Práva, nebo povinnosti?
„Synu můj, nezapomínej na můj zákon a ať tvé srdce zachovává má přikázání, neboť dlouhost dnů a léta života a pokoj ti budou přidány.“ — Přísloví 3:1, 3.
1–3. a) Jaký postoj mají dnes lidé ze světa, pokud jde o práva? b) O kom mluví apoštol Pavel ve 2. Timoteovi 3:1–5 a co se stane všem, kteří mají ducha, o němž se hovoří v Efezským 2:2?
PRO lidi ze světa je dnes velmi důležité prosazovat svá práva. Mnozí věří, že mají právo dělat, co se jim líbí, bez ohledu na druhé. Proto svět, a zvláště tak zvaný „křesťanský“ svět, se dostal do postavení, které bylo předpověděno v Bibli, totiž že lidé budou ‚domýšliví, pyšní, rodičů neposlušní, nevděční, neloajální, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, svéhlaví‘. — 2. Tim. 3:1–4.
2 To je duch světa. Je to „duch, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Efez. 2:2) Víme, že nás obklopuje a na každého člověka působí tlakem. Neměli bychom si myslet, že apoštol Pavel při popisu špatných poměrů myslel na svět lidí, kteří nevěří v Boha. Ne, řekl, že tito neposlušní lidé „mají způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní“. (2. Tim. 3:5) Podle Bible mají nastat tyto poměry v křesťanstvu a je tomu tak. Všichni, kdo mají tohoto špatného ducha, nakonec zemřou. — Zjev. 21:8.
3 Proto když někdo následuje tento špatný vzor, je v Boží nepřízni, ať již náleží nějaké církvi nebo ne, nebo i když se dokonce oddělil od náboženských systémů křesťanstva a stal se Jehovovým svědkem. Všichni, kdo mají ducha nezávislosti a jsou domýšliví a svéhlaví nebo jsou tímto duchem třeba jen v nepatrné míře nakaženi, jsou ve velkém nebezpečí.
4, 5. Co způsobil tento duch jak u mládeže, tak i u dospělých?
4 Tento duch se zrcadlí ve zprávách, které čteme, zvláště o dnešní mládeži. Výtržnosti ve školách a vyšších učilištích jsou toho příkladem. Žáci a studenti mají u sebe dokonce pušky a jiné smrtonosné zbraně. Ničí majetek školy, kterou navštěvují, aby tam obdrželi vzdělání. Čteme, že mladiství dělají výtržnosti bez jakéhokoli důvodu. Přicházejí do města, demolují obchody a převracejí vozy nevinných řidičů — to všechno bez příčiny.
5 Tyto ničivé akce jsou výsledkem postoje sebeurčení a nezávislosti na všech zákonech a směrnicích. Aby ospravedlnili své jednání, tvrdí, že konají to, nač mají „právo“. Chtějí ukazovat, že nejsou nikomu odpovědni. I mezi zralými dospělými lidmi získal vliv duch vzpurné nezávislosti. Tisíce lidí si dělají nárok na zajištěný příjem, ale nechtějí pracovat. Chtěli by mít všechny vymoženosti života, ale nechtějí je vyrábět. Dříve dostávali lidé za prokazované služby „zpropitné“, šlo-li o službu nad to, co bylo žádáno. Avšak nyní se vyžaduje zpropitné bez ohledu na kvalitu prokázané služby.
6–8. Popiš rozdíl v rodinném životě i v jiných oborech, který by přinesla pozornost k povinnostem místo k právům.
6 V posedlosti po právech se nebere zřetel na povinnosti. Ale pomysli, jak by všechno bylo jiné, kdyby každý smýšlel stejně o povinnostech jako o právech. Dnešní situace by byla zcela jiná. Pak by si nikdo nemusel dělat vůbec žádné starosti o svá práva; protože on i ostatní by vykonávali své povinnosti.
7 Ano, boj o práva vede skutečně k rozdělení. Věnovat pozornost povinnostem vede naopak ke štěstí a pokoji. Není těžké si představit, jak by byla sjednocena rodina, kdyby každý myslel na své povinnosti — děti vůči rodičům, rodiče vůči dětem. Panovala by důvěra a ohleduplnost místo nedůvěry a sporů.
