Bůh spravedlnosti bude jednat

JSI zneklidněn, když pozoruješ, že se děje bezpráví, a když slyšíš o utiskování? Jsi zarmoucen, že lidé, kteří si zaslouží trest, mohou podplácením uniknout odsouzení? Bolí tě srdce, že miliony lidí hladoví, a to většinou pro přítomný světový hospodářský systém? Když vidíš, jak se šíří ošklivé pohlavní nemoci a množí se znásilňování, potraty a mimomanželské porody, zlobí tě, že duchovní omlouvají pohlavní nemravnost, místo aby vyzdvihovali biblická měřítka?

Upřímně smýšlející lidé na celé zemi mají zřejmě všechny důvody, aby byli zarmouceni tím, co se dnes děje. Kdyby měli moudrost a moc přivodit výhodnou změnu, nepochybně by to udělali. Není tedy rozumné uznat, že milující Bůh, který má jak moudrost, tak moc, podnikne něco v zájmu lidí, kteří by chtěli dělat, co je správné? Můžeme se na to spolehnout, protože zaslíbil učinit „všechny věci nové“ a odstranit každou příčinu smutku, bolesti a nářku. (Zjev. 21:4, 5) Na jeho slovo zaslíbení je možné se spolehnout. Je potvrzeno dlouhou zprávou, která ukazuje, jak v minulosti dodržoval své slovo.

Podívejme se na situaci, která se vyvinula kdysi v Jeruzalémě a v judské zemi, a na to, co Bůh tehdy učinil:

Zkaženost, která tehdy vládla mezi Izraelity, byla velmi podobná zkaženosti dnešního světa, zvláště křesťanstva. Vládci utiskovali lid. Násilností a krveprolévání přibývalo. Chudým a ubohým bylo odpíráno právo. Náboženští vůdcové neovlivňovali lid ke konání spravedlnosti a modloslužebné zvyky se rozšiřovaly. — 2. Král. 21:11–16; Jer. 18:18; 22:13–16; Abak. 1:4.

Zatímco Jehova Bůh nějakou dobu snášel nevěrnost svého smluvního lidu, posílal k nim proroky, aby je varoval, že jeho shovívavost v určitém čase skončí. Jeden z těchto proroků byl vzbuzen mezi Izraelity, kteří v roce 617 př. n. l. byli odvedeni do vyhnanství do Babylóna. Necelých dva a půl roku před tím, než začalo obléhání Jeruzaléma Babylóňany jako výraz božského soudu, dostal Ezechiel příkaz:

„Synu člověka, obrať se tváří k Jeruzalému a po kapkách lij slova ke svatým místům a prorokuj proti izraelské půdě. A řekneš izraelské půdě: ‚Tak řekl Jehova: „Jsem zde proti tobě a vytasím svůj meč z pochvy a odříznu od tebe spravedlivého a zlého. Abych od tebe skutečně odřízl spravedlivého a zlého, proto se vytasí můj meč ze své pochvy proti všemu tělu od jihu k severu.“‘“ — Ezech. 21:2–4.

Tak se Jehova sám představil jako bojovník, který bude postupovat proti ‚zlým‘ a proti ‚spravedlivým‘ — tedy zřejmě proti lidem, kteří si myslí, že jsou spravedliví. „Meč“, který Jehova použije, byl zřejmě pozemský nástroj k provedení jeho rozsudku, ale mohl též zahrnovat jeho neviditelnou nebeskou organizaci mocných duchovních tvorů. Pozemským nástrojem byl babylónský král Nabuchodonozor se svým vojskem. Jako symbolický „meč“ přitáhli Babylóňané proti judskému království, které leželo jihozápadně od Babylóna a jižně od území, které kdysi patřilo desetikmennému izraelskému království. Symbolický „meč“ neomezil provedení rozsudku jen na ‚jih‘. „Meč“ se pohyboval „od jihu k severu“ „proti všemu tělu“, proti okolním neizraelským národům. Proč?

Jehova dal odpověď prostřednictvím Ezechiela: „Všichni tělesní budou muset poznat, že já sám, Jehova, jsem vytasil svůj meč z pochvy. Již se nevrátí zpět.“ (Ezech. 21:5) Ti, kteří bydleli na „izraelské půdě“ a v Jeruzalémě, nebyli jediní, kdo hřešili proti Jehovovi. Okolní národy, „všichni tělesní“, také proti němu hřešily a zasloužily, aby byly potrestány. Neměly si myslet, že ušly Jehovově pozornosti, protože nepatřily k tělesným Izraelitům. Neměly si myslet, že jsou spravedlivější než Izraelité. Všechny národy, které byly nepřátelské k Jehovovu lidu, měly být potřeny symbolickým ‚mečem‘. Protože to Jehova oznámil předem, měli „všichni tělesní“ dojít k poznání, že proti nim Bůh vede válku.

