Sebeukájení — proč a jak se od něho osvobodit?

O MASTURBACI se kdysi hovořilo tiše a v soukromí jako o „tajném hříchu“ nebo „neřesti samotářů“. Dnes se stalo běžně používaným slovem. Slovníky ji popisují jako „skutek, při kterém jsou pohlavní orgány drážděny, dokud vzrušení nevyvrcholí orgasmem, a to vše bez pohlavního styku“. Jak je patrné z následujících příkladů, je to novodobá „sexuální revoluce“ se svojí „novou morálkou“, která je v prvé řadě odpovědná za to, že masturbace se stala všeobecně známou.

Titulek v listu Daili News [čti: dejli ňúz] (Chicago) hlásá: „Masturbace neškodí tělu.“ Pod výrazným, tučným nadpisem se dozvídáme, jak universitní profesor, zdravotník, nabádá učitele a vychovatele, aby pomohli „rozptýlit strach a úzkost“ vzhledem k tomuto zvyku. Je rovněž uváděno, že „význačný sexuolog“ řekl studentům během vyučování sexuální výchovy, aby „začali s masturbací“. Leták, velmi rozšiřovaný ve francouzských školách, doporučuje masturbaci a říká, že „může zaplnit volný čas při vyučování nebo večer, kdy není co dělat“.

Tento zvyk doporučuje i celá řada náboženských vůdců. Například zpráva, která byla přijata velkou většinou na hlavním sjezdu Spojené presbyteriánské církve (jež má dnes více než 3 milióny členů), říká: „Nemáme žádné důkazy, které by nám dovolily kritizovat samotnou masturbaci z nějakých teologických, psychologických či lékařských důvodů . . . Je zde pouze určitá námitka, má-li masturbace pozitivní hodnotu.“ Ve filmu, který natočili metodisté, je rovněž poukazováno na to, že masturbace „je vhodnou náhražkou pohlavního styku“. Film zcela bezostyšně ukazuje, jak mohou muži a ženy masturbovat.

Lékařské autority zastávají obyčejně totéž stanovisko. Jeden lékař říká: „Zdůrazňuji, že masturbace je normální, všeobecně rozšířená a neškodná.“

SILNĚ ROZŠÍŘENÝ ZVYK

V tomto věku promiskuity [častého střídání partnera v pohlavním styku] musíme souhlasit s lékaři, že masturbace je všeobecně rozšířená. Pohleďme na statistiku: „Každá seriózní statistická studie, kterou máme k dispozici, jasně ukazuje, že . . . nejméně 95 procent chlapců a dospívajících mužů ve věku od třinácti do 25 let prochází různě dlouhým údobím, kdy soustavně masturbuje.“ Tatáž autorita se zabývá i děvčaty a uvádí, že „40 až 50 procent z nich ve skutečnosti masturbuje“.

Někdo snad řekne, že tyto údaje potvrzují „normálnost“ masturbace a že „by mělo vzbudit starost, jestliže mladý, zdravý člověk nemasturbuje“.

Co si však o tom myslíš ty? Souhlasíš s tím, že masturbace je projevem přirozené, normální činnosti těla, protože je to běžný, všeobecně rozšířený zvyk? Lhaní a krádeže jsou dnes nadobyčej běžné; rovněž tak kouření. Řekneš však, že jsou proto přirozené a vhodné? „Běžné“ nastuzení je přece zcela všeobecné; je však normální a přirozené?

Jak je to potom s tvrzením, že masturbace je neškodná? Cožpak dnes už neplatí ty výrazy pro masturbaci, které byly používány v minulosti, jako „znečišťování“ a jiné? Jaké jsou skutečnosti?

JAKÉ NÁSLEDKY MÁ TENTO ZVYK?

Od devatenáctého století až do poměrně nedávné doby se myslelo, že masturbace ničí tělesné zdraví a způsobuje bledost, vyčerpanost, nespavost, tuberkulózu, neplodnost, slaboduchost, deformaci pohlavních orgánů a jiné tělesné vady. Dnes se však naprosto bezpečně ví, že masturbace tyto věci nepůsobí. Pouze v ojedinělých případech, když muži nadměrně masturbují, dochází k neplodnosti nebo mají semeno špatné kvality. Jedna autorita shrnuje lékařské stanovisko slovy: „Nemáme žádné podklady pro tvrzení, že je masturbace biologicky škodlivá.“

Když tudíž není biologicky škodlivá, jak je to potom s duševním, citovým nebo mravním zdravím toho, kdo pěstuje tento zvyk?

