Nikdy nejsi sám

„Bůh je pro nás útočiště a síla, pomoc, kterou lze snadno najít v tísni. Proto se nebudeme bát.“ — Žalm 46:1, 2.

1, 2. Co řekl jeden reportér misionáři, který byl sedm let v samovazbě, a co pomohlo misionáři, podle jeho vlastních slov, aby zůstal pevný?

V ROCE 1965 byl v jedné zemi ve východní Asii po sedmi letech samovazby propuštěn z vězení jeden misionář. Když přišel do Hongkongu, navštívili jej tiskoví reportéři. Jeden z nich mu řekl: „Já bych nikdy nevydržel takovou samotu. Kdybych musel být sedm let sám, lezl bych po zdech.“

² Jak by ses choval ty, — jako onen reportér nebo jako misionář? Odkud měl onen misionář svou sílu? Později vysvětlil, jak bylo možné, že mohl vydržet tak dlouhou samovazbu. Řekl: „My [křesťanští svědkové Jehovovi] máme něco, o čem můžeme přemýšlet. Přijímali jsme duchovní potravu, ze které můžeme trávit, a to nám pomáhá, abychom zůstali silní ve víře. To samozřejmě předpokládá, abychom studovali. Bez studia nemůžeme být vnitřně silní. Nejlepší tedy je, abyste stále studovali Bibli a vzdělávali se. A když pak přijdou těžkosti, přijdou-li na vás, budete moci ‚pevně stát‘.“

3. Co ukazuje zkušenost tohoto misionáře a proč?

³ Tato zkušenost ukazuje, že praví křesťané nejsou nikdy sami! Lidé bez víry tomu prostě nemohou rozumět, ale je to pravda: Bohu oddaní křesťané nejsou nikdy sami, protože jejich poznání duchovních věcí je pro ně jako silný, vždy přítomný druh, s nímž mohou rozmlouvat. Nadto je jejich pomocníkem Jehova Bůh, Všemohoucí, který je při nich všude a v každé situaci. Ze slov v Žalmu 121:1–3 poznáváme, že ti, kteří mají víru jako žalmista, nejsou nikdy sami: „Pozdvihnu oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Má pomoc je od Jehovy, učinitele nebe a země. Rozhodně nedovolí, aby se potácela tvá noha. Ten, který tě chrání, rozhodně není ospalý.“

PŘI ZTRÁTĚ ODVAHY A SKLÍČENOSTI

4. Co můžeme dělat, cítíme-li sklíčenost nebo beznaděj, a proto také osamění? Jakého postoje se však musíme vyvarovat?

⁴ Někdy však člověk může cítit osamělost, ačkoli není ve vězení. Snad na něj dolehne tíseň, sklíčenost nebo úplná beznaděj. Ať již je příčina sklíčenosti jakákoli, měli bychom si vzpomenout na to, že můžeme vložit své břemeno starosti nebo zklamání na Jehovu, jak to řekl žalmista: „Uvrhni své břemeno na Jehovu a on sám tě bude podporovat. Nikdy nedovolí, aby spravedlivý kolísal.“ (Žalm 55:22) Můžeme si být jisti, že Jehova Bůh nepřipustí, aby jeho služebníci kolísali nebo aby upadli do zkázy. Povšimni si však výstrahy: Nemysli si, že jsi nezávislý. Opři se o Jehovu Boha; zcela se na něj spolehni. Pak tě podpoří a uchrání tě před pádem. — Přísl. 3:5–7.

5. a) Jak můžeme ukázat, že se spoléháme na Jehovu? b) Co měl Ježíš zvláště na mysli, když mluvil o tom, zda bude nalezena „víra“ na zemi, až přijde Syn člověka?

⁵ Jeden způsob, jak můžeme dokázat svou důvěru v Boha a jak na něj můžeme vložit svá břemena, je modlitba. Nezanedbávej žádnou příležitost k modlitbě. (Efez. 6:18) Vytrvalost v modlitbě předpokládá víru. Ano, Pán Ježíš jednou položil ve spojení s modlitbou otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“ (Luk. 18:8) Ježíš tehdy poučoval své učedníky o nutnosti modlitby, o tom, že je nutné ‚k němu hlasitě volat dnem i nocí v modlitbě‘, jak je to patrné z veršů prvního a sedmého. Jeho otázka o „víře“ se tedy zvláště vztahuje na víru v účinnost modlitby k Bohu. Kdo dnes má takovou víru? Máš ji ty? Šťastni jsou ti, kteří ji mají. Nikdy nejsou sami.

