Vidíš u druhých jen slabosti?
OSMDESÁTILETÝ křesťanský kazatel jednou řekl: „Učinil jsem si pravidlem připustit u svých přátel aspoň dvě chyby.“ Měl pochopení pro to, že všichni lidé mají slabosti, a proto neočekával, že jeho přátelé budou dokonalí. Nedělal chybu, že by neviděl dobré stránky svých bližních pro slabosti, které snad mají.
Avšak nedokonalá lidská přirozenost má sklony dělat právě to, totiž vidět místo dobrých stránek člověka jen jeho slabosti. Jistý řečník při jedné veřejné přednášce udělal inkoustovou kaňku na bílý list papíru, pozdvihl jej a ptal se přítomných, co vidí. Všechno, co viděli, byla jen kaňka, ne bílý list papíru.
Odsoudil jsi někdy nějakou ženu jako „pánovitou“, protože jsi měl dojem, že stále kontroluje svého muže, nebo mu předepisuje? Křesťan se přirozeně má snažit, aby odložil takovou slabost. Avšak když jsi na této ženě viděl jen tuto slabost, může být, že jsi byl slepý pro její mnohé dobré stránky. Jedna žena, která také měla tuto slabost a svá přání nevyjadřovala vždy nejtaktnějším způsobem, byla přece věrnou životní družkou, byla pilná a nesobecká a dobrá hospodyně. Je zajímavé, že její zdánlivě panovačný způsob zřejmě nevadil jejímu muži natolik, jako druhým. Ti viděli jen její slabost, ale její manžel věděl, že má i dobré vlastnosti, a uznával tuto skutečnost.
Podobné to je s izraelským králem Davidem; mnozí vidí jen jeho chyby, místo aby viděli také jeho dobré stránky. Spojují jeho jméno jen s cizoložstvím, kterého se dopustil s Betsabé, manželkou izraelského vojáka Uriáše. (2. Sam. 11:1–27; 1. Par. 11:26, 41) V Židovské encyklopedii čteme: „Často se kritizoval Davidův charakter, ale jen ten, kdo je slepý nebo předpojatý, bude popírat, že to byl v podstatě ušlechtilý člověk.“
Ano, David měl mnohé výborné vlastnosti; většina zpráv o něm je dobrá. Jakou víru projevoval, když šel do boje a zabil obra Goliáše, který se posmíval Jehovovi a izraelskému vojsku! (1. Sam. 17:4–54) Jakou velkomyslnost David projevil, když dvakrát ušetřil život krále Saula, který byl odhodlán jej zabít! (1. Sam. 24:4–22; 26:1–25) Jaké ocenění pro Jehovovo uctívání projevil, když měl přání vystavět Jehovovi chrám, který by jej byl hoden, a když mu tato přednost byla odmítnuta, přece věnoval nesmírný obnos a povzbuzoval druhé, aby také bohatě přispívali na stavbu chrámu! (1. Par. 28:1 až 29:19) A jaká láska k Jehovovi a jaká vděčnost za jeho dobrotu byla vyjádřena ve více než sedmdesáti pěti žalmech, které napsal!
Pokud jde o Davidův hřích s Betsabé, ještě se zmiňme o tom, že David jako vynikající hudebník byl velice pravděpodobně citový člověk. Byl také básníkem a líčil pohnutými slovy zázraky a krásy stvoření. Proto bylo jen přirozené, že byl vzrušen také ženskou krásou. David byl jako všichni Adamovi potomci zplozen v hříchu. (Žalm 51:5; 51:7, KB) Když už jednou klopýtnul a dopustil se prvního hříchu, nebylo zatěžko dopustit se dalších hříchů, když se marně snažil ujít následkům svého prvního hříchu. Když mu Uriášova žena řekla, že je těhotná, pokoušel se David věc zahladit. To se mu nepodařilo, a nyní se bál osudu, který ji měl potkat, když ji její muž obviní z cizoložství. (Přísl. 6:32–35) Když však byl David pokárán, upřímně litoval a již nikdy se nedopustil cizoložství. Jak mu Jehova předpověděl, musel za svůj hřích vytrpět velký zármutek, ale nebyl od Boha zavržen. — 2. Sam. 12:1–12.
V naší době je také lehké najít podobné příklady. Představený v úřadě může být neobyčejně citlivý na kritiku, kromě toho může mít sklony se silně vyjadřovat a snadno se rozčílit. Tím ti snad může být nepohodlný. Jiný se zase může zdát nadutý, a ani takové jednání možná nemáš rád. Nechceme tyto vlastnosti ospravedlňovat, oba by se měli snažit změnit se. Avšak přesto mají oba také své dobré stránky. Snad jsou svědomití pracovníci. Když je dobře poznáš nebo je pozoruješ za jiných okolností, snad zjistíš, že to jsou docela jiní lidé, než sis myslel.
Zvláště v rodinném kruhu bychom měli být opatrní: manželé, rodiče a děti by neměli připustit, aby přehlédli dobré stránky druhých pro jejich slabosti. Bude to lehčí, když si uvědomíme, že slabost může být třeba nějaká dobrá vlastnost, která je přepjatá, nebo která unikla kontrole, jak to můžeme pozorovat v případě apoštola Petra. Jakou horlivost a jakou víru projevoval! V jakém rozsahu byl použit Bohem! Ale pro svou srdečnou, ohnivou a citovou povahu dělal někdy také chyby, jichž se nedopustili ti, kteří nebyli tak vznětliví a náruživí jako on. Jak by bylo špatné nevidět jeho dobré stránky pro tyto chyby!
Lépe oceňujeme dobré vlastnosti druhých, máme-li schopnost vžít se do jejich postavení neboli soucítit s nimi. Také bychom měli myslet na to, že slabosti druhých mohou být zaviněny špatným zdravím, výchovou nebo jinými okolnostmi, které neznáme.
Negativní postoj by škodil tobě i tvým bližním. Působil by rozdělení místo sjednocení. Tím by sis uzavřel dveře přátelství a oboustranné pomoci.
Mysli na „zlaté pravidlo“. I ty máš slabosti. Jistě bys nechtěl, aby druzí byli slepí k tvým dobrým vlastnostem! Proto se snaž vidět dobré stránky a chvályhodné vlastnosti bližních. Snad zpočátku nejsou tak zřejmé jako jejich slabosti, ale když je najdeš, budeš se z nich asi velmi radovat. — Luk. 6:31.