Spojení mezi křtem ve vodě a záchranou
1. a) Jak spojuje Petr (1. Petra 3:20, 21) skutečnost, že osm lidských duší bylo bezpečně převedeno vodou potopy, s křesťanským křtem? b) Jak dalece se křest liší od vody?
O VZTAHU mezi křtem ve vodě a záchranou mluví apoštol Petr ve třetí kapitole svého prvního dopisu. Nejprve říká, že Ježíš byl vzkříšen v duchu a že kázal duchům ve vězení, a pak pokračuje: „Boží trpělivost shovívala v Noemových dnech, zatímco byl stavěn koráb, v němž bylo málo lidí, totiž osm duší, bezpečně provedeno vodou. To, co tomu odpovídá, zachraňuje nyní též vás, totiž křest (ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí), skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ (1. Petra 3:20, 21) Záchranu nepůsobí voda. Křest není voda, v níž je vykonán. Křest znamená projít vodou, být v ní ponořen. Křest je jednání, není to voda.
2. a) Jak je v Židům 11:7 ukázáno, co zachránilo Noema v potopě? b) Jaké rozhodnutí musel učinit Noe, aby byl zachráněn, ačkoli chodil s Bohem již před potopou?
2 Noe nebyl zachráněn vodou potopy. Jak byl zachráněn, to nám říkají slova v Židům 11:7: „Vírou projevil Noe, když mu byla dána božská výstraha před věcmi, které ještě nebylo vidět, zbožnou bázeň a postavil koráb k ochraně své domácnosti. A touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ Již před potopou byl Noe „spravedlivý muž. Prokázal se jako bezúhonný mezi svými současníky. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojž. 6:9) Přišel však čas, kdy Noe musel učinit velké rozhodnutí. Bylo to v době, kdy Bůh varoval před událostmi, jež měly přijít v jeho generaci, a kdy mu přikázal, aby stavěl velkou archu. To vyžadovalo od Noema víru a poslušnost. Nyní vznikla otázka: Bude Noe činit Boží vůli? Rozhodl se, že vykoná tuto největší práci ve svém životě. Oddal se Bohu, aby konal jeho vůli. To vedlo k Noemově záchraně a také k záchraně členů jeho domácnosti. Byli zachráněni v arše. (Srovnej Židům 10:7–9.)
3. a) Symbolem čeho byla tedy archa, která zachránila život Noemovi a členům jeho rodiny? b) Jaké vnitřní vědomí získalo oněch osm duší pro svou poslušnost, jež vyplývala z jejich víry?
3 Proto byla archa symbolem skutečnosti, že se Noe oddal Bohu, aby konal jeho vůli, ano, aby konal tuto božskou vůli ve víře a v poslušnosti. Byla to archa, konkrétní, hmatatelný, praktický projev oddanosti k vykonávání Boží vůle, jež zachránila Noema a sedm ostatních lidských duší. Nezachránila je voda potopy; ta přinesla smrt všem, kteří nebyli v arše. V arše prošel Noe s členy své rodiny vodou a byli zachráněni. Noe se oddal Bohu, aby vykonal jeho vůli vzhledem k arše, a potom ji postavil; tím získal před Bohem dobré svědomí. Členové jeho domácnosti učinili s ním totéž. Jejich spravedlnost, kterou měli před stavbou archy, by je byla sama o sobě nezachránila v potopě. Dům, v němž bydlel Noe se svou domácností, byl zničen, když vešli do archy.
4. Jak ukazuje příklad Židů pod mojžíšskou smlouvou Zákona, proč bychom měli prosit Boha o dobré svědomí?
4 S těmi, kteří se stávají pokřtěnými učedníky Ježíšovými, se děje něco obdobného. Dobré svědomí vůči Bohu není něco, s čím bychom se narodili nebo co bychom si mohli vypracovat sami podle svých vlastních podmínek skutky samospravedlnosti. Židé se snažili získat dobré svědomí vůči Jehovovi Bohu tím, že se snažili o dokonalost vykonáváním skutků, které byly přikázány mojžíšskou smlouvou Zákona, jež byla uzavřena s jejich národem. To se jim však nepodařilo. Proto za ně musel izraelský velekněz přinášet v den smíření (10. tišri) oběť smíření, aby obnovil jejich dobré svědomí vůči Bohu. Dobré svědomí je tedy něco, o co musíme prosit Jehovu Boha.
