Nyní je čas se rozhodnout, ve jménu kterého Boha chceme chodit
1. Měl být druhý chrám v Jeruzalémě chrámem, k němuž měli přicházet národy a lidé, aby navždy uctívali Jehovu? Odůvodni svou odpověď.
DRUHÝ chrám v Jeruzalémě, který byl vystaven ve dnech proroka Zachariáše, byl pouze předobrazem, a proto měl prorocký význam. Neměl být chrámem, který by trval navždy a ke kterému by měli přicházet všechny národy a všichni lidé, aby uctívali Jehovu. Proto byl tento pozemský chrám v roce 70 n. l. rozbořen, když bylo město podruhé zničeno, tentokrát vojsky Římské říše, šesté světové moci.
2. Kdo předpověděl toto zničení a kdy skončily od něho předpověděné časy?
2 Ježíš Kristus předpověděl toto zničení o třicet sedm let dříve, v roce 33 n. l., a také řekl, že Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud neuplynou „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:20–24) Tyto časy národů — bylo jich sedm — začaly v roce 607 př. n. l., když byly Jeruzalém a judská země poprvé zpustošeny Babylóňany. Od té doby již nikdy v Jeruzalémě neseděl na trůnu král z Davidova královského rodu a tak trvaly časy národů po druhém rozboření pozemského Jeruzaléma dalších 1 844 let. To znamená, že časy národů skončily v roce 1914 n. l.
3. Když v roce 1914 uběhly časy národů, jakou otázku bychom si mohli klást o stavbě třetího Jehovova chrámu v Jeruzalémě? Závisí rozšíření uctívání Jehovy od takového chrámu?
3 To neznamenalo, že s koncem časů národů v roce 1914 přišel čas ke stavění třetího chrámu pro Jehovovo uctívání v Jeruzalémě, i když na začátku časů národů v časném podzimu roku 607 př. n. l. Jehovův chrám ležel v troskách, opuštěný ctiteli a uprostřed země bez lidí a domácích zvířat. Nebylo třeba, aby byl vystavěn v Jeruzalémě doslovný, pozemský chrám pro Jehovovo uctívání, který by nahradil Skalní dóm, mohamedánskou mešitu, která tam stojí dodnes. Ani obnovení, ani rozšíření Jehovova uctívání v nové době nevyžadovalo zřízení takového chrámu, ke kterému by mohly proudit národy. Proč to nebylo nutné, brzy uvidíme.
4. Jak dalece sláblo Jehovovo uctívání v roce 1914 n. l. a jak i badatelé Bible tehdy neoceňovali Jehovovo jméno?
4 V roce 1914 n. l. uctívání Jehovy, pravého Boha, postupně na zemi sláblo i mezi těmi, kteří se nazývají křesťany, nemluvě ani o přirozených, obřezaných Židech. Během první světové války, která v tom roce vypukla, tomu bylo s Jehovovým uctíváním ještě hůře. Mezinárodní badatelé Bible, kteří zavrhli nauku o trojjedinosti jako nebiblickou, neměli ještě správné ocenění, protože používali všeobecně uznávané překlady Bible, které obsahovaly jméno Jehova jen zřídka, nebo vůbec ne. Přesto uveřejnili v časopise Strážná věž vhodné články, nazvané „Jehova je stále u svého lidu“ (1. 10. 1914, angl.), „Jehova, náš Bůh, je jediný Bůh“ (15. 8. 1915, angl.), „Jehova kárá svět“ a „Jehovův skutek — jeho podivuhodný skutek“ (1. 1. 1916, angl.) a „Jehova přesný časoměřič“ (15. 3. 1919, angl.) Badatelé Bible však tehdy ještě nepoznali, že pro Jehovu přišel čas, aby si udělal jméno. — Iz. 63:14.
