Pěstovat přátelství s Bohem
„Tam budou ti, kteří uvidí Jehovovu slávu, nádheru našeho Boha. . . On sám přijde a zachrání vás.“ — Iz. 35:2, 4.
1. Proč bychom měli pěstovat přátelství s Bohem?
PŘÁTELSTVÍ s Bohem, nebo přátelství se světem — pro co se rozhodneš? Miluješ-li život, rozhodneš se pro přátelství s Bohem, protože on je zdroj života; tento zlý svět je naproti tomu v nepřátelství vůči Bohu a brzy zanikne. (Jak. 4:4; 1. Jana 2:15–17) Přátelství s Bohem bychom měli pěstovat stejně horlivě jako kdysi Abraham. „Jeho víra působila spolu s jeho skutky a jeho skutky byla jeho víra zdokonalena, a splnil se text Písma, který říká: ‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jak. 2:22, 23) Také ty se můžeš stát Jehovovým přítelem.
2. a) Co bude znamenat přátelství s Bohem pro člověka na zemi? b) Co bude nejkrásnější na obnoveném ráji?
2 Co bude znamenat přátelství s Bohem pro ty, kteří si je zvolí? Pro člověka na zemi bude zahrnovat život v ráji, který bude obnoven a rozšíří se po celé zemi. I poušť se bude „radovat . . . a pokvete jako šafrán“. (Iz. 35:1; Zjev. 21:3, 4) Celé bohatství této rajské země dostane člověk od Boha jako dar, aby se z něho radoval bez strachu z třídních rozdílů, z nenávisti, válek a ziskuchtivosti dnešního obchodního světa, což všechno dnes sužuje sténající lidstvo. (Žalm 115:16; Mich. 4:1–5) Znamená to, že lidstvo bude žít v čistě hmotařském společenském pořádku? Rozhodně ne! To nejnádhernější na obnoveném ráji totiž budou jeho duchovní věci. Vynikající biblická proroctví o obnovení, včetně proroctví u Izaiáše v kapitolách 2, 9, 35, 65 a 66, splňují se především v duchovním ohledu. Ano, ostatek malého stáda pravých křesťanů byl v naší době přiveden zpět do své duchovní „země“, do přátelského vztahu k Bohu, a právě proto bylo „jiným ovcím“ umožněno, aby byly také uvedeny do tohoto duchovního ráje a později i do ráje, který bude na celé zemi. — Iz. 66:8–14; Jan 10:16.
3. V jakém ohledu je člověk nadřazen nad zvíře?
3 Na rozdíl od zvířat, z nichž některá skončila svůj život již v původním pozemském ráji, člověk byl vytvořen tak, aby žil také v duchovním ráji, aby měl důvěrný vztah k Jehovovi Bohu, velkému Duchu. Proto dal Bůh člověku smysl pro morální hodnoty. V 1. Mojžíšově 1:27 je psáno: „Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu ho stvořil; stvořil je mužského a ženského rodu.“ Nemohl to být tělesný, hmotný obraz, protože Bůh je duch. Bůh však vštípil první lidské dvojici tytéž chvályhodné vlastnosti, které on sám projevuje v podivuhodně vyrovnané míře. (1. Jana 4:11, 12; Fil. 4:8) Dokonalý člověk byl duchovně smýšlející tvor s mravním cítěním, a proto měl schopnosti, kterých bylo třeba, aby si mohl podmanit celou zemi a učinit ji rájem, jenž by v každém ohledu zrcadlil nádheru Jehovovy duchovní říše. — Izaiáš 11:6–9.
4, 5. a) Jaký výsledek měla vzpoura člověka? b) O co se pak Jehova postaral ve své lásce a jakou oběť to vyžadovalo?
