Pronásledovaní křesťané — ‚divadelní podívaná pro svět‘
„Zdá se mi totiž, že nás, apoštoly, Bůh vystavil poslední jako lidi ustanovené ke smrti, neboť jsme se stali divadelní podívanou pro svět, jak pro anděly, tak pro lidi.“ — 1. Korintským 4:9.
1, 2. Jaký strach pociťují mnozí lidé? Jakou mohou mít útěchu?
MNOZÍ lidé jsou poděšeni myšlenkou, že by měli tak trpět jako Ježíš a jeho apoštolové. Vědí sice, že se dostane mnoho nádherných dobrodiní těm, kdo se dívají na život z vyvýšeného, duchovního stanoviska, avšak nevěří, že sami budou schopni odporovat mohutným náporům, které podle jejich mínění budou jednoho dne podniknuty na jejich víru.
2 Bojíš se toho také? Jestliže ano, pak uvažuj: Nebylo utěšující učit se v posledním článku, že se můžeš stát duchovním člověkem? Ano, „obyčejný člověk“ jako ty — obchodník, drvoštěp nebo žena v domácnosti — může skutečně získat „Kristovu mysl“. Stejně povzbuzující pro tebe bude, když se dozvíš, že můžeš úspěšně vzdorovat každé zkoušce, která tě může přepadnout z kterékoli strany tohoto tělesného světa.
3. Co mají podle Ježíšových slov očekávat jeho následovníci?
3 Křesťan by měl očekávat, že ho bude svět nenávidět. Ježíš řekl: „Opravdu vám říkám: Nikdo nezanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby se mu nedostalo nyní, v tomto časovém období, stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v přicházejícím systému věcí věčného života.“ (Mar. 10:29, 30) Co řekl, ukázalo se jako pravdivé v případě apoštolů. A bude to stejně pravdivé i dnes u pravých křesťanů, opravdových duchovních lidí. Můžeme se však ptát, proč mají apoštolové, duchovní lidé, trpět ‚pronásledování‘?
4. Proč byli v prvním století pronásledováni duchovní lidé mezi křesťany?
4 Ježíš odpovídá v jedné modlitbě ke svému Otci Jehovovi: „Svět je [následovníky jeho šlépějí] nenáviděl, protože nejsou částí světa. . . Posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda. Stejně jako ty jsi mne vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa. . . svět tě vskutku nepoznal; . . . ti zde poznali, že jsi mne vyslal.“ — Jan 17:14, 17, 18, 25.
5. Vysvětli, jak tělesný svět nenáviděl tyto rané křesťany.
5 Apoštolové — duchovní lidé, vyučení Ježíšem Kristem — nebyli „částí světa“. Proto je svět nenáviděl. Jasný rozdíl mezi těmito duchovními lidmi a tělesným světem je zřejmý celému stvoření. Když Ježíš opustil pozemskou scénu, byli apoštolové neúnavně činní, aby splnili svůj úkol kázat a učit „do nejvzdálenější části země“. (Mat. 28:16–20; Skut. 1:6–8) Hned od začátku vyvstal silný odpor k jejich dílu. První těžkosti přišly od jejich vlastních spoluobčanů. (Skut. 5:40; 12:1–5) Když se dílo rozšiřovalo za Judeu a Samaří, došlo ke konfliktům s přívrženci pohanských bohů, protože se pohané báli, že jejich předměty uctívání „nebudou nic znamenat“. — Skut. 19:23–41; 14:1–7.
‚DIVADELNÍ PODÍVANÁ PRO SVĚT‘ — V JAKÉM SMYSLU?
6, 7. Co myslel Pavel, když označil apoštoly podle 1. Korintským 4:9 za „divadelní podívanou pro svět“?
6 V 1. Korintským 4:9 popisuje apoštol Pavel utrpení, které podstoupili křesťané:
„Zdá se mi totiž, že nás, apoštoly, Bůh vystavil poslední jako lidi ustanovené ke smrti, neboť jsme se stali divadelní podívanou pro svět, jak pro anděly, tak pro lidi.“
7 Pavel zde nemluvil o tom, že apoštolové budou podívanou v běžných věcech denního života, a nemyslel těmito slovy, že ostatní, kteří uvidí, že apoštolové vedou čestný, účelný život, budou přesvědčeni o správnosti křesťanské životní cesty. Ne, zde mluvil o utrpení, které apoštolové prožili, jako by byli v divadle hanebně vystaveni před mezinárodním obecenstvem. ‚Divadelní podívaná‘, kterou apoštolové podle biblické zprávy poskytovali — jak říká Teologický slovník k Novému zákonu (angl.) —, ‚nebyla z lidského hlediska pyšná, ale smutná a bídná‘.
