Otázky čtenářů
● Co znamená výraz „volné chování“, který se vyskytuje v Galatským 5:19?
Mohla by se vnucovat domněnka, že tento výraz (z řeckého slova asélgeia) se sice vztahuje na nemravné chování, ale na méně škodlivý, ne tak závažný druh nemravnosti. Ale podle poukazů, které nacházíme v Bibli a také ve starověkých světských písemnostech v řečtině, v nichž se vyskytuje tento výraz, není tomu tak. Výraz se nevztahuje pouze na projevy pohlavní nemravnosti. Zřejmě spíše označuje jednání, z něhož je patrné nestoudné smýšlení, které svědčí o tom, že člověk nerespektuje měřítka, zákony a autoritu, nedbá jich nebo jimi pohrdá. Není to tudíž špatné jednání méně závažného nebo méně škodlivého druhu. „Volnost“ chování tedy není především výsledkem slabosti, ale pramení z neuctivého, drzého nebo nestoudného smýšlení.
Potvrzuje nám to zjištění, že podle slovníků řeckého jazyka slovo asélgeia (a jiné podoby tohoto slova) označuje „zpupné skutky“, „výstřednost, bezohledné násilí“, „drzost“, „nenáležité zneužívání“, „brutalitu“ (Liddell a Scott); „výstřednost, nestřídmost v každém ohledu, např. v řeči, jednání, drzost“ (Robinson); „nezkrocená choutka, . . . zpupnost, nestoudnost“ (Thayer); „bezohledná, bezzákonná drzost“ (Trench). Slovník Nového zákona od Barclaye [čti: berkleje] říká: „Plato užívá výrazu [asélgeia] ve smyslu ‚nestydatost‘ . . . Je definován jsko ‚násilí spojené s urážením a opovážlivostí‘ . . . Označuje se jím ‚duch, který nezná omezení a opovažuje se [projevit] jakýkoli rozmar a bezohlednou, drzou myšlenku‘.“
Židovský dějepisec Josephus, který žil v prvním století n. l., používal tohoto výrazu (asélgeia), když psal o tom, jak pohanská královna Jezábel postavila v Jeruzalémě Bálovu svatyni. Zřízení takové svatyně byla skutečně neslýchaná svévolnost, veřejné pohoršení a provinění proti slušnosti.
Ve světských spisech napsaných řecky je slovo asélgeia použito stejným způsobem jako v Křesťanských řeckých písmech. Apoštol Pavel například mluví o lidech z národů a říká, že „pro necitelnost svých srdcí . . . ztratili všechen mravní smysl“ a „oddali se volnému chování“, aby „s chtivostí páchali nečistotu všeho druhu“. (Ef. 4:17–19) Apoštol Petr uvádí výraz asélgeia do spojení s takovými zvyky národů, jako jsou ‚rozkoše, nadměrné pití vína, radovánky, pitky a nezákonná modlářství‘, věci, které vedou k „nízkému bahnu prostopášnosti“. (1. Petra 4:3, 4) A ve slovech, jimiž popisuje, jak se Lot trápil pro skutky lidí v Sodomě, zdůrazňuje smýšlení Sodomitů, „kteří pohrdali zákonem“ svým volným chováním, a srovnává je s lidmi, kteří žili v jeho době a kteří byli „opovážliví, umínění“, kteří ‚přezírali panství‘, nestyděli se ‚mluvit potupně‘ o slavných a ‚vyjadřovali se nadutě a neužitečně‘. (2. Petra 2:7–10, 18) Tyto výrazy dobře znázorňují, jaký smysl vyjadřuje řecké slovo asélgeia, jež se vztahuje na nestoudné, bezohledné chování.
Podobně píše učedník Juda o bezbožných lidech, kteří používali Boží nezaslouženou dobrotivost jako „omluvu pro volné chování“ a ve svém neuctivém, podněcujícím a pohrdavém postoji se pozdvihovali proti spravedlivé autoritě. Jejich „volné chování“ nebylo jenom v tom, že pohlavní nemravností a nemravností jiného druhu ‚poskvrňovali tělo‘, ale také v tom, že ‚pohrdali panstvím a o slavných mluvili potupně‘. Byli to „živočišní lidé“, kteří neměli „duchovní smýšlení“. — Juda 4–8, 19.
Smýšlení označené slovem asélgeia se v dnešním světě projevuje velmi nápadně. Mnozí mladí lidé odsuzují jakákoli omezení a nezdráhají se působit veřejné pohoršení, nestoudně se vysmívat vrchnosti a podceňujícím způsobem mluvit o svých rodičích a o jiných lidech. V divadelních kusech, filmech a v časopisech se nejen ukazují scény nebo obrazy, v nichž je veřejně vystavována na odiv nahota a pohlavní styk, ale publikují se také věci, v nichž se ukazuje sadistická brutalita a špinavá, nemravná řeč. To všechno jsou v biblickém smyslu toho slova příklady „volného chování“.