5. Jak se projevovali mnozí údajní křesťané během první světové války a proč nám to připomíná slova u Micheáše 3:9, 10?
5 Co však říci o mnohem větším množství těch, kteří vyznávali, že jsou křesťany, totiž o celosvětové náboženské organizaci nazývané křesťanstvo? Atentát, spáchaný na jejich území, rozpoutal první světovou válku, která vypukla 28. července 1914. Na konci časů národů, okolo 4. října 1914, bojovalo již společně s Japonskem osm národů a říší křesťanstva. A na konci této války, 11. listopadu 1918, bojovaly dvacet čtyři národy z křesťanstva a čtyři nekřesťanské země. Na rozdíl od Mezinárodní společnosti badatelů Bible byli do války zapleteni i židé a mohamedáni. Členové církví, kteří vedli toto celosvětové krveprolévání, připomínají nám představené a velitele Judy a Jeruzaléma, o nichž řekl prorok Micheáš, že ‚stavějí Sión skutky krveprolévání a Jeruzalém nespravedlností‘. — Mich. 3:9, 10.
6. Jak odpovídali představení a náboženští vůdcové křesťanstva Micheášovu popisu a jaký byl nápadný příklad toho, jak křesťanstvo ‚pokřivilo všechno přímé‘?
6 Soudili během těchto čtyř let a tří a půl měsíců mezikontinentální války soudcové v křesťanstvu za úplatky, dělali kněží z náboženství obchod tím, že žádali mzdu za své služby, hlásali náboženští proroci své nebiblické předpovědi za peníze, aby se líbili lidem? Ano, právě jako to dělali uprostřed Jehovova vyvoleného lidu podobní lidé v Micheášových dnech. ‚Měli odpor k právu a pokřivili všechno, co je přímé.‘ Nápadným příkladem je jednání křesťanstva k Mezinárodním badatelům Bible, kteří se nechtěli míchat do politiky a zdráhali se mít účast na neteokratické válce, při níž šlo o politické a hospodářské zájmy. Tito svědomití badatelé Bible byli pronásledováni, byly vydávány zákony, jimiž byla jejich činnost omezována, a mnozí byli uvězněni. Na jaře 1918 byli dokonce prezident Mezinárodního sdružení badatelů Bible a sedm úředníků Společnosti Strážná věž uvězněni ve federální trestnici v Atlantě v Georgii; odvolání i kauce byly zamítnuty.
7, 8. a) Kým bylo strženo Jehovovo uctívání? b) Jak bylo podle slov u Micheáše 3:12 zpustošeno „území“ Jehovových ctitelů, jejich duchovní stav?
7 Tím bylo také strženo Jehovovo uctívání. Kým? Novodobým Velikým Babylónem, světovou říší falešného náboženství, která byla ovládána křesťanstvem, jeho nejpočetnější a nejvlivnější částí. Ano, především křesťanstvo, které má úplnou Bibli (obsahující jméno Jehova), sloužilo jako nástroj Velikého Babylóna, aby zničilo uctívání Jehovy, nejvyššího Boha. Zničilo je ve svém vlastním území, totiž u Mezinárodních badatelů Bible, kteří oživili uctívání Jehovy jako Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Když tedy na podzim roku 1918 skončila první světová válka, nejen že bylo zpustošeno mnoho území válkou, ale byl zpustošen i duchovní stav Jehovových pozemských ctitelů, protože neměli naději na duchovní znovuzřízení nebo opětné nabytí ztraceného „území“. Jejich stav odpovídal stavu, který předpověděl Micheáš jako následek hrůzných činů Babylóňanů ve své zemi:
8 „Sión bude zorán jako pouhé pole a ze samotného Jeruzaléma budou jen hromady trosek a hora domu bude jako zalesněné výšiny.“ — Mich. 3:12.
ZÁZRAČNÉ OBNOVENÍ
9. a) Proč nebylo nutné, aby „území“ Jehovových ctitelů, jejich duchovní stav, bylo po sedmdesát let zpustošeno? b) Co se muselo stát střediskem Jehovova uctívání po uplynutí časů národů v roce 1914?