8, 9. a) Jak vysvítá z překladů Tertulliana a Jamese Moffatta, že Pavel, když řekl, že apoštolové byli „divadelní podívanou“, mluvil o utrpeních, které museli prožít? b) Byl Pavel někdy v doslovné aréně?
8 Tertullianův překlad 1. Korintským 4:9 ze třetího století nám staví před oči živý obraz utrpení křesťanů, protože je označuje jako „muže, kteří jsou určeni k boji se šelmami“. (O skromnosti, kap. XIV) Jak to vyjadřuje dosti volný biblický překlad učence dvacátého století Jamese Moffatta, byli „jako odsouzení gladiátoři v aréně“. Můžeme si proto představit triumfální průvod v dobách Římské říše. Docela na konci přichází věrná hrstka apoštolů a jiných věrných křesťanů, kteří jsou vedeni jako opovrženíhodní zločinci do arény, kde se budou diváci radovat z jejich utrpení a smrti.
9 Je možné, ne-li dokonce pravděpodobné, že apoštol Pavel, stejně jako i jiní raní křesťané, skutečně stál v aréně proti šelmám, když usuzujeme podle toho, co napsal v 1. Korintským 15:32: „Jestliže jsem lidským způsobem bojoval v Efezu se šelmami. . .“ Je pravda, že Pavel musel čelit v symbolickém ‚divadle‘ v Efezu lidem podobným šelmám. (Skut. 19:29–41) Ale povšimni si, že se odvolává v 2. Korintským 1:8–10 na „soužení, které nás postihlo v oblasti Asie [kde leží Efez]“ a kde, jak pokračuje Pavel, „cítili jsme v sobě, že jsme obdrželi rozsudek smrti. . . [Bůh] nás osvobodil“. Zdá se proto, že Pavel stál opravdu jednou proti doslovným šelmám v efezské aréně.
10. Jmenuj utrpení, která podle slov apoštola Pavla museli snášet Kristovi následovníci.
10 V 1. Korintským 4:9 používá Pavel znázornění. Říká, že ‚lidé a andělé‘, univerzální obecenstvo, byli svědky ponižování, odporu a pronásledování, kterým byli vystaveni on a jeho druhové, když vykonávali svou službu. Popisuje pak jednotlivé útrapy, které museli podstoupit:
„My jsme blázni pro Krista, vy však [někteří lidé v Korintě] jste rozumní v Kristu; my jsme slabí, vy však jste silní; vy máte dobrou pověst, my však jsme v neúctě. Až do této hodiny trpíme hlad a žízeň a jsme nazí a je s námi špatně zacházeno a jsme bez domova a lopotíme se, když pracujeme svýma vlastníma rukama. Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, zmužile stojíme; když jsme pomlouváni, prosíme; stali jsme se jako smetí světa, odpad všech věcí až do nynějška.“ — 1. Kor. 4:10–13; srovnej Žid. 10:32–34.
11. Kdo připouštěl, aby apoštolové byli tímto způsobem vystavováni za podívanou?
11 Vzdor utrpení, které museli apoštolové snášet, tehdejší duchovně smýšlející lidé museli poznat, že Bůh podporuje apoštoly. Dokazovala to jejich konstruktivní práce. Ti lidé také věděli, že — jak řekl apoštol Pavel — „nás, apoštoly, Bůh vystavil poslední jako lidi ustanovené ke smrti“. (1. Kor. 4:9) Ano, Bůh připustil, že se apoštolové zdáli z hlediska světa jako ponížení.
12, 13. a) Kdo dnes může očekávat, že bude trpět? b) Jaká otázka vyvstává?
12 Svědkové Jehovovi musí dnes podobně trpět, když provádějí své celosvětové kazatelské dílo. To neznamená, že je Bůh zavrhl. V předešlém článku bylo jasně ukázáno, že je zapotřebí novodobého sboru svědků Jehovových, chceme-li se stát duchovními lidmi. Pravda se nenajde mezi těmi, kteří jsou ve světě nejoblíbenější. Apoštol Pavel nám připomíná: „Všichni, kteří chtějí žít s oddaností Bohu ve spojení s Kristem Ježíšem, budou také pronásledováni.“ — 2. Tim. 3:12.
