Proč důvěřovat Bohu?
NEJVYŠŠÍ, svrchovaný Pán vesmíru, Jehova Bůh, si přeje za své služebníky jen ty lidi, kteří mu plně důvěřují. Všichni, kdo předstírají, že jsou jeho lidem, ale přece se ve svém postoji k němu prokazují slovem i skutkem jako falešní, nesmějí očekávat, že získají jeho uznání a požehnání. V Božím slově čteme: „Zlořečený je tělesně schopný muž, který vkládá svou důvěru v pozemského člověka a skutečně činí tělo svou paží a jehož srdce se odvrací od samotného Jehovy.“ — Jer. 17:5.
Jistě si nepřejeme, abychom patřili k zlořečeným. Protože se Jehova Bůh nemění, všechno, co v minulosti vedlo k tomu, že bylo lidem žehnáno nebo zlořečeno, bude mít i dnes stejné následky. (Mal. 3:6) Je to rozumné, vezmeme-li si poučení ze starých dob, o kterých podává zprávu Bible.
OBRAZ ZE STARÉ DOBY
Takové poučení je nám dáno alegorií u Ezechiele v 23. kapitole. Pojednává o dvou sestrách, které nedůvěřovaly Bohu a očekávaly požehnání a ochranu odjinud. Starší sestra se jmenovala Ahola a mladší Aholiba. Poznáváme, že Ahola znázorňuje Samaří, hlavní město severního desetikmenného izraelského království, a Aholiba znázorňuje Jeruzalém, hlavní město jižního judského království. Protože hlavní města zastupují království, sestry tedy představují dvě království. Jejich „matka“ je organizovaný izraelský národ jako celek, který pocházel od Abrahama, Izáka, Jákoba a Jákobových dvanácti synů. — Ezech. 23:2, 4.
Od začátku neměly obě sestry nejlepší pověst. „A začaly se v Egyptě oddávat prostituci. Ve svém mládí se dopustily prostituce.“ (Ezech. 23:3) Jak se to mohlo stát? Když se Jákobovi potomci usídlili v Egyptě, nechali se zaplést do modloslužby, která byla v té zemi pěstována. Zřejmě začali věřit, že uctíváním egyptských božstev něco získají. Přestali vzhlížet k Jehovovi jako k pramenu skutečného požehnání a ochrany a tak se provinili duchovní prostitucí. Ovšem v době, kdy starší sestra Ahola a mladší sestra Aholiba se začaly v Egyptě oddávat prostituci, ještě neexistovalo severní izraelské království a jižní judské království. Ale izraelské kmeny, které pak utvořily tato království, již existovaly. Ke kmenům, které tvořily severní království, patřili potomci obou nejstarších Jákobových synů, Rubena a Simeona, a potomci Jákobova prvorozeného syna z Ráchel, Josefa, jehož synové Efraim a Manasses tvořili dva oddělené kmeny. Ahola tedy mohla být právem označena jako „starší“ sestra.
Když Jehova popsal všechno, co obě symbolické ženy zažily v Egyptě, řekl: „A staly se mými.“ To se stalo v roce 1513 př. n. l., když Jehova osvobodil Izraelity a uzavřel s nimi na hoře Sinaj formálně smlouvu. Když národ vstoupil do smlouvy s Jehovou, byl s ním „oddán“ jako žena s mužem. Jednotliví členové organizovaného národa se stali Jehovovými dětmi, a proto může být řečeno, že Ahola a Aholiba od té doby „začaly rodit syny a dcery“. — Ezech. 23:4.
AHOLA OPOMENULA DŮVĚŘOVAT JEHOVOVI
Ale teprve v roce 997 př. n. l. vzaly symbolické sestry Ahola a Aholiba na sebe konečnou podobu. V tom roce odmítlo deset izraelských kmenů další poddanost Davidovu královskému domu a zřídilo si vlastní království. Touto vzpourou nebyla zrušena smlouva, kterou uzavřel celý národ s Jehovou na hoře Sinaj. Obě nová království byla dále ve smlouvě, a proto byla stále ještě poddána Jehovovi jako duchovnímu manželu. (1. Král. 11:29–39) Ale desetikmenné království, Ahola, odmítlo Jehovovi ženskou poddanost a stalo se modlářským. Ahola (což znamená „Její stan“) si postavila vlastní stan, aby tam přinášela náboženské uctívání zlatého telete a později přijalo uctívání Bále. Ahola ztratila také důvěru v Jehovu jako svého ochránce a pěstovala politiku s pohanskými národy, zvláště s Asýrií. — 2. Král. 15:17–22; Ezech. 23:5–8; Oz. 5:13; 12:1.
