„Potřebujete vytrvalost“

„Neboť potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění tohoto slibu.“ — Žid. 10:36.

1. a) Proč se očekávalo, že léta po roce 1914 budou těžká? b) Jmenuj některé těžkosti, které byly tak přesně předpovězeny.

LÉTA, která následovala po roce 1914, kdy povstal národ proti národu a království a proti království, byla těžká pro lidský rod, ale nedalo se také nic jiného očekávat. Biblická proroctví naznačovala o těchto časech, ve kterých žijeme, že bude „nedostatek potravin a zemětřesení na jednom místě za druhým“ a že to všechno bude pouze „počátek tísnivých bolestí“. (Mat. 24:7, 8) Ve Zjevení 12:12 bylo předpověděno, že dnes bude na zemi čas ‚běd‘, protože ďábel ví, že má pouze „krátké časové období“. Apoštol Pavel ve 2. Timoteovi ve 3. kapitole ukázal, proč tyto „poslední dny“ budou také „kritické časy, jimž bude těžko odolávat“, neboli dobou, kdy mnoha lidem bude chybět víra a ryzost.

2. Přes jaké kritické poměry budou muset křesťané vytrvat?

² Ježíšovo proroctví u Matouše ve 24. kapitole nad to předpovědělo, jak budou v těchto dnech praví křesťané nenáviděni všemi národy a že budou někteří dokonce zrazeni a zabiti. Má to být doba, kdy na zemi budou falešní proroci, kdy bude vzrůstat bezzákonnost, kdy láska lidí ochladne. A když Ježíš popsal všechny tyto nadcházející poměry, pak prohlásil: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ — Mat. 24:13; Zjev. 12:17.

3. a) Co se křesťanům přihodí podle souběžné zprávy u Lukáše ve 21. kapitole? b) Proč je vytrvalost tak důležitá?

³ Že v dnešním čase je vytrvalost pro Boží služebníky nezbytně nutná, je také zdůrazněno v souběžné zprávě o Ježíšově proroctví, v Lukášově 21. kapitole, kde se dozvídáme o utrpení a pronásledování, které v tomto čase postihne věrné křesťany. Ježíš tam prohlásil: „Svou vytrvalostí získáte své duše.“ To zahrnuje tedy i otázku, jak získat věčný život. — Luk. 21:12–19.

4. a) Jaké zvláštní dílo mají vykonat navzdory těžkostem ‚času konce‘? b) Co dokazuje, že dílo probíhá v celém světě?

⁴ Během těchto těžkých let mají křesťané podle biblických proroctví projevovat nejen vytrvalost a trpět, ale mají se také podílet na kázání dobrého poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům dříve, než přijde konec tohoto světa. Ročenka svědků Jehovových pro rok 1973 ukazuje, že takové kázání nyní probíhá ve 208 zemích celého světa. — Mat. 24:14.

5. Jak nám pomáhá příklad Ježíše Krista?

⁵ Co křesťanům pomáhá, aby vytrvali v těchto „posledních dnech“? Od roku 1914, kdy začala světová válka, již uplynulo mnoho let a během tohoto období zakusili Boží služebníci hodně zkoušek. Co jim velmi pomohlo v takových kritických poměrech, byl Kristův příklad vytrvalosti v utrpení. Petr nás na to upozorňuje: „Vskutku, k tomu běhu jste byli povoláni, protože i Kristus za vás trpěl a zanechal vám vzor, abyste šli těsně v jeho šlépějích. Nedopustil se žádného hříchu ani nebyla nalezena lest v jeho ústech. Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nezačal vyhrožovat, ale dále svěřoval sám sebe tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:21–23) Vzpomínáme si, jak se Ježíš Kristus spoléhal na svého Otce a neustále se k němu modlil. I my musíme Jehovu úpěnlivě prosit, aby nám pomohl vytrvat. — Mat. 26:39, 42, 44.

6. a) Proč musíme dávat pozor, abychom nepadli? b) Proč můžeme spoléhat na Jehovovu pomoc, když jsme vystaveni pokušení?

⁶ Kromě vytrvalosti v utrpení je také nutné odolat pokušením. Shora uvedený Pavlův popis špatného chování lidstva v ‚posledních dnech‘ naznačuje, jaký bude dnes na zemi silný vliv ke zlému jednání. Křesťané proto musí být neustále opatrní a trvale spoléhat na Jehovu, aby jim pomohl v době pokušení. V 1. Korintským, v 10. kapitole Pavel nastínil některá z pokušení, kterým byli tehdy vystaveni Jehovovi služebníci; například se zmínil o pokušení jako je modlářství nebo smilstvo, a pak řekl: „Proto kdo si myslí, že stojí pevně, dej pozor, aby nepadl. Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, jež je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením způsobí také východisko, abyste to mohli vydržet.“ — 1. Kor. 10:12, 13.

