Bůh není „mrtev“

CO si myslíš, když slyšíš, že duchovní řekne: „Bůh je mrtev“? Někteří vedoucí teologové křesťanstva, kteří zastávají tento názor, říkají, že to neznamená, že Bůh nikdy neexistoval. Chtějí tím spíše říci, že „Bůh není přítomen v našich dějinách“. Tvrdí, že se Bůh nestará o světové záležitosti a nechá lidi jít jejich cestou, aniž jim v tom brání nebo pomáhá.

Vyznavači této filosofie proto věří, že je Bůh nebude volat k odpovědnosti, ať budou dělat cokoli. Myslí, že Bůh nevidí, co dělají, nebo i když to vidí, nezajímá ho to tolik, aby zasáhl.

Je možno stěží uvěřit, že duchovní těch národů, které se oficiálně nazývají „křesťanské“, zastupují takový názor. Mají Bibli, a proto mají přístup k historickým záznamům. Také mohou pozorovat přírodu. Jistě by mohli poznat, že Bůh, který měl tolik péče o stvoření a který nám dal Bibli, knihu pravdy, a vysoké zásady, musí být Bohem, jenž se zajímá o své stvoření. Kromě toho jsou v Bibli uvedeny stovky případů, které ukazují, jak jednal s lidmi. Obsahuje také mnoho zaslíbení a proroctví, která dokazují, jak se stará o dnes žijící lidi.

Aby se bohabojní lidé nepřipojili k bláhovým názorům těchto duchovních, dal nám Jehova prostřednictvím svého proroka Ezechiela zprávu, z níž vysvítá, že již tehdy byli lidé, kteří smýšleli podobně jako tito duchovní. Dozvídáme se též, jaké špatné následky to mělo — k jakým odporným věcem to vedlo.

EZECHIEL PŘIJÍMÁ DRUHÉ VIDĚNÍ OD JEHOVY

Ezechiel byl v Babylóně. Psal se rok 612 př. n. l. Od jeho prvního vidění, v němž spatřil Jehovův nebeský vůz na cestě do Jeruzaléma, uplynul rok. Ezechiel byl ve svém domě v Tel-Abibu a starší muži judští seděli před ním, aby se dozvěděli, jaké poselství pro ně má. Zatímco muži čekali, Ezechiel dostal další vidění:

„A začal jsem vidět, a hle, podoba jako vzhledu ohně; od toho, od vzhledu jeho boků, až dolů byl oheň, a od jeho boků až nahoru bylo něco, co vypadalo jako lesk, jako záře zlata se stříbrem. Potom vztáhl to, co znázorňovalo ruku, a vzal mne za chomáč vlasů mé hlavy a duch mne nesl mezi zemí a nebesy a uvedl mne v Božích viděních do Jeruzaléma, k vchodu vnitřní brány, která je obrácena na sever, kde je příbytek symbolu žárlivosti, který podněcuje k žárlivosti. A hle, byla tam sláva Boha Izraele, podobná tomu, co jsem viděl v údolní rovině.“ — Ezech. 8:2–4.

Bylo těžké pro Ezechiela, aby popsal vzhled, který Jehova na sebe vzal ve vidění, protože se nepodobal člověku, ale byl bázeň vzbuzující a slavný. Ezechiel byl vyzdvižen za vlasy a odnesen duchem inspirace, aby viděl ve vidění, co se odehrává v Jeruzalémě, který byl vzdálen sta kilometrů na západ.

Ezechiel byl postaven u brány vnitřního chrámového dvora, která vedla k severu. (Chrám měl průčelí na východ.) Tato brána vedla k obětnímu oltáři. A zde uviděl něco strašného: neživý, nehybný „symbol žárlivosti“. Byl to druh modly. Mohla to být „ašera“ neboli posvátný kůl, který znázorňoval manželku kananejského boha Bála, nemravnou bohyni plodnosti.

„SYMBOL ŽÁRLIVOSTI“

Pak začal Jehova mluvit ze svého vozu, který se nyní již hrozivě přiblížil k Jeruzalému, aby vykonal rozsudek nad městem. Ezechiel nám říká:

„A dále mi řekl: ‚Synu člověka, pozvedni, prosím, oči směrem k severu.‘ Zvedl jsem tedy oči směrem k severu a hle, na sever od brány oltáře na vstupní cestě byl tento symbol žárlivosti. A pokračoval a řekl mi: ‚Synu člověka, vidíš, jak velice odporné věci dělají, věci, které tu činí izraelský dům, [abych se] daleko vzdálil od své svatyně? A ještě znovu uvidíš velice odporné věci.‘“ — Ezech. 8:5, 6.