To, že Ahola opomněla důvěřovat Jehovovi a zůstat mu věrná, se ukázalo jako neštěstí. O tom podává zprávu Ezechiel 23:9, 10: „[Jehova] ji vydal do ruky těch, kteří ji vášnivě milovali, do ruky asyrských synů, po nichž bažila. Právě oni odkryli její nahotu. Vzali její syny a její dcery a ji zabili dokonce mečem. A stala se pověstnou mezi ženami a vykonali na ní skutky soudu.“ Ano, Jehova přenechal severní království krutým Asyřanům, kteří si vášnivě přáli vnutit mu světský spolek. Asyřané vystupovali jako vykonavatelé božského rozsudku tak, že jednali se symbolickou Aholou, jak zasluhuje cizoložná žena. „Odkryli její nahotu“, když uloupili izraelským dětem Aholy zemi a poslali je pryč. A mečem války ji usmrtili jako politický národ, když rozbořili v roce 740 př. n. l. hlavní město Samaří. Ahola se skutečně stala „pověstnou mezi ženami“, to je současnými pohanskými královstvími. Shlíželi na ni svrchu jako na národ, který se sám hanebně potupil, a děsili se jejího osudu.
AHOLIBA NEMÁ UŽITEK Z VAROVNÉHO PŘÍKLADU AHOLY
Aholiba, která představovala judské království, měla dobrý důvod uvažovat o osudu svého sesterského království. Podle významu svého jména („Můj stan je v ní“) byla Aholiba poctěna, že v jejím hlavním městě Jeruzalému stál stan neboli chrám Jehovův. Ale neměla pro to ocenění. Nedbala varovného příkladu Aholy a prováděla duchovní prostituci ještě více. — Ezech. 23:11–17.
Aholiba, jižní království, zapomněla na Jehovu a na smlouvu s ním, podobnou manželské smlouvě, a také pěstovala politiku s Asýrií. To se stalo zcela běžné ve dnech judského krále Achaza. V opaku k radě, kterou dal Jehova prostřednictvím proroka Izaiáše, povolal Achaz asyrského dobyvatele Tiglatfalazara na pomoc proti spojeným královstvím Sýrie a Izraele. (Iz. 7:1–20; 2. Král. 16:5–10, 17, 18) Král Ezechiáš, nástupce Achaza, viděl, jak nešťastné bylo snažení Aholy o politickou přízeň Asýrie v roce 740 př. n. l., které končilo zničením Samaří a jeho království. Nyní, ačkoli byl osvobozen od asyrského krále Senacheriba, vycházel vstříc pokusům Babylóňanů o přátelské sblížení. — Iz. 37:36 až 39:7; 2. Král. 19:35 až 20:18.
Zvláště na konci sedmého století př. n. l., když vládli Joakim a Sedechiáš jako králové, kteří byli poplatní Babylónu, „Aholiba vykonávala pak svou smyslnou žádost ještě zhoubněji“, než její sestra Ahola, když usilovala o politickou přízeň babylónské světové moci. (Ezech. 23:11–16) Tento mezinárodní styk trval během vlády obou králů, až se Aholiba nabažila babylónského panství. „Její duše se začala od nich odvracet s odporem“ a začala se bouřit proti babylónskému králi. (Ezech. 23:17) V té době si Aholiba „připomínala dny svého mládí, kdy se oddávala prostituci v zemi egyptské“, to je, začala se dívat na jih k Egyptu, aby dostala vojenskou pomoc k podpoře své vzpoury. — Ezech. 23:19.