13 Nyní však vyvstává otázka: Netrpí dnes pronásledováním i mnozí lidé, kteří se nazývají „křesťané“ a nejsou svědky Jehovovými? Je pravda, že mnozí, kteří se nazývají „křesťané“, dnes trpí. I pohané a ateisté jsou pronásledováni. Avšak proč trpí? Praví duchovní lidé věří ve stejné věci a zastávají se jich právě tak jako Ježíš a jeho apoštolové a ze stejného důvodu trpí i odpor.
JE KŘESŤANSTVO NOVODOBOU „DIVADELNÍ PODÍVANOU PRO SVĚT“?
14. Trpí církve křesťanstva? Proč?
14 Zastupuje některá z církví křesťanstva pravé křesťanství? Sestává z duchovních lidí, a musí proto trpět ze stejného důvodu nenávist a pronásledování jako křesťané prvního století? Mnohé církve křesťanstva dnes trpí škodu. Ztrácejí členy a peníze. Jejich vliv mizí. Ale není to proto, že trpí pro spravedlnost jako apoštolové. (Srovnej 1. Petra 2:19–21.) Jak to víme? Uvažuj:
15. Mají církve tentýž postoj k zabíjení jako apoštolové?
15 Apoštolové věřili, že je špatné vraždit nebo nenávidět. (1. Jana 4:20, 21; Zjev. 21:8) Neschvalovaly však církve křesťanstva masové vraždy na bitevních polích světa, ano, nepodporovaly a nepodněcovaly je dokonce? Kniha Vyděrač Pershing od Richarda O’Connora nám pomáhá zodpovědět tuto otázku. O vstupu Ameriky do první světové války píše:
„Nikdo nežádal důrazněji, aby Amerika vstoupila do války, než Boží služebníci. Svaz církví v New Yorku vyhlásil 11. březen jako ‚válečnou neděli‘. Od jednoho pobřeží k druhému popírali bojovní kazatelé, že Kristus byl pacifista, že válka je zlo, že zabíjení Němců je porušování deseti přikázání. Evangelista Billy Sunday vyjádřil v řeči, kterou měl na Times Square před velkým množstvím lidí, jen živěji jejich myšlenky, když křičel: ‚Kdyby bylo možné obrátit peklo vzhůru nohama, četli byste na jeho spodní straně: „Made in Germany“!‘ “
Když církvím křesťanstva nebo jejich vůdcům byla v některých zemích uložena omezení, bylo to obyčejně proto, že se zamíchali do politiky. Tak čteme v New York Times z 21. října 1973: „Chilské vojenské úřady dnes nařídily, aby tři zahraniční kněží byli vykázáni. Tito kněží — dva Španělé a jeden Francouz — se podle oficiální zprávy podíleli na ‚extrémistických snahách‘.“ — Strana 9.
16, 17. Mají církve křesťanstva stejné smýšlení jako apoštolové a) o morálce, b) o lhaní?
16 Apoštolové měli v ošklivosti cizoložství, smilstvo a homosexualitu a odstraňovali ty, kteří se jich dopustili, ze svého středu. Pavel řekl zcela jasně: „Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ (1. Kor. 5:11–13; 6:9–11) Ale kdy jsi naposledy slyšel, že byl někdo pro takové jednání vyloučen z tvé církve nebo z kterékoli církve křesťanstva?
17 V apoštolském sboru prvního století nebyli také trpěni lháři. (Skut. 5:1–11) Avšak co myslíš, kolik politických vůdců a obchodníků mluví vždycky pravdu? A nejsou většinou členy církve, snad právě tvé?
18. Proč tedy můžeme říci, že křesťanstvo není „divadelní podívanou pro svět“?
18 Odpovědi na tyto otázky jsou zcela zřejmé. Mnohé organizace, které trpí takové jednání, i když předstírají, že jsou „křesťanské“, nejsou „divadelní podívanou pro svět“. Spíše se staly částí světa. Křesťanstvo se projevilo jako ‚přítel světa‘, a proto také jako ‚nepřítel Boha‘. Bůh nazývá takové lidi „cizoložnice“. — Jak. 4:4.
19. Co ještě očekává křesťanstvo?
19 Bolesti, kterými je dnes křesťanstvo zmítáno, nepocházejí z toho, že by následovalo šlépěje Ježíše a jeho apoštolů. Pouze sklízí, co zasilo; zaslouží si to. Jeho nynější těžkosti jsou jen předzvěsti toho, co musí přijít na celou světovou říši falešného náboženství, která je popsána ve Zjevení jako bohatě ozdobená prostitutka, která sedí na šelmě. Falešné náboženství se pokouší jako tato nevěstka ovládnout zvířecké národy. Ale ve Zjevení popsaná „šelma“ se obrátí proti ní a zničí ji. Čas konce všeho falešného náboženství je bezprostředně před námi. Ti, kteří jsou dnes jeho částí, nejsou duchovní lidé, kteří trpí pro spravedlnost. Mají oprávněnou příčinu mít starosti, ba dokonce se bát. — Zjev. 16:12–21; 17:15–18; kap. 18; srovnej Ezechiela kap. 24; Matouše 13:42.