8 Kdyby zaměstnanci uznali, že zaměstnavatel má právo očekávat od nich plný pracovní výkon, a kdyby bral zaměstnavatel ohled na blaho zaměstnanců a uznal, že má povinnost platit přiměřenou mzdu, byli by oba na tom lépe. I zákazníci by byli šťastni, protože by byli dobře obslouženi. Obchodní obrat by byl lepší a místa v zaměstnání by byla jistější. Ale svět to neuznává, protože je sobecký a protože každý člověk klade důraz na to, co může dostat, aniž myslí na druhé. Sobectví je tak rozšířeno a tak hluboce zakořeněno, že se svět nedá opravit.
NÁZOR KŘESŤANŮ
9. Jaký postoj mají křesťané k boji o práva?
9 Ale jak smýšlejí křesťané o právech a povinnostech? Mají Bohem dané právo i povinnost uctívat Boha a řídit se jeho přikázáními tím, že užívají v životě zásady Bible. (Mat. 22:21) Není to právo osobní nebo lidmi ustanovené, ale právo od Boha, že před ním mohou plnit povinnost. (Mat. 28:18, 19) Když trvají na tom, vykonávat toto právo, jsou Bohem podporováni. Avšak Bible neklade důraz na osobní práva. Zato mluví mnoho o povinnostech. — Kaz. 12:13; Luk. 17:10.
10–12. a) Jaké stanovisko zastává křesťan, pokud jde o práva a povinnosti před Bohem? b) Jaký postoj by měl mít křesťan k zavádění určitých „moderních“ zvyků?
10 Jaké stanovisko zastávají praví křesťané, kteří se odvrátili od cesty tohoto světa a vykonávají víru v Kristovu výkupní oběť? V Bibli jim je řečeno: „Nepatříte tedy sami sobě, neboť jste byli koupeni za cenu. Rozhodně oslavujte Boha ve svém těle.“ (1. Kor. 6:19, 20) Proto je velmi málo důvodů, aby tito lidé mluvili o právech vůči Bohu, protože mu patří na základě krve jeho Syna. Mají povinnost. A tato povinnost je: „Rozhodně oslavujte Boha.“ Můžeme oslavovat Boha, když jsme pokojní a když jsme trpěliví, i když naše práva jsou druhými porušována. Oslavujeme Boha, když vykonáváme své povinnosti, když nevyžadujeme něco, co považujeme za svá osobní práva, a když nepůsobíme smutek nebo hněv druhým, protože trváme na takových „právech“. — Přísl. 11:2.
11 Křesťané by si tedy neměli myslet, že mohou trvat na určitém zvyku jako na svém právu jen proto, že je běžný ve světě, aniž by brali ohled na křesťanský sbor a jeho zralé smýšlení. Proč by se měl křesťan snažit zavádět do svého života ducha světa nebo to, co tomu duchu odpovídá — na příklad výstřední oblékání, výstřední hudbu a tak zvané moderní zvyky —, když přece je částí sboru? Ano, proč by se měl pokoušet něco takového zavádět do Božího sboru?
12 Někdo by mohl říci: „To je právě moderní. Chceme dělat to, co je moderní, a držet krok se světem.“ Ale uvažuj — duch tohoto světa se rychle zhoršuje a je v úpadku; můžeme očekávat, že během času to bude ještě horší. Každá generace v minulosti si myslela, že je „moderní“ a před ostatními, ale co se stalo s touto generací a jejími zvyky? Bible říká: „Je generace, která je čistá ve svých vlastních očích, ale která nebyla umyta od svých vlastních výkalů.“ — Přísl. 30:12.
13. Co bychom měli nyní dělat, místo abychom chtěli být nezávislí, a proč?
13 Chtěli bychom ve sboru vzbudit pozornost nebo být nezávislí a jenom trochu se vzdálit od úplné spolupráce se sborem? Vidíme, že bouřlivé mraky „velkého soužení“ jsou stále temnější a že „podnebí“ tohoto světa je stále mrazivější, a proto bychom se měli stále více přidržovat křesťanské organizace a stále pevněji a pevněji držet pohromadě ve vřelé lásce. (Přísl. 18:1) Měli bychom dávat pozor zvláště pečlivě na svůj postoj a na svůj vztah k Bohu. Apoštol Petr vyjadřuje tuto nutnost velmi zřetelně: „Jestliže spravedlivý ztíží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník?“ — 1. Petra 4:18.