6, 7. Kdy je zvláště důležitá modlitba a proč se můžeme spoléhat na to, že Bůh může podpořit věrné křesťany, kteří k němu přicházejí s modlitbou?

⁶ Modlitba je obzvláště důležitá, dolehne-li na nás stísněnost či malomyslnost nebo cítíme-li se zcela zbaveni odvahy. (1. Sam. 1:5–18) Slož své starosti na Jehovu Boha. On tě jistě podpoří. (Fil. 4:6) Jehova Bůh přece podporoval velký zástup Izraelitů v pustině celých čtyřicet let. Snesl se jako orel a rozprostřel svá křídla, aby je podporoval! (5. Mojž. 32:11, 12) Bůh se o ně zázračně staral, takže se jim ani neopotřebovaly obuv a šaty. — 5. Mojž. 29:5.

⁷ Jestliže Jehova Bůh může podporovat nejen velký zástup lidí, ale ve skutečnosti celý vesmír, nemůže potom podpořit jednoho ze svých služebníků, kteří se snad cítí osamělí? Jistěže může! Musíme se však ve víře modlit k Jehovovi o tuto podporující sílu, kterou nám nemohou poskytnout ani naši křesťanští bratři. — Fil. 4:13.

V PŘECHODNÉM ODLOUČENÍ OD OSTATNÍCH

8, 9. a) Které biblické příklady ukazují, jakou cenu má samota? b) Jaký užitek tedy můžeme mít z přechodných období, kdy jsme sami?

⁸ Pociťuješ osamělost, jsi-li přechodně odloučen od ostatních? Někteří lidé nemohou být ani chvíli sami, aby si ihned nepustili rádio nebo televizi. Ve skutečnosti je však přechodné období, kdy jsme sami, užitečné; ano, člověk má dokonce určitou potřebu být sám. I Ježíš hledal samotu, aby unikl zástupům lidí. Modlil se na horách a v zahradách. (Luk. 4:1, 42; 6:12; 22:39–41) V Bibli máme i jiné příklady bohabojných mužů, kteří občas hledali samotu. Jehova mluvil k Mojžíšovi v osamělém zákoutí hory Oreb a potom jej použil, aby vedl Izrael. Žalmista David vytvořil některé ze svých nejkrásnějších žalmů o samotě. Jan Křtitel se uchýlil do neobydlené pustiny blízko řeky Jordánu. Tito lidé znali potřebu samoty a využili jí dobře a k Boží slávě.

⁹ Dnešní život je velmi rušný. Rychle ubíhá a člověk potřebuje čas, aby mohl zvážit hodnotu svých zážitků. Jsme-li nějaký čas o samotě, můžeme je tak říkajíc podchytit. Můžeme přemýšlet a uvažovat o biblických pravdách, což je již samo o sobě potěšením. Získáváme také příležitost děkovat Jehovovi za jeho požehnání a prosit jej o vedení a o svatého ducha.

10. Proč Bůh připustil, podle svých slov, aby Izraelité putovali čtyřicet let v pustině, a co z toho poznáváme?

¹⁰ Pamatuješ si, proč Bůh připustil, aby Izraelité putovali pustinou čtyřicet let? „Aby tě. . . vyzkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci,“ řekl Bůh. (5. Mojž. 8:2, 3; srovnej 2. Par. 32:31.) Způsob, jak využíváme svého času, když jsme sami, může být také zkouškou toho, co je skutečně v našem srdci. Tělesné zájmy musíme postavit na druhé místo za potřeby duchovní a musíme se živit z Božího slova při každé příležitosti.

11, 12. Co máme rozumět pod pojmem cílevědomé uvažování a jaký příklad nám v tom ohledu dal Ježíš?