POUČENÍ PRO DNEŠEK

Jehova nezměnil svůj názor na lidi, kteří setrvávají ve zlém. Biblická proroctví nám podávají důkaz, že Boží „meč“ udeří během této generace na národy a všechny lidi, kteří odporují Bohu. (Mat. 24:34) Stejně jako potkalo neštěstí obyvatele Jeruzaléma a judské země, dříve než došlo na okolní národy, pocítí také především křesťanstvo bolestné působení ‚meče‘. Proč? Protože křesťanstvo je protiobrazem nevěrného Jeruzaléma staré doby. Křesťanstvo si činí nárok na to, že je „Božím domem“ a že před ním zaujalo prostřednictvím Boží „nové smlouvy“ zvláštní postavení a je k němu v příbuzenském vztahu. Proto musí soud začít u něho, jak je zřejmé ze zásady vyložené v 1. Petra 4:17, 18: „Nadešel ustanovený čas, aby začal soud u Božího domu. A začíná-li nejprve u nás, jaký bude konec těch, kteří neposlouchají Boží dobré poselství? ‚A jestliže spravedlivý stěží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník?‘“ Činnost Jehovova ‚meče‘ však neskončí zničením křesťanstva, protiobrazu starého Jeruzaléma, který ležel jižně od Babylóna, tedy na „jihu“. I v naší době bude „meč“ vytasen „proti všemu tělu od jihu k severu“. Všechna ostatní falešná, pokrytecká náboženská zřízení musí být též zasvěcena zkáze.

Nikdo by si neměl myslet, že křesťanstvo může nějakým způsobem uniknout Jehovovu popravčímu meči. Mnozí obyvatelé Jeruzaléma si jistě mysleli, že ujdou nepotrestáni, protože podle svého názoru měli příznivé postavení před Bohem. Snad tak usuzovali z toho, že Ezechiel ve spojitosti se svým výkladem o činnosti symbolického ‚meče‘ nadhodil otázku: „Či máme jásat?“ (Ezech. 21:10) Nevěrní obyvatelé Jeruzaléma snad jásali, protože si mysleli, že jsou Božím lidem a že mají chrám neboli Boží dům ve svém středu. Také jejich král byl potomkem Davida, s nímž Bůh uzavřel smlouvu o věčném království. Dále byl tento král „Jehovovým pomazaným“, protože byl ke svému úřadu pomazán olejem. A protože byl Davidův potomek, bylo o něm řečeno, že sedí na „Jehovově trůnu“. (2. Sam. 7:4–16; 1. Par. 29:23; Pláč 4:20) Všechno jásání nad těmito příznivými předpoklady však bylo zbytečné. Jehova jasně prohlásil prostřednictvím Ezechiela:

„Řekni: ‚Meč, meč! Byl nabroušen a je také vyleštěn. Byl nabroušen proto, aby organizoval pobíjení; byl vyleštěn proto, aby získal třpyt.‘ . . . Zavrhuje žezlo mého vlastního syna, jako zavrhuje každý strom? A dává se vyleštit, aby se jím mávalo rukou. Meč, ano, meč byl nabroušen, ano, byl vyleštěn, aby byl dán do ruky zabíječe . . . on sám je nakonec proti mému lidu; je proti všem náčelníkům Izraele. Právě ti, kteří jsou uvrženi na meč, byli s mým lidem . . . bylo vykonáno vyhlazení a co z toho, zavrhuje-li také žezlo? To již nebude existovat,‘ je výrok Pána Jehovy.“ — Ezech. 21:9–13.

Jehovův „meč“ zavrhne královské žezlo judského království stejně jako každé jiné nacionální žezlo neboli „strom“. Ten, kdo setrvává v tvrdošíjné neposlušnosti, nebude ušetřen jen proto, že sedí jako Jehovův „syn“ na královském trůně v Jeruzalémě. Jehova byl proti všem nevěrným, a proto dá „meč“ do ruky „zabíječe“, svého nástroje k vykonání rozsudku. Když se splnilo Jehovovo slovo, nebyl ušetřen nejvyšší pozemský náčelník Izraele, král Sedechiáš. Královské panství Davidova domu skončilo, a tak již ‚neexistovalo‘ žezlo neboli symbol vykonávané královské moci.