9 „Území“ Jehovových ctitelů, jejich duchovní stav, nemuselo být sedmdesát let zpustošeno, jako ležela judská země prvních sedmdesát let „časů národů“ bez lidí a bez domácích zvířat. (Luk. 21:20–24; 2. Par. 36:20, 21) Bylo předpověděno, že stav svědků Jehovových, který se pro veřejnost podobal smrti, bude trvat jen krátký čas, jako tři a půl dne. (Zjev. 11:3–12) Časy národů již skončily roku 1914, v roce, v němž národy proti sobě pozdvihly meč a začaly se učit vést války světových rozměrů, při nichž je zmobilizováno celé obyvatelstvo a jsou nasazeny zbraně hromadného ničení. S uplynutím časů národů skončila též doba, během níž mělo být národy pošlapáváno právo Jeruzaléma na mesiášské království, a zrodilo se Jehovovo mesiášské království pod Ježíšem Kristem, právoplatným nástupcem krále Davida, v nebesích ‚v nebeském Jeruzalémě‘. Více než jedenáct století byl pozemský Jeruzalém střediskem Jehovova uctívání. Nyní musel podporovat Jehovovo uctívání ‚nebeský Jeruzalém‘, jehož mesiášské království bylo u moci.
10, 11. a) Co chtěl ‚nebeský Jeruzalém‘ přivodit na zemi? b) Kdy se to mělo stát podle Micheáše 4:1 a jak to mělo působit na národy?
10 ‚Nebeský Jeruzalém‘, nebeské středisko Jehovova uctívání, podnikl tedy ihned odpovídající kroky, aby přivodil znovuzřízení uctívání svého Boha na zemi, a to v dosud nebývalém rozsahu. Proroctví Jehovova tlumočníka Micheáše to předpovídá; jeho splnění bylo zázračné. Když pokračoval v proroctví o znovuzřízení, Micheáš byl inspirován, aby řekl: „A stane se v závěrečné části dnů“, to je po tom, když Micheáš v předcházejícím verši předpověděl strašné zpustošení Sióna a Jeruzaléma a ‚hory domu‘. (Mich. 3:12; 4:1) Co se mělo stát? Měl nastat podivuhodný obrat! Poslyš:
11 „A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní mají proudit lidé.“ — Mich. 4:1.
12. Jak se splnilo toto proroctví v malém a co odpovídá této události v nové době?
12 V malém se začalo splňovat toto proroctví v roce 537 př. n. l., když byl věrný židovský ostatek propuštěn na královský rozkaz z Babylóna, aby se vrátil do Jeruzaléma a opět vystavěl dům Jehovova uctívání na vrcholku městské hory. Protože roku 1914 n. l. uplynuly časy národů, žijeme od té doby v „čase konce“ národů, jejichž další panství nad zemí je uvedeno v pochybnost nově zřízeným mesiášským královstvím Jehovy Boha v nebesích. (Dan. 12:4; Mat. 24:3–14) Právě včas, v prvním poválečném roce (1919), osvobodil Jehova Bůh své ctitele, kteří vytrvali během utiskování v první světové válce. Osvobození bylo zřejmé z toho, že vedoucí sbor Mezinárodních badatelů Bible byl propuštěn z federální trestnice. Tito věrní křesťané poznali, že uplynuly časy národů a že musí být oznamováno po celé zemi Jehovovo zřízené mesiášské království, na svědectví všem národům.
13. V jakém rozsahu vyzdvihl novodobý ostatek Jehovovo uctívání?
13 Jako kdysi obnovený židovský ostatek opět vystavěl Jehovův dům na vrcholu hory v Jeruzalémě, tak podporovali také členové novodobého ostatku Jehovových ctitelů Jehovovo čisté uctívání tím, že je pozdvihli nad všechny ostatní zájmy pozemského života. Důstojné uctívání jediného pravého Boha muselo v jejich životě zaujmout nejvyšší nebo nejvznešenější místo. Žádné jiné uctívání, ať je jakkoli vznešené v očích lidí, nemělo předčit uctívání Jehovy, nejvyššího Boha. Vznešené postavení jeho uctívání muselo být pevně založeno nade všemi ostatními formami lidského uctívání, ať byly lidmi a démony sebevíc podporovány a vyzdvihovány.