4 Potom však došlo ke vzpouře. Člověk ztratil své přátelství s Bohem. Jeho duchovní ráj byl ztracen a Jehova Bůh jej právem vyhnal z edenského ráje. Potom se však podivuhodně projevila nádhera Jehovovy moudrosti. Ačkoli se jeho oči nemohly se schválením dívat na nedostatky a převrácenost neposlušných lidí, přece se postaral o to, aby lidé, kteří v něj věřili, mohli opět získat důvěrný, přátelský vztah k němu. Jak? Tím, že ve své lásce dal svého Syna jako dar. — 1. Mojž. 3:17–19, 23; Abak. 1:12, 13; 5. Mojž. 32:3, 4.
5 Otec přinesl velkomyslnou oběť, když poslal svého milovaného Syna na zem, kde měl být potupován, mělo být na něj pliváno, měl být trápen a usmrcen na základě obžaloby, že se rouhá Bohu, jemuž byl přece tak věrně oddán. Pro Syna samotného to byla těžká oběť, aby snesl takové potupné zacházení: aby byl odmítnut a zavržen právě těmi, jež přišel zachránit a pro něž dal ve smrti dokonce svou duši. Jistě ‚nikdo nemá větší lásku‘ než tu, kterou dokázal on. (Jan 15:13) Ano, věrně oddaná láska Otce a Syna je pro nás vynikajícím příkladem. Čím více poznáváme tuto vynikající lásku, tím více si přejeme těšit se ze společenství v pravém křesťanském sboru, v němž panuje takováto láska jako ‚dokonalé pouto jednoty‘. — Kol. 3:14.
6. Co napsal apoštol Jan o lásce?
6 Jako zralý křesťan, žijící v duchovním ráji sboru v prvním století, apoštol Jan měl hluboké ocenění pro tuto vlastnost, pro lásku. Proto z jeho evangelia a z jeho tří dopisů vyzařuje vřelá a vděčná láska. Jako nejdůvěrnější druh Ježíšův a přítel Boží podává pod inspirací svědomitě zprávu o tom, co řekl Ježíš o lásce; k tomu patřila i dojemná modlitba, kterou pronesl Ježíš poslední noc, kdy byl se svými učedníky: „Spravedlivý Otče, svět tě vskutku nepoznal; ale já jsem tě poznal, a ti zde poznali, že jsi mne vyslal. A oznámil jsem jim tvé jméno a oznámím je, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich a já ve spojení s nimi.“ — Jan 17:25, 26.
7. Proč a jak musíme pěstovat lásku?
7 Jaké je to podivuhodné společenství! Tato láska a toto přátelství s Bohem a s Ježíšem je něco, co musí být pěstováno, ano pečlivě opatrováno jako zahrada, protože pokud jsme nedokonalými lidmi, kdykoli v nás může zakořenit plevel. Ten musí být stále vytrháván, aby nepřekážel ve výživě půdy dobrých srdcí, která přichází včas z Božího slova. Jak bychom to mohli dělat lépe, než tím, že učiníme aktivní společenství ve sboru Božího lidu důležitou součástí svého života? Potom máme Boha jako přítele a můžeme říci: „Milujeme, protože on nejdříve miloval nás.“ — 1. Jana 4:19; 1. Petra 4:1–3; Žalm 84:11; 149:1.
KRÁLOVSKÉ PANSTVÍ LÁSKY
8. Jaké království vždy panovalo nad pravými křesťany?
8 Od letnic roku 33 n. l. panuje Ježíš jako král nad svými oddanými, duchem zplozenými následovníky na zemi. V Kolossenským 1:13, 14 je řečeno: „[Jehova] osvobodil nás z moci tmy a přesadil nás do království Syna své lásky, jehož prostřednictvím máme vysvobození výkupným, odpuštění svých hříchů.“ Toto království je skutečné panství, které panuje nad pravými křesťany. Proto bezprostředně před výše uvedenými slovy apoštol Pavel napsal, že se modlí, aby byli ‚naplněni přesným poznáním . . ., aby chodili hodni Jehovy, aby se mu plně líbili, když budou dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a růst v přesném poznání Boha‘ (verš 9, 10). Toto království rozhodně není hmotařské, ale největší důraz klade na duchovní hodnoty. „Neboť království Boží neznamená jídlo a pití, ale znamená spravedlnost a pokoj a radost se svatým duchem.“ — Řím. 14:17.