Duchovní vůdcové v Jeruzalémě překročili obě první z deseti přikázání a tím spáchali něco ‚odporného‘. Chrám byl místem, kde byl Jehova přítomen u Izraele, který byl jako národ oddán jeho uctívání. Byl však tento chrám ještě pro něj vhodným sídlem, když byl poskvrněn odporným uctíváním ‚symbolu žárlivosti‘, kterým Židé dráždili Jehovu k žárlivosti? Jistě ne! Jehova nebyl povinen tam zůstat. Naopak, musel chrámu odejmout svou duchovní přítomnost, nebo jak řekl, ‚vzdálit se od své svatyně‘.

Nejednalo podobně křesťanstvo, k němuž patří duchovenstvo, jež říká: „Bůh je mrtev“? Všimněme si, co se stalo v prosinci 1971 v episkopálním kostele svatého Klementa v New Yorku. Časopis Time z 3. ledna 1972 o tom podává zprávu:

„Nahoře ve svatyni pokračovala show. Na jedné straně se tři nazí mladí lidé vesele postříkávali v dětském bazénku z umělé hmoty. Na opačné straně předváděl herec Kevin O’Connor (Tom Paine) scénu s koupací vanou z divadelní hry CHICAGO od Sama Shepardse, scénu zoufalství a znovuzrození. A u dřezu se bavily dvě hospodyně o tom, který je nejlepší prací prostředek.“

Jaký je to posměch! Jaké ponižování čistého, ryzího Kristova učení! Tak daleko to dojde, když se uráží Boží slovo, Bible, a používáním obrazů, symbolů a nauk se odvracejí členové církve od výlučného uctívání Boha, kterému zdánlivě slouží.

JEHOVA ŽIJE A VIDÍ, CO SE DĚLÁ

Když Jehova vzal ve vidění Ezechiela s sebou na prohlídku, řekl mu: „Ještě znovu uvidíš odporné věci.“

I u křesťanstva poskytuje takový pohled pouze zlomek odporných věcí, které se odehrávají v kostelech. V Ezechielově vidění činili tyto věci ustanovení starší lidu. Jako se dnes duchovenstvo projevuje svými skutky i slovy „Bůh je mrtev“, tak smýšleli i tehdejší vůdcové: „Jehova nás nevidí. Jehova opustil zemi.“ — Ezech. 8:12.

Asi si mysleli, že Jehova zdánlivě „opustil zemi“, když Jeruzalém a království Juda byly v poslední době tak utiskovány Babylónem. Ve skutečnosti však říkali totéž, co dnes prohlašují mnozí duchovní.

Judští mužové viděli, že Bůh se nemísí do jejich záležitostí. Znamenalo to, že neví, co dělají? Ne. Věděl to zcela dobře. I když nedělal to, co podle jejich názoru měl dělat — totiž něco k záchraně Jeruzaléma —, neznamenalo to, že nemá zájem. Naopak, měl zájem, a sice o vykonání svého rozsudku, podle něhož měli být zničeni za své odporné jednání!

Jehova tehdy ještě projevoval trpělivost. Avšak o pět let později řídil věci tak, že Nabuchodonozor, babylónský král, napadl Jeruzalém. (Ez. 21:18–23) Jestliže si přečteš v Bibli knihu Pláč Jeremiášův, zvláště kapitoly dvě a čtyři, dozvíš se, že neštěstí, které přišlo na Jeruzalém, je připisováno Jehovovi, který potrestal toto město za ohavnosti, jež tam byly páchány. Jistě neříkali tehdy ani Židé, kteří přežili obležení, ani ti, kteří byli v Babylóně: „Jehova nás nevidí. Jehova opustil zemi.“

Tato dějinná zpráva nám ukazuje, že křesťanstvo je ve velikém nebezpečí. Bůh žije a má velký zájem o své jméno a o pravé uctívání. Zajímá se i o všechny lidi, kteří ‚věří, že existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají‘. — Žid. 11:6.

Jsi zděšen odpornými věcmi, které provádějí duchovní a mnozí příslušníci církví? Pak přeruš veškeré spojení s takovými lidmi a dokaž, že jsi oddán výhradně Jehovovi. Můžeš být přesvědčen, že ví o všech lidech, kteří mu důvěřují jako živému Bohu, a že je jistě odmění.