Cesta Aholiby, stejně jako cesta její sestry, musela vést nutně do neštěstí. Jehova si zošklivil judské království. To znamenalo, že dal symbolickou Aholibu do rukou jejích vášnivých milenců, jak to udělal i se severním královstvím. (Ezech. 23:18–23) Aholiba byla tak zkažená, že Jehova mohl mluvit o jejích dřívějších milencích, Babylóňanech, jako o ‚spravedlivých mužích‘, to je, byli „spravedliví muži“ ve srovnání s ní. Byli také ‚spravedlivými muži‘ proto, že vykonali Jehovův spravedlivý rozsudek. (Ezech. 23:43–49) Jehova předpověděl prostřednictvím svého proroka Ezechiele, co učiní její milenci Aholibě:
„Rozestaví se proti tobě kolem dokola a přenechám jim soud a mají tě soudit podle svých práv. A vyjádřím svou planoucí horlivost proti tobě a ve zlobě mají proti tobě zasáhnout. Odstraní ti nos a uši a co z tebe zbude, padne dokonce mečem. Oni sami si vezmou tvé syny a tvé dcery a co z tebe zbude, to bude pohlceno ohněm. A jistě z tebe strhnou tvůj oděv a odejmou tvé krásné předměty. A skutečně způsobím, že přestane tvé volné chování a tvá prostituce přenesená z egyptské země; a nepozvedneš k nim oči a na Egypt si již nevzpomeneš.“ — Ezech. 23:24–27.
Podle toho Jehova Bůh připustí, aby milenci Aholiby provedli jeho soudcovská rozhodnutí svým krutým způsobem. Zničí krásný obličej Aholiby neboli její národní postavení. Její pomazaný král a ostatní význační úředníci, kteří byli jako „dech jejího chřípí“, budou odvedeni. (Pláč 4:20) Její kněží, soudcové a vzdělanci, kteří byli jako uši, aby naslouchali a dávali rovnováhu hlavě, národnímu vedení — tu budou také násilně odstraněni. Co pak ještě zbude z cizoložné Aholiby, padne popravčím mečem vítězných Babylóňanů. Ti z jejích synů a dcer, kteří přežijí, budou zajati a zotročeni. Její zbytek bude jako nevýnosný hmotný majetek „pohlcen ohněm“. Tak bude Aholiba oloupena o své šaty a krásné předměty, kterými vábila jako národ.
Snad si Aholiba myslela, že může uniknout tomuto neštěstí, když bude litovat svého spojení s Babylónem a s nechutí se odvrátí. Avšak Babylóňané nezapomenou na její závazky k sobě. I kdyby se odvrátila od Babylóňanů a začala je nenávidět, neměla by u Jehovy Boha lepší pověst. Aholiba nelitovala svého duchovního cizoložství. Stále ještě byla nakloněna přestupovat smlouvu uzavřenou s Jehovou a vstupovat cizoložným způsobem do svazků s pohanskými národy, jako s Egyptem, aby se ujistila o své bezpečnosti. Proto Jehova odkryje její nahotu a obnaží její minulost nestoudné prostitutky. Jako její sestra Ahola bude přinucena vypít plný pohár národního zničení a vypovězení ze země. Aholiba bude přinucena nést plný Boží trest za svou nevěru vůči němu, jakoby musela rozhlodat a rozkousat „hliněné střepy“ svého poháru, aby vysrkla každou kapku tekutiny, která se do nich vsákla. Zlomyslným okolním národům se stane Aholiba „terčem smíchu a posměchu“. To vše na ni přišlo v roce 607 př. n. l., když byl Jeruzalém podle Jehovova rozsudku zničen. — Ezech. 23:28–35.
ZANEDBÁNÍ KŘESŤANSTVA
Ahola a Aholiba — severní a jižní království Izraelitů — zaplatily hroznou cenu za to, že nedůvěřovaly Bohu a prokázaly se nevěrné svému smluvnímu příbuzenství s ním. To by mělo být varovným příkladem pro křesťanstvo a všechny jeho přívržence. Proč? Protože stejně jako Ahola a Aholiba tvrdí křesťanstvo, že je ve smluvním příbuzenství s Bohem. Ale důvěřuje křesťanstvo opravdu Bohu? Nespojilo se spíše s politickými systémy tohoto světa a nedůvěřuje tomu, že bude chráněno vojenskou mocí? Jistě! Proto se křesťanstvo proviňuje duchovní prostitucí. Boží slovo říká: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“ (Jak. 4:4) Křesťanstvu je připočtena k tíži ohromná vina. Má minulost podobnou zlé minulosti Aholy a Aholiby, proti nimž bylo vysloveno obvinění:
„Neboť se dopustily cizoložství a na jejich rukách je krev a dopustily se cizoložství se svými hnusnými modlami. A kromě toho své syny, které mi zrodily, nechaly projít ohněm jako pokrm pro ně. A co více mi učinily: Poskvrnily mou svatyni v onen den a zneuctily mé sabaty. A když pobily své syny pro své hnusné modly, dokonce přišly v onen den do mé svatyně, aby ji zneuctily, a hle, to učinily uprostřed mého domu.“ — Ezech. 23:37–39.