14. Proč je marné se vzrušovat pro nějakou módu nebo vzor, který následuje tento svět?
14 Kromě toho nemusí to, co snad právě nyní považujeme za důležité, v Božím novém světě znamenat vůbec nic. Ano, za rok věci, za které snad bojujeme jako za své právo (nějaká móda, zvyky, určitá hudba), mohou být zcela zastaralé. Pak to již sami nebudeme chtít. Proč bychom to tedy nyní chtěli zavádět ve sboru? Módy a světské vzory rychle přejdou a jsou zapomenuty, ale Boží sbor zůstane navždy. V Bibli čteme: „Scéna tohoto světa se mění.“ (1. Kor. 7:31) Mění se nyní od zlého k horšímu, ale bude zcela nahražena. (1. Jana 2:17) Vyjde zcela z módy. Kde pak zůstanou nynější módní zjevy — rozcuchané vlasy, nepořádné šaty? Kde bude všechno, na čem nyní trváme, protože to považujeme za své právo?
ZKOUMAT SVÉ POHNUTKY
15. Proč je pro nás výhodné věnovat pozornost radám, které dávají odpovědní lidé ve sboru?
15 Jehova miluje všechny, kdo se ve víře k němu přibližují. přeje si službu a poslušnost přicházející od srdce. (Řím. 6:17) Proto je cílem křesťanského sboru objasnit, co je Jehovova vůle, a pomoci všem členům sboru porozumět, proč je taková — pomáhat tudíž všem poznat více Jehovu. Proto je pro nás velmi výhodné, abychom věnovali pozornost radám, které dávají odpovědní lidé ve sboru při problémech, které se vyskytnou. — Srovnej 2. Mojžíšovu 18:15, 16.
16–18. Jak je možné zkoumat vlastní postoj a pohnutky, když jde o to udělat něco, co se zdá být správné?
16 Jsi-li znepokojen nějakou otázkou dotýkající se tvých práv, je dobré přemýšlet, jaké jsou vlastně tvé úvahy a pohnutky a jak odpovídají Božímu způsobu myšlení. Abychom si to znázornili příkladem, podívejme se na muže nebo mladíka, který má dlouhé, málo pěstěné vlasy. Snad se ti líbí takový účes a nosíš tímto způsobem vlasy a snad ti některý z bratrů poradil, že by bylo vhodné, kdyby sis dal ostříhat vlasy a nosil je pořádnější.
17 Mohl by ses zeptat: „Nosím tak vlasy, protože si myslím, že vypadám lépe, nebo je nosím kvůli lidem, s nimiž se stýkám? Jsou tito lidé spojeni se sborem, nebo jsou ze světa? Jestliže jiní ve sboru nosí tuto módu, jsou to zralí bratři, starší nebo služební pomocníci, ti, kteří jsou horliví ve službě?“ Když o tom přemýšlíš, nezapomínej na apoštolovo napomenutí: „Pamatujte na ty, kteří vás vedou, kteří vám mluvili Boží slovo, a protože pozorujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Žid. 13:7.
18 Pak se ptej: „Kam budu pro svůj účes zařazován v očích lidí? Bude mne ten, komu budu mluvit, považovat za kazatele svědků Jehovových?“ Proč by sis měl připadat divně mezi světskými přáteli, kdybys nenosil dlouhé vlasy? Bojíš se toho, co by mohli říci? Myslíš, že od tebe jakožto Jehovova svědka očekávají, že se budeš oblékat jako oni? Nebo snad myslíš, že si tě budou více vážit, jestliže se budeš jako kazatel oblékat jako oni?
19, 20. Jaký příklad je rozumné následovat, když nám bratři ve sboru doporučí učinit změnu v nějaké módě nebo zvyku?
19 Byl bys ochoten učinit změnu, kdyby ti odpovědní bratři ve sboru doporučili, abys změnil svůj oděv nebo účes, nebo kdyby jiní měli pocit, že to není vhodné pro kazatele? Možná, že si myslíš, že se mýlí nebo jsou nemoderní a že není zapotřebí se změnit jen proto, že to druhé ve sboru ruší. Následoval bys však příklad, který dal sám Kristus?
