souhlasí s Izaiášovým proroctvím, v němž bylo předpověděno: „Neboť ačkoli tvého lidu, Izraeli, bude jako zrn mořského písku, pouhý ostatek z nich se vrátí.“ Ano, měl se vrátit ostatek Izraele, nejen Judy. — Iz. 10:22.

V KŘESŤANSKÝCH ŘECKÝCH PÍSMECH

Skutečnost, že zde bude všech dvanáct kmenů, neboli národ izraelský i národ judský, až Ježíš předstoupí před svůj lid, byla také předpověděna prorokem Izaiášem, neboť napsal, že Ježíš Kristus se stane „pro oba domy Izraele jako kámen urážky a jako skála, o niž se klopýtá“. Apoštol Pavel i apoštol Petr nás ujišťují, že se toto proroctví naplnilo prostřednictvím Ježíše Krista. — Izaiáš 8:14; Řím. 9:31–33; 1. Petra 2:8.

Ve dnech Ježíšových zahrnovalo označení „Židé“ příslušníky deseti kmenů i příslušníky dvou kmenů; to vyplývá ze způsobu, jak pisatelé Křesťanských řeckých písem používají tohoto výrazu. Apoštol Pavel poukazuje na ‚našich dvanáct kmenů‘ a na jejich ‚svatou službu‘ (Skut. 26:7) a o sobě mluví jako o Izraelitovi a též jako o Židu. (Řím. 11:1; Gal. 2:15; Fil. 3:5) A tak i ti, jimž apoštolové vydávali svědectví, jsou někdy označováni jako „synové izraelští“ a „muži Izraele“ a jindy zase jako Židé. (Skut. 5:21, 35; Řím. 9:24; 1. Kor. 9:20) Stejně byl Ježíš nazván obojím způsobem, jako „král Izraele“ i jako „král Židů“. — Mat. 27:42; Jan 1:49; 12:13; Mat. 2:2; 27:11, 37.

Kromě toho prorok Jeremiáš předpověděl, že Jehova ‚uzavře s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu‘. (Jer. 31:31) Ježíš se zmínil o této nové smlouvě, kterou uzavřel se svými následovníky té noci, kdy byl zrazen a odsouzen ke smrti. Čteme o tom u Lukáše 22:20. A apoštol Pavel ukazuje, že tato nová smlouva je smlouva, do níž jsou přijati následovníci Kristových šlépejí. — Žid. 8:7–13.

Proto je jasně patrné, že není možné dovolávat se žádného světského ani biblického svědectví, které by dokazovalo, že Anglosasové jsou ‚deseti ztracenými kmeny‘.

MATERIÁLNÍ ROZŠÍŘENÍ A BLAHOBYT NENÍ DŮKAZEM

Zastánci teorie o „ztracených kmenech“ považují za důkaz pro svou teorii velký materiální blahobyt, jemuž se od začátku devatenáctého století těší Britské společenství národů a též Spojené státy. Získaly však tyto země, Anglie a Spojené státy, svou moc tím, že by se držely biblických zásad?

Co můžeme říci o smutně proslulém obchodu s otroky, který byl pěstován v obou zemích? Co lze říci o jejich pokryteckých náboženských institucích? Co říci o vykořisťování práce dětí a žen? Nuže, dějiny ukazují, že v mnohých ohledech byly horší než „pohané“! Vzpomeňme si například na jejich jednání s „pohanskou“ Čínou. V roce 1839 se Čína snažila zastavit obchod s opiem, které působilo zhoubu mezi jejím obyvatelstvem. Proto zkonfiskovala opium v hodnotě milionů dolarů, jímž ilegálně obchodovali britští obchodníci. Britský stát se tím cítil tak dotčen, že vyhlásil Číně válku a smlouvou z roku 1842 vnutil Číně demoralizující obchod opiem, což učinily později i Spojené státy.

Také se tvrdí, že zaslíbení dané Abrahamovi, že jeho semeno „se ujme brány svých nepřátel“, se prý vztahuje na Británii, která opanovala „brány“ moře, jako Suezský průplav, Aden, Hongkong a Gibraltar, a též Chaiberský průsmyk. Jestliže však Bůh dal Anglii všechny tyto „brány“, jak to, že ztratila všechno kromě Gibraltaru a že i ten ještě může ztratit? Kromě toho rozhodně není žádný důvod pro tvrzení, že by se zaslíbení dané Abrahamovi mělo splnit tímto způsobem, neboť z Křesťanských řeckých písem je patrné, že Ježíš Kristus a pomazaní následovníci jeho šlépejí, kteří jsou ve Zjevení 14:1 a 3 označeni jako 144 000 členů, jsou Abrahamovým semenem, které má požehnat všem rodinám země. Velká Británie a Spojené státy až do této chvíle nepožehnaly všem rodinám země a dnes jsou k tomu méně zpusobilé než kdy v minulosti. — 1. Mojž. 22:17, 18; Gal. 3:16, 29.

Slabost argumentu o „deseti ztracených kmenech“ je patrná i z tvrzení, že se na Velkou Británii vztahují proroctví z 5. Mojžíšovy 33:17, podle něhož Mojžíš pronesl své proroctví nad Josefem a jež zní: „Rohové jednorožce rohové jeho“ (KB), protože jednorožec je dnes národním symbolem Británie. Ale Mojžíš ani žádný jiný biblický pisatel nic nevěděl o mytologickém jednorožci. Na místě výrazu „jednorožec“, jak jej uvádí například Kralická bible, je v jiných modernějších překladech jiný výraz; v Hejčlově překladu je například výraz „zubr“ a v překladu od Hampa a Stenzela je výraz „divoký býk“.

Vezmeme-li v úvahu všechny tyto důkazy, poznáváme, jak slabý podklad má ve skutečnosti tvrzení těch, kteří se domnívají, že Velká Británie a Spojené státy jsou totožné se „ztracenými kmeny“ Efraima a Manasese.

[Poznámka pod čarou]