¹¹ Máme-li tedy období, kdy jsme sami, můžeme se snažit využít času co nejmoudřeji. Můžeme věnovat čas přemýšlení. Přemýšlením ovšem není míněno lenivé snění, bezcílné těkání myšlenek, ale myšlení zaměřené na určitý námět. Uvažování by mělo být účelné a mělo by nám umožnit promyslet si věci a dospět k určitému závěru. Proto potřebujeme při úvaze vedení, a nejlepším vodítkem ze všeho je Svatá Bible. Při čtení Bible bychom se měli čas od času zastavovat a přemýšlet o tom, co jsme přečetli. Pak se nestane, že by naše myšlenky byly neuspořádané a neurčité.

¹² Křesťané mohou napodobovat Ježíše Krista, který uvažoval o Božím slově, když byl v pustině. Uvažoval o něm hluboce a ničím se nerozptyloval. Tyto úvahy jej dobře vyzbrojily, takže mohl později odrazit ďáblovy útoky. — Mat. 4:1–11.

V DOBÁCH TÍSNĚ

13. Proč mohou být křesťané někdy odříznuti od spojení s jinými?

¹³ Někdy se může stát, že následkem pronásledování ztratí praví křesťané všechno spojení s ostatními. Měli by však stále myslet na to, že Jehova potěší svým duchem v takových dobách tísně všechny, kteří se na něj cele spoléhají. Je nezbytně nutné, abychom věděli, co máme dělat v dobách tísně, neboť Pán Ježíš řekl ve Zjevení svému apoštolu Janovi slova: „Hle, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni.“ A apoštol Pavel prohlásil: „Všichni, kteří chtějí žít s oddaností Bohu ve spojení s Kristem Ježíšem, budou také pronásledováni.“ — Zjev. 2:10; 2. Tim. 3:12; 2. Kor. 1:3, 8–10.

14. Jak se křesťan může posilovat, aby mohl snést izolaci?

¹⁴ Jak silná je tvá víra? Mohl bys pro zachování své ryzosti Bohu snést mnohahodinové výslechy a mnoho let samovazby, aniž bys klesl na mysli? Musíš se posilovat dříve, než se něco takového stane. Jak? Tím, že nyní moudře využiješ svůj čas. To znamená, že budeš studovat Boží slovo a přemýšlet o něm, aby nakonec hluboce zakořenilo v tvém srdci; musíš se také pravidelně scházet s Jehovovým lidem a používat ve službě království to, co se naučíš. Jestliže důvěřuješ v Jehovu nyní a využíváš jeho opatření, poskytne ti v kritických dobách sílu, která ti pomůže všechno snést.

15, 16. a) Co může křesťan dělat, ocitne-li se v samovazbě? b) Co dělal žalmista Azaf, když byl v tísni?

¹⁵ Co však může člověk dělat, ocitne-li se v samovazbě? Může si v duchu probírat Svaté Písmo a přemýšlet o Božím jednání a o jeho skutcích. Může přemýšlet o příkladech vytrvalosti a věrnosti, o nichž se mluví v Bibli. Je zde například Josef, který byl celá léta ve vězení, ale ve skutečnosti nebyl sám, protože Bůh byl s ním. (1. Mojž. 39:20–23) Je zde Samson, který jako by byl ve vězení zcela sám, ale Jehova jej neopustil. Jsou zde také apoštolové, kteří se často dostávali do vězení, ale pevně lpěli na své ryzosti. (Skut. 5:17–21; 12:3–17; 16:19–34; 2. Kor. 6:3–5) Křesťan, který je v samovazbě, může dělat to, co dělal žalmista Azaf, když byl ve velké tísni. Tento „vizionář“, který ‚prorokoval s harfou‘, napsal v Žalmu 77:2 slova: „Ve dnu své tísně jsem hledal samotného Jehovu . . . budu jistě přemýšlet o vší tvé činnosti a budu mít zájem o tvé jednání.“ (1. Par. 25:1; 2. Par. 29:30) Tak jednal i jeden zónový dozorce Společnosti Strážná věž, který byl zatčen a byl potupován a bylo s ním špatně nakládáno, protože lpěl na své ryzosti. Když později líčil svůj zážitek, řekl: „Mnoho jsme se modlili; v takové situaci člověk mnoho přemýšlí.“

¹⁶ Také žalmista Azaf mnoho přemýšlel, když byl v obtížné situaci. Vypadalo to, jako by jej Bůh opustil a jeho postavení se zdálo bezvýhledné. Co udělal, aby se posílil a zůstal věrný Jehovovi Bohu? Jak již bylo ukázáno, řekl: „Budu jistě přemýšlet o vší tvé činnosti a budu mít zájem o tvé jednání.“ Zajímal se o minulou činnost Boží a o způsob, jak Jehova v minulosti jednal a osvobozoval svůj lid. Azaf věděl, že Bůh se nemění, jak je psáno: „Neboť já jsem Jehova; nezměnil jsem se. A vy jste synové Jákobovi; nepřišel na vás váš konec.“ (Mal. 3:6) Jehova tedy jistě nedovolí, aby jeho lid — pokud mu zůstane věrný — byl zničen nebo aby zahynul.