Lékaři, kteří nás ujišťují, že masturbace nepřináší žádné tělesné škody, jsou na druhé straně nuceni hovořit o duševních a citových škodách. Encyclopaedia Americana říká: „Jeden z posledních názorů na masturbaci je ten, že škodlivé následky, které jsou tak často pozorovatelné . . . nepřicházejí z poškození těla, ale z pocitů viny těch, kteří se ukájejí, a z názoru, že je to musí zbavit opravdových vztahů s jejich bližními.“

Tvrdí se ovšem, že takové pocity viny vznikají proto, že jedincům je od dětství vštěpována myšlenka, že masturbace je neslušná. Mnozí říkají, že pocity viny jsou neoprávněné. Avšak je tomu tak?

Většina lidí uzná, že ve skutečnosti velmi málo rodičů si udělá čas nebo projeví zájem o to, aby si se svými dětmi ujasnili otázku masturbace. Jak je potom možné, že má chlapec (či dívka), který poprvé v životě masturbuje, pocit viny, že se cítí být sám sebou obviňován? Jak to přijde, že velká většina těch, kteří si tento zvyk osvojili, činí to tajně a pokradmu?

To proto, že masturbace je nepřirozená. Připusťme, že malé děti mají slabou představu o sexuálním vztahu mezi mužem a ženou. Když však nastává dospívání, vzniká vnitřní vědomí, které říká, že muž nachází uplatnění pro své sexuální potřeby u ženy, a obráceně. Masturbace (jakož i homosexualita) popírá nebo nedbá tohoto přirozeného uspořádání. Je to jeden způsob opuštění ‚přirozeného užívání ženy‘ ve prospěch způsobu, který je ‚proti přírodě‘. Proto se ozvou zbytky Bohem daného svědomí, jež jsou v každém člověku, kárají tento zvyk a způsobují vnitřní pocit viny. — Srovnej Řím. 1:26, 27; 2:14, 15.

Proto i když celá řada psychiatrů a lékařů veřejně prohlašuje, že pocity viny při masturbaci jsou plně odvislé od ‚sociální výchovy a poučení‘ každého jednotlivce, pravdou bude asi pravý opak. Daleko spíše bude tomu tak, že kde chybí takový pocit viny, je to následek předcházejícího vlivu lidí, kteří zastávají názor, že masturbace je „správná“, „normální“ či dokonce „prospěšná“. Tím se snaží moderní propaganda potlačit nebo podkopat Bohem dané svědomí.

Vzhledem k tomu, že tento zvyk je ‚proti přírodě‘, každý jedinec, který provádí masturbaci, musí na to duševně doplatit. Soustavná masturbace ochromuje jeho společenský a citový rozvoj a brání mu, aby získal zdravý názor a postoj k druhému pohlaví i všeobecně ke všem lidem. Může způsobit, že se člověk stává uzavřený, ‚obrací se sám do sebe‘. Nebo může vést (a běžně vede) k homosexualitě, v níž hledá ten, který je nespokojen s osamělou pohlavní činností, partnera pro své sexuální hry. Lékařské a psychiatrické autority, přestože se mluví o ‚normálnosti‘ masturbace, musí uznat, že v mnoha případech se soustavná masturbace stává opravdovou překážkou k pozdějšímu šťastnému a spokojenému manželství. Skutečnosti ukazují, že není nic neobvyklého, jestliže tento zvyk přetrvává až do manželství, což může vést k tomu, že takový jedinec musí později hledat psychiatrickou pomoc. Jak je to tedy možné, když je tento zvyk „normální“, „přirozený“ a „prospěšný“?

Abychom celý problém hlouběji pochopili, pomůže nám, jestliže porozumíme tomu, jak jsme my lidé vytvořeni — tělesně, duševně i citově.

JAK JSME VYTVOŘENI

V průběhu dospívání, když se chlapec nebo děvče pohlavně rozvíjejí v dospělého člověka, odehrává se v těle mnoho změn. Jsou způsobovány hormony, které vylučuje hypofysa, pohlavní a jiné žlázy. U chlapce jsou to varlata, která začínají produkovat spermie. Ty procházejí trubičkami do zásobníků, které leží v břišní dutině, bezprostředně u močového měchýře a nazývají se semenné váčky. Když jsou tyto zásobníky plné, může být muž pohlavně vnímavější na popudy.