7. a) Co vše nás povzbuzuje? b) Jaký důkaz toho, že někteří připouštějí, aby duchovně zeslábli, můžeš předložit?

⁷ Jehova nám pomáhá, vytrvali v pokušení a abychom přestáli utrpení tím, že nám dává duchovní vedení a povzbuzení. Jehova také daroval svému lidu obrovský světaširý vzrůst v počtu spolusvědků a to nás povzbuzuje. Protože se navzájem milujeme, měli bychom vždy povzbuzovat ostatní členy své rodiny a sboru. je zřejmé, že mnozí potřebují pomoc, aby si uvědomili své duchovní potřeby. Někteří se totiž, když nejdříve byli vyučeni a začali sloužit Jehovovi, stali duchovně slabými; ztrácejí ocenění pro Jehovovu spravedlnost a stávají se v duchovních věcech nečinnými. (Mat. 5:3) Ti, kteří se takto stanou nečinnými ve službě, by se měli probudit a znovu se čile rozhýbat. Zde se těm, kteří jsou silní, otevírá rozsáhlé pole činnosti.a — Gal. 6:1.

8. Jak je závažné stát se nečinným a jaké otázky to vyvolává?

⁸ Je smutné vidět někoho, jak začíná sloužit Jehovovi a pak polevuje; pro takového člověka to může znamenat ztrátu příležitosti k získání věčného života. (Zjev. 3:15, 16) Stejně závažné postavení těch, kteří podléhají pokušení a vážně porušují Boží zákony, což má za následek jejich vyloučení ze sboru. K odnětí pospolitosti se přistupuje proto, že Boží slovo stanoví měřítka pro členy sboru. (1. Kor. 5:9–13) Otázka zní: Jak můžeme zabránit, aby se to nestalo nám nebo jiným v naší blízkosti? Co můžeme udělat, abychom posílili svou vytrvalost?

V PRVNÍM STOLETÍ N. L.

9. a) Za jakých podmínek a okolností byla vytrvalost tak nezbytná pro židovské křesťany prvního století n. l.? b) Co nám pomůže porozumět, jakým tlakům byli vystaveni raní židovští křesťané?

⁹ Zajímavý příklad toho, jak pomoci jiným, aby vytrvali, najdeme ve spojitosti s Židy, kteří se stali křesťany po letnicích roku 33 n. l. Přestali pěstovat zvyky, které byly běžné pod zákonnou smlouvou, včetně předkládání zvířecích obětí, uznávání kněží a podpory chrámu. Přijali nové a lepší Boží uspořádání, které bylo uvedeno v platnost prostřednictvím výkupní oběti Krista Ježíše. Tito křesťané žili během „času konce“ Židovského „systému věcí“ a museli vytrvávat přes ostrý, fanatický odpor svých židovských soukmenovců v Jeruzalémě a Judeji. Pavel sám zažil takové fanatické židovské pronásledování, než byl odeslán do Říma, aby předložil své odvolání césarovi. (Skutky, kap. 22 a 23) I přes takový nátlak si museli židovští křesťané uchovat ryzost. Navíc bylo těsně před nimi splnění Ježíšova proroctví u Lukáše 21:20–24, o kterém dnes víme, že pro ně znamenalo obtížnou dobu. Měla přitáhnout římská vojska, protože se Židé vzbouřili (roku 66 n. l.) a pak měly být tyto armády náhle staženy, takže se naskytla příležitost k útěku těm kteří dbali na Kristovo proroctví. To se jistě mělo stát zkouškou pro každého, kdo přikládal velkou cenu hmotným věcem. Aby někdo opustil domov a svůj majetek a uprchl z Judeje, k tomu musel mít opravdovou víru. Bylo to vskutku miniaturní splnění Matoušovy 24. kapitoly a Lukášovy 21. kapitoly, které obě mají větší splnění v naší době. Vzhledem k dnešním poměrům můžeme do jisté míry rozumět, jakým tlakům čelili židovští křesťané během oněch let v prvním století n. l. — Viz Strážnou věž 10/1969.

10. a) Proč psal Pavel Židům? b) Jak je Pavel povzbudil a jak zpětný pohled na minulé zkoušky pomáhá statečně čelit zkouškám příštím?

