Jsi podle názoru jiných „mírné povahy a pokorný v srdci“?

JAK jsou přítažlivá slova Božího Syna: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. . . neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Mat. 11:28, 29) Snažíme se, abychom se mu podobali?

Mužové, kteří slouží v křesťanském sboru jako dozorci (starší), poznávají, že potřeba občerstvení automaticky nekončí, když se lidé obrátí k Božímu Synu a stanou se jeho učedníky. Protože křesťanští učedníci žijí v přítomných tíživých světových poměrech, musí denně bojovat s mnohými těžkými problémy, s nimiž se musí vypořádat také všichni ostatní lidé. Kromě toho snad ještě ‚trpí pro spravedlnost‘, když musí snášet odpor od svých nevěřících manželských druhů nebo příbuzných, od zaměstnavatele nebo spolupracovníků, spolužáků či jiných lidí. Jak povzbuzeni mohou být staršími, kteří jsou laskaví a pozorní!

Protože starší vlastně zastupují Kristovu královskou vládu, měli by se snažit, aby odpovídali popisu ‚knížat‘ u Izaiáše 32:1, 2, a být stejně osvěžující „jako skrýše před větrem a jako úkryt před přívalem deště, jako proudy vody ve vyprahlé krajině, jako stín mohutného útesu ve vyčerpané zemi“.

SPRÁVNÝM DUCHOVNÍM SMÝŠLENÍM JSME PŘÍSTUPNÍ

Aby se tento popis na nás hodil, musíme přirozeně být přístupní. Snad si myslíme, že přístupní jsme. Každý z nás by se však právem mohl zeptat: „Jací lidé se na mne obracejí? Jsou mezi nimi pokorní nebo dokonce plaší? Co by to znamenalo, kdyby se na mne obraceli většinou lidé, kteří mají vyhraněnou osobnost nebo snad lidé, kteří rádi lichotí, či naopak ti, kteří mají sklon ke smělé kritice? To by nedokazovalo, že jsem opravdu přístupný, že ano?“ — Jak. 4:6.

Mnoho záleží na tom, jaké duchovní smýšlení projevujeme. Ježíšova slova u Matouše 20:25–28 nepřipouštějí, aby mezi jeho učedníky bylo stejné smýšlení, jaké projevují mužové vládnoucí ve světě. Když má panovat pravé bratrství, nemá místa pyšná zdrženlivost a duch nadřazenosti. Totéž platí pro falešnou pokoru. Nepochybně jsme již viděli muže, kteří měli vysoké světské postavení a kteří chtěli vypadat, jako kdyby se stavěli na stejný stupeň s obyčejným lidem. A přece nějak dávali najevo, že jsou „něco lepšího“, a v jejich přítomnosti jsme se necítili volně. Jsme také takoví?

Lidé ve světských postaveních mají sice zdánlivě dobré způsoby a zajímají se o druhé, ale často se podobají příslovečné „železné ruce v sametové rukavičce“. Čím více s nimi přicházíme do styku, tím méně je cítit mírnost a tím jsou tvrdší. Jaký je to protiklad k příkladu, který dal Boží Syn! Jeho ‚mírná povaha a pokorné srdce‘ nebyla pouze ve slovech. Kdo ‚k němu přišel‘, zjistil, že je tomu skutečně tak, jak to vyjádřil ve svém pozvání.

Jistě je vhodné citovat na tomto místě výbornou radu apoštola Pavla v Římanům 12:16: „Smýšlejte o druhých stejně jako o sobě; nemyslete na povýšené věci, ale přidržujte se skromných. Nestaňte se rozumnými ve svých vlastních očích.“ Kdyby lidé v odpovědných postaveních se stále stýkali pouze s těmi, kteří mají stejné postavení, nebo jen s úspěšnými jedinci, nevznikla by pak přehrada mezi nimi a těmi, kteří patří k „nižším“? To by mohlo bránit křesťanským dozorcům, aby si udělali jasný obraz o pocitech a potřebách svých bratrů. Mohlo by to vést k tomu, že by ztratili smysl pro skutečnost. Jakékoli „třídní rozdíly“ skutečně škodí duchovnímu blahu sboru, jehož hlavou je Boží Syn. — Jak. 2:1–9.