9. Odkdy a jak se rozšiřuje panství království?
9 Panství Božího království se však nemá omezovat pouze na křesťanský sbor. V roce 1914 se pozoruhodně splnilo biblické proroctví a uprostřed války světských národů se „království světa“ právem stalo královstvím Kristovým. Nyní se stále více blíží čas, kdy Kristus ‚zničí ty, kteří ničí zem‘. (Zjev. 11:15–18) Nejprve však Ježíš, panující král, shromažďuje své pravé následovníky, pomazané křesťany, a obnovuje mezi nimi duchovní ráj, který existoval mezi křesťany prvního století. Ze všech důkazů je patrné, že toto shromažďování probíhá od roku 1919. Ale zvláště od roku 1935 rozšiřuje se přátelství Jehovy a jeho Syna také na ‚velký zástup ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, který žádný člověk nemohl sečíst‘ a který také vděčí za svou záchranu Bohu a Beránkovi, Kristu Ježíši. Také tito lidé se radují z předností, jichž užívají v duchovním ráji, a z vyhlídky na to, že brzy přežijí nadcházející „velké soužení“ a budou se podílet na obnově světaširého ráje. — Zjev. 7:9, 10, 13–17; Iz. 26:20, 21; 65:17–25.
10. Jak mnozí lidé v posledních letech změnili svůj způsob života?
10 Nadcházející pozemský ráj bude vždy zrcadlit nádheru ráje duchovního. Mnozí lidé s prohlubujícím se oceněním pro tyto duchovní věci došli k poznání, že musí učinit změny ve svém životě. To znamenalo, že litovali svého dřívějšího neplodného způsobu života, že se obrátili, oddali se Bohu skrze Krista a dali se pokřtít. (Skut. 17:29–31) Tím, že nyní mění svůj život, připravují se pro život na rajské zemi. Jen v posledních třech letech se na celém světě připojilo ke svědkům Jehovovým 477 124 osob a daly se pokřtít ve vodě. A stále ještě přicházejí další! Ano, mnozí se s radostí podřizují panství Kristova království a říkají: „Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.“ — Iz. 2:3; Zach. 8:23.
RŮST VE VÍŘE
11, 12. Jak mohou nově pokřtění působit k tomu, aby neustále rostla jejich víra?
11 Jaká je to radost, vidíme-li, jak tyto statisíce nově pokřtěných křesťanů spolu s nespočetnými dalšími neustále rostou ve víře! Slova, která kdysi Pavel řekl o nově založeném sboru v Tesalonice, říkáme také my dnes o těchto mnoha nových věřících: „Jsme povinni vždy za vás vzdávat Bohu díky, bratři, neboť je to vhodné, protože vaše víra neobyčejně roste a vzrůstá láska každého i vás všech navzájem.“ (2. Tes. 1:3) Již ve svém dětství mohl tento sbor překonat mnoho těžkých zkoušek. A proč? Protože jeho členové měli k sobě navzájem vroucí lásku a jejich víra ‚neobyčejně rostla‘, neboť horlivě studovali a pravidelně se scházeli. Proto byli „uznáni za hodné Božího království“ (verš 4, 5).
12 Chtěl bys, aby dnes bylo uznáno, že jsi ‚hoden‘ místa pod panstvím Božího království? Pak dbej o to, aby tvá víra ‚neobyčejně rostla‘ jako víra Tesalonických. Po křtu by sis měl ještě více přát řídit se biblickými naukami. Ustavičným studiem mělo by se Boží slovo stávat stále více součástí tebe samého, abys jednal v souladu s ním. Ježíš řekl: „Jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.“ (Jan 15:14) To znamená, že jsme potom také přáteli Jehovovými. Znamená to, že se vzdáváme světských způsobů a zvyků, které jsou nepřátelské Bohu, a že jako Ježíš milujeme spravedlnost a nenávidíme špatnost a neustále se snažíme oblékat novou, křesťanskou osobnost. — Žalm 45:7; 45:8, KB; Efez. 4:23, 24.
