Otázky čtenářů
● Ve 2. Samuelově 11:4, 5 je psáno: „David poslal posly, aby si ji [Betsabé] vzal. Přišla tedy k němu a on si s ní lehl, když se posvěcovala od své nečistoty . . . A ta žena otěhotněla.“ Vztahuje se tato „nečistota“ na menstruaci, a jestliže ano, jak mohla Betsabé v té době otěhotnět?
Bible neříká, od jaké nečistoty se Betsabé očišťovala. Mohla to být menstruace nebo výtok nebo něco jiného, čím se podle zákona stala nečistou. Někteří překladatelé překládají uvedený text dokonce tak, že bychom se mohli domnívat, že se očišťovala od nečistoty, jež vznikla stykem s Davidem. Tak například podle Herderovy Bible text zní: „Přišla k němu a on s ní přebýval. Když se očistila od své nečistoty, vrátila se do svého domu.“ Podle tohoto překladu se Betsabé řídila zákonem z 3. Mojžíšovy 15:18: „A pokud jde o ženu se kterou snad leží muž s výronem semene, vykoupou se ve vodě a budou nečistí až do večera.“
Betsabé však mohla otěhotnět, i kdyby nečistota, od které se očišťovala, byla ve spojení s jejím menstruačním cyklem. Podle 3. Mojžíšovy 15:19, 29 byla žena s menstruací nečistá sedm dnů (počítáno od začátku menstruace) a osmého dne se musela posvětit. Zda může žena otěhotnět osmý den, to závisí na menstruačním cyklu, jedenadvacet až šestadvacet dnů, pak mohla otěhotnět v osmém dnu svého cyklu. Při cyklu dlouhém jedenadvacet dnů může například nastat těhotenství, dojde-li ke styku v období od třetího dne do desátého dne (počítáno od počátku menstruace).
● Za druhé světové války prováděly v některých ženských koncentračních táborech v Německu Bohu oddané sestry křest. Tak jedna sestra podává zprávu o tom, že když poznala pravdu v koncentračním táboře a oddala se Jehovovi, byla pokřtěna od sestry. Je takový křest platný?
V Bibli nenacházíme žádný podklad pro myšlenku, že by ženy křtily. Mluví však o případech, kdy Bohu oddaní muži křtili jiné. (Mat. 3:13–17; Jan 4:2; Skut. 8:38) Boží slovo nás tedy neopravňuje k výroku, že křest vykonaný sestrou by byl platný. Proto ve shora uvedeném případě by se uvedená sestra měla dát pokřtít od Bohu oddaného bratra v souladu s biblickými požadavky.
To však neznamená, že by nebyl platný slib oddanosti, který složila tato sestra v koncentračním táboře. Skutečnost, že ještě dnes slouží Jehovovi — mnoho let po svém propuštění z tábora —, dokazuje, že rozuměla tomu, co tehdy učinila, a že se skutečně oddala Bohu. Proto může být zachováno původní datum její oddanosti Bohu.
Co tedy lze dělat, jestliže někdo pozná pravdu ve vězení nebo jinde, kde nejsou žádní Bohu oddaní muži, kteří by mohli vykonat křest, a přece by se někdo chtěl oddat Jehovovi? V Římanům 10:10 je psáno: „Srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ Věřící žena se může obrátit v modlitbě k Jehovovi a oddat se mu. Potom může složit veřejné prohlášení o své víře a před Bohu oddanou sestrou, která snad je přítomna, může vyznat, že ‚srdcem věří‘ a že by se chtěla dát pokřtít od bratra při první příležitosti. Jehova vidí do srdce (Přísl. 17:3; 21:2) a stav srdce takové ženy jistě povede k záchraně. Bůh zřejmě uznal stav srdce u Kornelia a členů jeho rodiny, neboť na ně sestoupil svatý duch, dříve než byli pokřtěni. Šest obřezaných bratrů z Joppe, kteří tehdy doprovázeli Petra, nemohlo nic namítat, když Petr dal pokyn, aby byli pokřtěni tito první věřící z pohanů, kteří přijali svatého ducha. — Skut. 10:44–48.
Také nějaký muž by mohl poznat pravdu ve vězení a složit platný slib oddanosti, ale neměl by snad příležitost dát se pokřtít, protože není k dispozici dostatek vody, ačkoli snad jsou přítomni Bohu oddaní bratři. (Jan 3:23; Skut. 8:36) Mohl by také jednat způsobem, který zde byl uveden.
Pro muže i pro ženy, kteří nemají možnost dát se pokřtít, protože to nedovolují okolnosti nebo není přítomen žádný Bohu oddaný muž, existuje tedy východisko. Mohou složit platný slib oddanosti a veřejně jej vyznat před nějakými jinými Bohu oddanými věřícími, a potom jsou uznáváni jako lidé, kteří se oddali Bohu. Podle Bible by však zřejmě neměla sestra provádět žádný křest.
V této souvislosti lze také říci, že Bohu oddaný křesťanský muž může vykonat křest i tehdy, není-li přítomen žádný jiný lidský svědek. Potvrzují to biblické příklady, jako křest Ježíšův a křest etiopského eunucha. Je vhodné, aby před křtem byla pronesena modlitba, a proto je křest v každém případě vykonán před nebeskými svědky.
Nejdůležitější je — a to bychom měli mít vždy na paměti —, abychom skutečně dodržovali svůj slib oddanosti.