Musíme se chránit toho, abychom se nestali moudrými a ‚rozumnými ve svých vlastních očích‘ a neuvěřili, že naše úsudky, schopnosti a způsoby převyšují naše druhy, protože toto smýšlení by se brzy projevilo v naší řeči a našem chování. (Řím. 12:16; Luk. 6:45) Ježíšova pokora vycházející ze srdce působila přitažlivě na lidi. Křesťanští starší mají ještě větší důvod, aby byli pokorní, protože nejsou jako Boží Syn, ale jsou nedokonalí lidé; dělají chyby.

Jejich pokora vycházející ze srdce může být zkoušena, když jsou upozorněni na chybu nebo když jim někdo — spolustarší nebo někdo jiný — učiní návrh, co by se ve sboru mohlo zlepšit. Jsou-li ‚pokorní v srdci‘, nemají sklon si myslet, že takové návrhy jsou namířeny proti jejich osobě nebo že jsou kritikou jejich pohnutek či způsobu řízení. Kdyby měli takové smýšlení, vedlo by to k tomu, že by „nízcí“ měli strach se na ně obrátit. (Kaz. 7:9) Starší musí být ochoten přijímat i dávat radu. (Řím. 2:21) Tak ukazuje, že se nepodobá oněm vedoucím mužům izraelského národa, kteří si připadali mezi lidem jako „bohové“, povýšení nad každou radu a každé pokárání. (Srovnej Žalm 82:6, 7; Iz. 40:13, 14.) „Ovce“ se obracejí pouze na „pastýře“ mírné povahy a důvěřují, že od nich budou přijímat jen dobré. — Žalm 23:1–6.

Jistě by nikdo z nás nechtěl přidávat k břemenu, které musí nést každý bratr, ale spíše jej občerstvit. Mohlo by se však stát, že bychom rozmnožili jejich břímě, kdybychom byli příkří, prudcí nebo netrpěliví, když se na nás obrátí. „Srdce spravedlivého přemýšlí, co odpovědět.“ Neměli bychom tedy kvapně usuzovat, kárat nebo hanět, aniž jsme se o věci dobře informovali. (Přísl. 15:28; 29:20; Jak. 1:19) Mohli bychom pocit ‚stísněnosti‘ u svých bratrů ještě zvětšit, kdybychom nedůvěřovali jejich pohnutkám nebo jim rychle naznačili, že neudělali to, co měli udělat, či že neudělali tolik, kolik měli udělat. Neměli bychom hned myslet na to nejhorší, nýbrž měli bychom být puzeni láskou, abychom doufali v nejlepší. — 1. Kor. 13:7; Gal. 6:1.

Jistě dávají starší, kteří jsou jako Boží Syn mírné povahy a pokorní v srdci, výborný příklad celému stádu. (1. Petra 5:3) Kdo se obrací na starší ve sboru, měl by tudíž usilovat také o tyto znamenité vlastnosti. Když tyto bratry oslovuje, neměl by být dotěrný nebo projevovat špatné chování, ani je zbytečně nezdržovat a nebrat ohled na to, že snad i druzí si přejí jejich pomoc. (Žid. 13:17) Místo aby mluvil překotně a netrpělivě, bylo by výhodnější, aby dříve o své otázce nebo problému přemýšlel a zjistil, zda se opravdu vyplatí mluvit o tom se starším. Možná, že pozná, že může i sám najít řešení, když se jen trochu namáhá a přemýšlí.

Jak je osvěžující být mezi lidmi, kteří projevují podivuhodné vlastnosti Jehovy a jeho Syna! Ano, je to předzvěst toho, jaký bude život v Božím blížícím se novém pořádku spravedlnosti. — Žalm 133:1–3.