Má Bůh právo potrestat ty, kteří se dopouštějí zlých činů?

V POSLEDNÍ době jsme viděli, jak se národy dopouštějí bezpráví a porušují mezinárodní právo. V takovém případě se mohou jiné národy spojit, aby potrestaly agresivní národ, který porušuje zákon. Při tom jsou ničena města a pobíjeny civilní osoby. To se stalo, když Hitler porušil světový mír.

Takový postup je všeobecně přijímán jako nutný. Civilní osoby se dostávají pod týž soud jako vojáci. Tvrdí se: „Což nepodporují své politické vůdce a zásady, které zastávají? Nepodporují jejich vojska prací, kterou vykonávají na domácí frontě?“

Podobně i uvnitř národa podnikají vládci kroky, aby si podrobili nezákonné, buřičské živly. Mají pocit, že tak musejí jednat, aby zachovali pořádek a dobré jméno své vlády, aby se tak mohli občané věrní zákonům těšit z míru a bezpečnosti. Cítí, že by se vláda rozpadla, kdyby nejednala, a že by to mělo za následek porážku nebo anarchii.

Není však podivné, že právě ti lidé, kteří takovým způsobem dokazují, že vlády postupují správně a moudře, často si stěžují a obviňují Boha z krutosti, když čtou, že Bůh uloží trest zničení těm, kteří působí zlo?

Bez ohledu na to musí Bůh jako svrchovaný vládce vesmíru postupovat proti těm, kteří jsou vzpurní a neposlouchají jeho zákony. Musí tak jednat. Neprojevil by se totiž jinak jako slabý a tudíž nehodný postavení svrchovaného vládce, jako by nebyl schopen prosadit své vlastní zákony nebo jako by o to neměl dostatečný zájem? Nebyl by také spravedlivý k těm, kteří poslouchají jeho zákony. Co lze však říci o národu nebo organizaci, která sice tvrdí, že slouží Bohu, ale svou neposlušností a úplatkářstvím působí hanbu jeho panství? V takovém případě je tím více povinen podniknout kroky k očištění svého jména a ospravedlnění své svrchovanosti.

Ti, kteří tvrdí, že slouží Bohu, ale neposlouchají jej, ve skutečnosti jej nepoznali. Kdyby jej byli poznali, milovali by jej pro jeho vynikající vlastnosti a pro dobrotivost, kterou prokázal lidstvu. Byli by skutečnými a důvěrnými Božími přáteli, protože by je potom „znal“ neboli uznal. (Mat. 11:27; srovnej Mat. 7:20.) Uznal by je tak, jako uznává nějaký muž ve svém domě vítaného hosta. (Žalm 24:3, 4; 27:4) Ti, kteří Boha skutečně poznali, nebudou se dopouštět zlého jednání. — 1. Jana 3:6; 4:8.

HLAVNÍ PACHATELÉ ZLA A BOŽÍ ODPŮRCI

Apoštol Pavel píše, že Bůh skrze Ježíše Krista vykoná soudcovský „trest věčného zničení“ nad těmi, „kteří neznají Boha a. . . kteří neposlouchají Boží poselství o našem Pánu Ježíši“. (2. Tes. 1:8, 9) Potom Pavel popisuje třídu nebo skupinu lidí, kteří jsou v kolektivním smyslu nazýváni „člověk bezzákonnosti“. — 2. Tes. 2:3.

Apoštol ukazuje, že tímto kolektivním ‚člověkem bezzákonnosti‘ bude někdo, kdo bude činit velkolepá náboženská prohlášení. Bude se vypínat nad jiné a bude lidem předpisovat, čemu mají věřit. Ve skutečnosti však bude učit lžím. Taková třída lidí má skončit zničením, a to v době zjevení Kristovy přítomnosti. — 2. Tes. 2:4–12.