13. Co je nutné, abychom rozvíjeli ocenění pro duchovní věci?
13 Jako Ježíš, musíme se také my slovem i skutkem věrně zastávat Jehovovy svrchované vlády a velmi si musíme vážit své nesrovnatelné výsady, že smíme být Jehovovými křesťanskými svědky. (Jan 17:4, 6, 12, 26) Ve své kazatelské službě vybízíme druhé, aby četli Strážnou věž. Říkáme jim, že ji budou potřebovat, a to je skutečně pravda! My ji však také potřebujeme! Velmi nám pomáhá rozvíjet na základě Božího slova ocenění pro duchovní věci a zachovávat tak své přátelství s Bohem a Kristem. (Jan 8:31, 32) Pavel nabádal Timotea slovy: „Uvažuj o těchto věcech, zaber se do nich, aby tvůj pokrok byl zjevný všem lidem.“ (1. Tim. 4:15) I my to musíme činit. K tomu je nutné, abychom horlivě pěstovali společenství se sborem. Křesťanský sbor má dnes prostřednictvím svých „starších mužů“ velký zájem o náš pokrok a pomáhá nám pěstovat ‚naši radost, která patří k naší víře, aby . . . náš jásot překypoval v Kristu Ježíši‘. To je odměna za pravidelné společenství a horlivé studium. — Fil. 1:25, 26; Žalm 1:1–3; Žid. 2:1; Jan 15:7–11.
14. Jak by na nás mělo působit studium Strážné věže?
14 Ano, měli bychom být velmi vděčni za vynikající duchovní pokrm, který rozděluje třída „věrného a rozumného otroka“ prostřednictvím Strážné věže již pětadevadesát let. (Mat. 24:45–47) Jestliže přijímáme tento pokrm ve společnosti druhých při křesťanském shromáždění, roste naše vděčnost pro přátelství s Bohem. Budeme „zaníceni duchem“ a to se podivuhodně projeví v naší službě Bohu. Budeme nadšení pro nádherné pravdy, které nám Jehova poskytuje svým sdělovacím prostředkem, a to bude působit i na upřímně smýšlející lidi. Začnou se ptát, co my to máme, co oni nemají. Je to Boží duch, který dostáváme porozuměním biblické pravdy, a je to naše víra spolu s láskou. „Tučné věci“ nebo „sladké“ — zdravá výživa z Božího slova, kterou dostáváme ve společenství s druhými — to vše v nás vyvolává radost a nadšení, jež mají tak velkou přesvědčující sílu, když doporučujeme pravdu jiným. — Řím. 12:11; Neh. 8:10; Skut. 4:13.
15. a) O co bychom se měli modlit? b) Jak dokážeme, že jednáme v souladu se svou vírou?
15 Zatímco se ‚radujeme v této nádherné naději‘, musíme být také „stálí v modlitbě“. (Řím. 12:12; 1. Tes. 5:17) Jako Šalomoun, měli bychom také my prosit o moudrost a poznání, abychom se naučili správně si vážit Jehovova duchovního ráje. (2. Par. 1:7–12) V souladu s těmito modlitbami měli bychom také pravidelně věnovat čas osobnímu a rodinnému studiu a také přípravě na sborová shromáždění. Správným plánováním můžeme si ve svém prostředí vytvořit příznivé podmínky pro studium. Můžeme se modlit jako žalmista: „Ať se výroky mých úst a uvažování mého srdce stanou tobě příjemnými, Jehovo, má skálo a můj vykupiteli.“ (Žalm 19:14; 19:15, KB) Svou horlivou účastí na sborových shromážděních můžeme dokázat, že žalmistova slova se stala slovy našimi: „Šťastni jsou ti . . . kteří chodí podle zákona Jehovova. Jak jen miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ — Žalm 119:1, 97.