20 Apoštol Pavel říká o Ježíšovi: „Neboť ani Kristus se nelíbil sám sobě; nýbrž jako je psáno: ‚Potupy těch, kteří tebe tupili, padly na mne.‘“ (Řím. 15:3) Kristus netrval na svých právech. Bývalo by pro něj mnohem pohodlnější, kdyby se choval jinak. Ale jakou by nám pak byl pomocí? — Mat. 26:53, 54; 2. Kor. 3:14, 15.
21. Jak ukazuje apoštol Pavel, že není křesťanské, když člen sboru trvá na nějakém zvyku, kterým jsou jiní přiváděni ke klopýtání?
21 A co kdyby tě někdo požádal, abys přestal jíst maso, protože by tím byl ve sboru přiváděn ke klopýtání. Co? Vzdát se tak podstatného práva? Avšak apoštol Pavel následoval Ježíšův příklad, když napsal: „Proto usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou ke vzájemnému budování. Přestaňte bořit dílo pro pokrm . . . Je dobré nejíst maso, ani nepít víno, ani činit cokoli, o co by tvůj bratr mohl zakopnout.“ Pak říká Pavel někomu, jehož svědomí není znepokojeno požíváním masa, ale který se jej zdržuje v zájmu blaha sboru: „Víru, kterou máš, měj v souladu sám se sebou, před Božím zrakem.“ — Řím. 14:19–22; srovnej 1. Korintským 8:12, 13.
22. Jmenuj další důvody, proč bychom se měli změnit, když naši bratři myslí, že určitým zvykem nebo módou je vrháno špatné světlo na dobré poselství o království.
22 Je tedy lepší, když ustoupíš a máš uspokojení z vnitřní jistoty, že se líbíš Bohu, i když plně nesouhlasíš s názory druhých a když si myslíš, že to, co nyní děláš, je správné. A kdo nakonec nejvíce vidí šaty nebo účes, který se ti líbí? Kdo ví, jak ti to opravdu sluší, a kdo může srovnávat tvůj vzhled se vzhledem druhých? Ty se přece sám nevidíš. Jsou to jiní, kdo tě vidí ze všech stran. Když si tví bratři myslí, že tvůj vzhled dělá špatný dojem či vrhá falešné nebo špatné světlo na poselství, které předáváš, proč bys to nemohl změnit a nebyl šťastný?
NEJDE O MÓDU, ALE O ODDĚLENÍ OD SVĚTSKÝCH ZVYKŮ
23. V jaké situaci byl v Izraeli muž, který by se byl raději hladce holil, místo aby si dal narůst vousy?
23 Můžeme se podívat ještě z jiného hlediska na otázku účesu a oblékání. Představ si, že bys jako muž žil v dobách Izraelitů pod zákonem a neměl rád vousy. Snad by se ti líbil vzhled Egypťanů, kteří se hladce holili. Co bys dělal? Použil bys svého osobního práva se holit? Ne, neboť bys takové právo neměl. Musel bys nosit vousy, protože Zákon přikazoval všem mužům: „Nebudete si přistřihovat vlasy po straně hlavy dokola a nezničíš konec svých vousů.“ — 3. Mojž. 19:27, 21:5.
24. Proč byl vydán zákon, který vyžadoval od Izraelitů, aby nosili vousy?
24 Byl tento zákon dán kvůli módě? Ne. Měl chránit Izraelity, aby nenapodobovali jednání některých okolních pohanských národů. Avšak Izraelité měli dbát o to, aby jejich vousy byly stříhané, pořádné a dobře pěstěné. Když někdo měl nepěstěné vousy nebo se oholil, bylo to znamení zármutku a smutku. (2. Sam. 19:24–28; Iz. 7:20) Také vlasy byly časem stříhány, pokud někdo nebyl pod slibem Nazarejců. V Ezechielově proroctví bylo přikázáno kněžím, aby si ostříhali vlasy a nenosili je volně. — Ezech. 44:15, 20.
25, 26. Jak nám ukazuje Boží slovo, jaký má Bůh názor na vhodnost oděvu?
25 Bůh také věděl, že někdo může být špatně posuzován podle způsobu oblékání, protože přikázal: „Žádný oděv tělesně schopného muže by neměl být vložen na ženu, ani tělesně schopný muž by neměl nosit plášť ženy; protože každý, kdo dělá takové věci, je odporný Jehovovi, tvému Bohu.“ (5. Mojž. 22:5) Proč? Protože by tím byl dán podnět k nemravnosti.