BŮH POTRESTAL IZRAELSKÝ LID, KTERÝ TVRDIL, ŽE MU PATŘÍ

Vylíčenou skupinu dnes najdeme mezi duchovenstvem křesťanstva. Svrchovaný Bůh má dobrý důvod pro své předsevzetí, jestliže chce vykonat své soudcovské rozhodnutí na náboženském systému křesťanstva, který je veden tímto ‚člověkem bezzákonnosti‘. Můžeme to poznat ze slov, která řekl svému proroku Ezechielovi o obyvatelích tehdejšího města Jeruzaléma a o Judeji, neboť křesťanstvo je odpovídajícím protějškem Jeruzaléma a jednalo naprosto vzpurným a zkaženým způsobem. Jehova vyslovil výstrahu: „Udělej řetěz, protože sama země byla naplněna soudem potřísněným krví a místo samo bylo naplněno násilím.“ — Ez. 7:23.

Když byl Jeruzalém zničen v roce 607 př. n. l., byli přežijící doslova spoutáni řetězy. Jehova si přál, aby Ezechiel varoval Izraelity před nadcházejícím soudem, aby potom, až po šesti letech přijde, poznali, že trest, který utrpěli, přišel skutečně od Jehovy. Měli poznat, že existuje Bůh, který zasahuje do lidských záležitostí, a že jeho jméno je Jehova.

Po zničení pronesl prorok k těm, kteří přežili obklíčení, tato slova: „Zatarasil mne jakoby kamennou zdí, abych nevyšel. Dal mi těžká měděná pouta.“ (Pláč 3:7) Král Sedechiáš, který uprchl z města, byl zajat a svázán: „A [babylónský král] oslepil Sedechiášovi oči a potom jej babylónský král svázal měděnými pouty a odvedl do Babylóna a uvedl ho do domu, [kde byl] pod dozorem až do dne své smrti.“ Také Jeremiáš byl spoután na rukou spolu s množstvím zajatců. Ale osvobodil jej Nebuzaradan, náčelník Nabuchodonozorovy tělesné stráže. — Jer. 52:11; 40:1–6.

POTRESTÁNÍ JERUZALÉMA BYLO OPRÁVNĚNÉ

Jehova měl právo připustit, aby byl ukován tento ‚řetěz‘ pro zajatce a vyhnance. Proč? Soudcovské výroky, které vynášeli a vykonávali soudci té země, vedly k prolévání nevinné krve; nebo musely ony soudy vynášet mnoho rozsudku smrti proto, že lid byl zlý, a to vedlo k vylití krve. Situace byla taková, jak ji o mnoho let dříve oznámil izraelskému lidu Ozeáš: „Rozmohlo se proklínání a podvádění a vraždění a krádeže a páchání cizoložství a skutky krveprolévání dosáhly jiných skutků krveprolévání.“ — Ozeáš 4:2.

Město Jeruzalém bylo skutečně ‚naplněno násilím‘, protože bylo střediskem náboženského uctívání v Jehovově chrámu. Proto bylo ještě naléhavější, aby Jehova vykonal trest. Koho použije k tomu, aby na ně vložil symbolický řetěz? Jehova odpovídá:

„Přivedu nejhorší z národů a jistě se zmocní jejich domů a způsobím, že přestane pýcha silných, a jejich svatyně musí být zneuctěny.“ — Ez. 7:24.

„Nejhorší z národů“ bylo Babylóňané. Již pouhá zmínka o jejich jménu vyvolávala v národech strach. Babylón zaujímal v té době postavení třetí světové velmoci biblických dějin. Babylón byl neporazitelný a ani egyptská velmoc jej nemohla držet v šachu. Když Ezechiel mluvil k „vůdci“ tehdejšího Tyru, nazval Babylóňany ,tyrany národů‘. (Ez. 28:1, 2, 7) Babylón znamenal pro Jeruzalém těžké ohrožení. Silnější, než jakým kdy mohl být nějaký jiný národ.

Bylo obtížné dobýt město Jeruzalém, ale pod vedením Nabuchodonozorovým pronikli Babylóňané jeho zdmi po obklíčení, které trvalo asi osmnáct měsíců. (2. Král. 25:1–4) Potom se ‚zmocnili jejich domů‘ a spálili ohněm všechny domy významných mužů. Zneuctili jejich ‚svatyně‘, neboť rozbořili Jehovův chrám a spálili jej. — 2. Král. 25:9, 13–17; 2. Par. 36:17–19.