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI — NOVODOBÁ ‚DIVADELNÍ PODÍVANÁ PRO SVĚT‘ V PRONÁSLEDOVANÍ
20–22. Jak trpí svědkové Jehovovi?
20 Svědkové Jehovovi naopak v nové době velmi trpěli. V nacionálněsocialistickém Německu byli nenáviděni. Dopis uveřejněný pro Komisi pro ekumenické záležitosti arcidiecése v Hartfordu (Connecticut) uznává tuto skutečnost, říká: „Němečtí židé. . . nebyli jedinými oběťmi Hitlerových koncentračních táborů. Všichni známí [Jehovovi] svědkové byli ve své vlasti také uvězněni. Byla jim nabídnuta svoboda jen pod podmínkou, že se skloní a odvolají. . . Nedali se odvrátit ani vyhlídkou na pověšení nebo zastřelení, ani krutým tělesným a duševním mučením. Zuřivost pochopů SS byla tak ďábelská proto, že se svědkové nedali potlačit.“
21 Jak v nynější době některé vlády zacházejí se svědky Jehovovými? V knize Aspects of Religion in the Soviet Union čteme: „Svědkové Jehovovi jsou všude zakázáni.“ Také v jiných zemích se svědkové stali divadelní podívanou, která stojí za povšimnutí. Věděl jsi na příklad, že v Turecku platí za „zločin“, když svědkové Jehovovi uctívají Boha? Byla tam proti nim vznesena zcela falešná obvinění. Jednotliví svědkové v Turecku musí počítat s vysokými peněžitými tresty, které činí velkou část ročního příjmu.
22 V Malawi jsou již po léta svědkové Jehovovi předmětem kruté nenávisti. Muži byli biti, někteří byli zavražděni. Ztratili svá místa a museli přihlížet, jak jejich ženy byly znásilňovány. Tisíce svědků bylo vyhnáno nejen ze svých domů, ale i ze země.
23, 24. a) Trpí svědkové proto, že se vměšují do politiky národů nebo se proviňují nemravným chováním? b) Proč tedy trpí?
23 Proč tolik vytrpěli? Chtěli snad vzít do svých rukou politické záležitosti v zemích, kde žili? Ne! Vzdali se vysokých zásad, kterých se zastával Ježíš a jeho apoštolové? Povšimni si, co musel říci o chování svědků cizí člověk, nestranný pozorovatel. Bryan Wilson z oxfordské university píše o jejich utrpení v Africe:
„Zákaz může mít větší následky, než se na první pohled zdálo. Svědkové. . . byli jedinečně úspěšní, jak působili na své přívržence, aby zachovávali vysoká mravní měřítka a sebekázeň. Naučili je těžce pracovat, být přesní, střídmí a poznat cenu sebeúcty. Jejich členové pěstují na východoafrické poměry neobyčejně harmonický rodinný život. Jejich metodika vyučování je vysoce účinná. Ať už učí mravním zásadám, nebo naukám. . . Afričtí politikové ve svých projevech vždy znovu mluví o problému kmenové diskriminace. Je paradoxní, že právě svědkům Jehovovým se daří lépe než jakémukoli jinému hnutí odstranit u svých členů kmenovou diskriminaci.“ — New Society, 12. července 1973, str. 75.
Svědkové Jehovovi zřejmě nejsou nebezpečím pro zákon a pořádek. Jsou to praví křesťané. Daří se jim vytvořit ve svých řadách poměry, které si přeje pro své občany každý osvícený národ.
24 Svědkové Jehovovi skutečně zastupují pravý křesťanský sbor. Pečlivě se snaží používat Svaté písmo v denním životě. Jejich novodobý sbor je stejně uspořádán jako křesťanský sbor v prvním století, který byl pod dozorem apoštolů a proroků. (Ef. 2:20–22) Svědkové Jehovovi se učí stejné pravdy. Jsou moderní „divadelní podívanou pro svět“, protože trpí pro stejné věci jako Ježíš a jeho apoštolové. Vědí, že jako organizace musí počítat s odporem až do konce tohoto zlého systému věcí. — 2. Tess. 1:6–10.
VSTOUPÍŠ DO NOVODOBÉ ARÉNY?