14. a) Proč Jehova nedal příkaz členům ostatku duchovních Izraelitů, aby znovu vystavěli chrám v Jeruzalémě? b) Jaký chrám musí uznávat a proč?
14 Věrný ostatek duchovních Izraelitů nezačal tedy stavět doslovný chrám v pozemském Jeruzalémě. Jehova mu nepřikázal, aby opět vystavěl chrám, který dal v roce 70 n. l. Římany zničit. Nepotřeboval lidmi vystavěný chrám na kdysi svatém místě, protože jasně vysvětlil, že nebydlí v chrámech, které jsou vystavěny lidskýma rukama. Má svůj pravý, duchovní chrám, v němž osobně přebývá. Do Nejsvětější tohoto chrámu se odebral jeho velekněz Ježíš Kristus na jaře roku 33 n. l. s cennou zásluhou své dokonalé lidské oběti ve prospěch celého hříšného, umírajícího lidstva. (Žid. 9:24–26; Skut. 17:24) Tento duchovní chrám musíme uznávat a ve spojení s ním připisovat nejvyššímu Bohu důstojnost, svatost a vznešenost, které mu náležejí. K tomuto chrámu se musíme blížit v upřímném duchu uctívání a to můžeme činit kdekoli na zemi, jak to řekl sám Ježíš Kristus, Jehovův velekněz. (Jan 4:21–24) Pozemský Jeruzalém již nemá význam.
15, 16. a) Co začali poznávat o Božím jménu členové ostatku od roku 1925 a proč přijali v roce 1931 nové jméno? b) Jak se tím splnila slova u Zachariáše 10:9–12?
15 V poválečných letech se zvětšoval počet duchovních Izraelitů, kteří se zapojili do výstavby tohoto protiobrazného chrámu. Byli to křesťané, následovníci šlépějí Ježíše Krista; avšak i členové církví křesťanstva tvrdili, že jsou křesťany. V jakém jménu se rozhodli chodit členové ostatku duchovních Izraelitů, stavějících chrám? Stáli před obtížným rozhodnutím. Od roku 1925 začali poznávat, že přišel čas pro nejvyššího Boha, aby si učinil jméno. Byli rozhodnuti nezneuctívat toto jméno, jak to činili údajní křesťané v křesťanstvu. Když se tudíž po šest let horlivě snažili oznamovat božské jméno v celém světě, přijali v létě 1931 biblické jméno svědkové Jehovovi. Tak splnili proroctví, které vyjádřil Zachariáš v době znovuvystavění chrámu v Jeruzalémě v šestém století př. n. l.:
16 „‚Na vzdálených místech budou na mne vzpomínat; a musí ožít se svými syny a navrátit se . . . A povýším je v Jehovovi a budou chodit v jeho jménu,‘ je Jehovův výrok.“ — Zach. 10:9–12.
17, 18. a) Jak se dozvěděli od té doby příslušníci národů něco o Jehovovi Bohu a jeho pravém chrámu k uctívání? b) Co je řečeno u Micheáše 4:2 o lidech proudících k chrámu?
17 Proto káže tento ostatek duchovních Izraelitů, stavějící chrám, od historického roku 1931 n. l. dobré poselství o Božím mesiášském království v Jehovově jménu a jako jeho křesťanští svědkové. (Iz. 43:10–12; 44:8) Poznali tím příslušníci národů Jehovu Boha a jeho chrám, v němž je mu přinášeno čisté uctívání? Zprávy, které přicházejí ze všech světadílů, odpovídají na tuto otázku Ano! Všimněme si, co říká prorok Micheáš o těchto lidech, kteří proudí k Jehovově chrámu:
18 „A mnohé národy jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Protože ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ — Mich. 4:2.
