Půjdeš na svatbu?

NĚKTEŘÍ lidé nikdy nejdou nikomu na svatbu, ani na svatbu dobrého přítele, a říkají, že nemají čas. Měli bychom si však vzpomenout na to, že když byl na zemi Ježíš Kristus, Boží Syn, věnoval čas tomu, aby se účastnil svatební hostiny v Káni. Na této hostině vykonal dokonce první znamení na důkaz toho, že je Mesiášem. Když došlo víno, postaral se zázrakem o to, aby zde bylo další, nejlepší víno, a to v nadbytku. Výsledkem tohoto zázraku také bylo, že „jeho učedníci v něj uvěřili“. — Jan 2:1–11.

První byla svatba Adama a Evy a vykonal ji Jehova Bůh, stvořitel. Bůh nejprve přiměl Adama k tomu, aby si uvědomil, že potřebuje družku; čteme, že když Adam pojmenoval všechna zvířata, zjistil, že se pro něho „nenašla pomocnice jako jeho doplněk“. Potom Bůh stvořil Evu a „přivedl ji k člověku“. Není divu, že když byla Adamovi představena, řekl: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata.“ — 1. Mojž. 2:18–23.

Ze zpráv nevyplývá, že by u Božích služebníků ve starých dobách byla svatba spojována s nějakým náboženským obřadem. Nebylo také nic, co by se podobalo ohláškám, a také nebylo nutné, aby sňatek byl zapsán u občanského úřadu, ačkoli byly podnikány určité kroky, aby manželské pouto bylo závazné před zákonem. Jedno je však jisté: v minulosti byla svatba radostnou událostí stejně jako dnes. Radost, jež panuje při svatební slavnosti, je také zdůrazněna zprávou o svatbě Beránkově, což je pro lidi dobře pochopitelným znázorněním vztahu, k němuž dojde mezi Ježíšem Kristem a jeho následovníky v nebi. O této svatbě čteme: „Chvalte Jah, lidé, . . . Radujme se a jásejme a vzdejme jemu slávu, neboť přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila.“ — Zjev. 19:6, 7.

Svatby jsou obvykle velmi radostné události, zvláště pro ženy, které všeobecně kladou větší důraz na cit, a proto mají o svatbu větší zájem než muži. Nevěsta bývá většinou pěkně okrášlena a květiny a hudba dodávají této události slavnostní ráz.

Je možno pozorovat, že pro nevěsty bývá svatba velikou událostí; chtějí, aby byla co nejpůsobivější. Aby toho dosáhly, postupují s čistě ženskou chytrostí. Ženichové by si to většinou pravděpodobně přáli jinak, ale tím, že se musí toho všeho účastnit, může se jim vštípit hluboko do srdce a do mysli závažnost kroku, který právě podnikají. I psychologové zjistili, že působivý obřad zanechává v ženichovi hluboký dojem, takže si je od té doby vědom skutečnosti, že je ženatým mužem. Je také pochopitelné, že nevěsta přisuzuje své svatbě velký význam, protože uzavření manželství není pouze velmi vážný krok, ale je to krok, který by měl být závazný pro celý život.

PROČ JÍT NA SVATBU

Je mnoho různých důvodů, proč snad lidé chodí na svatby. Člověk, který je poněkud romantický, obvykle najde řadu omluv, proč jde na svatbu. Pádný důvod máme ovšem tehdy, má-li svatbu dobrý přítel nebo blízký příbuzný. Dvojice, jež vstupuje do manželství, považuje za projev lásky nebo úcty, účastní-li se druzí jejich svatby. Někteří lidé cítí povinnost ukázat se při svatbě, protože jsou příbuzní nevěsty nebo ženicha. Jiní se účastní proto, že se jejich přítomnost zdá žádoucí z obchodních nebo z politických důvodů. Jiní tam jdou ze zvědavosti a některé ženy v tom vidí příležitost, aby si oblékly pěkné šaty.

Svatba je sice radostná událost, ale nikdy nezapomeňme, že podle Bible je to také událost nanejvýš vážná. Muž a žena tím uzavírají trvalý svazek. Všeobecně se uznává, že sňatek se uzavírá „pro dny dobré i zlé“ a „do chvíle, než je rozdělí smrt“. Kazatelé svědků Jehovových, kteří pronášejí svatební proslov, shodně proto poukazují na biblický původ manželství a na biblické povinnosti muže i ženy. To, co je řečeno, platí ovšem v první řadě dvojici, jež uzavírá manželství. Není to však také dobrá rada pro všechny ostatní přítomné? Zcela jistě!

PRO MANŽELY A MANŽELKY

V dnešní době není již manželství tak všeobecně ve vážnosti, neboť stále více mužů a žen žije spolu, aniž uzavřeli sňatek; a mezi těmi, kteří uzavřeli manželství, je stále méně manželské věrnosti a roste počet rozvodů. Dnes je tendence k hmotařství, k pohlavní nemravnosti a zvrácenému jednání, a proto není snadné dosáhnout úspěšného manželství. Může se proto stát, že i mezi křesťany, kteří jsou oddáni Bohu, existují manželské dvojice, které se sice nemohou dát rozvést z biblických důvodů, ale jsou v pokušení rozejít se a jít každý svou vlastní cestou.