Nemůže být popřeno duchovní cizoložství, kterého se křesťanstvo dopustilo. Jeho neustálé přátelství s politiky, vojenskými silami a velkými obchodními vykořisťovateli je veřejným pohoršením. Náboženské sekty křesťanstva se také dopustily duchovního cizoložství s ‚hnusnými modlami‘. Místo aby poukazovalo lidstvu na Boží království jako na jedinou naději pozemšťanů, křesťanstvo dnes zbožňuje Spojené národy jako největší a jedinou naději člověka na mír. Křesťanstvo obětovalo své syny a dcery bohu války. Jeho ruce jsou potřísněny krví. Prolilo ji v náboženských křižáckých válkách, ve válkách mezi katolíky a protestanty, inkvizicí a v tomto století dvěma strašlivými válkami, kde bojovali katolíci proti katolíkům a protestanti proti protestantům. Přes své krví potřísněné ruce vstupují příslušníci křesťanstva o svém tak zvaném „sabatním dnu“ do toho, co nazývají Boží svatyní.
Popis Aholy a Aholiby, které jednaly jako profesionální nevěstky, se hodí také na křesťanstvo. Tento popis zní:
„Když začaly posílat pro muže, kteří přicházeli z daleka, k nimž byl poslán posel, potom hle, přišli ti, pro které ses umyla, nalíčila si oči a pokryla se ozdobami. A posadila ses na nádherné pohovce, s připraveným stolem před ní, a na něj jsi postavila mé kadidlo a můj olej. A byl v ní hlas bezstarostného zástupu a k mužům z množství lidstva byli přivedeni z pustiny opilci a dávali ženám náramky na ruce a krásné koruny na hlavy.“ — Ezech. 23:40–42.
Křesťanstvo se snažilo jako profesionální nevěstka udělat se pro svět pokud možno nejpřitažlivější, i pro méněcenné osoby, jako jsou ‚opilci z pustiny‘. Jejich sekty učinily světským lidem náboženství velice snadné. Mohou se totiž připojit jako členové církví a zároveň zůstat částí sobeckého, modlářského a krví potřísněného světa. Jako oplátku za náboženskou přízeň, která jim přináší smyslovou radost, oslavují křesťanstvo. Aby ozdobili své krví zrudlé ruce, jakoby si dávali náramky na zápěstí a posazovali krásné koruny na hlavy svých sekt, a tím přenechávají duchovním nad sebou náboženské vedení.
Protože minulost křesťanstva se podobá minulosti Aholy a Aholiby ve staré době, nemůže uniknout neštěstí. Stejně tak jako dřívější milenci Aholy a Aholiby je zničili, utrpí i křesťanstvo zničení z rukou svých dřívějších milenců. Jehova Bůh se postará, aby se to stalo. Je to potvrzeno v poslední knize Bible, kde je světová říše falešného náboženství, „Veliký Babylón“, znázorněn jako nevěstka. (Zjev. 17:3–6) Ve Zjevení 17:16 je řečeno, co učiní dřívější milenci „Velikému Babylónu“: „Ti budou nenávidět nevěstku a učiní ji zpustošenou a nahou, a budou jíst její masité části a úplně ji spálí ohněm.“
Chceš-li uniknout tomu, abys trpěl s „Velikým Babylónem“, pak důvěřuj Jehovovi Bohu a přinášej mu výlučnou oddanost. To je však nemožné, jestliže zůstaneš v některé náboženské organizaci křesťanstva, která tvoří vedoucí část „Velkého Babylóna“. Boží slovo nám přikazuje: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li s ním mít podíl na jeho hříších a nechcete-li obdržet část z jeho ran.“ (Zjev. 18:4) Až se od něho oddělíš, připoj se k těm, kteří skutečně důvěřují Bohu a zůstávají mu věrní.