17, 18. Co může křesťan dělat, aby se připravoval na těžké situace?

¹⁷ Proto máme vážný důvod, abychom se dobře seznámili s tím, co Bůh činil v minulosti a co činí v dnešní době pro své služebníky. Nyní bychom měli naplňovat srdce a mysl těmito poznatky. Pomůže nám při tom Boží slovo a různé publikace Společnosti Strážná věž. Ocitneme-li se někdy v obtížné situaci, jako kdysi Azaf, můžeme pak přemýšlet správným způsobem, abychom mohli zůstat pevní. Budeme moci přemýšlet o věcech, které jsou dobré, ušlechtilé, hodné chvály a milování. — Fil. 4:8.

¹⁸ Žalmista nám tedy dal příklad hodný napodobení: Přemýšlel o Jehovových činech a o jeho jednání. To může být užitečné i pro nás v těžkých dobách.

PŘÍKLADY Z DNEŠNÍ DOBY

19, 20. Co dělal jeden Jehovův služebník v dnešní době, aby mohl snést pět let samovazby?

¹⁹ Vizionář Azaf nebyl nikdy sám, protože přemýšlel o Bohu a důvěřoval v něj; stejně ani dnes nejsou praví Boží služebníci nikdy sami. Vzpomeňme si například na jednoho misionáře, který byl pět let v samovazbě v jedné zemi ve východní Asii. Tento křesťanský svědek Jehovův popsal, co dělal, aby zůstal duchovně živý:

²⁰ „Hned od začátku jsem poznal, že budu muset něco dělat, abych si mohl zachovat silnou víru. Sotva jsem byl v den svého zatčení uzavřen ve své cele, poklekl jsem a začal jsem se nahlas modlit. . . Abych si zachoval ocenění pro duchovní věci, zařídil jsem si program ‚kazatelské‘ činnosti. Komu však může člověk kázat v samovazbě? Rozhodl jsem se, že si vypracuji vhodná biblická kázání z toho, co si mohu vzpomenout, a že potom budu kázat osobám, které si budu představovat. Představil jsem si, že jsem vyšel do služby, zaklepal na dveře a vydal svědectví obyvateli bytu. Každé ráno jsem v duchu mluvil u několika dveří. . . To všechno jsem si říkal nahlas, aby tyto myšlenky zvukem silněji působily na mou mysl. Hlídači si jistě mysleli, že jsem ztratil rozum. Ve skutečnosti jsem tím však mohl posilovat svou víru a zachovat si zdravou mysl.“

21, 22. a) Jak tento misionář vysvětlil, že se nikdy necítil osamělý? b) Jak jiný misionář využil dobře času, když byl samovazbě?

²¹ Tento misionář nebyl sám, ačkoli byl v samovazbě, a stejně se daří všem Jehovovým služebníkům, bez ohledu na to, kde snad jsou. Tento misionář pokračoval slovy: „Snad jsem byl odříznut od svých bližních, ale nikdo mne nemohl odříznout od Boha. . . Jakou duchovní sílu a útěchu mi poskytovala modlitba!. . . Žádné zbraně, zdi ani vězeňské mříže nemohou zabránit, aby Boží duch nepůsobil na jeho lid! Pokud jsme pilně studovali Boží slovo a nechali jsme je hluboko vniknout do svého srdce, nemusíme se ničeho obávat. Ze své vlastní síly nemůžeme obstát. Bůh však je schopen svou všemohoucí silou pomoci i tomu nejslabšímu z nás, aby vítězně vyšel z pronásledování!“

²² Jiný misionář, který byl ve vězení za podobných okolností, řekl: „Měl jsem k dispozici velmi mnoho času . . . Postupně mi přicházely na mysl nové a nové biblické texty a všechny jsem si je zapisoval. . . Když jsem si zapsal dostatek biblických textů, vyhledal jsem si každý den jeden z nich jako denní text, napsal jsem jej a umístil jsem jej na takovém místě, abych na něj celý den viděl.“

23, 24. Co označil jeden Boží služebník v Německu jako důvod, že mohl zůstat pevný v nacistickém koncentračním táboře?

