Opětuješ Boží lásku?
JEHOVŮV záměr vzkřísit mrtvé k životu je výrazem jeho lásky. Bůh nemá povinnosti k hříšnému, umírajícímu lidstvu. Není dlužen vzkříšení zemřelým lidem. Avšak jeho láska k lidstvu je tak velká, že neušetřil ani svého nejmilejšího Syna, aby položil základ, na němž by mohl jednat s lidstvem a zemřelé opět přivést k životu. (Řím. 8:32) Ježíš Kristus řekl: „Tak velice Bůh miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16.
Tím, že Jehova Bůh dal svého Syna, budou moci milióny, které zemřely, aniž jej poznaly, dostat možnost opět žít a učit se jej znát a milovat. Lidem, kteří se dostali do vztahu k Bohu, je nadějí na vzkříšení umožněno, aby až do své smrti věrně vytrvali a našli útěchu při ztrátě milovaných lidí. — 1. Tess. 4:13, 14; Zjev. 2:10.
Jak opětuješ Boží lásku? Vede tě k tomu, aby ses s ním lépe seznámil a dověděl se pokud možno nejvíce o jeho jednání s lidmi?
Během šestnácti století vedl Jehova Bůh svým duchem asi čtyřicet různých mužů, aby zapsali spolehlivou zprávu o jeho záměru, jeho cestách a jeho způsobu jednání. Tato zpráva je obsažena v šedesáti šesti knihách Bible. Ukazuje, jak Jehova po mnoho staletí jednal s jednotlivci, lidmi a národy. Zpráva nám pomáhá poznat, jak se Bůh zachoval za nejrůznějších okolností, a ukazuje důvody pro Boží počínání. Tak můžeme pomocí Bible získat dobré poznání o Bohu.
Jestliže tě upřímné přání lépe poznat Boha přiměje k tomu, abys studoval Bibli, pak opětuješ Boží lásku. Ukazuješ, že si vážíš toho, že Bůh se postaral o spolehlivou, písemnou zprávu pro lidstvo.
Studium Bible samo o sobě přirozeně nestačí. Měli bychom mít také přání používat naučené, poslouchat Boží příkazy a napodobovat jeho přitažlivé vlastnosti — jeho lásku, spravedlnost, soucit a milosrdenství. „To je láska k Bohu, že zachováváme jeho příkazy,“ napsal inspirovaný apoštol Jan. — 1. Jana 5:3.
Můžeme být jisti, že všechno, co nám Bůh přikazuje ve svém Slově, bude k našemu užitku. Jako Bůh lásky, spravedlnosti a nekonečné moudrosti, vydal příkazy, které zaručují štěstí a blaho lidstva. Král David byl věrný Boží služebník, který měl velké ocenění. Přiznal to ve slovech: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým. Rozkazy od Jehovy jsou přímé, rozveselují srdce; Jehovovo přikázání je čisté a rozzařuje oči. Bázeň Jehovova je čistá, trvající na vždy. Soudcovská rozhodnutí Jehovova jsou pravá, všechna se prokázala jako spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, ano, než mnoho přečištěného zlata, a sladší než med a med tekoucí z pláství. Také tvůj vlastní služebník je jimi varován; v jejich dodržování je velká odměna.“ — Žalm 19:7–11; 19:8–12, KB.
Jeden z příkazů uložených křesťanům je pravidelně se scházet s lidmi, kteří mají přání zdokonalit se v přesném poznání Boha. Když v prvním století n. l. někteří zanedbávali toto shromažďování, byli povzbuzování slovy: „Pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a k pravým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem.“ — Žid. 10:24, 25.
Scházet se s druhými je výrazem naší lásky k nim. Což nejsme rádi s lidmi, které milujeme? Neříkali bychom tím vlastně, že ty, kdo si přejí konat Boží vůli, nemilujeme natolik, abychom měli přání být s nimi pohromadě, kdybychom zanedbávali shromažďování s nimi?
Shromáždění Bohu oddaných křesťanů slouží užitečnému účelu. Jaký je to účel? Mají nás povzbudit, abychom ve všech životních situacích projevovali lásku a překypovali znamenitými skutky. Takové skutky zahrnují: podporovat potřebné v hmotném ohledu a prokazovat jim jiné laskavosti, dále pomáhat lidem, aby získali přesné poznání Boží vůle, mluvit zdravou, budující řečí a vést poctivý život. — Mat. 28:19, 20; Ef. 4:28; Fil. 4:14–19; Tit. 2:6–10; Jak. 1:27.
Upřímné, ze srdce vycházející komentáře všech přítomných při křesťanských shromážděních přispívají k tomu, abychom ‚se podněcovali k lásce a k pravým skutkům‘. Kdo slyší tato vyjádření, je posilněn, aby dále Bohu věrně sloužil.
Jestliže ještě nejsi spojen s křesťanskými svědky Jehovovými, zveme tě, abys zjistil, jsou-li opravdu lidmi, kteří opětují Boží lásku. Použij při tom pravidla Ježíše Krista: „Poznáte je podle jejich ovoce. Lidé přece nikdy nesbírají hrozny z trní nebo fíky z bodláčí. Stejně tak každý dobrý strom nese pěkné ovoce, ale každý zkažený strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom nemůže nést bezcenné ovoce ani zkažený strom nemůže nést dobré ovoce.“ — Mat. 7:16–18.
Právem můžeš očekávat, že poznáš lidi, kteří respektují Bibli. Měli by slovem i skutkem projevovat, že věří, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu“. — 2. Tim. 3:16, 17.
To znamená, že bys měl vidět na životě křesťanských svědků Jehovových, že uplatňováním biblických nauk jsou lepšími manželi a otci, lepšími manželkami a matkami a lepšími syny a dcerami. Měl bys vidět lid, který se snaží dělat to, co vyžaduje Bůh od křesťanů:
„Ať je od vás vzdálena každá zlomyslná hořkost a zlost a hněv a křik a urážlivé řeči spolu se vším, co škodí. Ale staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu a ze srdce si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ze srdce odpustil skrze Krista. Proto se staňte jako milované děti napodobiteli Boha a nadále choďte v lásce, jako Kristus také miloval vás a dal se za vás jako dar a oběť Bohu v libé vůni. Ať mezi vámi není ani zmínky o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o lakomství, jak se sluší na svaté lidi; ani neslušné chování, ani pošetilé řeči, ani nemravné žertovaní, věci, které se nehodí, ale spíše díkůvzdání . . . Kráčejte ustavičně jako děti světla, neboť ovoce světla spočívá v každém druhu dobroty a spravedlnosti a pravdy.“ — Ef. 4:31 až 5:9.
Vyhledávej společnost lidí, kteří se snaží přizpůsobit svůj život těmto vznešeným požadavkům.