¹⁰ Když se ukázalo, že někteří postupně ochladli ve své oddanosti, napsal jim apoštol Pavel dopis, aby je povzbudil. (Žid. 13:22) Povšimneme-li si, co řekl apoštol Pavel, můžeme se poučit, jak pomoci sobě a jak také povzbudit ostatní, aby získali vytrvalost. Jedním dobrým způsobem jak někoho povzbudit je připomenout mu, jak ho Jehova podporoval, když čelil velkým zkouškám. Pavel řekl: „Neustále si připomínejte dřívější dny, kdy jste po svém osvícení vytrvali ve velkém zápase v utrpeních, někdy tak, že jste byli vystaveni jako na divadle potupám a soužením, a někdy tak, že jste se stali účastníky s těmi, kteří prožívali takové věci. Neboť jste projevili soucit s těmi, kteří byli ve vězení, a s radostí jste snesli i uloupení svého majetku, protože jste věděli, že vy sami máte lepší a nepomíjející vlastnictví. Proto neodhazujte svou volnost řeči, která přináší velkou odměnu. Neboť potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Žid. 10:32–36) Ano, prodělali několik těžkých zkoušek a ztratili něco ze svého majetku, ale byli ještě živí, měli oděv, potravu a jiné nezbytnosti. Mohli tak být vděční Jehovovi a dále mu sloužit. Především ale měli vyhlídku, že vytrvalostí získají věčný život. Tím vším měli také vidět, že Jehova je schopný, aby je úspěšně provedl mnoha zkouškami v budoucnosti; proč by se tedy měli obávat té příští? Takové povzbuzení mělo vést k tomu, aby si židovští křesťané nepřestávali cenit Jehovových věcí a aby získali cenu tím, že zachovají ryzost.

11. Co naznačuje, že někteří Židé ztratili duchovní pozornost, a proč je takový stav nebezpečný?

¹¹ Pavel psal těmto křesťanům velmi upřímně. ‚Otupěli ve svém naslouchání.‘ (Žid. 5:11) Neznamenalo to, že by ohluchli, ale spíše jejich duchovní sluch a pozornost vůči duchovním věcem byly oslabeny. Byli nějak lhostejní k Jehovovu Slovu a záměrům a nestarali se o své duchovní potřeby. Snad si neuvědomili, do jakého nebezpečného postavení se dostali. Někdo je musel probudit. Proto Pavel popsal jejich současnou potřebu: Je totiž nutné, aby je někdo vyučoval od začátku základním věcem Božích svatých prohlášení.

12. a) Jakým nejlepším způsobem pomůžeme tomu, kdo otupěl v duchovním naslouchání? b) Co řekl Pavel k podnícení a obnově těch, kteří by se spokojili s pouhými základními pravdami?

¹² To je přesný návod, jak pomoci těm, kteří se stali nečinnými a duchovně usnuli, totiž vyučovat je od počátku pravdu. Jestliže otupěli v naslouchání duchovním věcem, nemohli strávit hutnou potravu Božího slova. Stali se duchovně malými dětmi, požívající jen mléko a neoceňují silné pravdy Božího slova. (Žid. 5:13) Dítě potřebuje někoho, kdo by o ně pečoval, protože nemůže pečovat samo o sebe. Nemůže samo rozhodovat o věcech, zda jsou správné nebo špatné. Křesťané si rozhodně nemohou dovolit, aby zůstali v tomto stavu, protože dělat špatná rozhodnutí může znamenat ztrátu Jehovovy přízně a celého života. Mají-li vytrvat, musí přijímat hutnou potravu, používat svou vnímavost a písmo, a tak položit základ k rozhodování o tom, zda je něco správné nebo špatné. Pavel působil na Židy tak, aby rozšiřovali své poznání pravdy a usilovali dospět ke zralosti. (Žid. 6:1, 2) Tyto křesťany Pavel nezařadil mezi ty, kteří odpadli a již se nemohli vrátit, avšak spíše řekl: „Pokud jde o vás milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech a o věcech spojených se záchranou, i když takto mluvíme. Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte. Toužíme však po tom, aby každý z vás projevoval tutéž příčinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce, abyste nezlenivěli, ale byli napodobiteli těch, kteří skrze víru a trpělivost zdědí zaslíbení.“ (Žid. 6:9–12) Tato Pavlova slova jsou velmi povzbudivá také pro nás.