²³ Z celého světa mohou být uvedeny příklady, jež ukazují, že křesťané ani dnes nejsou nikdy sami. V Německu bylo během druhé světové války tisíce svědků Jehovových v Hitlerových koncentračních táborech, kde obvykle neměli žádnou Bibli. Jeden z těchto svědků po svém osvobození napsal: „Tehdy jsem byl vděčný, že jsem nezanedbával osobní studium Bible, neboť jsem tím získal víru, kterou jsem potřeboval, abych mohl vytrvat. Často jsem vzpomínal na vytrvalost, o které napsal biblický pisatel Jakub: ‚Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.‘ — Jak. 5:11.“

²⁴ „Ačkoli jiní vězňové směli mít Bibli, mně byla odňata. Vězeňští úředníci si mysleli, že bez Bible zeslábnu ve víře a že potom podepíši prohlášení, které mi bylo předloženo, abych se zřekl své víry. Neuvědomili si, že jsem si hluboce vštěpoval pravdu Božího slova již před svým zatčením, neboť jsem studoval Bibli sám i ve společnosti jiných. Nemohli z mé paměti vyhladit tyto pravdy, jež posilují víru.“

25–27. Jak se dařilo některým svědkům Jehovovým v jednom koncentračním táboře na Blízkém východě a co podnikali, aby se duchovně posilovali v takové situaci?

²⁵ Také svědkové Jehovovi na Blízkém východě, kteří se dostali do koncentračního tábora, byli posíleni mocí Božího slova a také oni pocítili, že nejsou sami. Jeden z nich, který byl před svým zatčením cestujícím zástupcem Společnosti Strážná věž, řekl: „Bez ohledu na to, jak k nám byli hrubí a jak nás tloukli, po několika vteřinách jsme již nic necítili, ačkoli jsme byli znovu biti. Pociťovali jsme, že Jehova Bůh byl stále s námi.“

²⁶ A co podnikali tito svědkové, aby přijímali posilující duchovní pokrm? Jeden z nich odpověděl: „Každé ráno jsme hovořili o vhodném biblickém textu, o němž jsme se domnívali, že bratry povzbudí. Také jsme si vždy vybrali dvě kapitoly z Bible, o kterých jsme mluvili. Potom jsme se snažili vzpomenout si, co ještě víme z těchto kapitol. Každý večer jsme se také scházeli, abychom si vyslechli biblický proslov. Z těchto každodenních rozprav a proslovů o biblických námětech jsme pociťovali velkou posilu.“

²⁷ Bylo by možné uvést ještě mnoho dalších příkladů z dnešní doby, které ukazují, že praví křesťané nejsou nikdy sami; Jehova je s námi, pokud v něj důvěřují a plně se na něj spoléhají.

MÍT BOHA STÁLE PŘED OČIMA

28–30. a) Co nám podle Žalmu 16:8 pomáhá, abychom důvěřovali v Jehovu? b) Jak si můžeme v tomto ohledu brát příklad z Davida a Ježíše?

²⁸ Máme-li jako žalmista neustále Jehovu po své pravici, pomůže nám to, abychom v něj důvěřovali. V Žalmu 16:8 čteme povzbuzující slova: „Jehovu jsem stále stavěl před sebe. Protože je po mé pravici, nic mne nezviklá.“

²⁹ Je dobré vzpomenout si, že apoštol Petr použil Žalmu 16 na Ježíše Krista: „Bůh jej vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, protože nebylo možné, aby jí byl stále pevně držen. Neboť David o něm říká: ‚Měl jsem Jehovu neustále před očima; protože je po mé pravici, abych nikdy nebyl otřesen.‘“ — Skut. 2:24, 25.