Je proto přirozené, že zdravý, normální muž pociťuje určitou míru pohlavního nutkání. Uspokojení takových sexuálních žádostí zabezpečuje manželské uspořádání. Co však mají dělat ti, kteří nejsou ženatí? Je masturbace opravdu jediným prostředkem — kromě smilstva —, jak se osvobodit od tlaku žádosti? A jestliže není použito masturbace, může mít další vznikání semene nějaké škodlivé účinky?

Odpověď na tyto otázky je NE. Jsou jiné způsoby, kterými je možno omezit či se osvobodit od pohlavního tlaku. Jedním z takových způsobů je „sublimace“ neboli povznesení; znamená to, že tlak je usměrněn k různým duševním či tělesným činnostem. Vyrůstající chlapec a mladý muž se proto mohou věnovat různému zaměstnání a tvrdě pracovat na rozmanitých plánech a osobních koníčcích.

Jak je to potom se vznikáním semene v těle? Není zde žádné nebezpečí, že by dosáhlo stupně, kdy by mohlo způsobit tělesnou škodu. Pohlavní zájem je ve skutečnosti řízen daleko více tím, čím se kdo zabývá ve své mysli. Mužské tělo také přirozeným způsobem omezuje množství semene periodickými nočními výtoky během spánku. Například prý jen méně než 5 procent devatenáctiletých chlapců takový výtok ještě nezažilo. (Ačkoli to zase neznamená žádnou sexuální poruchu, když někdo takové výtoky nemá.) Průměrnému muži se stává, že během noci, když se měchýř plní močí, tlačí na přilehlé semenné váčky a to může způsobit během spánku nechtěný, periodický výtok semene.

Profesor sociologie Herbert J. Miles [čti: majls] vysvětluje, proč jsou často takové noční výtoky doprovázeny nesmyslnými, zvláštními a nemožnými sny a nazývají se tudíž „mokré sny“:

„Vzrůstající potřeba vyprázdnit močový měchýř způsobuje, že člověk pozvolna přechází ze stavu spánku, v němž je vědomí nečinné, do vědomé bdělosti. Během postupné změny od spánku k bdělosti je mysl ve stavu jakéhosi ‚šera‘, ve kterém pracuje podvědomí. Představy a myšlenky jsou zmatené a mohou rychle přeskakovat z jedné představy, zážitku nebo činu na druhý. Tyto popletené, nerozlišitelné, zdeformované představy mohou obsahovat i sexuální myšlenky a působení, které by se neobjevily, kdyby myšlení bylo řízeno vědomou myslí.“ — Sexual Understanding Before Marriage, angl., str. 160, 161.

Nikdo nemusí mít tudíž pocit viny pro tyto výtoky nebo sny, které je doprovázejí — ledaže snad ví, že nechává přebývat nezdravým a nemravným způsobem své myšlenky u sexuálních záležitostí.

Avšak není masturbace účinnějším a příjemnějším osvobozením od sexuálního napětí než tyto noční výtoky?

Ne; neboť místo jednoduchého a bezprostředního uvolnění od napětí zjišťuje ten, kdo masturbuje, že celý jeho nervový systém je uvržen do stádia vysokého vzrušení, jak se napětí postupně zvyšuje až k sebeukojení. Zanechává to v něm potom nervózní pocit zmaru a nespokojenosti. Přece však má brzy opětovnou touhu všechno opakovat. Je to bludný kruh, který se těžko prolamuje a který nepřináší pravé uspokojení.

Důkazem toho, že masturbace je abnormální a nepřirozená, je skutečnost, že se jí notoricky věnují lidé abnormální a duševně méněcenní. List Bremerton Sun [čti: bremrton san] z Washingtonu uvádí, že masturbaci se chronicky oddávají duševně narušení kněží a jeptišky.

KŘESŤANSKÝ NÁZOR NA MASTURBACI

Je všeobecně známo, že dnešní lidé ve světě (včetně členů církví) doporučují a povzbuzují k nepřirozenému zvyku masturbace; „ztratili všechen mravní smysl“. (Efez. 4:19) V příkrém protikladu k nim touží praví křesťané poučit se, co říká Boží slovo, Bible, o věcech, které souvisejí s pohlavím a morálkou, a pak tyto rady následovat. Pravda, slova „masturbace“ nebo „sebeukájení“ se v Bibli nevyskytují. Mojžíšův zákon sice mluví o ‚výtoku semene‘, ale jak tvrdí bibličtí komentátoři, mluví se zde o nedobrovolném nočním výtoku a ne o výtoku, který byl přivoděn úmyslně. (3. Mojž. 15:16) Jsou zde však biblické zásady, které dostatečně řeší otázku masturbace.