19. Jak vyšel „zákon“ a „Jehovovo slovo“ z nebeského Jeruzaléma k lidem a národům? b) Co znamená, že říkají: „Budeme kráčet po jeho stezkách“?
19 Celosvětovou kazatelskou a učitelskou činností ostatku duchovních Izraelitů, stavějícího chrám, vyšlo poznání o ‚zákonu‘ a ‚Jehovově slovu‘ z nebeského Sióna a nebeského Jeruzaléma, sídla nově zrozeného nebeského mesiášského království. Rok od roku se množí zprávy, které ukazují, že lidé ze všech národů proudí k vznešenému ‚Jehovovu domu‘, aby uctívali Jehovu v jeho duchovním chrámu. Co je tím míněno, že tito lidé, kteří hledají Jehovu, říkají: „A on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách“? Je tím míněno, že se tito poučení lidé ze všech národů oddávají Jehovovi Bohu, aby konali jeho vůli. Tak si volí svého Boha.
20. Jak to bylo předpověděno u Zachariáše 2:10, 11?
20 I to předpověděl prorok Zachariáš, který prorokoval v Jeruzalémě v době, kdy byl znovu stavěn Jehovův chrám. Obrátil se ke stavitelům chrámu se slovy: „‚Hlasitě vykřikuj a jásej, dcero Sióna; protože právě přicházím a chci sídlit uprostřed tebe,‘ je Jehovův výrok. ‚A mnohé národy se jistě připojí k Jehovovi v tom dni a skutečně se stanou mým lidem.‘“ — Zach. 2:10, 11.
21, 22. Jak dalece jednají tito příslušníci ‚mnohých národů‘ v opaku k 24 000 Izraelitů na moábských rovinách, o kterých je zmínka v 4. Mojžíšově 25:3–5 a u Ozeáše 9:10?
21 Tito příslušníci ‚mnohých národů‘ dělají pravý opak toho, co dělaly dvacet čtyři tisíce Izraelitů na moábských rovinách krátce předtím, než izraelský národ přešel Jordán a vtáhl do Zaslíbené země. Těchto dvacet čtyři tisíce Izraelitů opustilo Jehovu. Ve 4. Mojžíšově 25:3–5 čteme: „Tak se Izrael připojil k Baalovi z Peoru; a Jehovův hněv vzplanul proti Izraeli . . . Potom Mojžíš řekl k izraelským soudcům: ‚Ať každý z vás zabije své muže, kteří se připojili k Baalovi z Peoru.‘“
22 O oněch odrodilých Izraelitech je řečeno v Ozeášově proroctví (9:10): „Oni sami vešli k Baalovi z Peoru a oddávali se hanebnosti a stali se ohavnými jako věc jejich lásky.“ V příkrém protikladu k tomu, dnes, zatímco ‚dcera Sióna‘ hlasitě vykřikuje a jásá, protože v ní Jehova přebývá jako ve ‚městě živého Boha‘, přicházejí statisíce lidí z ‚mnohých národů‘ a ‚připojují se k Jehovovi‘ tím, že se mu oddávají a stávají se příslušníky jeho lidu. — Žid. 12:22.
POKOJ MEZI JEHOVOVÝMI CTITELI NA CELÉM SVĚTĚ
23. Jakou pozornost jim Jehova věnuje podle slov u Micheáše 4:3, 4 a jak spolu vzájemně jednají?
23 Jakou pozornost věnuje Jehova oddaným lidem ze všech národů, kteří přijímají zákon vycházející z nebeského Sióna a Jehovovo slovo přicházející z nebeského Jeruzaléma, a jak spolu vzájemně jednají? V Micheášově proroctví čteme dále: „A jistě bude soudit mezi mnohými lidmi a urovnávat záležitosti mocných národů daleko. A budou muset skout své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně každý bude sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila.“ — Mich. 4:3, 4.