³⁰ Můžeme činit totéž, co činil David a Pán Ježíš Kristus! Můžeme mít Jehovu v duchu před sebou. Jako Ježíš, můžeme mít také my Jehovu stále před očima tím, že se neustále snažíme, abychom se mu líbili. Měli bychom být přesvědčeni; měli bychom znát svého Boha. Máme-li Jehovu stále po své pravici, může nás svou levicí chránit, neboť svojí pravicí bojuje za své služebníky. Ano, známe prorocký příslib, který byl dán v Žalmu 110:4–6 Pánu Ježíši Kristu, králi a knězi podle způsobu Melchisedechova: „Jehova sám po tvé pravici zajisté rozmetá krále v den svého hněvu. Vykoná soud mezi národy; způsobí, že bude plno mrtvých těl.“ Jestliže tedy jednáme podle příkladu Ježíše Krista a neustále před sebe stavíme Jehovu Boha a máme jej stále po pravici, nikdy nebudeme sami; nikdy nebudeme kolísat.

31. Co nám způsobí naše naděje, jež pochází od Boha, pokud se jí neochvějně držíme?

³¹ Naše naděje nám pomáhá, abychom zůstali v těsném spojení s Jehovou. Ano, apoštol Pavel přirovnává křesťanskou naději ke ‚kotvě pro duši‘. „Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou a pevnou, a ta vstupuje za oponu, kam k našemu dobrodiní vstoupil předchůdce, Ježíš.“ (Žid. 6:19, 20) Tato naděje podobná kotvě pochází od Boha, a proto v určitém smyslu vstupuje do nebe, kde jsou Ježíš Kristus a Jehova. Držíme-li se pevně této naděje a nikdy se jí nevzdáme, bude nás pevně poutat k Jehovovi Bohu a my nikdy nesejdeme z cesty. Proto nikdy nepřipusť, aby někdo porušil tvůj důvěrný vztah k Jehovovi nebo k jeho organizaci.

32, 33. a) Proč může být vzhledem k Žalmu 46:1, 2 řečeno, že Bůh je nám blíže než kterýkoli nepřítel? b) Proč může být na základě pravděpodobného historického pozadí tohoto žalmu řečeno, že Boží služebníci nejsou nikdy sami v dobách tísně? c) Jak činíme Boha svým útočištěm?

³² Jako věrný křesťan stále pamatuj na to, že nikdy nejsi sám. Jehova Bůh je nám blíže než kterýkoli nepřítel. Žalmista to vyjádřil v Žalmu 46:1, 2 slovy: „Bůh je pro nás útočiště a síla, pomoc, kterou lze snadno najít v tísni. Proto se nebudeme bát, i když země podstoupí změnu a hory se budou potácet do srdce širého moře.“

³³ Zdá se, že znění tohoto žalmu se hodí do nebezpečné doby ve dnech krále Ezechiáše, kdy byl Jeruzalém ohrožen asyrským králem. Ezechiáš si mohl myslet, že stojí sám, ale věděl, že Bůh je „pomoc, kterou lze snadno najít v tísni“. Proto se modlil k Jehovovi a město bylo osvobozeno ze své tísně. (Izaiáš 37:14–37) Proto když jsou praví křesťané v tísni, mohou si i oni vzpomínat na tento žalm. Abychom učinili Boha svým útočištěm, musíme k němu utíkat, a abychom tak jednali, musíme se držet jeho spravedlivých zásad. Jestliže v Jehovu důvěřujeme a věrně se držíme jeho organizace, činíme jej svou pevnou věží a útočištěm. — Přísl. 18:10.

34. K čemu bychom měli být rozhodnuti vzhledem k budoucnosti a k jakému podivuhodnému výsledku to povede?

³⁴ Ještě je před námi čas velké tísně: čas, kdy Gog z Magogu, satan ďábel, podnikne svůj předpověděný útok na nás, Jehovův lid. (Ez. 38:1, 2, 8–12) Nikdy však nejsme sami a Jehova nám pomůže, abychom vytrvali, ať již jsme kdekoli. Jsme rozhodnuti zůstat pevní, bez ohledu na to, co přinese budoucnost. V určené době Jehova Bůh energicky zakročí proti všem svým nepřátelům a my budeme na vítězné straně jeho království. Až to vše pomine a „velké soužení“ bude patřit minulosti, shledáme, že Jehova byl pro nás pomocí, kterou bylo snadné najít, že byl naší pevnou věží, naším bezpečným útočištěm a naší silou.