5. a) Jak prosíme Boha o dobré svědomí a jak je získáváme? b) Čí vůli jsme konali až do té doby?
5 Proto Petr říká ve svém vysvětlení o tom, co patří ke křtu, slova: „Ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí.“ (1. Petra 3:21) Jak ale prosíme Boha o toto dobré svědomí? Činíme to stejně jako Noe, totiž tím, že se mu oddáme dříve, než projdeme vodou. Stejně jako Noe, oddáváme se Jehovovi Bohu, abychom činili jeho vůli, a od té doby nadále ji také potom činíme. A protože to má co dělat s tím, že přicházíme do spojení s Jehovovou novou smlouvou, jejímž prostředníkem je Ježíš Kristus, musíme jednat stejně jako Izraelité u hory Sinaj, než byli přijati do mojžíšské smlouvy Zákona. Oddali se Bohu slovy: „Jsme ochotni dělat všechno, co Jehova mluvil.“ (2. Mojž. 19:8; 24:7, 8) Až do té doby jsme konali „vůli národů“ a žili jsme „lidským žádostem“; nyní se však oddáváme, abychom žili ‚Boží vůli‘. (1. Petra 4:1–3, 19) Výsledkem je, že získáváme dobré svědomí, neboť když víme, že konáme Boží vůli, těšíme se z dobrého svědomí.
6. Čeho musí být použito v náš prospěch, abychom si mohli zachovat dobré svědomí, protože můžeme konat Boží vůli pouze nedokonalým způsobem?
6 Boží vůli můžeme ovšem konat pouze nedokonalým způsobem, a proto potřebujeme, aby Boží velekněz použil v náš prospěch smírčí krev Ježíše Krista, abychom byli očištěni od poskvrny hříchu a nedokonalosti. Proto je v Židům 9:14 vznesena otázka: „Oč více krev Krista, který se skrze věčného ducha obětoval bez poskvrny Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli konat svatou službu živému Bohu?“
7. a) Co ve skutečnosti představuje naše oddanost Bohu skrze Krista podle slov v 1. Petrově 3:21? b) Z čeho musíme stále těžit, abychom si zachovali dobré svědomí?
7 Proto je naše oddanost Bohu k činění jeho vůle ve skutečnosti ‚prosbou k Bohu o dobré svědomí‘. Dobré svědomí nevzniká z vlastních skutků samospravedlnosti, což jsou „mrtvé skutky“, ale vzniká tím, že konáme skutky, které předpisuje Bůh, Boží vůli. Oddáváme se mu, abychom to činili. Abychom si zachovali toto dobré svědomí od chvíle, kdy jsme je poprvé získali, musíme neustále čerpat užitek z prolité krve Ježíše Krista, výkupní oběti velkého protiobrazného dne smíření. To nám připomínají slova Židům 9:22: „Bez vylití krve není odpuštění.“ Skrze Krista nám bylo odpuštěno, a proto ‚již nemáme žádné vědomí hříchů‘. — Žid. 10:1, 2.
8. a) Co Bůh používá v náš prospěch, jestliže činíme pokání, obrátíme se oddáme se mu, a jaký to má pro nás účinek? b) Jako symbol čeho může být tedy označen náš křest ve vodě? c) Které biblické texty ukazují, zda nás zachraňuje pouhá voda křtu?