V Kolossenským 3:5, 6 je například řečeno: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zloba.“ Jak jsme viděli, je masturbace opravdu ‚škodlivá žádost‘. Je to rovněž ‚nečistota‘, neboť je to nemravný zvyk, a proto se obvykle ten, kdo masturbuje, před sebou stydí a skrývá svůj odpuzující zvyk před druhými.

Rada křesťanského apoštola Pavla míří přímo k jádru věci: „Neboť Bůh nás povolal nikoli s dovolením k nečistotě, nýbrž ve spojení s posvěcením.“ A dále píše: „Proto, milovaní, když máme tyto sliby, očisťujme se od každého poskvrnění těla a ducha a zdokonalujme svatost v Boží bázni.“ — 1. Tess. 4:7; 2. Kor. 7:1.

Jak je to s ‚pohlavními choutkami‘ toho, kdo masturbuje? Jsou ‚umrtvovány‘? Nebo je jeho touha soustavně živena až potud, že sám ‚předem plánuje tělesné žádosti‘ v odporu k biblické radě? — Řím. 13:14.

Písmo připomíná, že by měla být ‚umrtvena‘ i ‚lakota, jež je modlářstvím‘. To se dá zde uplatnit, protože náklonnost toho, kdo masturbuje, je odváděna od stvořitele a upíná se k předmětu jeho chtivosti, v tomto případě k pohlavním orgánům, kterým přisuzuje nemístnou důležitost. Takový zvyk by potom mohl hraničit s modlářstvím, jako tomu bylo kdysi s falickým kultem, který Bůh tak nenáviděl. Taková osoba, místo aby byla oddána „celou duší“ Jehovovi (Kolos. 3:23), stává se otrokem tělesných, pohlavních popudů, žádostí a chutí a činí tyto věci předmětem své oddanosti. „Neboť lidé toho druhu,“ říká apoštol, „nejsou otroky našeho Pána Krista, ale svých vlastních břich“, „jejich bůh je jejich břicho“. — Řím. 16:18; Filip. 3:19.

„Autoerotismus“ doslova znamená sebelásku či erotickou lásku k sobě samému. Je to jiný výraz, který se dá vhodně použít na masturbaci, neboť soustavné provádění masturbace způsobuje, že člověk se svými myšlenkami obrací do sebe, takže se stává egocentrickým, sobeckým a těžce navazuje vztahy s druhými. Proto nazvali někteří psychologové masturbaci, která vede k sebeuspokojování, narcisismem, a to podle Narcise, boha řecké mythologie, jenž se ke své záhubě zamiloval do vlastního obrazu. A cožpak Bible nevaruje, že v těchto „posledních dnech“ budou „lidé, kteří milují sami sebe“? — 2. Tim. 3:1, 2.

V dnešním čase konce přináší pěstování svobodného stavu, kdy je někdo ‚eunuchem pro nebeské království‘, mnoho výhod. (Mat. 19:12; 1. Kor. 7:32–38) Ať si však nikdo nemyslí, že cesta k tomuto stavu vede přes masturbaci. Je to spíše sebeovládání, které přinese úspěch při pěstování svobodného stavu. Stále platí dobrá rada, že ‚nemají-li sebeovládání, pak ať vstoupí do manželství‘. — 1. Kor. 7:9.

Někdo se však zeptá: „Nepoškodí mou osobnost a nezničí můj nervový systém, budu-li potlačovat pohlavní touhu?“ Odpověď nám dává kniha Proč čekat až do sňatku? (angl.): „Nejsou žádné důkazy, že by sebeovládání škodilo tvému pohlavnímu životu . . . Ve větším nebezpečí jsou chlapec nebo děvče, kteří žijí s city zcela uvolněnými. Člověk se sebeovládáním vydrží čekat.“ Není to neřešitelný problém, jestliže má někdo Božího ducha, neboť ovoce tohoto ducha je i sebeovládání. Se sebeovládáním se může křesťan vyhnout všem formám sebeukájení a navíc sklidit velké úroky: duševní, citová a duchovní dobrodiní, která uspokojují daleko více než smrtonosné „skutky těla“. — Galat. 5:19–23.

Avšak čím jsou vlastně vytvořeny předpoklady pro to, že tolik lidí se oddává tomuto zvyku, který zneklidňuje jejich svědomí?