Strašné pohyby symbolického ‚meče‘ měly postačovat k tomu, aby Izraelita křičel a naříkal a plácal se do pravého stehna, jako se ženy tlučou do prsou. Měly stačit, aby v údivu, ne-li ve strachu spráskl ruce. Jehova řekl Ezechielovi:

„Vykřikuj a naříkej, synu člověka . . . plácni na stehno . . . A ty, synu člověka — prorokuj a udeř dlaní o dlaň a třikrát by mělo být opakováno: ‚Meč!‘ Je to meč pobitých. Meč, který je obkličuje, je meč někoho zabitého, který je veliký. Aby se rozpustilo srdce a aby se rozmnožili ti, kteří jsou poraženi u všech svých bran, způsobím pobíjení mečem. Běda, je vytvořen, aby se třpytil, je vyleštěn, aby pobíjel! Ukaž [zosobněný meči], že jsi ostrý; jdi doprava! Zaujmi své místo; jdi doleva! Kamkoli je obrácena tvoje tvář! A já sám také udeřím jednou dlaní o druhou a upokojím svou zlobu. Já sám, Jehova, jsem mluvil.“ — Ezech. 21:12–17.

V souladu s tímto předobrazem, který ukazuje, co se tehdy stalo, nepřipustí nezměnitelný Bůh Jehova, aby někdo unikl jeho obkličujícímu popravčímu meči, kromě jeho uznávaných služebníků. Až bude tento symbolický „meč“ jednou v činnosti, nepoleví, dokud nezničí všechny, kdo konají zlo, včetně těch, kteří se chlubí svou samospravedlností. Ani králové křesťanstva nebudou uchráněni. Skutečnost, že duchovní pomazávali krále, aby vládli jako králové „z Boží milosti“, neznamená nic pro nejvyššího svrchovaného vládce. Požadavky takových vládců, aby byli vyňati z vykonání rozsudku, budou zamítnuty nástrojem, který bude Jehova používat jako svého popravčího ‚meče‘. Jako nástroj bude použit v první řadě Boží Syn, Ježíš Kristus, a nesčíslní mocní duchovní tvorové neboli andělé. (Zjev. 19:11–21) Člověk může najít ochranu pouze tehdy, zná-li Boží vůli a žije v souladu s ní. Řídí-li se inspirovanou radou: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste činili jeho vlastní soudní rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se ukryjete v den Jehovova hněvu.“ — Sof. 2:3.

PROVOLÁVAT VÝSTRAHU

Je nezbytně nutné zveřejňovat výstrahu, protože zničení křesťanstva a ostatní části tohoto světa je jisté. Proto křesťanští svědkové Jehovovi — pomazaný ostatek a jeho druhové dobré vůle — nelitují námahy, aby provolávali tuto výstrahu. Tváří v tvář zničující moci, která má být rozpoutána symbolickým ‚mečem‘, cítí stejně jako prorok Ezechiel, který byl vyzván, aby vyjádřil své pocity:

„A ty, synu člověka, vzdychej s třesoucími se boky. I s hořkostí bys měl vzdychat před jejich očima. A stane se, řeknou-li ti: ‚Nad čím vzdycháš?‘, že jim řekneš: ‚Nad zprávou.‘ Neboť jistě to přijde a každé srdce se rozpustí a všechny ruce poklesnou a každý duch se sklíčí a ze všech kolen bude kapat voda. ‚Hle, jistě to přijde a bude to způsobeno,‘ je výrok Pána Jehovy.“ — Ezech. 21:6, 7.

Prorocká zpráva o strašném zpustošení, které mělo postihnout Jeruzalém, byla pro Ezechiela důvodem, aby vzdychal a třásl se. Kdy se to splnilo a do Babylóna došla zpráva o zničení Jeruzaléma, muselo dojít k hroznému vzrušení mezi židovskými zajatci, kteří dosud nevěřili. Možná, že z jejich kolen nekapal pouze pot. Nepochybně jejich duch natolik zakolísal, že svaly močového měchýře vypověděly službu a z jejich kolen kapala moč.

Zničení, která má brzy postihnout křesťanstvo, bude vzbuzovat ještě větší hrůzu. Prorocká ‚zpráva‘, kterou obsahuje Boží slovo o tomto neštěstí, hluboce dojímá Jehovovy křesťanské svědky. Starost o bezpečnost bližních působí, že svědkové Jehovovi nyní horlivě oznamují tuto ‚zprávu‘, aby druzí mohli něco udělat a tak ušli zničení. Jak reaguješ ty na tuto ‚zprávu‘? Působí, že podnikáš pozitivní kroky, aby hledal Boží spravedlnost, dříve než bude Bůh jednat?