8 Naše oddanost Bohu je tedy „žádost k Bohu o dobré svědomí“. Proč? Protože sami od sebe ve svém nedokonalém hříšném stavu nejsme Bohu přijatelní. Jestliže tedy činíme pokání z hříchů a obrátíme se a oddáme se Bohu skrze Krista, používá na nás Jehova očišťující krev Kristovy výkupní oběti a tím nás osvobozuje od odsudku, který vyplývá z hříchů; dovoluje nám, abychom před ním měli dobré svědomí. Proto lze říci, že náš křest ve vodě, při němž poslušně procházíme vodou křtu, symbolizuje naši oddanost Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. Noe začal poslušně plnit Boží vůli a stavěl archu, a tím byl zachráněn i s členy své rodiny. Tím, že se my oddáváme Bohu, abychom konali jeho vůli, a potom podle toho věrně jednáme, budeme rovněž ‚nyní zachráněni‘. V této souvislosti vzýváme Jehovovo jméno, abychom došli záchrany. (Žid. 13:15) Věříme v Pána Ježíše, abychom byli zachráněni. (Skut. 4:12) Svými ústy činíme otevřené vyznání neboli veřejné prohlášení, že „Ježíš je Pán“, a ve svém srdci věříme, že „jej Bůh vzkřísil z mrtvých“, abychom byli zachráněni.
9. Jestliže někdo podnikne tyto pozitivní kroky, co nemůže později říci o své ‚žádosti k Bohu o dobré svědomí‘?
9 Proto člověk, který činí takový pozitivní krok, to znamená, že činí pokání, obrací se a oddává se Bohu, nemá důvod, aby později řekl, že jeho „žádost k Bohu o dobré svědomí“ zůstala nevyslyšena a že mu Bůh neposkytl dobré svědomí a že tedy jeho oddanost Bohu neplatí a není pro něj závazná.
10. a) Co tedy musíme podstoupit, jestliže chceme být zachráněni? b) Proč tento křest zachraňuje i nás nyní „skrze vzkříšení Ježíše Krista“?
10 Proto můžeme nyní rozumět, že musíme předstoupit, abychom se dali pokřtít ve vodě, jestliže chceme být zachráněni. Napodobujeme tím Ježíše Krista a posloucháme jeho příkaz. (Mat. 28:19, 20) Nemůže být jasnější prohlášení než to, které je vyjádřeno v 1. Petrově 3:21: „To, co tomu odpovídá, zachraňuje nyní též vás, totiž křest, . . . skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ Musíme věřit svým srdcem, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých. Vzkříšeného Ježíše Krista potřebujeme ke své záchraně, protože jedině vzkříšený Boží Syn může působit jako Boží velekněz a předložit v nebi Bohu hodnotu krve svého života, která byla vylita za nás k odpuštění hříchů a přináší dobré svědomí. Potřebujeme jej, aby Bůh vyslyšel naši prosbu a poskytl nám dobré svědomí. — 1. Petra 3:22.
NÁŠ MESIÁŠSKÝ VŮDCE
11. Co získají členové „velkého zástupu“ tím, že vyperou svá roucha v krvi Beránkově, a jaký mají dobrý důvod, aby vítali Božího Beránka?
11 Také „velký zástup“, který se nyní shromažďuje ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků, vypírá svá roucha a bělí je v krvi Beránka Ježíše Krista a tím získává dobré svědomí k Bohu. To je dobrý důvod, proč stojí před Božím trůnem s palmovými ratolestmi v rukou a hlasitě volají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (Zjev. 7:9–14) Tak vítají hlavního prostředníka Jehovova božského panství. Následují jej jako svého pastýře a vůdce.
12. Kdo na zemi musí následovat hlavního prostředníka božského panství a co to pro ně znamená?
12 Musejí jej následovat všichni, kteří se stávají Bohu oddanými, pokřtěnými učedníky tohoto hlavního prostředníka božského panství. Aby to učinili, musí ‚upřeně hledět na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele své víry‘. (Žid. 12:1, 2) Jestliže to činíme z lásky, znamená to pro nás věčnou záchranu k neustálé chvále velkého božského panovníka, Jehovy Boha.