Můžeme však zjistit, že výraz „volné chování“ (asélgeia) je několikrát uveden ve spojení se „smilstvem“ (pornéia) a „nečistotou“ (akatharsía). (2. Kor. 12:21; Gal. 5:19; srov. Řím. 13:13) V čem se tyto výrazy liší?
Z těchto tří výrazů nejširší význam má pojem „nečistota“ (akatharsía). Na rozdíl od pornéia se vztahuje nejen na pohlavní nečistotu, ale na nečistotu každého druhu, jak vzhledem k řeči, tak i k jednání nebo v duchovním smyslu. (Srovnej 1. Tes. 2:3; 1. Kor. 7:14; 2. Kor. 6:17.) A na rozdíl od asélgeia nezávisí použití tohoto výrazu na pohnutce nebo smýšlení toho, kdo se provinil nečistotou. Pojem „nečistota“ má obsáhlý význam a označuje různě vážné a různě těžké přestupky. Jako může mít oděv jen malou skvrnu nebo může být úplně špinavý, tak může být něčí „nečistota“ nepatrná nebo závažná. Základní rys tohoto pojmu tkví v tom, že vyjadřuje mravní odpornost převráceného způsobu jednání nebo stavu.
Slovo „smilstvo“ (pornéia) má omezenější použití a označuje závažné nemravné jednání čistě v oblasti sexuality. Každé pornéia je přirozeně nečistota, ale tento řecký výraz přitom zdůrazňuje, že jde o nedovolené a necudné chování, jaké lze najít v nevěstinci, i když člověk nemusí být nutně na takovém místě, aby se tak choval.
Použití výrazu „volné chování“ (asélgeia) není omezeno pouze na pohlavní nečistotu, stejně jako je tomu u pojmu „nečistota“, ale odlišuje se od něho tím, že zdůrazňuje bezohlednost a nestoudnou drzost chování. Zjišťujeme tedy, že se všechny tyto výrazy sice vztahují na hříchy a někdy se ve svém použití protínají, ale každé slovo má svou určitou příchuť, důraz nebo těžiště.
Slovník Nového zákona od Barclaye [čti: berkleje] na to poukazuje a cituje znalce Bible a řečtiny Lightfootta [čti: lajtfút], který řekl: „Člověk může být ‚nečistý‘ (akáthartos [přídavné jméno od akatharsía]) a může skrývat své hříchy, ale člověk, který je aselgés (adjektivum [od asélgeia]), se prohřešuje proti slušnosti. To je vlastní smysl [slova] asélgeia; člověk, v jehož duši přebývá asélgeia . . ., se nestará o to, co říkají nebo co si myslí lidé, jen když může uspokojit svou zlou žádost . . . Většina lidí má dostatek slušnosti, aby skrývali své hříchy, ale ten, který je aselgés, to nečiní.“
Znázorněme si to na praktickém příkladu: dva křesťané, kteří jsou spolu zasnoubeni a vzájemně si projevují náklonnost, překročí jednou to, co je čisté a slušné. Sice snad neučiní to, co Bible označuje jako pornéia (těžká pohlavní nemravnost), ale snad se do jisté míry dopustili „nečistoty“, například tím, že se objímali velmi vášnivě nebo se rukama dotýkali intimních částí těla. Snad se za to stydí a rozhodují se, že to již nikdy neudělají. Provinili se „volným chováním“ (asélgeia)?
Ne v plném biblickém smyslu toho slova, protože nepřezírali spravedlivá měřítka úmyslně a pohrdavě. Jestliže by ovšem vědomě pěstovali takové nečisté jednání, projevili by tím lehkomyslné pohrdání vůči tomu, co je správné, nestoudnou neúctu, která je označena jako asélgeia. Stejně i mladý muž, který se sobecky pouští do výměny něžností a vášnivého mazlení s dívkou (nebo snad s větším počtem dívek po sobě) — ačkoli nemá čestný úmysl vstoupit do manželství —, projevuje bezohlednou žádostivost, která spadá pod biblický pojem „volné chování“. Nestará se o to, kolik způsobí škod a trápení. Totéž lze říci o dívce, která jedná podobně.
Muži, kterým byl v křesťanských sborech svěřen duchovní dozor, učiní proto dobře, budou-li rozlišovat mezi těmito biblickými označeními. Porozumění o tom může být směrodatné pro křesťanské starší, mají-li rozhodovat o tom, jak má být pojednáváno o určitých přestupcích. Může jim pomoci, aby zřetelněji vystihli odstupňování, pokud jde o závažnost jednání, jímž se zabývají. Je uznávanou skutečností, že je velmi nutné, aby uplatňovali zdravou schopnost úsudku a aby brali v úvahu určité okolnosti a poměry i postoj zúčastněných osob.