26 Některé druhy oděvu jsou si sice podobné, na příklad dámské kalhoty a pánské kalhoty, ale přece je obyčejně jednoznačný rozdíl v ušití nebo látce. Nosí-li však někdo oděv, kterým se takřka neodlišuje od druhého pohlaví, je to v Jehovových očích špatné. Totéž platí i o šatech, které jsou úzké a přiléhavé, takže svádějí k nemravnosti, a člověk je tím zařazen mezi lidi, kteří jsou známí ošklivými zvyky. Jestliže bys rád trval na určitém účesu nebo oděvu nebo na nějakém zvyku, ptej se: „Dělám to, abych tím napodobil lidi ze světa?“
„SAMA PŘÍRODA NÁS UČÍ“
27, 28. a) Jaké dobré vodítko nám dává apoštol Pavel vzhledem k tomu, co je pro křesťana vhodné, pokud jde o módu? b) Co říkají někteří bibličtí učenci o slovu „příroda“?
27 V Bibli nejsou výslovná pravidla, na příklad, jak dlouhé mají být vlasy nebo jak má být dlouhá sukně. Ale inspirovaný apoštol přece dává dobré vodítko, které umožňuje upřímným, oddaným křesťanům i sboru poznat, jsou-li móda nebo zvyk vhodné a správné. Říká: „Což vás neučí už sama příroda, že má-li muž dlouhé vlasy, je to pro něj k necti; ale má-li žena dlouhé vlasy, je to pro ni ke slávě? Protože vlasy jsou jí dány místo pokrývky hlavy.“ — 1. Kor. 11:14, 15.
28 K těmto apoštolovým slovům se vyjádřil biblický učenec Albert Barnes:
„Slovo příroda . . . zřejmě označuje smysl pro vhodnost, který mají všichni lidé a který je vyjádřen v některém význačném nebo všeobecném zvyku . . . Ten je takový, jak to vyžaduje přirozený smysl lidí pro to, co je vhodné . . . Tímto slovem zde není míněn stav pohlaví . . . také ne pouze mravy a zvyky . . . nýbrž vztahuje se na hluboký vnitřní cit pro to, co je správné a pravdivé.“
A řečtinář dr. A. T. Robertson říká:
„Zde to znamená vrozený smysl pro vhodnost (srovnej Řím. 2:14), nejen pouhý zvyk, nicméně takový smysl, který spočívá na objektivním rozdílu stavu věcí.“
29. a) Proč nepotřebuje křesťan žádná pravidla, co má dělat a co ne? b) Co v případě, když někdo neví, jak se rozhodnout?
29 Nejde tedy o to, že někomu musí být přesně řečeno, co by měl dělat a co nedělat, jak to činí pravidla. Jsme-li křesťané a naše srdce miluje to, co je správné, víme od přírody, zvláště na základě školeného svědomí, co vyvyšuje nebo snižuje slávu dobrého poselství, které kážeme. Víme, zda v očích druhých podporujeme nebo maříme pověst nebo vážnost sboru. Když to však někdo neví, pak by se měl dát vést dobrým svědomím křesťanského sboru. Měl by přijmout dobrou radu odpovědných bratrů a spolehnout se na jejich správný úsudek. — Přísl. 12:15.
30. a) Jaké povinnosti mají ti, kteří zastávají odpovědná postavení ve sboru? b) Jaká je vůdčí zásada, která nám poskytuje jistotu? c) Proč bychom se měli zajímat víc o povinnosti než o práva?
30 Praví křesťané se milují navzájem a ti, kdo zastávají odpovědná postavení, jsou povinni dělat jen to, co je pro jejich bratry nejlepší, ať je to příkladem, který dávají, nebo radou, kterou udělají. A skutky nás všech by měly být vždy vedeny zásadou: ‚Zdobím učení našeho zachránce, Boha, ve všech věcech?‘ Jestliže vykonáváme své povinnosti a pracujeme celou duší, jako by to bylo pro Jehovu a ne pro lidi, odmění nás Jehova požehnáními, která jsou daleko větší než jakákoli „práva“, která bychom si mohli opatřit i s roky života a pokoje. — Tit. 2:10; Kol. 3:23, 24; Přísl. 3:1, 2.