BUDOVAT OCENĚNÍ

13. Jak Pavel začal budovat ocenění pro Jehovovy skutky v úvodních kapitolách v dopise Židům?

¹³ Když zkoumáme tento dopis, který napsal apoštol Pavel, vidíme důležitost toho, jak by měli křesťané budovat ocenění pro duchovní věci v myslích ostatních křesťanů. Na samém začátku svého dopisu, v první a druhé kapitole, se apoštol zmínil, jak Jehova odedávna mluvil ke svým služebníkům prostřednictvím proroků (kteří často dostávali poučení od andělů). (Srovnej Galatským 3:19) Židé byli dobře obeznámeni s dějinami a věděli, jak Jehova používal anděly, když jednal s jejich předky. To bylo něco podivuhodného. Kdyby kdokoli z nás byl osobně osloven Jehovovým andělem, stěží by na to asi během svého života zapomněl. V prvním století však bylo pro křesťany učiněno něco zcela zvláštního. Stalo se něco mnohem, mnohem většího. Bůh mluvil prostřednictvím svého Syna, který byl v mnohem vyšším postavení než andělé. „O kterém z andělů však [Bůh] kdy řekl: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvých nohou‘?“ — Žid. 1:13.

14. Proč je nutné věnovat více než obvyklou pozornost věcem, které jsme slyšeli?

¹⁴ S oceněním pro tyto velké pravdy uvažující křesťan chápe, jak důležité je věnovat pozornost tomu, co říká Boží Syn; Proto Pavel píše dále: „Proto je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli, věnovali více než obvyklou pozornost, abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč. Jestliže se totiž slovo vyřčené prostřednictvím andělů prokázalo jako pevné a každý přestupek a neposlušný čin dostal odplatu v souladu s právem, jak unikneme, jestliže jsme zanedbali tak velikou záchranu, jež začala být oznamována prostřednictvím našeho Pána a kterou nám potvrdili ti, kteří jej slyšeli?“ (žid. 2:1–3) Jestliže bychom tedy nebyli ochotni věnovat více než obvyklou pozornost věcem, které jsme slyšeli, budeme nutně zavlečeni na scestí a ztratíme naději na věčný život.

15. a) Jak si můžeme na člunu znázornit, jak je někdo zavlečen? b) Popiš jak může být křesťan zavlečen od Boha a od křesťanského sboru?

¹⁵ Je velmi zajímavé pochopit, proč Pavel použil výrazu, abychom „nikdy nebyli zavlečeni pryč“. Snad jsi již viděl někoho, jak dorazil v malém člunu ke břehu a pospíchal pryč, aniž člun přivázal. Kdybys člun pozoroval, viděl bys, že jeho pohyb od břehu je zpočátku pomalý, a to podle proudu a větru. Časem však je člun zavlečen dále a dále na jezero. Naproti tomu kdybys jej celou dobu nepozoroval, pak bys mohl být po chvíli velmi udiven, neboť bys člun spatřil velmi daleko uprostřed jezera. Takové ‚zavlečení‘ je obvykle pomalý pochod a může se přihodit křesťanům, když přestanou věnovat „více než obvyklou pozornost“ věcem, které slyšeli a stanou se ‚otupělými ve svém naslouchání‘. Když ztráta ocenění pro duchovní věci narůstá, osvojuje si takový člověk postupně špatné návyky; snad opomíjí studium a nenavštěvuje křesťanská shromáždění. Stane-li se někdo nepravidelným v oznamování dobrého poselství jiným lidem, nepřišlo to obvykle s rychlostí, jakou přeletí jezero motorový kluzák, ale je to pomalý pochod, jako když je kanoe centimetr za centimetrem odvlékána z bezpečného přístaviště. Je to skutečně tak, jak o tom mluví apoštol Pavel — ‚zanedbání záchrany‘.

16. a) Které důležité pravdy v dopise Židům 2:10, 14, 18 bychom si měli uvědomit? b) Co bychom měli dělat, když je zkoušena naše vytrvalost?

¹⁶ Naším nepřítelem, který působí utrpení a ztrátu záchrany, je satan ďábel. Příchodem Ježíše Krista byl opatřen prostředek, kterým bude zničen satan ďábel. Kristus se stal hlavním prostředníkem záchrany a aby umožnil toto opatření, vytrpěl smrt. (Žid. 2:10, 14) Křesťané by jistě měli pohlížet na toto slavné opatření k záchraně s velkým oceněním. Pavel zdůraznil svým trpícím židovským bratrům, že Ježíš Kristus rozumí naší situaci; i on kdysi trpěl jako člověk. Pavel je velmi povzbuzoval, když poukazoval na tuto skutečnost: „Neboť v tom, v čem sám trpěl, když byl zkoušen, může přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni.“ (Žid. 2:18; 4:15, 16). Ano, křesťané vědí, že v nebesích je živý Kristus, který je připraven, aby jim přišel na pomoc, když jsou vystaveni zkouškám! Modli se proto o tuto božskou pomoc, až bude příště bolestně zkoušena tvoje vytrvalost a ryzost.

[Poznámka pod čarou]