Co vše prozrazuje tvůj oděv

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

„ČLOVĚK vidí to, co se jeví očím, ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ (1. Sam. 16:7) Jestliže se Bůh dívá do našeho srdce, je pak důležitý náš zevnějšek?

Jistě; protože jako Jehova se dívá do srdce, „člověk vidí to, co se jeví očím“. Lidé se řídí tím, co prozrazuje náš zevnějšek.

I tvé šaty prozrazují, co je asi ve tvém srdci. Jak?

CO SE POZNÁ PODLE TVÉHO ODĚVU

Když jsi byl ještě malý, vybírali pro tebe šaty rodiče. (Srovnej 1. Samuelova 2:18, 19.) Asi tě také česali. Když jsi však vyrostl, směl jsi snad mluvit do volby svého oblečení a účesu. Čím samostatněji jsi mohl volit, tím lépe bylo možno posuzovat tvé nitro a tvou osobnost podle tvého oděvu. Co tedy prozrazuje tvůj oděv?

Ukazuje, že jsi pyšný a domýšlivý i přepjatě módní a chtěl bys ostatní zastínit? (Srovnej Izaiáše 3:16–23.) Anebo naopak? Oblékáš se nedbale a prozrazuješ tím, že ti je zcela jedno, jak vypadáš a jak tvůj vzhled působí na druhé?

Nebo se pozná podle tvého oblečení, že nejsi na žádnou stranu přepjatý, ale že jsi skromný, bereš ohledy na druhé, a přece máš dobrý vkus a dobrou rozlišovací schopnost, když jde o volbu šatů a jiných věcí, které souvisejí s tvým vzhledem? Ano, jak na tebe působí tvé srdce v tom ohledu?

Někteří mladí snad řeknou, že by byli nápadní nebo platili za „staromódní“, kdyby nedrželi krok s módou. Ale je možno i v tomto ohledu si zvolit zlatou střední cestu a nebýt ani „hyperkonzervativní“, ani „hypermoderní“. Uvažuj: Pro koho je nejužitečnější, když jsi přepjatě módní? Móda je vcelku určována nebo přinejmenším podporována obchodním světem. Obchodníci mají pouze jeden zájem: získat peníze. Přihráváš-li jim své peníze do rukou, nemáš z toho žádný skutečný nebo trvalý užitek.

Neměli bychom však být také ve svém vnějším zjevu nedbalí. Jistě, někteří lidé mají málo peněz. To, co si mohou dovolit, jim neposkytuje velký výběr. Ale i tehdy je možno se čistě a úhledně šatit a dokazovat tak, že si vážíme sami sebe a zachováváme určitou důstojnost. Ukazujeme, že nám není vše zcela lhostejné. Tímto postojem obyčejně získáme úctu svých bližních.

Dobré pravidlo, kterého se máme držet ve všem, co děláme, nacházíme v Bibli, v Římanům 15:2. Zní: „Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.“ Druzí se dívají na nás více, než se díváme na sebe my sami. Neměli bychom se tedy snažit, abychom se jim líbili svým vnějším zjevem? To předpokládá, že se oblékáme tak, aby si pro svůj vnější zjev nepřipadali méněcenní nebo nepřišli do rozpaků, ale aby viděli, že bereme ohled na jejich city.

MŮŽEŠ BÝT SVÝM VNĚJŠÍM ZJEVEM POSTAVEN NA ROVEŇ DRUHÝM

Tvé šaty však prozrazují ještě něco. Mohou tě spojovat s určitou skupinou nebo třídou lidí. Tak tomu bylo již před tisíciletími, když byla psána Bible.

Ve druhé Královské čteme na příklad o poslech, kteří se vrátili ke králi Ochoziášovi a podávali mu zprávu, že viděli muže, který jim svěřil určité poselství. Král se jich zeptal: „Jak vypadal muž, který vám mluvil tato slova?“ Když popsali králi mužovo roucho, řekl král ihned: „Byl to Eliáš Tesbitský.“ Jak to věděl? Protože Eliáš nosil typické prorocké roucho. — 2. Král. 1:2, 7‚ 8; srovnej 2. Král. 2:13, 14; Mat. 3:4.