PODPOROVAT SVŮJ DUCHOVNÍ ŽIVOT
16. Ze splňování kterých proroctví a ze kterých teokratických uspořádání máme obzvlášť radost?
16 Čím déle jsme spojeni s Jehovovou organizací, tím více se prohlubuje naše vděčnost a ocenění pro Jehovovu dobrotivost. Jeho sdělovacím prostředkem dostáváme stále více světla o jeho království a o jeho vztahu ke křesťanskému sboru na zemi. Je skutečně vzrušující, vidíme-li, že světovými událostmi pokročilo splňování biblických proroctví tak daleko, že „deset rohů“ „šelmy“ (OSN), jak o nich mluví 17. kapitola Zjevení, je již připraveno každou chvíli porazit babylónské náboženství. Ještě větší vzrušení však vyvolává splňování proroctví, z nichž vyplývá, že Jehova uvádí „do správného stavu“ „svaté místo“ zastoupené křesťanským sborem, aby je připravil na přežití ‚času tísně‘, „jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ, až do té doby“. (Dan. 8:14; 12:1) Jak se radujeme z Jehovova uspořádání, podle něhož mají „starší muži“ v lásce opatrovat stádo! A jak velmi by nám mělo záležet na tom, aby také naše srdce bylo ‚ve správném stavu‘, abychom mohli přežít spolu s teokratickou organizací! — Skut. 20:28; Iz. 60:17; 65:13, 14.
17, 18. a) Jaká moudrá poučení poskytuje Jehova svému lidu? b) Proč v rodinách pravých křesťanů neexistuje generační propast?
17 Podle svého slibu přichází Jehova jako přítel, aby ‚nás zachránil‘. Již dnes se ukazuje jeho moc k záchraně v jeho milujících opatřeních, jež učinil k ochraně všech, kteří jsou spojeni s křesťanským sborem. Vzpomeňme si na příklad na všechny ty moudré rady, které byly ve Strážné věži dány rodinám. V letech 1971 a 1972 vycházely články pro rodiče, určené obzvláště pro čtení s dětmi. V poslední době dostali mladiství vynikající poučení o tom, co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci. Není to podivuhodné, že v době, kdy je mezi světskou mládeží zmatené vření, naši mladí dostávají tak rozumné rady, jejichž respektování povede k věčnému životu? — 1. Tim. 4:12; Přísl. 3:1–4.
18 Také starší generace — i rodiče prarodičů — všichni dostávají ve Strážné věži a v podobných publikacích vynikající povzbuzení a pomoc. Svět si stěžuje na propast mezi generacemi; v rodině, která má pevný základ v biblické pravdě, neexistuje taková propast. (Přísl. 23:22–25) Děti vědí, že se mohou spolehnout na své Bohu oddané rodiče, kteří o ně mají zájem a v lásce o ně pečují. Starší členové rodin vědí, že neochabne láska a zájem, který o ně mají členové jejich rodin. Rodiče, kteří vychovávají své děti ve spravedlnosti, pociťují, že jsou ve vážnosti; zároveň se také radují ze společenství se svými vlastními rodiči. V Jehovově teokratickém uspořádání neexistuje žádná generační propast. — Kol. 3:15–24; 5. Mojž. 31:12.
19. Kde dnes nacházíme pravou radost a skutečné uspokojení?
19 Ano, ve spojení s křesťanským sborem a v rodinném kruhu můžeme všichni podporovat svůj duchovní život. Můžeme být proto stejně šťastní jako David, který řekl: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do domu Jehovova.‘“ (Žalm 122:1) Ano, ve společenství s Jehovovou mezinárodní rodinou nacházíme radost a uspokojení. Toto společenství a důvěřivé spolehnutí na Jehovu vyvolává v nás vnitřní klid a pokoj srdce uprostřed neklidného světa. (Žalm 84:5; Fil. 4:6, 7) Dáváme-li nyní pozor na to, s kým se stýkáme, zůstaneme nejen v dnešním duchovním ráji, ale máme potom také vyhlídku na to, že i v budoucím světaširém ráji budeme navždy Božími přáteli.