Musela přestat ‚pýcha silných‘, když král Sedechiáš, pomazaný z Davidova rodu, byl zajat, oslepen a odveden do Babylóna a když byli pobiti předáci jejich kněžstva, včetně velekněze Saraiáše a druhého kněze, Sofoniáše. Nabuchodonozor také usmrtil nejvyšší městské úředníky. — 2. Král. 25:18–21.

ANI MÍR, ANI POMOC OD BOHA

Pro ty, kteří byli v odsouzeném městě, to byla skutečně hrozná, ale zasloužená odplata. Jehova předem popsal Ezechielovi, co se skutečně stane:

„Přijde úzkost a budou jistě hledat pokoj, ale žádný nebude. Přijde nepříjemnost za nepříjemností a objeví se zpráva za zprávou a lid bude skutečně hledat vidění od proroka a sám zákon zanikne u kněze a rada u staršího muže. Ano i král upadne do truchlení; i náčelník se obleče ve zpustošení, a dokonce i ruce lidu země budou znepokojeny.“ — Ez. 7:25–27a.

Zavládl zmatek, neboť mimo město byl válečný meč a uvnitř města byl naprostý nedostatek potravy a mor. Byla to „nepříjemnost za nepříjemností“ a každá zpráva působila ještě větší strach a zoufalství. Ano, hledali pokoj, ale žádný nebyl, neboť jej hledali převráceným způsobem. Chtěli pokoj, aby mohli dále existovat, a přitom šli po téže cestě neposlušnosti, po které šli již před obklíčením. Prostřednictvím proroka Jeremiáše jim dal Jehova pokyn, aby se bezpodmínečně vzdali Babylóňanům. Kdyby to byli učinili, byl by se Jehova postaral o to, aby zůstali naživu. Nevěřili však ve svého svrchovaného Boha.

Proto jim nebylo nic platné chodit k proroku, aby ‚hledali vidění‘. Měli slovo Jeremiáše, pravého Božího proroka, a podle tohoto slova mělo město padnout. Bůh si nebude odporovat a neposkytne jim prostřednictvím jiného proroka poselství pokoje. Zákon, který byl vydán prostřednictvím kněze, jenž byl proti knězi Jeremiášovi, měl ‚zaniknout‘. Rada knížat a starších mužů neměla žádnou cenu. Skutečně, Sedechiáš použil strachu před svými knížaty jako omluvy pro to, že neposlechl pokynů, které dal Jehova prostřednictvím Jeremiáše. Tak ‚upadl do truchlení‘. (Jer. 38:14–24) Stejně tak mohl předák země jen roztrhnout svůj oděv, aby vyjádřil své zoufalství nad beznadějným stavem města, a tak se ‚obléci ve zpustošení‘.

Co měl učinit lid? Jeho vůdcové byli v takovém zármutku a zmatku, že lid nevěděl, co má dělat se svýma rukama, čím se má zabývat. Nesl však vinu spolu s králem a s kněžími a se staršími muži, neboť všichni šli po špatné, zkažené, modlářské službě, přestože je Jehova varoval. Proto Bůh řekl:

„Budu s nimi jednat podle jejich cesty a budu je soudit jejich soudy. A budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ez. 7:27b.

Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu. Plnil podmínky smlouvy a žehnal jim, pokud byli poslušní. On dodržuje své smlouvy, a proto s nimi také musel jednat „podle jejich cesty“, když porušili tuto smlouvu a učinili to svévolně a nápadně. Od soudu země nebylo možno očekávat spravedlnost. Bylo tam také mnoho případů vražd. Kvetlo úplatkářství. Nevinní museli trpět. Mohl svrchovaný Pán, Jehova, vzhledem ke všem těmto věcem jednat se Židy tak, jako by byl jiným Bohem, než byl Bůh, s nímž jejich otcové uzavřeli prostřednictvím Mojžíše slavnostní smlouvu?