Být poznán jako prorok bylo ctí. Avšak šaty by mohly spojovat člověka také s něčím nečestným. Za určitým účelem svlékla Judova snacha Tamar své vdovské šaty, vzala si šál a závoj a sedla si u cesty. Když přišel Juda, „ihned ji považoval za nevěstku, protože si zahalila obličej“. Její oděv jí propůjčoval vzhled prostitutky. — 1. Mojž. 38:13–15.

Také dnes můžeme být podle svých šatů spojováni s určitými lidmi, i když snad nejednáme nebo nesmýšlíme jako oni. Naši bližní si mohou myslet, že alespoň sympatizujeme se skupinou lidí, kteří jsou tak oblečeni. Můžeme jim to zazlívat?

Podle šatů poznáme nejen strážníka, hasiče nebo ošetřovatelku, ale též lidi, kteří nemají čestné zaměstnání. Dnes nenosí prostitutky šál nebo závoj, jak to bylo zvykem před třemi tisíci lety v Kanaánu. Ale jejich odhalující, dráždivý oděv ukazuje ještě zřetelněji, jaké řemeslo provádějí. Mezi muži se liší příslušníci radikálních skupin a také mnozí homosexuálové svým šatem.

Chtěli bychom být s nimi spojováni? Kdo je vinen, když se oblékáme jako oni a pak se dostaneme do těžkostí, když hledáme místo nebo bychom chtěli mít v křesťanském sboru určité přednosti?

CO BY MĚLO URČOVAT NÁŠ ÚČES

Na tvaru svého obličeje, velikosti uší a délce krku nemůžeme nic změnit. Ale vlasy můžeme zcela různě česat a upravovat. Účes může velmi přispívat k přitažlivému vnějšímu zjevu.

Kadeřnictví má velmi staré dějiny. Během staletí se čas od času v různých zemích měnila móda účesů. Mezi nimi se objevily nejpodivnější účesy jako výplody lidské marnivosti. V prvním století apoštolové Pavel a Petr považovali za nutné napomínat křesťanské ženy, aby nepřikládaly přemrštěně velkou cenu účesům. (1. Tim. 2:9; 1. Petra 3:3) Dnes však na sebe upoutávají pozornost mnozí mladí muži svými příliš dlouhými vlasy a kotletami.

Což nenosili v biblických dobách muži všeobecně delší vlasy, než je dnes zvykem ve většině zemí? Jistě. Avšak nesmíme zapomínat na něco. Nač? Vlasy mužů byly vždy přiměřeně kratší než vlasy žen. Proto mohl apoštol Pavel napsat sboru v Korintě: „Což vás neučí už sama příroda, že má-li muž dlouhé vlasy, je to pro něj k necti, ale má-li žena dlouhé vlasy, je to pro ni k slávě?“ (1. Kor. 11:14, 15) Jak nás to učí „příroda“?

Pavel tím nechtěl říci, že muž si nemůže nechat narůst vlasy jako žena, protože to je možné a dnes to mnozí dělají. Biblický učenec Albert Barnes komentuje slovo „příroda“, které zde Pavel použil: „Slovo zřejmě označuje smysl pro vhodnost, který mají všichni lidé . . . to, co vyžaduje přirozený smysl pro slušnost mezi lidmi . . . Slovo . . . se vztahuje na hluboký, vnitřní smysl pro to, co je správné a vhodné.“ (Poznámky k Prvnímu dopisu Korintským apoštola Pavla, angl.)

Proto tehdy považovali za „přirozené“ — za správné a vhodné —, aby si muži stříhali vlasy tak, že byly kratší než vlasy žen. Dnes bychom měli stejně uznávat, co je „přirozené“. Člověk by mohl mít nehty několik centimetrů dlouhé, ale je „přirozené“, že je stříhá, protože tak může něco vzít lépe do ruky a lépe pracovat. Člověk by mohl žít, i kdyby si jen jednou za rok myl ruce nebo se koupal, ale je „přirozené“ (též ohleduplné a zdravé) dělat to častěji. I zvířata to dělají.