PREVENCE A LÉČENÍ

Když rozumíme příčině nějakého špatného zvyku, je prevence a léčení mnohem jednodušší. Věděl jsi například, že matky a otcové, kteří hladí pohlavní orgány svých rozmrzelých dětí, aby je utišili, přispívají nevědomky k tomu, že jejich děti začnou později masturbovat? Snad si chlapci a děvčata začínají během puberty hrát se svým pohlavím. Jestliže však k tomu nedostanou žádnou radu, mohou si na to postupně zvyknout. A jestliže o sebeukájení neslyší nic v době, kdy přicházejí na střední školu, je pravděpodobné, že se o něm potom dozvědí buď od spolužáků nebo od samotných učitelů.

Výzkumy ukazují, že vysoké procento případů masturbace není ani tak působeno stoupáním pohlavního tlaku, jako spíše stejnými druhy napětí nebo úzkosti, které způsobují nespavost. Mládež i mnoho starších lidí se uchylují k masturbaci, když jsou v napětí pro nějaké citové těžkosti, což pro ně znamená únik od tělesné či citové nespokojenosti. Považují masturbaci za jakýsi uklidňující či utišující prostředek, kterým zbaví svou mysl starostí. Proto masturbují také ty osoby, které se nudí, jsou nezaměstnaní, nebo vězňové, a to zvlášť ti, kteří užívali omamné látky.

Když se někdo varuje těchto stavů, které způsobují či vedou k masturbaci, udělal už značný krok vpřed k prevenci tohoto silného zvyku. Co však mají dělat ty tisíce osob, které si osvojily tento zvyk, aby se jej zbavily?

Je možno zkusit mnoho věcí. Vyhýbej se pornografické literatuře a společnosti lidí, kteří mají volné mravy. Buď stále plně zaměstnán, tělesně i duševně. Nedovol, aby problémy v tobě vzbuzovaly napětí, které má za následek stavy duševní deprese a úzkosti. Není to vše tak těžké, držíme-li se biblické rady u Matouše 6:25, 33 a Filippenským 4:8. Nebuď samotář, který se izoluje od druhých; spi proto v ložnici s jinými členy rodiny. Spi na boku, ne na zádech nebo na břiše. To je jen několik námětů, jak si zařídit svůj každodenní život.

Nicméně ať si nikdo nemyslí, že se zbaví tohoto zvyku, jestliže nemá ze srdce vycházející touhu jej opustit. Je obtížné s tím přestat, jestliže „žádost těla a žádost očí“ je silnější než žádost líbit se Jehovovi. (1. Jana 2:16; srovnej s Jakubem 1:14, 15) Máš-li už jednou opravdovou touhu zbavit se nežádoucího zvyku a chceš-li v boji zvítězit, vyzbrojuj se nadále těmito důležitými zbraněmi: silnou vůlí, rozhodnutím a sebeovládáním. Potom nesmíš přehlížet ani modlitbu, neboť Jehova slibuje pomoc těm, kteří ho o ni žádají ve všech svých problémech. — Filip. 4:13; Kolos. 4:2; 1. Petra 4:7.

Někteří lidé zjišťují, že je nejobtížnější odstranit zvyk náhle. Když se tedy k němu příležitostně vrátí — obzvláště ve stavu polospánku — zakoušejí hluboký pocit viny a vědomí toho, že si nezasluhují Jehovovo milosrdenství. Z těchto důvodů hledat pomoc a povzbuzení u křesťanských starších je nejen užitečné, ale i rozumné. Má-li takový problém děvče, může se obrátit o pomoc buď ke staršímu, nebo ke zralé, vážené křesťanské sestře. — Tit. 2:2–4.

Jinou hybnou silou, která pomůže odstranit tento zvyk, je rozhodnutí dát se plněji k dispozici ve službě křesťanského sboru. „Usiluje-li“ muž o nějakou přednost, měl by si všimnout, že jedním z požadavků na křesťanského staršího je ‚sebeovládání‘. (1. Tim. 3:1; Tit. 1:8) Jestliže takový muž pravidelně a ze zvyku masturbuje, mohl by odpovídat takovým požadavkům? Pravda, ten, který již zastává takové postavení, snad tu a tam s tímto problémem zápasí, avšak jestliže bojuje a vítězí, nemusí se cítit nezpůsobilý. Avšak ten, který soustavně masturbuje a postrádá sebeovládání, je ve velkém nebezpečí, že se postupně stane obětí ještě větších špatností. Stěží může takový člověk sloužit jako ‚příklad stádu‘. (1. Petra 5:2, 3) Je to také přání sloužit s láskou Bohu a svým bratrům, které může pomoci, aby se někdo osvobodil od sebeukájení.