Proto je Jehova soudil „jejich soudy“, to znamená soudy, které se na ně vztahovaly podle zákona jeho smlouvy. Bylo to jedině správné a spravedlivé a učinil to proto, že to musel učinit, aby byl věrný sám sobě. Neponechal je v nejistotě o tom, kdo je. Museli poznat, že je to týž Jehova, s nímž vstoupili do smlouvy jejich předkové, a že se nezměnil. Museli poznat, že on je Jehova, věčný Bůh spravedlnosti, pravdy a práva.

PODOBNÁ TÍSEŇ PŘICHÁZÍ NA KŘESŤANSTVO

Rozhlédněme se v křesťanstvu! Poznáváme podobnost s tehdejším Jeruzalémem? Není jeho území „plné ‚soudu potřísněného krví‘“? Není ve svých vlastních náboženských střediscích a hradbách „naplněno násilím“?

Stejně jako Jeruzalém bylo i křesťanstvo poučeno o správné cestě, po které mělo jít. Bylo varováno před následky špatného jednání neboli přestupků proti Bohu. Co tedy může očekávat?

Nepříjemnost za nepříjemností již přichází na církve křesťanstva s jejich klesající návštěvností kostela, se ztrátou kazatelů a důchodů. Jejich duchovní již neukazují lidem cestu na základě Božího zákona a nemají žádné realistické, hodnověrné „vidění“ o nějakých lepších poměrech.

Tyto nepříjemnosti však jen předcházejí ‚velké soužení“, které má brzy přijít na křesťanstvo. „Nejhorší z národů“, nejhorší, pokud se týče křesťanstva, totiž radikální, bezbožné, politické a světské živly, nebudou pak projevovat úctu před jejich svatými věcmi. Zákon jejich kněžstva a duchovenstva bude v pohrdání. Bude to čas velkého truchlení pro jejich světsky moudré starší a pro jejich církevní vůdce. ‚Ruce‘ těch, kteří stále ještě lpí na institucích křesťanstva, budou ‚znepokojeny‘, protože nebudou vědět, co mají dělat, aby zachránily náboženský systém.

Lidé, kteří čtou Bibli a věří v ni, by neměli být překvapeni, když slyší, že tyto věci přijdou na církve křesťanstva. Všechny Boží soudy byly zapsány. Je zcela jasné, že bude soudit smilníky a cizoložníky (Žid. 13:4), osoby pohlavně zvrácené, modláře, lháře, vrahy a ty, kteří pěstují spiritismus (Zjev. 21:8; 22:15), pokrytce (Mat. 23:29–33) a všechny, kteří poskvrňují uctívání Boha, zvláště ty, kteří tak jednají pod záminkou, že mu slouží. — 1. Kor. 3:17.

Podle toho pozná křesťanstvo i všichni přihlížející, že Jehova Bůh je svrchovaný Pán, který v žádném případě „nevyjme z trestu“ a dá odplatu těm, kteří mu vzdorují. — 2. Mojž. 34:7; 5. Mojž. 7:10.

Každý člověk, který dnes vidí, co říká Boží slovo o Jehovově spravedlivém jednání vůči pachatelům zla, měl by si položit otázku: Poznám, že je také „Bůh milosrdný a dobrotivý, pomalý k hněvu a hojný v milující dobrotivosti a pravdě“ vůči těm, kteří chtějí dělat to, co je správné? (2. Mojž. 34:6) Budu nakonec ‚hostem v jeho stanu‘, když budu pěstovat to, co je správné a čisté? Jehova nepřipustil, aby zemřel Jeremiáš, Ebedmelech a někteří jiní lidé, když ‚tyrani národů‘ dobyli Jeruzalém. Může ochránit ty, kteří dnes poznávají jeho spravedlivou cestu a jdou po ní, i když snad „nejhorší z národů“ získají převahu a zničí křesťanstvo.

Ano, období, jež začíná soudem křesťanstva, je „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“. Bůh však poskytne ochranu, takže ‚bude zachráněno tělo‘. A také potrestá „nejhorší z národů“, jako později potrestal Babylón za jeho nestoudnost, protože se vypínal proti němu. Tak budou zničeni všichni zlí, „takže jim neponechá ani kořen ani větev“. Kéž všichni lidé milující Boha hledají nyní pokoj s ním a žijí. — Mat. 24:21, 22; Mal. 4:1.