Nemůže být svatební proslov, přednesený v sále království svědků Jehovových, užitečný pro všechny takové lidi a také pro jiné, kteří mají více „soužení ve svém těle“, než s jakým počítali? Jistě by bylo jedině dobré, kdyby porovnali svůj způsob jednání vůči svému manželskému druhovi s biblickými radami, které jsou předkládány. Když jsou dávány rady ženichovi, mohli by si manželé klást otázku, jak dalece odpovídají měřítku, které určil původce manželství ve svém Slově, v Bibli. Totéž by mohly učinit manželky, když je nevěstě vysvětlováno, jaké má biblické povinnosti ke svému manželu. Když takový proslov slyší manželé, jimž manželství již zevšednělo, a když takoví lidé pozorují zamilované mladé lidi, kteří s nadějemi nastupují společnou cestu životem, může jim to připomenout dobu, kdy byli také tak zamilovaní, a může je to dokonce podnítit, aby nějak znovu roznítili svou „první lásku“.

RODIČE A DĚTI

Také rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti jednou měly šťastné manželství, mohou mít užitek z takového svatebního proslovu. Jeden svědek Jehovův například vyjádřil při proslovu ocenění rodičům mladých novomanželů za to, že vychovávali své děti „v kázni“ a že usměrňovali jejich mysl k Jehovovi, takže jejich děti mohly nyní vstoupit do počestného manželství. Když slyší taková slova rodiče, jež mají děti ve věku, kdy mohou vstoupit do manželství, nebo ještě mladší, pak jistě ještě lépe pochopí, jak velice na tom záleží, aby je správně vychovávali. — Efez. 6:4.

Týž kazatel dále pochválil i mladou dvojici za to, že se vyvarovali pokušení k nedovolenému pohlavnímu styku, aby mohli vstoupit do počestného manželství. Jeho slova byla povzbuzením pro všechny přítomné mladé lidi, aby se drželi biblických zásad a pěstovali sebeovládání. Pomohlo jim to, aby porozuměli, jak výstižná jsou apoštolova slova: „Oddanost Bohu je užitečná ke všemu“ — i ke šťastnému manželství. — 1. Tim. 4:8.

Z účasti na takové svatbě mají také užitek ti, kteří vážně přemýšlejí o sňatku. Když slyší řečníkova slova o přednostech a také o povinnostech osob, jež jsou v manželství, mělo by jim to pomoci ke zralému názoru na manželství, aby je neposuzovali jen z romantické stránky, jakoby růžovými brýlemi. Dostává se jim tak pomoci, aby poznali, že šťastné manželství závisí na mnoha praktických činitelích, například na tom, aby manželé byli k sobě ohleduplní, nesobečtí a pozorní. Důrazně jim je také ukázáno, že osoby v manželství mají „soužení v těle“, a že proto musí být ochotné přijmout „hořkost i sladkost“.

UŽITEK Z ÚČASTI NA SVATEBNÍ SLAVNOSTI

Mezi známými dvojice, jež vstupuje do manželství, vyskytují se i lidé, kteří tvrdí, že nemají čas účastnit se svatebního proslovu v sále království, ale mají čas přijít na následující slavnost, při které se může dobře jíst, pít víno a tančit. O takových lidech by bylo možné říci, že berou věc za nepravý konec. Ano, ve skutečnosti se to podobá chybě, kterou kdysi učinil lovec Ezau, když dal přednost jídlu z čočky před duchovními požehnáními slibu, jenž byl kdysi dán jeho dědu Abrahamovi. Účast při svatebním proslovu je důkazem toho, že si vážíme dvojice, která má svatbu; ale pouhá účast na svatební hostině vyvolává dojem, že máme v prvé řadě zájem o potěšení. — Žid. 12:16.

Svatební slavnost mezi svědky Jehovovými je často uspořádána tak, aby účastníci měli duchovní zisk a aby byli budováni. Nedávno při jedné takové příležitosti mělo několik dobrých přátel novomanželů krátké proslovy spojené s humorem a dobrými radami. Byly také zpívány pěkné křesťanské písně vhodné pro tuto příležitost a tato slavnost ovšem také začala prosbou o Boží požehnání.

Je také nutno dát pozor, aby taková slavnost zůstala na vysoké úrovni a aby se nezvrhla v nevázanou pitku, jak se to často stává světským lidem. Krátce řečeno, i při svatební slavnosti mělo by být dbáno apoštolovy rady: „Ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ Potom bude nejen svatební proslov, ale také následující slavnost příležitostí k radosti a k vzájemnému budování a všichni budou na ně rádi vzpomínat. — 1. Kor. 10:31.