25. Před jakou otázkou stojí každý jednotlivec?
25 Každému jednotlivci se tedy nabízí otázka: „Jsem osobně ochoten vzít na sebe stejný odpor a zúčastnit se novodobé ‚divadelní podívané pro svět‘, kterou poskytují novodobí duchovní lidé?“ Jestliže chceš, můžeš si vzít k srdci radu apoštola Pavla Timoteovi: „Proto se tedy nestyď za svědectví o našem Pánu, ani za mne, vězně pro něho, ale podílej se na snášení těžkostí pro dobré poselství podle síly Boží.“ — 2. Tim. 1:8.
26. Jak může někdo jako pravý duchovní člověk snášet protivenství?
26 Snad se zeptáš, jak je možné, aby někdo snášel taková protivenství. Je pouze jedna možnost, jak může křesťan zůstat stálý, když ‚snáší těžkosti‘. Musí být duchovním člověkem a na všechno se dívat z Božího stanoviska. Ten, kdo to dělá, bude vědět, že trpí pro pravdu. (Mat. 5:11) Když však dovolí, aby jeho život byl ovlivněn tělesným myšlením, a všechno pozoruje ze světského hlediska, potom snad dnes tvrdí, že zná cestu pravdy, ale pod tlakem bude pravděpodobně hledat východisko a uzavírat kompromisy. To by mohlo vést k jeho věčnému zničení. Proto je nyní, pokud je ve většině světa ještě poměrný klid, nejlepší doba, abychom se usilovně namáhali rozvíjet „Kristovu mysl“ a dali jí ovlivnit celý svůj život. Učiň ze sebe takového člověka, kterého by Bůh schválil v každé době.
27. Před jakým sklonem by se měl duchovní člověk chránit? Jaké smýšlení by místo toho měl mít?
27 Není moudré pěstovat temné, nezdravé obavy před budoucími zkouškami. Také není rozumné hloubat, jaké zvrácené věci by jednoho dne mohl nepřítel učinit Božímu lidu. Křesťan bude raději den za dnem dokazovat Bohu svou věrnou oddanost. Odpor, který snášeli apoštolové, nepozůstával pouze z krutého pronásledování. Vzpomeň si, že Pavel řekl v 1. Korintským 4:10–13: „My jsme slabí, . . . jsme v neúctě. . . trpíme hlad a žízeň a jsme nazí a je s námi špatně zacházeno. . . bez domova. . . je nám spíláno. . . jsme pomlouváni.“
28. V jakém ohledu mohou dnes praví křesťané trpět, aniž zažívají násilné pronásledování od nepřítele?
28 Praví křesťané musí dnes snášet podobné zacházení. Nepřichází vždy od „nepřátel“, ale někdy také od lidí, které milujeme, od členů vlastní rodiny (1. Petra 2:18 až 3:6), nebo od lidí, s kterými jsme vyrostli. Křesťan může být někdy pro své vysoké zásady na svém pracovišti diskriminován. Nebo může cítit povinnost vzdát se dobře placeného význačného postavení, protože není v souladu s jeho biblicky školeným svědomím; pro to může být vystaven velkému tlaku a posmívání. Nebo se mladému křesťanu mohou vysmívat jeho spolužáci, protože jako křesťanský muž se zastává toho, o čem ví, že je správné. Když se dnes křesťané vypořádávají s takovým zacházením — a dělají to denně —, proč by pak měli mít přemrštěné obavy z budoucnosti? Duchovní člověk ví, že jako apoštolové může i on snášet všechno, co Bůh připustí. A jako apoštolové a sám Ježíš, duchovní člověk si postaví za cíl být dobré mysli a radostný. — Jan 16:33; Řím. 12:12; Kol. 1:24; 1. Petra 1:6, 7; 3:14; 4:12–16.
29. Jakou vyhlídku má pravý duchovní člověk?
29 Být duchovním člověkem znamená víc, než si dodávat vnější vzezření pobožnosti. Duchovní smýšlení se musí zrcadlit ve všem, co děláme. Prohlubuj tedy dále svou oddanost k Jehovovi. Jestliže to děláš, budeš schopen vzít na sebe všechny problémy a pronásledování všeho druhu, které tě snad mohou potkat. Jestliže vytrváš v pronásledování, budeš až do konce tohoto zlého systému věcí hrát roli v ‚divadelní podívané pro svět‘. Jako duchovní člověk přežiješ Gogův soustředěný nápor na ty, „kteří bydlí ve středu země“, a přežiješ do nádherného nového systému věcí. — 1. Kor. 4:9; Ezech. 38:12; Zjev. 21:1–4.