24. a) Splnily Spojené národy toto proroctví z Micheáše 4:3, 4? b) Proč „velký zástup“, který od roku 1935 proudí k chrámovým nádvořím, nezbožňuje Spojené národy?
24 Spojené národy, lidmi vytvořená světová organizace pro mezinárodní mír a bezpečnost, nesplnily toto proroctví. Tato politická organizace má svou komisi pro odzbrojení, jež stále ještě pravidelně zasedá ve světě, který je vyzbrojen mocněji než kdykoli v dějinách. Jinak je tomu s ‚velkým zástupem‘ z ‚mnohých národů‘, který proudí do pozemských nádvoří Jehovova duchovního chrámu, aby Jehovu sjednoceně uctíval. Tito lidé vědí na základě biblických proroctví, že Spojené národy zklamou a že je nesprávné je zbožňovat. (Zjev. 13:14, 15; 7:9–17) Vědí, že Spojené národy zklamou stejně, jako zklamala Společnost národů. Zvláště od jara roku 1935 n. l. (čtyři roky před vypuknutím druhé světové války) proudí lidé hledající jediného pravého a živého Boha do jeho chrámových nádvoří. Splnili Micheášovo proroctví?
25. a) Jak — obrazně řečeno — skuli svědkové Jehovovi své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky? b) Jakého božského pravidla se budou držet v Armageddonu, pokud jde o jejich chování vůči národům?
25 Skul — obrazně řečeno — tento mezinárodní „velký zástup“ ctitelů v Jehovově chrámě své meče v radlice a oštěpy v zahradnické nůžky? Dějinné záznamy potvrzují, že to udělali a že to dělají dodnes. V listopadu 1939, kdy již dva měsíce zuřila druhá světová válka, zdůraznili své rozhodnutí, že se nebudou účastnit politiky. Dobrovolně prohlásili, že se budou pevně držet své křesťanské neutrality v každém ozbrojeném světovém konfliktu. To také dělali, ačkoli byli pro to fanaticky pronásledováni. (Článek „Neutralita“ v anglické Strážné věži z 1. listopadu 1939) I když se militaristické národy dostanou do situace nazvané Armageddon a Jehova Bůh proti nim rozpoutá svůj teokratický boj „velkého dne Boha, Všemohoucího“, nepozdvihnou neozbrojení Jehovovi ctitelé proti nim ani svou ruku beze zbraně. Budou se držet božského pravidla: „Bitva není vaše, ale Boží.“ — 2. Par. 20:15; Zjev. 16:14, 16.
26. a) Co dnes shledáváme na „území“ neboli duchovním stavu Jehovových ctitelů na zemi? b) V jakých poměrech pak budou žít po Armageddonu na zemi?
26 Co dnes shledáváme na „území“ neboli duchovním stavu Jehovových ctitelů na zemi? Ačkoli pocházejí z nejrůznějších národů a ras, vládne mezi nimi bohulibý pokoj. Nevedou války, aby upravili své názorové rozdíly. V první řadě udržují pokoj s Jehovou Bohem, ale i se svými bližními. Použijeme-li prorocké obrazné řeči o míru a bezpečnosti, sedí nebojácně ve své zahradě, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem. Užívají duchovní, životodárný blahobyt, který jim poskytuje Bůh, jehož sjednoceně uctívají. Jak je předpověděno v Zachariášově proroctví (3:10), v bratrské sousedskosti ‚volají jeden druhého, zatímco jsou pod révou a pod fíkovníkem‘. To vše je nádhernou předzvěstí pokoje, bezpečí a blahobytu, které budou užívat, až všemohoucí Bůh zničí všechny zbývající nepřátele v Armageddonu a obnoví na zemi ráj. Pak budou Jehovovi ctitelé společně se svými šťastnými rodinami doslovně sedět pod révami a fíkovníky.
ROZHODNOUT SE PŘED ARMAGEDDONEM!