Podle vysvětlení Bible to, co je možné, není ještě zdaleka přirozené. Pro muže nebo hocha je vždy „nepřirozené“ nosit vlasy takové, že vypadá jako žena nebo dívka. Je to charakteristické pro epochu (a pro země), kde nabývá převahy homosexualita. Bible ukazuje, že homosexualita je také „nepřirozená“, nevhodná a v Božích očích opovrženíhodná. — Řím. 1:26, 27.

Je tím příliš omezena naše svoboda? Ne, protože s účesem je to jako se šaty: Jsou nejrůznější možnosti, jak vkusně a hezky upravovat vlasy, aniž to vypadá nevhodně nebo nepřirozeně. Je vždy mnoho možností, aniž člověk musí přestoupit to, co je v Božích očích správné.

CO ŘÍCI O KOSMETICKÝCH PROSTŘEDCÍCH?

Jsou kosmetické prostředky stejně nepřirozené, a proto hodné odmítnutí? Podle Bible nejsou. Jako se člověk neobléká jen proto, aby se zakryl, ale také aby hezky vypadal, tak používaly též Hebrejky staré doby nejen parfém, aby šířily příjemnou vůni, ale používaly i kosmetické prostředky, především masti pro suchou pleť a k pěstování krásy.

Podle čeho se tedy mají řídit ženy, které by se chtěly líbit Bohu? Měly by poslouchat dobrou radu, aby dělaly vše „se skromností a zdravou myslí“ a dbaly, „ať vaše ozdoba není vnější, že byste zaplétaly své vlasy a oblékaly si zlaté ozdoby nebo nosily roucha, nýbrž ať je to ten skrytý člověk srdce, v nepomíjejícím oděvu tichého a mírného ducha, který je velmi cenný v Božích očích“. — 1. Tim. 2:9, 10; 1. Petra 3:3, 4.

Mladé dívky by přirozeně stále měly myslet na to, že kosmetické prostředky mohou často více škodit než prospívat. Mohou zničit dobrou pleť a ošklivou pleť učinit ještě horší. Kromě toho často zakryjí přirozenou svěžest mládí, která je mnohem krásnější, než umělá krása vytvořená kosmetikou.

Nemírným užíváním kosmetických prostředků jsou často nedostatky ještě více zdůrazněny. A ještě horší je, že je tím potlačována krása osobnosti, která je mnohem přitažlivější než krásný obličej a zůstává mnohem déle zachována. Nemírné používání kosmetiky může tvou osobnost v očích druhých lidí zkreslit a dokonce ji tak dalece ovlivnit, že během času odpovídá méněcennému obrazu, který stavíš na odiv. (Srovnej 2. Král. 9:30.)

ŘÍDIT SE DOBRÝMI SMĚRNICEMI

Boží slovo neobsahuje sice žádné výslovné pravidlo, ale zato výborné směrnice. Mladí lidé se mají snažit být vyrovnaní a Bible je jim v tom nápomocná.

Tví rodiče mají právo, aby pro tebe určili další směrnice. Kdyby dům, v němž bydlíš, byl natřen nejrůznějšími a zvláštními barvami, lidé by se ptali, je-li domácí pán (nebo jeho žena) ještě normální. Nebo kdyby vypadal neúpravně nebo na spadnutí, asi by jeho majitele příliš vysoko necenili. To se hodí ještě ve větší míře na tebe, protože ty zastupuješ své rodiče. Nosíš jejich jméno a stejně jako to, co děláš a mluvíš, vrhá světlo na tvé vychování, které ti dali, tak je tomu i s tvým vzhledem. Ale co je ještě důležitější: tvrdíš-li že jsi Boží služebník, zastupuješ také Boha. Odpovídá tvůj vnější vzhled tvému tvrzení?

Mysli na Ježíšova slova: „Znáte-li tyto věci, jste šťastni, činíte-li je.“ (Jan 13:17) Chápeš sám smysl toho, co říká Bible, nebo patříš k lidem, kteří vždy čekají, až jim někdo přesně řekne, co by měli dělat? Můžeš projevit pochopení a sílu charakteru, když používáš ve svém životě to, co říká Bible. Pak můžeš mít obšťastňující pocit, že se líbíš nejen Bohu a jeho Synu, ale také všem, kdo Boha a jeho Syna milují a slouží jim.