POMÁHAT JINÝM, ABY SE STALI BOŽÍMI PŘÁTELI
20. Které důležité dílo dnes musí být vykonáváno a) uvnitř sboru a b) mimo sbor?
20 Z Izaiášova proroctví (Iz. 35:3, 4) vyplývá, že Boží služebníci musí konat dílo: „Posilněte slabé ruce, lidé, a upevněte kolena, která kolísají. Řekněte těm, kteří jsou úzkostliví v srdci: ‚Buďte silní, nebojte se. Hle, váš vlastní Bůh přijde se samotnou pomstou, ano, Bůh s odplatou. On sám přijde a zachrání vás.‘“ Svědomití dozorci, kteří jsou ‚dostatečně způsobilí učit jiné‘, osobně navštěvují rodiny, které jsou tělesně a duchovně slabé, a také jiné v Božím sboru, a učí také s láskou a trpělivě při sborových shromážděních. (2. Tim. 2:2) Kromě toho je nutno posilovat nové zájemce, kteří naříkají nad odpornými věcmi, jež lze pozorovat v křesťanstvu a v celé světové říši falešného náboženství. Je nutno přinášet jim poznání o nadcházející Boží pomstě na zlých a o naději na záchranu. (Ezech. 9:4–6; 34:15, 16) Proto se dnes v celém světě vykonává velké vyučovací dílo. V rámci tohoto díla bylo v roce 1972 vedeno každý týden průměrně 1 269 277 domácích biblických studií.
21. Jaké biblické pozvání dnes zaznívá pro všechny, kteří žízní po pravdě?
21 Máš osobně užitek z tohoto velkého biblického výchovného díla? Jestliže ne, pak tě srdečně zveme, abys studoval Boží slovo se svědky Jehovovými. „Hej, vy všichni žízniví! Pojďte k vodě! A vy, kteří nemáte peníze, pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny . . . Naslouchejte mi pozorně a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde své největší potěšení v samotné tučnosti. Nakloňte ucho a přijďte ke mně. Naslouchejte a vaše duše zůstane naživu.“ — Iz. 55:1–3; Zjev. 22:17.
22. Podle čeho se pozná, že jsme přátelé Boží a přátelé Ježíšovi?
22 Když byl Ježíš na zemi, vykonával produktivní kazatelské dílo. Řekl však, že ten, kdo bude projevovat víru v něj, bude činit ještě větší skutky. (Jan 14:12) Lidé, kteří mají víru jako Boží přítel Abraham, vykonávají dnes největší svědecké dílo všech dob. Také jim platí Ježíšova slova: „Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Nevyvolili jste mne, ale já jsem vás vyvolil a ustanovil, abyste dále šli a neustále přinášeli ovoce a aby vaše ovoce zůstalo; aby o cokoli požádáte Otce v mém jménu, vám dal. To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“ (Jan 15:15–17) Podle této vzájemné lásky, jež se podobá Kristově, a podle toho, že přinášejí mnoho ovoce, je patrné, že to jsou Ježíšovi novodobí učedníci. — Jan 13:34, 35; 15:1–5.
23. Jak vyzařuje nádhera našeho Boha?
23 Jaké množství ovoce Božího království je přinášeno v duchovním ráji, v němž je dnes Boží lid na zemi! Skutečně, Jehovova nádhera září prostřednictvím lidu, který je mu věrně oddán, který jej hledal skrze Krista a který jej nalezl jako milujícího přítele. — Mat. 7:7, 11; Žalm 103:17, 18.