27. 28. a) Jakou volbu musíme nyní učinit, chceme-li to vše zažít, a mezi kterými možnostmi můžeme volit? b) Jak posuzuje Bible světské bohy?
27 Jaká to lákavá vyhlídka! Avšak život v budoucím ráji závisí na tom, zvolíme-li si nyní správného Boha. Po celé zemi lidé uctívají různé věci jako bohy. K nejoblíbenějším náleží v každé zemi vlastenecký nacionalismus. Někteří lidé zbožňují politickou ideologii. U mnohých zastupuje místo boha politické zřízení, nazvané stát. Také militarismus má své ctitele ve věku atomů a vesmírných letů. Materialistická věda má své ctitele. A jak je tomu se sportovci, modlami divadelního a filmového světa a s idoly hudby? Jsou uctíváni těmi, kteří „milují více zábavy než Boha“. (2. Tim. 3:4) Mnozí lidé uctívají bezděčně démony, protože apoštol Pavel řekl: „Věci, které obětují národy, obětují démonům a ne Bohu.“ (1. Kor. 10:20) A všichni tito bohově mají nad sebou jednoho, kterého Pavel nazývá ‚bohem tohoto světa‘ — satana ďábla. — 2. Kor. 4:4.
28 Inspirovaný žalmista posuzoval bohy opravdu správně, když řekl: „Všichni bohové národů jsou bezcenní bohové.“ (Žalm 96:5) Jakou cenu budou mít tito bohové pro lidi, až je Jehova Bůh v Armageddonu odstraní a satana a jeho démony sváže a svrhne do propasti? — Zjev. 16:16; 20:1–3.
29. a) Proč nesmíme nyní zůstat neutrální vůči bohům? b) Jaké pevné rozhodnutí pojali podle Micheáše 4:5 všichni, kdo se podílejí na výstavbě pravého uctívání?
29 Rychle se blížíme této době, Boží době. Nesmíme již vůči bohům zůstávat neutrální. Světová situace, jak se vyvíjí, nás nutí ke konečnému rozhodnutí. Pro koho se rozhodneme: pro pravého Boha, nebo pro bezcenné bohy, kterým se oddali lidé z národů? Mysleme na to, že se splňuje Micheášovo proroctví 4:1–4. Proto bychom měli uvažovat o Micheášových slovech, která bezprostředně následují. Micheáš nás vyzývá, abychom vzdorovali všem falešným bohům světa, odsouzeného k zániku. Říká: „Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha; ale my, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ (Mich. 4:5) Toto nezměnitelné rozhodnutí pojal celý ostatek duchovních Izraelitů, který se zapojil do výstavby čistého uctívání v Jehovově duchovním chrámu. Tak se rozhodli i všichni příslušníci mezinárodního ‚velikého zástupu‘, kteří proudí k pozemským nádvořím Jehovova duchovního chrámu. Je to i osobní rozhodnutí každého z nás?
30. a) Jak ukázal sám Ježíš, že je správné rozhodnout se tímto způsobem? b) Kterého Boha můžeme uctívat „na neurčitý čas, ba navždy“ a co to pro nás znamená?
30 Je to jediné správné rozhodnutí. Rozhodujeme se pro toho Boha, v jehož uctívání nám dává sám Ježíš Kristus příklad a kterému je výlučně oddán. Není možné být pravým křesťanem a nenásledovat dokonalý příklad Kristův. (Žalm 69:9; Jan 2:13–17; 20:17; Zjev. 3:12) Všichni falešní bohové zaniknou a jejich ctitelé s nimi. Pouze Jehova je pravý Bůh, nezničitelný, nesmrtelný Bůh, který žije „na neurčitý čas, ba navždy“. On je jediný Bůh, kterého můžeme uctívat „na neurčitý čas, ba navždy“. Tato volba uctívání znamená pro něj věčné ospravedlnění a pro nás nekonečné požehnání a radost v jeho pokojném novém světě. — 1. Tim. 1:17; Žalm 90:2.